Článek
Navzdory přerušení dodávek ruského plynu do Evropy přes plynovod Nord Stream 1 se české zásobníky daří plnit. Zimu 2022/2023 tak Česko zvládá. A Ministerstvo průmyslu a obchodu dělá vše pro to, aby země přežila i tu příští.
Momentálně nám pomáhá jak snižování spotřeby, tak i nezvykle teplé počasí. Pokud se tyto trendy udrží, Česko by mělo mít do následující zimy lepší startovací pozici než loni, kdy před začátkem plnění zásobníků na topnou sezonu 2022/2023 mělo uloženo 400 až 500 milionů metrů krychlových. „Teď máme 2,75 miliardy kubíků plynu, což je zhruba dvojnásobek oproti loňsku, kdy se stavy zásob touto dobou pohybovaly kolem 1,2 miliardy kubíků. Teď je startovací pozice výrazně lepší,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla.
Loňské katastrofické scénáře o nedostatku plynu se tak naštěstí nenaplnily. Kvůli tomu také Evropská komise (EK) už nemluví o hluboké reformě energetického trhu, jako spíš o jeho restrukturalizaci. „Do trhu budou zaneseny ochranné prvky k tomu, aby se situace z loňského roku už neopakovala,“ přiblížil Neděla. Ministerstvo už má také představu o návrzích, které by chtělo za několik měsíců Komisi předložit.
Státy Evropské unie měly v období od srpna 2022 do letošního března snížit spotřebu plynu o 15 procent oproti průměru z posledních pěti let. Česká republika tento cíl splnila už v úterý, tedy o dva měsíce dříve. Znamená to, že si už lidé mohou oddychnout, nebo by měli v úsporách pokračovat?
Energetické úspory jsou určitě na programu hry. Všichni by se stále měli snažit efektivně využívat energetické zdroje. Současná situace je daleko pozitivnější než v únoru a březnu loňského roku, ale určitě bychom měli být stále obezřetní.
Data ukazují, že Češi začali s energiemi šetřit. Loni v srpnu jste ale ještě říkal, že tuzemské domácnosti přetápějí, a dokonce topí víc, než jaký je průměr v EU. Platí to stále?
Statistická data týkající se českých domácností hovořila o tom, že v České republice přetápíme zhruba o 20 procent oproti průměru v EU. Když se podíváme na data za prosinec bez korekce na teplotní normál, tak spotřeba domácností v průměru spadla o 15 až 20 procent. Na první pohled je zřejmé, že domácnosti se výraznou měrou podílely na úsporách a snížení spotřeby.
Situace ohledně dodávek plynu do Česka je nyní optimističtější než loni, ale stále nemáme vyhráno. Tuto zimu Česko zvládá, ale jak se připravujete na tu příští?
Rozdělil bych to do dvou oblastí – na mezinárodní a národní. Co se týká mezinárodní, tak tam máme zájem o to se podílet se společností ČEZ i na další kapacitě v LNG terminálu, obdobně jako v nizozemském Eemshavenu. Jsou další zajímavé lokality, například Lubmin (v tomto německém městě začal v polovině ledna fungovat nový terminál LNG), na který navazuje další infrastruktura. Řešíme alternativní dodávky a alternativní dodavatele a možnosti mít rezervovanou kapacitu. Také je minimální požadavek na jednotlivé členské státy společně nakoupit tolik plynu, aby pokryl minimálně 15 procent kapacity zásobníků, což je přibližně 0,5 miliardy kubíků na Českou republiku.
A co se týká národní oblasti, stále se snažíme aktualizovat a dodělávat jednotlivé legislativní procesy a nařízení. Národní legislativou se snažíme o větší rozvoj lokálních energetických zdrojů. Na to navazují jednotlivé dotační tituly Ministerstva životního prostředí a Modernizačního fondu, který je financován výnosy z emisních povolenek.
Bude tedy příští zima jednodušší než ta současná, kdy si Česko musí zajistit alternativu k dodávkám z Ruska?
V loňském roce Evropská komise uvedla, že kdyby v dubnu došlo k úplnému přerušení dodávek, tak by české zásobníky byly naplněny maximálně na 23 procent a toky do České republiky by se pohybovaly maximálně v objemu 13 milionů kubíků za den. Zásadní rozdíl je v tom, že se naštěstí tento scénář nerealizoval a toky byly výrazně vyšší. Myslím, že to se podařilo zažehnat. Když jsme loni říkali, že jsme z 99 procent závislí na plynu z Ruska, tak teď je to obráceně.
