Článek
Ukrajinka Oksana Kulacheková peče a vyrábí dorty, Ksenija Ryntovtová navrhuje originální nábytek, Ksenija Konovalová umí zvýšit firmám odbyt pomocí marketingu a Olena Žurakivská vede vlastní kavárnu. Každá ze čtyř žen díky zkušenostem ze zahraničí vnáší do svého podnikání v Česku něco pro nás nového.
SZ Byznys s nimi mluvil a zjistil, v čem samy vidí potenciál rozvoje svého byznysu na českém trhu. Zde jsou jejich vize.
V podnikání Oksaně Kulachekové pomáhají syn i dcera, řídí ale také několik dalších zaměstnanců.
Pečení jako meditace
Oksana Kulacheková vyráběla v ukrajinském Chersonu dorty pro své známé. Z města ale kvůli válce vyprchal takřka celý život. Nyní dorty připravuje v Česku a k tomu si založila pekárnu. Do tuzemska přišla už před válkou na Ukrajině za dcerou, která zde studovala architekturu na ČVUT, a pustila se do podnikání. „Máme pekárnu s obchůdkem na Žižkově, kde peču každý den od šesti ráno do dvou a pak do pěti vyřizuji maily, jednám s dodavateli a odpovídám zákazníkům,“ popisuje denní rutinu osmačtyřicetiletá žena.
Vedle pekárny má také kavárnu na Vinohradech, kde její zaměstnanci, složeni z Ukrajinců, Čechů i Rusů, podávají od osmi hodin ráno do šesti večer hostům ke kávě speciální pečivo. „Jsme originální tím, že si sami vyrábíme všechny krémy a náplně, a tím se lišíme od konkurence, která je kupuje, a chutnají tak všude stejně. Vyrábíme také speciální dorty a druhy sladkého i slaného pečiva s různými příchutěmi a texturami,“ vypočítává odlišnosti Kulacheková.
Mezi největší a zároveň oblíbené zvláštnosti počítá například více než půlmetrový croissant XXL, který si pořizují lidí na různé oslavy. „Je určen pro 10 lidí a není plněný, protože by se špatně krájel. Náplň ale zákazníci dostanou zvlášť a sami si po nakrájení svou porci zdobí,“ vysvětluje pekařka a cukrářka v jedné osobě.
Ze všech jejích činností ji nejvíc baví pečení. „Práce s těstem je pro mě meditace. Je mi při tom prostě hezky,“ svěřuje se. Velký potenciál v Česku vidí pro rozvoj cateringových služeb. „Připravujeme firmám cateringové boxy s naším pečivem a je o ně velký zájem. Asi proto, že jsou originální. Právě zde tak vidím obrovský potenciál pro další rozvoj,“ dodává Kulacheková.
Ksenija Ryntovtová navrhuje originální nábytek – blízká jí je harmonie s přírodou, proto některé její kompozice drží pohromadě například jen lehce opracované kmeny stromů.
Nábytek na vlně ekologie
Ksenija Ryntovtová provozovala v ukrajinském Charkově firmu s designovým dřevěným nábytkem. Pro firmy i soukromníky navrhovala a vyráběla projekty například v Dnipropetrovsku, Kyjevě, Oděse, ale také jinde v Evropě, například ve Španělsku. Své výrobky vystavovala před dvěma lety také v Salone di Milano a loni v Maison Objet Paris.
„V Charkově jsme měli showroom, v Kyjevě sériovou výrobu, bohužel ji ale zničilo bombardování. Showroom jsme zakonzervovali a hotovou kolekci našich výrobků máme uloženou na západní Ukrajině a nemáme ji kde vystavit,“ popisuje těžkosti v podnikání zasaženém válkou šestačtyřicetiletá žena.
Její podnik zaměstnával před válkou zhruba 15 lidí, nyní jich je méně a dodělávají rozdělané zakázky, nové je však těžké získat. „Truhláři zůstali v Charkově a pracují, protože práce je jediná věc, která je drží nad vodou,“ říká Ryntovtová. Roční obrat firmy se pohyboval kolem jednoho milionu ukrajinských hřiven, v přepočtu téměř 600 tisíc korun.
Ksenija Ryntovtová navrhuje originální kancelářské prostory, ale třeba i ekologické hotely tak, aby přirozeně zapadaly do prostředí.
Do Česka přišla loni za dcerou, která zde studuje. Protože však předtím jako uprchlík bydlela krátce ve Španělsku, nemohla zažádat o vízum ochrany ve speciálním režimu a musí procházet složitým řízením, což ji brzdí v tom, aby rozjela své podnikání i zde.
„Vymýšlíme s manželem zcela nové výrobní techniky a velmi nás oslovuje ekologický design. Jednomu zemědělskému podniku na Ukrajině jsme z jeho vlastní hlíny udělali speciální technikou pevné panely a mělo to obrovský úspěch. České firmy i soukromníci mají o tato individuální řešení zájem, takže až se mi podaří vše vyřídit, vidím v tom obrovské možnosti,“ říká designérka.
