Omikron obklíčil obchody i školy. Aby nezavřely, pracují lidé i v karanténě

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Když přijdete po práci do pražského obchodního centra Bořislavka, lahůdky v prodejně se sýrovými pochoutkami si na chystanou oslavu nekoupíte. Obchod je kvůli omikronu místo do devíti hodin večer otevřený jen do sedmi.

„Budeme doma slavit narozeniny a chtěla jsem koupit nějaké speciality, ale chápu to, nedá se nic dělat,“ říká paní před zavřenou výlohou, když si na ceduli pročítá důvod, proč je zavřeno.

Prodavačka La Formaggeria Gran Moravia následující den vysvětluje. „Je to hrozný, všichni jsou nemocní, jsem tu sama a je to hodně náročný, doufám, že to vydržím a nepadnu. Za pár dnů by ale mělo být lépe a budeme to mít snad za sebou,“ říká s nadějí v hlase.

Podobně řeší v tuto chvíli situaci prodejny v jiných v obchodních centrech rozmístěných po celé republice.

„V rámci jednotlivých center evidujeme žádosti o zkrácení provozní doby v řádu několika hodin denně po dobu následujících dvou týdnů. Týká se to vesměs menších prodejen. Někteří nájemci si pomáhají přesunem pracovníků z jiných prodejen anebo brigádníky, ale ne vždy je to možné. Nemocnost, případně počet lidí v karanténě je vysoký a ne každého pracovníka lze nahradit brigádníkem,“ říká Tomáš Míček, vedoucího retail sektoru a oddělení správy obchodních center ve společnosti CBRE.

Firma, která spravuje 23 obchodních center a retailových parků, nájemcům podle jeho slov vychází vstříc, i když dle nájemních smluv nemusí. Nájemce má právo ze smlouvy svou prodejnu na určitý počet dní v roce uzavřít, většinou jde o tři až pět dní. K úplnému zavření nějaké prodejny zatím však podle Míčka nedošlo.

Provozní potíže s omikronem řeší také kamenné prodejny postavené mimo obchodní centra. Například Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina Coop), který jakožto největší obchodní síť v Česku provozuje zhruba 2 500 především regionálních prodejen, řeší problémy až v pětině míst v konkrétních okresech.

„Někde to je pět procent, jinde dvacet a stále se to mění. Všude se snažíme prodejny udržet. Stávající personál zaskakuje za nemocné kolegy. Je to velký tlak, jsou unavení a vyčerpaní. Když jich je však na prodejně málo, omezuje se otevírací doba nebo se dělají obědové pauzy. Některé jednomístné či dvoumístné prodejny se musí bohužel i zavřít,“ popisuje šéf marketingu a rozvoje sítě Coop Lukáš Němčík.

K postiženým, kteří musí denně řešit postupující omikron a zavírat ty nejmenší vesnické obchody, patří například Coop družstvo Velké Meziříčí. Vedoucí provozu místní sítě Martina Homolová má pod sebou přes 110 prodejen, ve zhruba 60 z nich pracuje jen jeden pracovník a asi ve 20 dva. Pět prodejen už muselo zavřít a v několika dalších mají omezený provoz.

„Mobil mám stále zapnutý, protože se vše neustále mění. Večer je nějaká situace, ale ráno je jiná a začíná se nanovo. Se třemi inspektory, z nichž má pod sebou každý 30 až 40 prodejen, řeším karantény, ošetřovné, potvrzené covidy z PCR a antigenu – když se toto vše sejde, je to mazec. Musím si vždy zmonitorovat aktuální situaci, abych dokázala ‚holkám‘ dobře poradit, co dělat, aby udržely provoz. Tam, kde je nutné zavřít, je třeba vyslat inspektora pro zboží, u něhož je ohrožena spotřební lhůta, aby ho odvezl na jinou prodejnu,“ popisuje denní agendu Homolová.

„Hašení“ covidových problémů jí zabere zhruba dvě až tři hodiny denně, které by jinak věnovala zcela jiným provozním záležitostem jako je sestavování prodejních a mzdových výkazů, nabírání nových pracovníků nebo změny jejich pracovních smluv. Na přesčasy je však 48letá žena zvyklá už zhruba dva roky, během kterých se Českem valí koronavirová vlna. Nyní je to kvůli vysoké nakažlivosti omikronu a častějším administrativním změnám jen trochu složitější.

