Minirypadla jako švýcarský nožík. V Dobříši se vyrábějí pro celý svět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za rekordními tržbami české pobočky nadnárodního koncernu stojí především silná poptávka stavebních firem v Německu, Pobaltí a na Blízkém východě. Loňský rok byl ale rekordní pro celou společnost Doosan Bobcat, která celkem utržila přes 7,5 miliardy dolarů, tedy více než 171 miliard korun. Výkonný ředitel a předseda představenstva Doosan Bobcat Scott Park říká, že se firma pod jeho vedením začala chovat ofenzivněji a podařilo se jí díku tomu zvýšit podíl na globálním trhu.

Stavební sektor v Evropské unii loni stagnoval. Jak jste těchto výsledků dosáhli?

Díky naší vícebodové strategii. Bobcat je lídrem oboru kompaktních stavebních strojů. Když se podíváte ven, uvidíte tam smykový nakladač S650. Tento koncept stroje jsme vynalezli v roce 1958 a vlastně jsme tím odstartovali celé odvětví. Dlouho jsme ale byli v defenzivě. Když se soustředíte na obranu, málokdy dáte gól.

Ve sportu se říká, že nejlepší obrana je útok.

Přesně tak. Po finanční krizi v roce 2008 bylo možná správné chovat se defenzivně, když jsem se ale před deseti lety stal ředitelem, jedna ze strategií, které jsem v Doosan Bobcat zavedl, byl více ofenzivní přístup. Na velikosti totiž záleží.

V čem ta změna spočívala?

O našich strojích pracovně říkáme, že to jsou takové švýcarské nožíky. Lze na ně připevnit až 400 různých příslušenství, se kterými můžete rozbíjet beton, sbírat nečistoty, vyhloubit jámu nebo třeba odklízet sníh a čistit pláže. Když prodáte více příslušenství, prodáte i hodně strojů.

To zní logicky.

Střednědobá až dlouhodobá strategie nad rámec prodeje příslušenství spočívá v softwarových nástrojích. Začínáme se tedy bavit o inovacích, díky kterým můžeme stroje vybavit umělou inteligencí nebo autonomním řízením. Chceme, aby naše stroje nebyly jednoúčelové a aby naši zákazníci s jedním strojem mohli udělat mnohem více práce. Díky tomu jsme zvýšili tržní podíl. Prakticky to znamená, že od roku 2018 jsme představili více produktů a technologií než za předchozích 60 let existence firmy.

Jak se to projevilo na fungování firmy?

Za zhruba dva a půl roku se nám podařilo zdvojnásobit velikost společnosti. Zatímco dříve jsme měli jeden pilíř založený na našich tradičních produktech, tedy kompaktních nakladačích a minirypadlech, dnes máme takové pilíře čtyři.

Mluvil jste o nástavcích jako o jednom z pilířů. Které jsou ty další?

Vysokozdvižné vozíky, příslušenství a náhradní díly a v neposlední řadě stroje pro údržbu zeleně, takzvané GME (ground maintenance equipment, pozn. red.). To jsou kompaktní traktory, sekačky a podobně, které jsme dříve nevyráběli. To je novinka posledních pěti let. Díky tomu jsme jako firma mnohem stabilnější.

Jak velký podíl vaší celkové produkce vzniká tady v Dobříši?

Podnik EMEA tvoří 20 procent globálních tržeb. Já se ale nedívám jen na tržby. Je to v rámci Doosan Bobcat jedna z klíčových součástí skupiny. Nemluvím jen o výrobě, protože tady vedle výrobního závodu máme také inovační centrum, servisní, školicí a testovací středisko.

Které z vašich modelů se vyrábějí tady?

Pochází odsud celosvětová produkce malých minirypadel. Pro mě není tak zásadní, jaké budou tržby, je to základní produkt našeho portfolia a bez něj bychom se dostali do problémů. Máme tady také globální vývojové centrum minirypadel. Různým regionům jsem přidělil různé zodpovědnosti. Smykové nakladače se převážně vyvíjejí v Severní Dakotě v USA, vysokozdvižné vozíky v  Jižní Koreji.

