Němci mají levný proud z družstevních solárů. Ušetří i vydělají na prodeji

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko se často srovnává s německým Bavorskem – jednak rozlohou, ale podobnými klimatickými podmínkami. A mnozí si berou německý region za vzor i v oblasti energetiky. Naše sousední země preferuje spíš výrobu z obnovitelných zdrojů a od tradičních „špinavých“ se naopak odklání.

Bavorsko vyrábí zhruba 52 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren. Zbytek zajišťují konvenční zdroje, jako jádro, uhlí a plyn.

Svůj podíl na výrobě zelené energie mají také vesnice a menší města, která jsou v získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů částečně soběstačná. Klíčovou roli přitom hrají energetická družstva, která zde rozjela projekty výstavby fotovoltaických a větrných elektráren nebo centrálního vytápění a díky nimž mohou obyvatelé vyprodukovanou energii sdílet mezi sebou. Družstva zakládají místní obyvatelé a mívají od desítek po stovky členů.

Například ve městě Neuötting, které leží asi 100 kilometrů východně od Mnichova, zajišťuje část výroby protihluková stěna, v níž jsou zabudované solární panely a kterou nechalo postavit právě místní družstvo.

Tato stěna je zatím jediná na světě, ale o její vybudování už projevily zájem i další země, jako Indie, Francie či Rakousku. Unikátní na ní jsou nejen soláry, ale i polotransparentnost, kdy asi třetinu stěny tvoří sklo odolné i nárazu auta. Sklo má však jen optickou funkci – lidé údajně rádi koukají skrz.

Stěnu v Neuöttingu museli vybudovat hlavně kvůli nové škole a zástavbě, které se nacházejí v blízkosti hlavní silnice, po níž projede 10 tisíc aut denně. „Když jsme stěnu chtěli vybudovat, vedli jsme diskuzi i o tom, že by měla vyrábět také energii. Nejdříve jsme dostali nápad ze stěny napájet místní soukromou školu,“ říká Pascal Lang z místního energetického společenství EnergieGenossenschaft Inn-Salzach (EGIS).

Stěna vyrábí energii od roku 2016. Byla postavena za týden, měří 240 metrů a výkon fotovoltaických panelů činí 64,4 kWp (výkon fotovoltaické elektrárny za standartních testovacích podmínek).

Polovina vyrobené energie slouží k napájení místní školy, která „ze zdi“ čerpá 40 procent své roční spotřeby. „KWh vyrábíme za 12 centů a škole ji prodáváme za 14 centů a máme z toho jen malý benefit. Máme s ní kontrakt, který škole zajišťuje fixovanou cenu po dobu 10 let,“ říká Lang. Zbytek produkce putuje do sítě.

Tato cena je přitom mnohem nižší, než je nyní v Německu běžné. Komerční producenti energie nyní reagují na pohyby cen na trhu a cenu energie z obnovitelných zdrojů zvedají. „My máme odlišnou logiku. Našim cílem není vysoký zisk,“ popisuje Lang.

Lang družstevní projekty srovnává s velkými komerčními, které mají na starost klasické společnosti podnikající v energetice. Ty primárně hledají způsob, jak s pomocí nově vybudovaných zdrojů co nejdříve generovat zisk.

Stěna stála přes 400 tisíc euro, přičemž nejdražší na ní bylo odolné sklo, které vyšlo na 800 až tisíc euro za metr. Vzhledem k rozšiřující se zástavbě však mají v plánu postavit během příštích pěti let dalších 200 metrů stěny, které se však možná kvůli rostoucím cenám materiálů a solárních panelů prodraží.

Další problém v Neuöttingu, který se společnost EGIS rozhodla řešit, bylo parkoviště. Lidé v domech poblíž neměli vlastní garáže a parkovací místa, a tak město vybudovalo parkoviště a energetické družstvo přišlo s nápadem nad parkovací prostory postavit přístřešek s fotovoltaikou.

