Článek
Na ocelovém stole prosvětlené haly stojí kávovar. Zevnitř je zanesen plísní. Opodál, u jiného servisního pracoviště, čeká na opravu běhací stroj z Decathlonu. Bylo v něm tolik prachu, že přestal fungovat.
„Lidé velice často přístroje neudržují,“ ukazuje na spotřebiče Daniel Pavlát, technický ředitel nové „stanice první pomoci“, kterou otevřel český startup Opravárna v rámci projektu RepairSys.
Ten je jedním z kroků v postupné expanzi v Česku i v zahraničí, na kterou Opravárna získala 22 milionů korun od fondů Tilia Impact Ventures, Purple Ventures, Nation 1 a trustu Martina Ducháčka.
Opravárna u Českého Brodu slouží jen korporátní klientele. V rámci záruční doby zde zákazníci, mezi nimiž jsou Alza.cz, Mall Group nebo Decathlon, servisují především své privátní značky.
V prostorách bývalého dealerství Škody Auto, kde se dřív blýskala naleštěná auta, jsou teď „koutky“ pro dvanáct techniků. Kolem se povalují kartonové krabice se záhadným obsahem a vypreparované díly, které mají samostatný sklad. Z místnosti za skleněnou stěnou domlouvá dispečink techniky na opravy u zákazníků po celé zemi.
Reklamace jako známka ochlazení
Na opravu jednoho spotřebiče nejsou žádné tabulky, ale průměrný čas je úctyhodný. Proškolený technik denně vrátí život asi dvaceti porouchaným spotřebičům. Do konce roku by se v servisním centru mělo opravit asi 2 500 přístrojů měsíčně.
Pokud se to vydaří, servis se dostane na polovinu své kapacity. „Dopadá na nás mírné zpoždění v našem plánu, protože trh je trošku zmrazený. Málo se nakupuje, to znamená: málo se reklamuje,“ říká spolumajitel Opravárny Jan Charvát.
Logicky uvažuji, že pokles v reklamacích znamená i pokles v samotném prodeji, a potvrzují nám to také naši zákazníci.
Podle něj počet reklamací letos klesl zhruba o pětinu. Pokles je zřejmě zajímavým indikátorem vývoje trhu se spotřební elektronikou. Zdá se tak, že klesají prodeje zbytné elektroniky, která není životně důležitá pro chod domácnosti.
„Třeba elektrickou koloběžku za desítky tisíc teď lidé oželí a spíš si koupí pračky nebo ledničky, které se reklamují dál. Logicky uvažuji, že pokles v reklamacích znamená i pokles v samotném prodeji a potvrzují nám to také naši zákazníci,“ shrnul Charvát.
Chybí díly? Vykucháme je
Velcí obchodníci, pro které servis funguje, také opraváře zásobují náhradními díly. Ty však nestačí, a proto technici používají k opravám i součástky ze spotřebičů, které už nelze opravit.
„Velké značky jako Bosch tohle nedovolují, ale u privátních značek to není tak přísné. Kanibalizace náhradních dílů je tady docela důležitá kvůli opravitelnosti. Kdyby díly nebyly, museli bychom použít nové, a to je škoda kvůli životnímu prostředí i ekonomice servisu,“ popsal Charvát. Podle něj však nejde o roky staré díly, ale o zánovní, většinou pár měsíců staré díly.
Německý Bosch je jednou z mála velkých značek, kterou se zatím Opravárně podařilo získat. Získat podobné partnery přitom není vůbec snadné. Trh je poměrně rozebraný a velké značky jsou náročné. Opravárna chce svým rivalům konkurovat rychlostí servisu, kdy přístroje opraví ideálně do pěti až 10 dnů, a také poskytováním dalších služeb, například datové analýzy.
Oprava se vyplatí asi od hodnoty spotřebiče 2 tisíce korun a víc. Bezejmenné značky za tři stovky jsou odsouzené k zániku.
Nové požadavky EU na ekodesign spotřebičů, platné od března 2021, požadují, aby byly výrobky snadno opravitelné a náhradní díly byly dostupné sedm až 10 let. To firmy nutí mít vždy ve skladech dostatečné zásoby náhradních dílů. Kvalita spotřebičů ale podle Charváta nyní výrobce víc zajímá i z jiných důvodů. Reklamace je totiž logicky stojí peníze, které začínají firmám chybět.
„Vidíme, že někteří naši partneři, kterým bylo dřív jedno, kolik utratili za servis, se teď na reklamace víc zaměřují, protože potřebují ušetřit. Díky datové analytice umíme spočítat, kolik je opravy stojí, a poradit, čím nahradit poruchové přístroje nebo díly,“ míní Charvát.
Roste také zájem firem o propočet uhlíkové stopy reklamovaných výrobků. Díky tomu budou moci firmy ve svých výkazech prokázat, kolik ušetřily CO2.
Pod dva tisíce? Raději vyhodit
Společnost se však nechce zaměřovat jen na záruční opravy pro velké firemní zákazníky. 10. listopadu otevírá v Pražské tržnici v Holešovicích servisní středisko pro běžné zákazníky, kteří si mohou nechat opravit rozbité přístroje po záruce. Nahradí opravárnu na Bohdalci, zavřenou před půl rokem.
Ne vždy se ale rozbité věci vyplatí opravovat. „Oprava se vyplatí asi od hodnoty spotřebiče dva tisíce korun a víc. Bezejmenné značky za tři stovky jsou odsouzené k zániku,“ naráží Charvát nejen na to, že do levných spotřebičů se často nejde vůbec dostat, ale také na cenu za práci opravářů, která je pro zákazníky 650 korun za hodinu.
V příštím roce plánuje opravárenský startup expandovat do Německa a Rakouska, kde už má založenou právní entitu. V další fázi se chce vydat na východ, do Maďarska a Rumunska. V tomto případě by se spotřebiče servisovaly na Slovensku. Už nyní nicméně do servisu u Českého Brodu proudí zakázky ze zahraničí.