Instagram jako „nový“ prodejní kanál firem
Ksenija Konovalová založila na Ukrajině marketingovou firmu v době koronavirové pandemie. Po vpádu Rusů do země přišla o 90 procent svých tamějších zákazníků.
Ksenija Konovalová žila dlouhá léta v Doněcku. V roce 2020 založila s kamarádem designérem firmu zaměřenou na propagaci podnikání na sociálních sítích. Sedmdesát procent jejich zákazníků tvořily firmy. Zbytek byli soukromníci, kterým například vedli osobní blogy.
Při invazi Rusů na Ukrajinu loni na konci února pobývala Konovalová v Kyjevě a prvních šest dní po vpádu vojsk prožila s ostatními vyděšenými Ukrajinci ve sklepě. V březnu se s pomocí kamaráda dostala do Prahy a pokračovala v práci. Spustili on-line kurz SMM (social media marketing) pro Ukrajince a dál vytvářela kampaně pro zákazníky na Ukrajině.
„Činnost agentury se nezastavila, klesla však až o 90 procent, ale těch deset procent pro zahraniční klienty nám pomohlo najít si nové zákazníky i zde a nyní jich máme více než na Ukrajině,“ říká devětadvacetiletá podnikatelka.
Ksenija Konovalová vytváří marketingové kampaně pro firmy i soukromníky na sociálních sítích (příklad její práce je na obrázku). Jako prodejní kanál podle ní dobře funguje Instagram.
Expertka na sociální sítě říká, že hlavní výhodou jejího rychlého rozjezdu v Česku bylo i to, že pro své podnikání nepotřebuje velké investice. Jejích zhruba deset spolupracovníků pracuje stále na Ukrajině a jsou rozmístěni po celé zemi, protože mohou být všichni propojeni on-line.
„Na Ukrajině jsou lidé více zvyklí prodávat sami sebe, zde se prodávají spíš jen firmy, a to hlavně na facebooku, který používají spíš starší generace. Instagram zde firmy skoro nevyužívají, i když se na něm zboží i služby díky obrázkům prodávají mnohem lépe. Právě v tom vidím velikou příležitost pro sebe – zkušenosti s tímto kanálem rozvinout,“ popisuje Konovalová.
Původně plánovala vrátit se po konci konfliktu do své rodné země, nyní se ale spíš kloní k tomu, že v Česku zůstane. „Panuje zde lepší mentalita. Lidé se zde chovají etičtěji. Dodržují slovo i smlouvy a respektují své osobní hranice. To se mi moc líbí,“ vysvětluje jeden z důvodů svého rozhodování podnikatelka. Mezi další patří to, že v tuzemsku v jejím oboru není velká konkurence, zákazníci platí lépe a firmy z oboru nepracují za dumpingové ceny jako na Ukrajině.
Olena Žurakivská provozuje rodinné kavárenské bistro v Holešovicích. Výstavami obrazů ukrajinských umělců zároveň podporuje práci svých krajanů.
Kavárna jako útočiště
Olena Žurakivská vede v pražských Holešovicích kavárenské bistro. Gastronomii se po vystudování právnické školy na Ukrajině začala věnovat po narození dětí proto, že ji bavilo vařit pro rodinu.
Bavilo ji to tolik, že si na pobřeží Černého moře v Železném přístavu v Chersonské oblasti, která je nyní okupována, založila prosperující gastronomický podnik, jehož součástí byla pekárna, kavárna a obchod s potravinami.
Do Česka se s rodinou přestěhovala ještě před covidem, ale v turistické sezoně dál vedla rodinný podnik u moře. Válka jí však živobytí zničila. „Přišli jsme ale o všechno. Vše bylo zničeno a vyrabováno, takže nám tam nezbylo nic,“ popisuje devětatřicetiletá podnikatelka.
Olena Žurakivská zaměstnává v kavárně kromě rodiny zhruba čtyři další lidi.
V Česku musela kvůli jiné legislativě začít od nuly, a ač měla s vařením velké zkušenosti, musela projít i českým kurzem. Až poté si založila vlastní kavárenské bistro, v němž nabízí lidem nápoje i středomořské speciality. Vedle toho se snaží podporovat ukrajinské umělce a vystavuje v podniku jejich obrazy.
Většinu jejích zákazníků tvoří Ukrajinci, ale stále více chodí také Češi. Mají podle ní rádi boršč, vareniky (ukrajinské ravioli) a syrniky (tvarohové lívance). Poslední dobou si také oblíbili chodit ráno na snídaně.
„O víkendu k nám chodí hodně mladší zákazníci a hrají společenské hry, například Mafii, ale pořádáme zde i různé jiné akce jako třeba anglickou konverzaci. Funguje to zde trochu jako centrum setkávání různých lidí a kultur,“ říká Žurakivská.
Podnikatelka chce v Česku už zůstat, a pokud se bude jejímu projektu dařit, chtěla by ho rozšířit a vybudovat restaurace pro 20 až 30 hostů na dalších místech, třeba na Žižkově, na Vinohradech nebo v Brně.
