Článek
Ceny potravin v Česku i nadále rostou a mezi největší skokany patří mouka. Podle Českého statistického úřadu se její cena vyšplhala o 60 procent nahoru. Hlavním důvodem je v současnosti invaze na Ukrajinu. Ta společně s Ruskem patří k hlavním evropským exportérům pšenice.
Na Ukrajině leží přes 10 milionů tun pšenice, které se nemají ze země jak dostat. Tlak na ceny mouky a obilovin navíc zvyšují i státy ze severní Afriky a Blízkého východu. „Zdražení o 60 procent je v současné situaci vlastně málo, mouka nahoru ještě půjde. A osobně si myslím, že by ještě nějakých 20 až 30 procent navíc potřebovala,“ řekl mlynář Daniel Perner pro SZ Byznys.
Válka na Ukrajině ovlivnila ceny pšenice, obiloviny však už zdražovaly loni. Čím to bylo?
Nejdřív bylo extrémní sucho v Kanadě, nejhorší za posledních 40 let, a to samozřejmě částečně zvedlo ceny pšenice. Dalším faktorem byl covid, protože když vzniká nějaká nejistota, státy se snaží zásobovat. Dochází tak k navýšení poptávky, nabídka tomu ale neodpovídá a ceny rostly. Samozřejmě k tomu přispěl i růst cen energií a zároveň se do zemědělství promítlo i zdražování hnojiv.
A pak přišla invaze na Ukrajinu, která finanční tlaky ještě zvedla. Jaká je tam situace teď, z pohledu sklizně?
Problém není v tom, že by tam byla zničená nebo zaminovaná pole. Hlavní příčina zdražování obilovin v souvislosti s válkou je, že Ukrajina a část Ruska, která je úrodná, je přilehlá k Černému moři. A přes něj ročně putovalo zhruba 60 až 70 milionů tun pšenice, olejnin nebo kukuřice. No a to teď zmizelo.
Koho ten výpadek zasáhl nejvíc?
Určitě země v severní Africe a na Blízkém východě. Kvůli válce jsou bez těchto surovin, protože teď tam lodě nic nedovážejí. Odběratelé z těchto oblastí tak logicky přešli k nám do Evropy a případně do Austrálie, kde začali skupovat pšenici a další obiloviny. A protože se obracejí i na státy, které ty suroviny musejí nejdřív nakoupit ve vnitrozemí a pak přeprodat, rostou ceny. Proto například pšenice podražila během jednoho týdne zhruba o 40 procent.
Co by mohlo současné situaci na trhu ulevit?
Splasknout bublinu by mohl zákaz nebo omezení vývozu do třetích zemí. To je ale neprosaditelné. Ceny by šly sice dolů a lidem u nás by se to asi líbilo, třetí země by ale řešily obrovské problémy, protože by neměly kde pšenici, obiloviny a olejniny nakoupit. Tím by se však taky mohla spustit migrační krize, protože ti lidé by chtěli jíst a šli by do Evropy. Dalším řešením by mohla být distribuce pšenice, které je na té Ukrajině přes 10 milionů tun, ale to by musela Evropa zasáhnout.
Jak?
Třeba tím, že by podpořila infrastrukturu. Jsou potřeba terminály, například na ukrajinsko-polské nebo ukrajinsko-slovenské hranici. Kamiony totiž na Ukrajinu nepojedou. Jednak je to drahé a neekologické, zároveň je to nebezpečné. Rusové navíc systematicky likvidují ukrajinské terminály. Bylo by tak dobré, kdyby se Ukrajině pomohlo i skrze infrastrukturu. Domnívám se však, že se to v současné situaci nestane.
Nárůst cen mouky je pro lidi vlastně zanedbatelný.
Vystačí si Česká republika s tím, co se u nás na polích urodí?
Když se budeme bavit o základních obilovinách, tak se tu vypěstuje víc, než se zkonzumuje. Jsme tedy přebytková země, pěstujeme ve velkém, máme i dobrou techniku a systémy. Samozřejmě jsme kapka v moři, kapacitně si ale vystačíme a ještě můžeme něco posílat dál. Například do Itálie nebo Rakouska.
I tak ale mouka zdražila o 60 procent. Půjdou ceny ještě nahoru?
Obiloviny zdražily dvakrát až čtyřikrát, takže zdražení mouky o 60 procent je v současné situaci vlastně málo a půjde to ještě výš. Osobně si myslím, že by ještě nějakých 20 až 30 procent navíc potřebovala. A i když tam nárůst cen je, pro lidi je vlastně zanedbatelný. Průměrný člověk v Česku sní ročně asi 80 kilogramů pšeničné mouky nebo jejího ekvivalentu. A když vzroste cena za kilo o osm korun – a to je hodně – tak to dělá ročně 640 korun navíc. Když to porovnám třeba s pohonnými hmotami nebo energiemi, nejde ve finále o takový problém. Takže ano, zdražuje se a asi i bude, ale likvidační by to pro lidi být nemělo.
Češi jsou zvyklí si v nejistých dobách dělat zásoby. Děje se to i teď?
Ano, lidé kvůli válce začali opět více nakupovat mouku, to se dělo i během pandemie, takže byly zase prázdnější regály. Ale není důvod k panice, reálně to není způsobené tím, že by došla mouka. Jde spíš o logistiku a balení. V horizontu týdnů se nával zákazníků v obchodech odbourá, protože mouka je a lidi po nějaké době přestanou tolik nakupovat. A co se obchodních řetězců týče, jejich kapacity zásob jsou v řádech několika jednotek dní, k extrémnímu skupování z jejich strany nedochází.
Jak se inflace a situace na trhu promítají do vašeho provozu?
Musíme zdražovat. Naše marže se totiž pohybují v jednotkách procent a nemáme možnost výrobu dotovat ze svého. Ani by to nešlo, kdybychom vyráběli se ztrátou, pokřivil by se tím náš vztah k jiným subjektům. Náklady proto převádíme na koncové zákazníky.
Vaše mouka patří k těm nejdražším na trhu. Neztrácejí lidé o Pernerku zájem?
Budete se divit, ale i když naše mouka stojí 39 korun a jiná 25, lidé tu naši stejně kupují. Ano, může být pro někoho drahá, ale zase bych si nechtěl zakládat na tom, že máme nejlevnější mouku na trhu. A podle čísel prodeje vidím, že je hodně lidí, co naší mouce přicházejí na chuť a my jsme v Pernerce v současnosti stoprocentně vytížení.
