Článek
Elias Dedes je hrdý Řek. Ve městě Mesolongi na západě země vede už přes 20 let obchod zaměřený na potřeby pro rybáře, majitele lodí i turisty provozující různé vodní sporty.
Město, v němž se narodil, žije a podniká, je významné tím, že v něm Řekové před 200 lety udatně bojovali o svou nezávislost na Osmanské říši a nakonec jej po 11 letech odhodlání a velkých ztrátách získali. Tato historie, již ve městě připomínají mnohé památníky, zřejmě formovala i Dedesovu životní filozofii postavenou na plném nasazení pro to, co člověk dělá.
Elias Dedes založil speciálku zaměřenou na prodej zboží spojených s mořem v roce 1999.
Čtyřiapadesátiletý podnikatel, který si přivydělával v různých službách od 11 let a později pracoval přes 10 let pro Coca-Colu, se k založení vlastního specializovaného obchodu dostal rok před přelomem tisíciletí. Od té doby pracuje takřka nepřetržitě. Až do loňska sedm dní v týdnu více než deset hodin denně. Poslední rok zvolnil a v neděli prodávat do svého kamenného obchodu nechodí.
„Pracuji nepřetržitě 24 let. Jediná dovolená pro mě jsou Vánoce a Velikonoce. S rodinou jsme poprvé jeli na třídenní dovolenou před dvěma lety. Pracuji tvrdě a ztrácím tím spoustu drahocenného času. Mrzí mě to, ale někdo musí platit hypotéku a další půjčky,“ říká podnikatel, jemuž zbývá do splacení všech dluhů ještě téměř 10 let.
Dedes svůj rybářský byznys, který jako speciální obchod vybudoval ve městě jako první, postupně rozšiřoval. Ke kamennému obchodu přidal před deseti lety e-shop zásobující zákazníky po celém Řecku i mimo něj a provozuje několik skladů, v nichž má uložené zásoby za stovky tisíc eur (vyšší miliony korun).
Na místní poměry je tak úspěšný podnikatel, který se vypracoval od nuly.
Dedes otevřel svůj obchod se specializovaným zbožím v městě Mesolongi, kde nyní žije zhruba 20 tisíc obyvatel.
Že i po téměř čtvrtstoletí stále pracuje tvrdě, se pozná i podle toho, že má v sedm hodin večer, když se na chodnících na konci září rozsvěcují pouliční lampy a ostatní obchody kromě restaurací, barů a kaváren jsou už zhruba dvě hodiny zavřené, stále otevřeno a je připraven rybářům odměřit dostatečně dlouhé lano na loď a nahodilým návštěvníkům vybrat ty nejlepší potápěčské brýle a šnorchl.
Mesolongský rodák je přesvědčen o tom, že kdyby takto tvrdě nepracoval, jeho rybářský byznys by dávno zkrachoval. Za prvé proto, že město má sice bohatou historii, ale turisticky oblíbenou destinací není, což má vliv na nižší obrat i nižší ceny, které je třeba nastavit pro místní zákazníky.
Nižší cenová hladina je cítit všude. Zatímco v hlavním městě v Aténách lze slušný apartmán v tříhvězdičkovém hotelu získat v přepočtu za zhruba dva a půl tisíce korun na jednu noc, v Mesolongi lze podobný standard ubytování získat o polovinu levněji. Stejně tak útrata v restauraci. Večeři pro dva i s vínem lze v západořeckém městě pořídit za 35 eur (cca 850 Kč), na turisticky atraktivnějším ostrově Milos však stojí podobná večeře dvojnásobek.
V Mesolongi bojovali Řekové o svou nezávislost (1821-1832). Utrpěli obrovské ztráty, ale město bylo prvním územím, které získalo nezávislost na Osmanské říši. Pohnutou historii připomíná řada památníků, například socha ženy znázorňující svobodu.
Druhým faktorem, který nutí Eliase Dedese pracovat do úmoru, je kaskáda byznysově nepříznivých situací, s nimiž se musel vypořádávat – řecká finanční krize začala v roce 2009 a v jejím rámci přišly ozdravné programy, se kterými se Řecko potýkalo až do roku 2018, covid-19, který nastoupil rok a pár měsíců poté, a nakonec válka na Ukrajině, která trvá dodnes.
