Článek
Pomůžou jen rychlá řešení, říká v rozhovoru pro SZ Byznys Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Podle něj je situace tak vážná, ať už z hlediska cen materiálů nebo energií, že hrozí krachy v celém sektoru stavebnictví.
„Řešení přijaté s platností od ledna 2023 asi už není potřeba ani přijímat. Je nutné přijmout řešení okamžitě, stojí před námi velká výzva před zimou,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Jiří Nouza.
V pondělí zveřejnilo devět průmyslových svazů otevřený dopis premiéru Petru Fialovi (ODS). Navrhují v něm šest opatření, která podle nich pomohou se současnými extrémními cenami energií. Jde například o zastropování cen energií, zahájení debaty o změně v obchodování s emisními povolenkami nebo předběžná aktivace kurzarbeitu. V pátek 9. září se pak v Praze koná mimořádná energetická rada EU, na níž se ministři zodpovědní za energetiku budou snažit dohodnout další postup.
Výrobci cihel mají vážné potíže kvůli cenám plynu, stejně tak jsou ve složité situaci obalovny a zvažují omezení výroby. Skutečně je nyní situace v oboru tak vážná?
Ano, je. Otázka růstu cen energií je klíčová a současný stav je bohužel negativní z pohledu dalšího vývoje stavebnictví. Obory, které se zabývají výrobou stavebních hmot a materiálů, jsou ve významné většině velmi energeticky náročné. Pokud nebudou přijata opatření k cenám energií, a je jedno zda na úrovni EU či národní, bude to problém.
A jen předesílám, že řešení přijaté s platností od ledna 2023 asi už není potřeba ani přijímat. Je nutné přijmout řešení okamžitě, před zimou s perspektivou současných cen a možného nedostatku energetických zdrojů před námi stojí velká výzva. Když se bavíme o ceně energie za megawatthodinu, ať už jde o elektřinu, nebo plyn, pohybujeme se oproti loňskému říjnu někde u desetinásobku.
Další fungování firem je tedy vážně ohroženo?
Současný stav – ať už z hlediska cen materiálů, nebo energií –, znamená obrovské riziko toho, že řada společnosti, a teď myslím celý sektor stavebnictví včetně výrobců nebo dodavatelů stavebních prací, zkrachuje. To je bohužel realita. Jen si ještě neodpustím jednu poznámku. Do současné chvíle jdou všechny zvýšené náklady za zhotoviteli stavebních prací, protože pokud výrobci mohli zvýšené náklady nějakým způsobem promítnout do cen, tak z hlediska zákona o veřejných zakázkách zhotovitelé toho schopni do dnešního dne nebyli. Výsledkem je, že zvýšené náklady jdou za nimi.
Nerad používám tak expresivních výrazů, ale pokud vláda nezasáhne, čeká nás armagedon.
Přestávají být firmy ve stavebnictví konkurenceschopné?
Pokud se pohybujeme v teritoriu České republiky, tak zde jsou si všichni „rovni“ nebo téměř rovni, odhlédnu od toho, že někteří mohou mít zafixovanou cenu energií a někteří ne. Takže v rámci čistě stavebního, řekněme zhotovitelského, trhu tomu tak je.
Pokud se ale budeme bavit o výrobcích stavebních hmot, kteří se v řadě případů pohybují na evropském trhu, tam se již dá hovořit o tom, že jsou v rámci EU nekonkurenceschopní.
Důvod je prostý, z hlediska cen energií není jednotného evropského trhu, což v důsledku znamená, že nemůže být ani jednotného trhu v oblasti zboží – ceny energií mají zásadní vliv na konečnou cenu produktu.
Nechci jmenovat konkrétní firmu, nicméně dohodnutý kontrakt v zemi EU byl na poslední chvíli zrušen z důvodů cenové nekonkurenceschopnosti. V zemi určení mají přijatá opatření k regulaci cen energií.
Co by oboru tedy nyní pomohlo?
Nerad používám tak expresivních výrazů, ale pokud vláda nezasáhne, čeká nás armagedon. A co by pomohlo? Těch možností je několik a jsme připraveni o jakékoliv z nich s vládou diskutovat, avšak jen už velmi krátce, protože na hrozící situaci upozorňujeme již několik měsíců.
Za mne – pokud se nedohodne 9. září řešení na evropské úrovni, je třeba přijmout řešení na úrovni národní.