Import do České republiky samozřejmě není tak velký jako na začátku loňského roku, ale když se podíváme na stav zásobníků, tak jsou na dvojnásobné výši loňského roku. Uvidíme, jak bude zima pokračovat, do jisté míry nám pomáhá i počasí. Pokud takové zůstane, mohli bychom končit na výrazně vyšší úrovni zásob plynu, než na jaké jsme byli v loňském a předloňském roce, kdy v zásobnících v jednu chvíli bylo velmi malé množství.
I když toky nebudou tak velké, splnit limit 90procentní naplněnosti zásobníků bychom mohli v letošním roce zvládnout. V tomto ohledu jsou ty výhledy pozitivnější.
Může za těchto podmínek i letos Česká republika k 1. listopadu naplnit zásobníky na 90 procent?
Loni jsme startovali na nějakých 400 až 500 milionech kubíků plynu, které byly v zásobnících. Teď tam máme 2,75 miliardy kubíků plynu, což je zhruba dvojnásobek oproti loňsku, kdy se stavy zásob pohybovaly kolem 1,2 miliardy kubíků. Teď je startovací pozice výrazně lepší. Také se začalo o energetice mluvit, lidé se snaží nespotřebovávat více energie i kvůli ceně. I když toky nebudou tak velké, splnit limit 90procentní naplněnosti zásobníků bychom mohli v letošním roce zvládnout. V tomto ohledu jsou ty výhledy pozitivnější.
Předsedkyně EK Ursula von der Leyenová slibovala „hlubokou reformu evropského energetického trhu“. Jednotlivé členské státy mají předložit své představy o tom, jak by reformy mohly vypadat.
Situace je teď trochu jiná, než byla před zhruba půl rokem, kdy zněly hlasy z Komise týkající se hluboké reformy energetického trhu. V posledních týdnech je vidět, že se situace uklidnila a zaplněnost zásobníků je zajímavá. Reforma tedy nejspíš nakonec nebude tak hluboká, jak si původně EK představovala. Do trhu ale budou zaneseny ochranné prvky k tomu, aby se situace z loňského roku už neopakovala.
Tento týden EK zahájila veřejnou konzultaci, která trvá do 13. února, a nejenom členské státy, ale i firmy se jí mohou zúčastnit a napsat svůj námět, co od reformy očekávají. V této oblasti jsme už neformálně komunikovali s účastníky trhu.
S čím tam půjdete?
Když shrnu náš pohled na to, jak by měl trh fungovat, tak je klíčové, aby se respektovala energetická neutralita, tedy všechny druhy zdrojů, které přispívají k plnění klimatických cílů. Je také důležité mít jasné mechanismy a stimuly na tržní bázi, které umožní nejen rozvoj obnovitelných zdrojů, ale i posílení klíčové infrastruktury, která je potřeba proto, aby se s decentralizací dokázala vypořádat. Protože v letech, kdy byla cena energií nízká, se prakticky nevyplatilo investovat do žádného zdroje a vždy tam musela být nějaká podpora, ať už ze strany státu, nebo z evropských peněz.
Je potřeba, aby peníze mířily do těch zdrojů, které pomáhají stabilizovat přenosovou a distribuční soustavu. Kapacitní mechanismy by měly být jednodušší. Dále pravidla veřejné podpory, která jsou stále složitější. Administrativní proces pro to, aby bylo možné zdroje podporovat, je zdlouhavý a to je špatně.
Toto jsou střípky, které je důležité mít, abychom mohli vyřešit problém nedostatku zdrojů a vyšší poptávky v co nejkratší době.
Na evropské úrovni se často skloňuje otázka oddělení ceny elektřiny od ceny plynu (tzv. decoupling). Jak by se to dalo udělat?
Otázka se šířila celou sedmadvacítkou a většina států se shodla na tom, že by bylo vhodné, aby se decoupling nějak realizoval. Jenže když si vezmeme příklad Španělska, tak po zastropování ceny plynu k výrobě elektřiny sice klesla cena elektřiny o 20 procent, ale za prvních pár měsíců vzrostla spotřeba plynu o 82 procent. To byl hlavní oříšek, o kterém se diskutovalo mezi členskými státy – jak ceny oddělit, aby to neznamenalo, že dojde k vyšší spotřebě plynu v Evropě.
Všichni jsme se tak nějak dostali do slepé uličky ohledně řešení, které by mohlo plošně platit v rámci celé EU. Je velmi složité ho nastavit. Nicméně byla snaha o zvýšení likvidity trhu a zvýšení likvidity evropských obchodníků a výrobců, kteří obchodují na trhu a musí tam skládat tzv. marginy (peněžní záloha za nasmlouvanou energii) a musí dorovnávat svou nabídku vůči tržní ceně. Když se zvýší likvidita, zvýší se i konkurence. A to má příznivý vliv na cenotvorbu.