„Je to nekonečný maraton. Běžím, běžím a koukám, kdy bude konec. A když konečně s vypětím všech sil doběhnu, je nutné běžet druhý maraton a hned po něm další a další. Je to velmi těžké. Cítím se jak vymačkaná houba v saharské poušti,“ popisuje své pocity Dedes.
Finanční krize byla horší než covid a válka
Nejhorší ze všech finančních pohrom podle něj byla dluhová krize, která přišla po pádu americké investiční banky Lehman Brothers.
„Před ní bylo v Řecku zhruba osm tisíc takovýchto specializovaných obchodů, nyní jich je asi pět set. Tržby spadly o polovinu. Lidé neměli na splácení půjček, jejichž úroky vyskočily. Bylo zde mnoho rozvodů i sebevražd. Jeden z mých dodavatelů se oběsil. Bylo to šílené,“ vzpomíná otec dvou synů.
E-shop, který v rámci desetiletého potýkání se Řecka s dluhy otevřel, mu pak pomohl přečkat i další pohromy – koronavirovou pandemii, při níž se zavřely kamenné prodejny, a nyní válku na Ukrajině, která omezuje obchod a zdražuje energie.
„Ceny energií se zbláznily. Dřív jsem za elektřinu platil 150 eur měsíčně, nyní platím 300. Ceny všech produktů významně stouply a aby se člověk udržel na nohou, není možné se zastavit. Stále je třeba vyvíjet nesmírné úsilí, aby člověk přežil,“ je přesvědčen podnikatel.
Elias Dedes pracuje v obchodě více než 10 hodin denně. Třiadvacet let to dělal sedm dní v týdnu. Od loňska „jen“ šest. Zákazníky obsluhuje i v době, kdy už je většina ostatních obchodů ve městě hodiny zavřena.
A stojí taková dřina za to a není lepší obchod zavřít podobně, jak to udělaly tisíce jiných?
„Pro mě ne. Chtěl jsem ostatním, ale hlavně sobě dokázat, že dokážu vybudovat byznys v místě, které mám rád, i když ostatní utíkali do Atény, Soluně či Patry, kde to je pro podnikání příznivější,“ vysvětluje Elias Dedes.
Uznává však, že by patrně přežil všechny zátěžové situace, i kdyby pracoval o trochu méně. „Problém je ale v tom, že chci dělat věci poctivě. Nechci své zákazníky zklamat. Cítím se odpovědný za to, že zde jsem k jejich službách. Pokud bych se tak nechoval, měl bych pocit, že na mě není spoleh, což je v přímém rozporu s mým hlavním principem,“ popisuje Dedes.
Mesolongi je krásné přístavní město na západě Řecka. Turisticky však vyhledávané není, takže podmínky pro rozvoj byznysu jsou v místě těžší než jinde. Elias Dedes by si však stejně jiné město pro své podnikání nevybral, protože se v něm narodil a má ho rád.
Uvědomuje si však zároveň, že aby splatil všechny dluhy, musí v podobném tempu pokračovat ještě asi deset let. Stačí mu na to síly?
„Nevím. Cítím se strašně unavený a hrozně moc bych potřeboval odpočinek. Nejlepší by bylo vyhrát v loterii. Pak bych odjel s rodinou na dovolenou. Strávili bychom ji v Patagonii, ve vesmíru nebo na Měsíci a byli bychom tam aspoň 30 let,“ směje se svým snům podnikatel.
V praxi však ví, že i přes únavu bude muset ještě několik let byznys vést. Nešlo by ho však prodat? „Kdybych věděl o někom, kdo by k práci přistupoval se stejnou odpovědností jako já, uvažoval bych o tom. Zatím jsem však nikoho takového nenašel a kvůli svým zákazníkům to tedy udělat nemohu,“ konstatuje.
Pokud investora nenajde, z čeho bude čerpat sílu, aby zvládl dál dřít do úmoru? „Věřím tomu, že člověk musí žít svůj život se ctí, a když jde touto cestou, musí to pro něj i pro ostatní dopadnout dobře,“ je přesvědčen řecký podnikatel.
