Nahradit ruský plyn se zatím nepodařilo. Ale díky LNG k tomu Evropa spěje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě loni byl termín LNG (zkapalněný zemní plyn) pro mnohé cizím slovem. Nyní je jedním z nejdiskutovanějších témat v energetice. Od února, kdy začala válka na Ukrajině, buduje Evropa nové LNG terminály a hledá nové dodavatele, kteří jí pomohou zbavit se závislosti na ruském plynu.

Hlavní přepravní cestu pro plyn z Ruska – plynovody Nord Strem 1 a 2 – loni poškodil výbuch, který západní země označily za sabotáž. Snad jen s výjimkou jedné větve Nord Streamu 2 tak nebude možné trubky vedoucí z Ruska do Německa po dně Baltského moře používat – minimálně v dohledné době, pravděpodobně však už nikdy.

Dovoz LNG do zemí Evropské unie a do Velké Británie se v loňském roce zvýšil zhruba o tři čtvrtiny na 137 miliard m3 plynu po regasifikaci tedy znovuzplynění. LNG má zhruba 600krát menší objem než zemní plyn v plynném skupenství.

„Evropské země ještě nikdy v historii tolik LNG nedovezly,“ upozorňuje řídící konzultant EGÚ Brno Michal Kocůrek.

Podle americké poradenské firmy FTI Consulting představovalo LNG v roce 2021 24 procent celkového dovozu zemního plynu do Evropy z celkových 338 miliard m3. Zbytek dorazil potrubím především z Ruska, Norska, Velké Británie a Alžírska.

K LNG však Evropa začala směřovat už před válkou. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021 v EU vzrostl dovoz LNG o 33 procent, jen za prosinec šlo o nárůst o 53 procent. Import LNG za leden a únor 2022 se pak meziročně více než zdvojnásobil.

V polovině února 2022 bylo v Evropské unii v provozu celkem 21 LNG terminálů s celkovou dovozní kapacitou zhruba 160 miliard kubíků za rok. Ovšem od té doby začala Evropa budovat další kapacity vhodné pro dovoz a uskladnění zkapalněného zemního plynu.

„Kapacita evropských terminálů se v loňském roce zvýšila o 28 miliard kubíků plynu po regasifikaci zásluhou navýšení kapacity v chorvatském a nizozemském terminálu a ukotvením plovoucích terminálu v Nizozemí a v Německu,“ říká Kocůrek.

Budování sítě terminálů je však stále ještě v začátcích a do budoucna se budou terminály rozrůstat. „V průběhu ledna letošního roku se dále rozrostla flotila plovoucích terminálů o další dva, jeden v Německu a jeden ve Finsku,“ uvádí Kocůrek.

Finský terminál Exemplar byl dokončen v prosinci 2022. Nachází se v přístavu Inkoo ve Finském zálivu a jeho kapacita odpovídá 150 900 kubíků LNG, což má zajistit pět miliard zemního plynu ročně.

Německý terminál se nachází v přístavu Elbehafen v Brunsbüttelu nedaleko Hamburku. Loď, která má sloužit jako plovoucí terminál, tam dorazila minulý týden a zaplatil ji koncern RWE.

Podle Gas Innfrastructure Europe bylo v Evropě loni na podzim 62 LNG terminálů, které jsou už funkční, ve výstavbě nebo jsou plánované. Celková kapacita těch stávajících, již funkčních, aktuálně dosahuje 236 miliard kubíků.

Díky tomu dokáže Evropa mnohem lépe snížit závislosti na ruských energiích. „Kapacita efektivně umožňující nahrazení ruského plynu pomocí LNG v západní, střední a jihovýchodní Evropě, tedy bez terminálů ve Velké Británii a na iberském poloostrově, je výrazně nižší. Zatím dosahuje pouze 120 miliard kubíků,“ říká však Kocůrek.

V plánu je ještě výstavba terminálů v Německu, Itálii, Francii, Polsku či Řecku. „Tyto kapacity jsou ještě potřeba,“ říká Kocůrek.

Řecko plánuje výstavbu dalších tří plovoucích terminálů, které by měly doplnit stávající dva. Francie momentálně chystá ještě výstavbu dalších tří terminálů, které doplní terminály v Dunkerku, v obci Montoir-de-Bretagne a další dva v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Chce postavit dva terminály na jihovýchodě země a jeden v Normandii. Itálie má zatím tři jednotky, počet terminálů však zdvojnásobí.