Bohužel se z povolenek stává i zajímavý obchodní artikl, kdy subjekty, které emisní povolenky nakupovat nemusí, je stejně spekulativně nakupovaly. Je namístě otázka, zda by jim to mělo být umožněno.
Podstatnou část ceny elektřiny tvoří i cena emisní povolenky. Přemýšlíte o nějakých změnách na trhu s emisními povolenkami?
Co se týče emisních povolenek, tak stále probíhají diskuze ohledně balíčku Fit for 55 a chystá se reforma emisních povolenek. Systém ETS (Emissions Trading Scheme) by se měl rozšířit i na oblast firemní dopravy. To zásadní je existence dvou směrnic: směrnice o obchodování s emisními povolenkami a druhá o tzv. Market Stability Reserve (rezerva tržní stability), která se stará o stažení určitého množství povolenek z trhu. Dovolil bych si říct, že tyto dvě směrnice nejsou provázány tak, jak by měly.
Logicky by to mělo být tak, že když cena emisních povolenek roste víc, než předpokládáte, měli bychom dávat do oběhu víc povolenek, aby se jejich cena snížila a dostala se na hranici, kterou potřebujeme. A obráceně, kdyby byla cena tak nízká, že by bylo jedno, jaké zdroje se využívají, měly by se z trhu stahovat, aby jejich cena šla nahoru.
Bohužel se z povolenek stává i zajímavý obchodní artikl, kdy subjekty, které emisní povolenky nakupovat nemusí, je stejně spekulativně nakupovaly. Je namístě otázka, zda by jim to mělo být umožněno.
Podle programového prohlášení vlády má ve 30. letech Česko odstavit uhlí a používat mix jádra, plynu a obnovitelných a dalších zdrojů. Jaký podíl na výrobě by měly jednotlivé zdroje mít?
To je v tuto chvíli velmi složité predikovat. Uhelná komise dospěla k závěru, že rok 2038 je realistický k útlumu uhlí za podmínek výstavby nového jaderného zdroje, náhrady odstaveného výkonu plynovými elektrárnami či správného umístění jednotlivých dotačních titulů na rozvoj obnovitelných zdrojů. Nejdříve je potřeba tady mít dostatečnou kapacitu na to, abychom mohli uhelné zdroje postupně utlumovat. Programové prohlášení před válkou hovořilo o roku 2033, ale stále je tam podmínka, že budeme mít kapacity na to, abychom byli schopni vyrobit energii a teplo.
Musíme mít nejprve dojednaný balíček Fit for 55, který stanoví jednotlivé cíle na evropské a národní úrovni pro sektor vytápění a chlazení, dopravu, elektroenergetiku a v oblasti energetické účinnosti. To je první stavební kámen, který my budeme transformovat do národního energetického plánu, který bychom měli po dojednaném balíčku zaktualizovat.
Bude to také souviset s tím, kolik budeme v následujících letech schopni postavit nových obnovitelných zdrojů a jestli se podaří vystavit i nějaký jaderný zdroj jako záložní. Diskuze by neměla být jen o Dukovanech a Temelínu, ale i rozvoji malých modulárních reaktorů.
Snažíme se o to, aby mohl jít zákon „Lex OZE II“ do legislativního kolečka co nejdřív. Chtěli bychom, aby účinnost novely byla v půlce letošního roku, ale bude záležet na samotném legislativním procesu.
S odklonem od uhlí souvisí i rozvoj obnovitelných zdrojů, k němuž měla přispět také novela o komunitní energetice, která měla začít platit podle původního plánu na začátku roku 2023, ale její přijetí se zpozdilo. Kde se novela zasekla?
Když si vezmete všechno, co jsme za poslední rok udělali na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu, co se týče novel energetického zákona, tarifního zákona, zákona o obnovitelných zdrojích, záchranných mechanismů proti zdražení energií, tak tolik legislativy, předpisů a dokumentů, které se podařilo schválit a dojednat, tady nikdy historicky nebylo. Řešilo se to prioritně od těch nejzásadnějších problémů.
Kdy by novela o komunitní energetice měla začít platit?
Na konci roku jsme novelu dali do připomínkového řízení. V tuto chvíli vypořádáváme připomínky a snažíme se inspirovat v okolních zemích. Je opravdu hodně technických aspektů, nejen legislativních, které je nutné vyřešit. Snažíme se o to, aby mohl jít zákon „Lex OZE II“ do legislativního kolečka co nejdřív. Chtěli bychom, aby účinnost novely byla v půlce letošního roku, ale bude záležet na samotném legislativním procesu.
