Peníze nesmí být překážkou, říká o chystaném dětském hospici Vlčková

V loňském roce překvapili nevídaným darem. Generální ředitel softwarové firmy Avast Ondřej Vlček s manželkou Katarínou vložili do vzniklé nadace Vlčkových 1,5 miliardy korun. Odkoupili chátrající usedlost Cibulka v pražských Košířích, kde budují dětský lůžkový hospic.

Určený bude pro rodiny a jejich vážně nemocné děti. Manželský pár má ambiciózní plán. Přibližně do deseti let chtějí udělat z Česka premianta v oblasti dětské paliativní péče.

„Celkově chceme zvýšit prestiž paliativní péče i pro samotné odborníky. Pokud totiž budou vznikat centra, je třeba, abych v nich měl kdo pracovat,“ říká pro Seznam Zprávy Katarína Vlčková.

Proč jste se rozhodli s manželem investovat 1,5 miliardy korun právě do dětské paliativní péče?

Věděli jsme, že dětský lůžkový hospic v Česku chybí. V zahraničí je tato služba dostupná, a tak jsme to chtěli změnit i u nás. Zároveň jsme chtěli, aby měla pomoc co největší dopad, a byl to proces, který můžeme sledovat a mít z něj radost.

Jak doma probíhalo rozhodnutí o takové částce?

U nás se o penězích nějak moc nedebatuje. Je to tím, že k sobě s manželem máme velkou důvěru. Nebavili jsme se o tom, jaká miliarda kam přijde. S částkou přišel on. Když mi ji řekl, koukala jsem asi stejně jako všichni, kdo si to přečetli v médiích. Ohromně mě to potěšilo. Beru to jako jeho velkou velkorysost.

Tak se zrodil projekt dětského lůžkového hospice na chátrající usedlosti Cibulka, kterou rekonstruujete? Co je jeho hlavním cílem?

Hlavním cílem projektu je, aby měli rodiče pro své děti místo, kam se budou těšit. To je naše filosofie. Podobně jako když jedou na prázdniny na tábor. Bude jim dostupný po celou dobu jejich léčby, nikoliv jen v závěru života. Většina rodin totiž chce být v posledních okamžicích s dětmi doma. Druhou možností bude, že mohou na Cibulce zůstat s dětmi. Odpočinou si, protože veškerou péči obstará multidisciplinární personál od lékařů přes sestry, sociální pracovnice, psychology až po pedagogy.

Jak si budou moci rodiče díky dětské lůžkové péči odpočinout?

Rodiče o děti pečují v podstatě nepřetržitě. Často zapomínají sami na sebe a svoje potřeby. Chceme jim umožnit, aby nemuseli děti dávat do nemocnic, pokud to není ze zdravotních důvodů nutné.

Rodina svěří nemocné dítě odborníkům a může vyrazit do kavárny nebo do kina. Přetrhnout alespoň na chvíli kolotoč povinností. Budou moci využít třeba i masáží přímo v hospici nebo kulturního programu.

Chceme, aby zde mohli načerpat sílu, kterou tolik potřebují. Bez ní se totiž nemohou starat dál. Určité služby pro rodiče sice v Česku fungují, ale jsou nerovnoměrně zastoupené nebo existují jen na papíře.

Co to znamená?

Teoreticky existují služby domácí péče, které může rodina financovat z prostředků pojišťoven. Mohou si objednat zdravotní sestru, která přijde k nim domů a udělá různé zdravotní úkony. Službu ale využívá minimum lidí.

Jak je to možné?

Buď o této možnosti vůbec nevědí, nebo chybí personál. Služba tedy v rámci legislativy existuje, ale je spíš nedostupná. V některých regionech bohužel nefunguje vůbec.

Naším velkým úkolem také bude, aby se do zákona o zdravotnických službách dostal pojem dětský lůžkový hospic a i další služby jako ambulantní dětská paliativní péče, kdy multidisciplinární tým vyjíždí za rodinami domů.

Největším cílem pro nás je, aby lůžková paliativní péče na Cibulce byla dostupná pro všechny.

Jak toho chcete dosáhnout?

Rádi bychom, aby se na péči podílel ve velké míře i stát. A to ve smyslu zdravotního pojištění i sociálních dávek, což samozřejmě bude nějakou dobu trvat. Víme také, že taková zařízení, podobně jako ve světě, jsou financovaná z různých zdrojů. Například příspěvky od města nebo z městských částí, soukromými donory a také spoluúčastí rodin.

Kolik bude stát tato péče pro rodiny s nemocnými dětmi?

Konkrétní částky v tuto chvíli ještě nevíme. Kdyby ale byla výše částky překážka a nemohly si ji rodiny dovolit, budou se hledat jiné zdroje. Mohou se potřebným rodinám také poskytovat slevy.

Komplikace z hlediska financí mohou zažívat především rodiny s dlouhodobě nebo chronicky nemocnými dětmi. Jeden z rodičů obvykle nepracuje vůbec, nebo málo, protože o dítě nepřetržitě pečuje. Samostatnou kapitolou jsou pak neúplné rodiny.

To si samozřejmě uvědomujeme. Všechny tyto aspekty budeme muset dobře zmapovat a funkčně nastavit. Rodiny musí být schopné péči financovat tak, aby je to nijak výrazně nezasáhlo. Peníze nesmí být překážkou.

Pokud se ukáže, že stát nebude chtít ve větší míře dětskou lůžkovou péči podporovat. Máte připravený jiný scénář?

Hodně pracujeme na tom, aby nadační peníze měly dostatečný výnos na to, aby dokázaly udržet provoz hospice. Cílem ale je, aby došlo k celkovému nastavení systému i pro jiné organizace, které by případně vznikly.

Jakým způsobem je nastavená výdělečná činnost Cibulky?

To bude mít na starosti člen správní rady. I proto jsme si do čela vybírali finančníky.

Je potřeba generovat zisk, aby se dlouhodobě zvládl financovat chod usedlosti.

S manželem chcete udělat z Česka premianta v oblasti dětské paliativní péče. To je ambiciózní plán. Jak ho chcete dosáhnout?

Musíme napnout síly do několika oblastí. Máme výhodu v tom, že finanční prostředky k nastavení dětské hospicové péče máme a nemusíme přesvědčovat nikoho, že je to problém, který se musí řešit. Chceme ale upoutat pozornost na toto téma. Pro státní úředníky je třeba shromáždit spoustu dat o dětské paliativní péči, která v Česku chybí.

Celkově chceme zvýšit prestiž paliativní péče i pro samotné odborníky. Pokud totiž budou vznikat centra, je třeba, abych v nich měl kdo pracovat. Co ale musí být lokálně zajištěné, jsou služby, které budou rodiny využívat doma. A ty jsou v Česku minimálně. V hospici počítáme i s terénním zázemím, abychom mohli k rodinám dostat zdravotní sestry, sociální pracovníky i pečovatele.

O jakém časovém horizontu se bavíme?

Manžel střelil návrh do deseti let, ale je třeba brát to s rezervou. Momentálně jsou síly upřené do usedlosti Cibulka a probíhá architektonická soutěž, ve které pět studií připravuje návrhy. Hlavně paní ředitelku nadace čeká spousta práce, kterou bere velmi zodpovědně. Začátky jsou hodně náročné. Pro nás je ale časový rámec hnacím motorem. Vidíme v něm motivaci posouvat věci kupředu.