Součástí jsou dvě nabíječky se čtyřmi dobíjecími body, přičemž jeden elektromobil se může nabíjet maximální rychlostí 11 kW za hodinu. Problém však nastává v noci, kdy fotovoltaika nevyrábí, nebo když nesvítí slunce, případně v zimě, kdy soláry jedou jen na 20 procent. „Když není hezké počasí, nemáme dost energie na nabíjení aut,“ říká Lang.

Problém je v tom, že zde není zabudovaná baterie. Proto se musí elektromobily nabíjet i z veřejné sítě. „Když nabíjíte čtyři Tesly najednou, nestačí to. Výrobní kapacita je velmi rychle vyčerpána,“ popisuje Lang.

Energii tyto soláry vyrábějí za 14 centů za kWh a prodají za 40 centů. „Předpokládáme, že se ceny v budoucnu upraví tak, že nabíjení přes den bude mnohem levnější než v noci nebo když se nevyrábí,“ uvádí Lang.

Obnovitelné zdroje ale samozřejmě neutáhnou veškerou spotřebu okresu. V regionu se také nacházejí dvě chemičky, které jsou energeticky velmi náročné.

Ačkoli fotovoltaika patří v Bavorsku mezi nejrozšířenější zdroje energie, 6,4 procenta výroby energie pochází i z větrných elektráren. Tato spolková země má však nejnižší instalovaný výkon větrníků v celém Německu.

Například jedna turbína o celkovém výkonu tři tisíce kW dodává energii do jednadvaceti vesnic v regionu. Jednou z nich je i Kammerberg, který se nachází 100 km severně od Mnichova a kde se elektrárna nachází.

O tom, zda bude družstevní větrník vůbec stát, rozhodly samy vesnice, respektive jejich obyvatelé, kteří si elektrárnu „koupili“. „Našimi členy jsou kostely nebo sportovní kluby. V minulém roce jsme získali 180 nových členů, takže díky energetické krizi rosteme,“ říká Werner Hillebrand-Hansen z energetické komunity Bürger Energie Genossenschaft Freisinger Land.

Přiznává, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je zároveň byznys. „Ale není to prvořadé. Není v našem zájmu na našich členech vydělávat hodně peněz,“ říká Hillebrand-Hansen. Družstvo, které v devadesátých letech zakládal, vlastní síť, z níž vesnicím dodává energii přímo z větrné elektrárny.

Na principu sdílení energie z jednoho zdroje funguje také centrální vytápění v obci Herrsching am Ammersee v Horním Bavorsku. Technika se nachází v prostorách místní pily, která ke spalování dodává dřevěné třísky, tedy odpad při zpracování dřeva.

Systém dodává teplo do několika budov v okrese včetně školy či nemocnice. Kromě biomasy využívá k topení i plyn, což je ale v současné době obzvlášť pro Německo kvůli energetické závislosti na Rusku problém. „Plyn máme jen jako zálohu. Pokud bychom o něj přišli, nebude to pro nás tragédie,“ říká Gerd Mullert, člen představenstva energetické komunity Energie-Genossenschaft Fünfseenland.

Celková investice do vybudování systému byla přes dva miliony eur. „120 tisíc euro jsme dostali jako dotaci na výrobu, dalších 150 tisíc jako dotaci na sítě. Bez podpory státu by to nebylo ani před pěti lety možné,“ uvádí Mullert.

I komunitní energetika však v Německu naráží na řadu překážek. Zástupci jednotlivých družstev se shodují, že vyřizování projektů je zdlouhavé a může se protáhnout i na dva roky.

Díky komunitám, jako je EGIS, vzniká více energetických projektů, které by jinak možná nevznikly, pokud by je realizovaly komerční společnosti. „Tento významný rozdíl v uvažování tkví ve faktu, že komerční projekty obvykle očekávají daleko vyšší zisk a řadu sice profitabilních, avšak ne tolik výnosných projektů zcela ignorují,“ říká z Tomáš Jagoš z hnutí DUHA.

Zájmem energetických komunit je naopak poskytovat služby veřejnosti. Proto také jejich pracovníci tuto činnost vykonávají spíš z přesvědčení – vždyť na počátku to pro ně byla spíš volnočasová aktivita.