„Tak to prostě je, musíme to zvládnout, všichni si pomáháme a já smekám před děvčaty klobouk, protože ‚ty kočky‘ na prodejně jedou v přesčasech už dva roky a dělají, co mohou, jen aby nemusely zavřít. Vždy je však třeba dávat pozor na to, aby to dávalo smysl a bylo to reálné zvládnout. Aby se holky samy nevyčerpaly a neonemocněly. Je to velmi individuální,“ vysvětluje Homolová.

Omikron změnil a následně krátce také ochromil i pracovní režim pražského Gymnázia prof. Jana Patočky. Karanténami studentů či učitelů byla zasažena každá z 20 tříd školy. V jednu chvíli se onemocněním covid-19 nakazilo zhruba 100 dětí a podobný počet studentů byl navíc v karanténě, v některé třídě tak bylo přítomných jen osm studentů. Učitelů bylo nemocných deset, tedy asi čtvrtina z těch, co pracují na plný úvazek, výuka však dále pokračovala.

„Snažili jsme se ji zajistit i v těchto podmínkách. Učitelé, kteří byli schopni vyučovat z domova, učili, i když byli v pracovní neschopnosti. Sami se nabízeli a suplovali i za kolegy mimo pracovní dobu. Bylo to těžké, navíc bylo před koncem pololetí, ale pomáhali jsme si všichni navzájem a zvládli jsme to, i když jsem nakonec vyhlásila před víkendem na tři dny ředitelské volno a část pololetních písemek se přesunula do nového pololetí,“ popisuje svízelnou práci pedagogů ředitelka gymnázia Jana Drake.

Dny volna se podle ředitelky škole vyplatily, protože zklidnily celou situaci. „Zatímco předtím jsme na testech zachytili téměř 30 pozitivních dětí, toto pondělí to byly jen tři. Doufáme, že už jsme ten největší vrchol překonali,“ říká Drake.

Škola se snaží udržet situaci pod kontrolou také tím, že žáci i učitelé nosí po celou dobu pohybu ve škole respirátory nebo nanoroušky, aby v případě pozitivního nálezu nemusela jít celá třída do karantény a neohrozily se také naplánované lyžařské výcviky tříd.

Covid testy si nechávají dobrovolně dělat i ti, kdo by je po čerstvě prodělaném covidu následujících 30 dní podstupovat nemuseli. „Nic to není, tak proč to nedělat, navíc já sám jsem měl příznaky i po pěti dnech, takže to považuji za rozumné,“ říká například student septimy Josef Š.

Testovat lidi s čerstvě ukončeným covidem hodlá i logistická firma Gebrüder Weiss. „Chystáme se požádat pracovníky, aby se nechali testovat i v tomto případě a očekávám, že to nebude problém. Testujeme se druhým rokem, testovali se vždy i očkovaní. Já sám má tři dávky očkování a testuji se dále a podobně k tomu přistupují i ostatní, protože všem nám jde o zachování provozu celé společnosti,“ říká Jan Kodada, obchodní a marketingový šéf české pobočky logistické firmy.

Také tato společnost, která celosvětově zajišťuje silniční, železniční, námořní i leteckou přepravu, využívá práci lidí na home office, i když jsou v karanténě. Skladníci a dispečeři, kterých je ve firmě zhruba 200, musí být na místě, ale většina podobného počtu administrativních pracovníků může pracovat z domova.

„Když jsou lidé v karanténě nebo izolaci, tak se s nimi vždy dohodneme, zda mohou vykonávat práci z domova, nebo potřebují neschopenku. Pokud například pečují o děti, pak počítáme s tím, že si svou práci rozloží podle svých možností. Důležité je, odevzdat ji v termínu a je na nich, kdy ji udělají,“ dodává Kodada.

Omikron zatím činnost firmy podle něj na lokální úrovni nějak závažně neohrožuje. I díky opatřením, která má firma nastavená přísněji, než vyžadují předpisy, se záchyty pozitivních případů při testování pohybují v jednotkách. Na globální úrovni jsou však omezení cítit zřetelně.

„Chybí materiál a suroviny, výrobní firmy nevyrábějí tak rychle, jak by chtěly a zpomalila se i námořní doprava. Firmy se snaží předzásobit, vše je přetížené a ceny vzrostly několikanásobně. Například převoz jednoho velkého námořního kontejneru, který stál před pandemií dva tisíce dolarů, dnes stojí i 13 tisíc,“ dodává Kodada.