Článek
Němečtí výrobci automobilových součástek, chemikálií a oceli se snaží zvládnout ceny elektřiny a plynu, které téměř s každým dnem šplhají na nová maxima. Pokud se jim to nepovede, hrozí Německu odliv těchto továren, informuje agentura Bloomberg.
Ceny elektřiny a plynu v Německu se během pouhých dvou měsíců více než zdvojnásobily, přičemž ceny elektřiny na rok dopředu – referenční hodnota pro zbytek Evropy – se vyšplhaly nad 540 eur (13 300 korun) za megawatthodinu. Před dvěma lety to bylo jen 40 eur (985 korun).
Továrenský exodus
„Energetická inflace je zde mnohem dramatičtější než jinde,“ řekl Bloombergu Ralf Stoffels, výkonný ředitel společnosti BIW Isolierstoffe GmbH, která vyrábí silikonové díly pro automobilový a letecký průmysl a spotřebiče. „Obávám se postupné deindustrializace německé ekonomiky.“
Německo stejně jako Česko spoléhalo na plyn z Ruska, který pohání jeho elektrárny a továrny. Nyní se však připravuje na bezprecedentní problém: jak udržet podniky v chodu poté, co Rusko tyto toky omezilo.
A není to žádná novinka. Dočasné odstávky kvůli vysokým cenám otřásaly německým průmyslem již dříve, v prosinci a březnu byla například omezena výroba hnojiv a oceli.
Teď jsou ale ceny pod ještě větším a trvalejším tlakem, který zvyšuje nejistotu ohledně budoucího vývoje. Evropský plyn s dodávkou příští měsíc se ve čtvrtek usadil na rekordní úrovni 241 eur (5 940 korun) za megawatthodinu. To je asi 11krát výše, než je v tomto ročním období obvyklé.
V lepším případě se bude jen zdražovat
Zatímco se německá vláda snaží omezovat zdražování, kterému čelí domácnosti, podniky trpí. Mnohé z nich se buď chystají přenést vysoké náklady na zákazníky, nebo dokonce zcela zavřít.
„Ceny představují velkou zátěž pro mnoho energeticky náročných společností, které konkurují na mezinárodním trhu,“ uvedl pro Bloomberg Matthias Ruch, mluvčí společnosti Evonik Industries AG, druhého největšího světového výrobce chemikálií se závody ve 27 zemích.
Společnost nahrazuje až 40 procent objemu zemního plynu v Německu zkapalněným ropným plynem (LPG) a uhlím a již teď některé vyšší náklady přenáší na zákazníky. Podle mluvčího ale zatím není přemístění výroby do ciziny na pořadu dne.
Přesto existují důkazy, že se pozice německého průmyslu zhoršuje. Podle vládních údajů, které analyzovala poradenská společnost Oxford Economics, vzrostl v prvních šesti měsících letošního roku objem dovozu chemických látek oproti stejnému období loňského roku přibližně o 27 procent. Současně došlo k poklesu chemické výroby, přičemž v červnu se produkce oproti prosinci snížila o téměř osm procent.
Jak to řeší firmy
A problémy mají společnosti opravdu napříč průmyslovým spektrem. Největší evropský výrobce mědi, hamburská společnost Aurubis, se snaží snižovat spotřebu plynu a zároveň promítá vysoké náklady do cen, uvedl 5. srpna generální ředitel Roland Harings.
Cukrovarnický gigant Suedzucker vypracoval nouzové energetické plány pro případ, že by Rusko zcela přerušilo dodávky plynu do Německa, uvedl pro Bloomberg jeho mluvčí e-mailem.
Německá automobilka BMW zintenzivňuje přípravy na případnou plynovou krizi. Mnichovský výrobce aut provozuje 37 plynových závodů, které vyrábějí teplo a elektřinu pro továrny v Německu a Rakousku. Teď ale zvažuje, že bude místo vlastního tepla využívat místní energetické společnosti.
Balírenská společnost Delkeskamp Verpackungswerke plánuje kvůli vysokým nákladům na energii uzavřít papírnu ve městě Nortrup na severu země, a o práci tak přijde 70 zaměstnanců.
Podle Simona Tagliapietra, vedoucího pracovníka bruselského think-tanku Bruegel, může dlouhodobý růst cen energií změnit ekonomickou krajinu kontinentu.
„Některá průmyslová odvětví se dostanou do vážného stresu a budou muset přehodnotit svou výrobu v Evropě,“ řekl.
Mezinárodní měnový fond již minulý měsíc uvedl, že Německo bude letos kvůli vysoké závislosti průmyslu na ruském zemním plynu nejhůře hospodařícím členem skupiny nejvyspělejších ekonomik světa G7.
Přerušení dodávek plynu z Ruska by mělo vliv i na české firmy. Podle šetření Hospodářské komory by 18 procent firem, kterých by se odstávka plynu dotkla, utrpělo finanční i hmotnou škodu s pravděpodobnou nutností ukončit podnikání.
Česká závislost na ruském plynu tvořila ještě v roce 2020 podle Eurostatu 100 procent, společně s Lotyšskem nejvíce v Evropské unii. Pro srovnání, Německo bylo na ruském plynu závislé ze 65 procent.