Naše sousední země mají dohromady osm stanovišť. Jde o terminály v Brunsbüttelu, Stade, Lubminu a dva ve Wilhelmshavenu. Německu se podařilo terminály vybudovat za méně než rok. V provozu jsou už tři z nich. První zahájil provoz terminál v přístavu Wilhelmshaven v Severním moři loni v prosinci a jeho investorem je státem kontrolovaná společnost Uniper.

Druhý plovoucí terminál nedaleko Lubminu funguje od poloviny ledna. Jde o plovoucí regasifikační jednotku, do které se dovezený zkapalněný plyn přečerpá a následně převede do plynného skupenství.

O účasti na vlastní kapacitě v LNG terminálu minulý týden jednal ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

„Jednání se uskutečnila a pokročila,“ uvedl za ministerstvo mluvčí David Hluštík. Jednání o LNG terminálech bylo i jedním z témat úterního setkání premiéra Petra Fialy (ODS) se spolkovým kancléřem Olafem Scholzem.

„Oblast Lubminu, kde mimo nedávno otevřeného LNG terminálu vzniknou v blízké budoucnosti ještě další terminály, je pro Česko pochopitelně nejvýhodnější z logistického hlediska, neboť je prostřednictvím plynovodů OPAL a EUGAL přímo propojena s tuzemskou plynárenskou soustavou,“ dodal Hluštík. Jde o dva páteřní plynovody, které vedou přímo na severozápad Čech.

Německo totiž hraje z pohledu přepravních tras plynu do Česka důležitou roli. Zásobování plynem z tamních LNG terminálů tak nevyžaduje budování nových plynovodů, protože lze využít už stávající trubky. „Německo nabízí jak rozsáhlou přepravní infrastrukturu, tak napojení na dnešní importéry LNG – Francii, Belgii, Nizozemí,“ popisuje Kocůrek.

V úvahu podle něj připadá také doprava LNG z Itálie přes Rakousko a Slovensko. „Dodávky z chorvatského terminálu budou ještě řadu let poměrně komplikované vzhledem k omezené kapacitě chorvatské vnitrostátní přepravní soustavy vedoucí k maďarským hranicím,“ vysvětluje.

Terminál v Lubminu má k dispozici kapacitu na úrovni více než poloviny tuzemské roční spotřeby plynu, která dosahuje 9,4 miliardy m3 plynu. Pro příští rok Němci plánují další navýšení kapacity na více než na dvojnásobek. Většina je už však rezervována.

„Asi 80 procent nabízené kapacity bylo v říjnu rezervováno na pět až deset let pro dvě společnosti, francouzský TotalEnergies a švýcarskou MET Group. Zbylá kapacita ve výši asi jedné miliardy kubíků bude nabízena v rámci krátkodobých rezervací,“ říká Kocůrek.

Pro české subjekty se podle něj nabízí možnost nakupovat plyn od těchto dovozců, případně využít možnosti spotových nákupů pomocí krátkodobých rezervací, nebo aktivnější účast v závazných aukcích, kde se bude rozdělovat přírůstková kapacita pro druhou fázi projektu.

„Rezervace podobné kapacity jako v případě nizozemského terminálu v Eemshavenu by pro Česko byla velkým krokem k zajištění většiny spotřeby nezávisle na zahraničních prostřednících,“ dodává Kocůrek.

Německu však bude trvat ještě několik let, než se závislosti na ruském plynu zcela zbaví. Před válkou do země proudilo zhruba 56 miliard kubíků plynu z Ruska. Podle ministerstva hospodářství naistalují Němci dostatečnou kapacitu až v roce 2026. Do roku 2030 by měly dovozní kapacity činit 80 procent celkové spotřeby, tedy 76,5 miliardy kubíků. Kromě LNG však Německo odebírá plyn také z Norska a Nizozemska.

Sousední Polsko má terminál v Gdaňsku a dva ve Svinoústí o celkové kapacitě přes 12 miliard kubíků po regasifikaci, Poláci však chystají další rozšíření o šest miliard kubíků. O pronájmu kapacity v některém z polských terminálů Česko rovněž uvažuje, ale problémem je propojení polské plynárenské soustavy s Českou republikou. V plánu je však výstavba plynovodu Stork II, který by měl toto úzké hrdlo vyřešit.

Česko má dále pronajatou kapacitu v LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu. Terminál byl zprovozněn loni v září a Česku zajišťuje objem plynu, který odpovídá třetině roční spotřeby.