Jaké máte s dobříšskou továrnou plány?

Chceme dále růst, plánujeme zvýšit výrobní kapacitu, což ale závisí na tom, jestli se nám podaří sehnat zaměstnance. Chceme ale také zavést vyšší stupeň automatizace a digitalizace, což samozřejmě zvyšuje efektivitu a kvalitu.

Automobilový průmysl čelil v loňském roce mnoha výzvám počínaje vysokými cenami energií, nedostatku mikročipů i například rostoucím mzdám. Jak jste se s tím vyrovnali vy?

To nebylo jen minulý rok, začalo to už v roce 2020. Nebyl jen nedostatek mikročipů, chyběly všechny komponenty, které si dokážete představit, třeba i joysticky a obrazovky do kabin. Náš zásobovací tým musel najít alternativní zdroje komponent. Předtím jsme kupovali finální součástky, ve kterých už byly čipy, teď jsme je ale museli shánět zvlášť všude možně. Byla to prostě šílená doba. Naši zásobovači tři roky nespali.

Na vašich stránkách jsem viděl, že sháníte zaměstnance, ale Česko má velmi nízkou míru nezaměstnanosti. Kde berete pracovníky?

To je problém, ať už jde o dělnické profese, nebo vysoce kvalifikované pracovníky ve vývoji nebo v administrativě. Zkoušíme k nám dostat lidi už v rámci vzdělávacího systému a musíme také dovážet pracovníky ze zahraničí. To je ale poměrně dlouhý a obtížný proces. Na začátku války jsme pomáhali našim ukrajinským dělníkům, kterým jsme pomohli přivést jejich rodiny, zařídit ubytování a vyřešit papírování. Zaměstnanost není ale problém jenom Česka.

V některých zemích, například právě ve Spojených státech, roste nespokojenost s globalizací. Není to problém pro dodavatelské řetězce globálních firem právě typu Doosan Bobcat?

Tento trend začal už před několika lety. Nemyslím ale, že je to konec globálních dodavatelských řetězců, spíše jde o jejich proměnu. Je třeba určité procesy lokalizovat, třeba výrobu velkých odlitků, které je drahé přepravovat. Některé věci, například motory, lokalizovat nejde, u spousty komponent je to ale možné. Pro nás to mimo jiné znamená větší stabilitu.

Vaším nejsilnějším trhem je západní Evropa. Jak jste na tom v Rusku? Působíte na tamním trhu?

Ne. V Rusku jsme byli, ale když začala válka na Ukrajině, tak jsme se rozhodli se odtud stáhnout.

Bylo obtížné odtud odejít?

Z globální perspektivy nepředstavovalo Rusko velký podíl na tržbách, i když nebyl bezvýznamný. Bylo ale správné z Ruska odejít, a my jsme se tam od té doby nevrátili.

Jaký je výhled na letošní a příští rok? Očekáváte, že se stavební průmysl znovu zvedne?

Naše ziskovost se asi kvůli úrokovým sazbám a inflaci trochu sníží. My jsme se navzdory mírně klesající ekonomice udrželi na stejné úrovni, protože se nám podařilo zvýšit podíl na trhu. Naše projekce pro letošní rok jsou takové, že ve srovnání s minulým rokem zůstaneme relativně vyrovnaní. Rok 2024 bude náročný, ale věřím, že díky novým produktům od roku 2025 zase pomalu porosteme.

Jaký je váš tržní podíl, pokud to není tajné?

No, ono je to tajné. Můžu vám ale říct, že ve smykových a kompaktních pásových nakladačích jsem světovou jedničkou, máme přes 30 procent. V minirypadlech jsme v Evropě a Severní Americe mezi třemi až čtyřmi největšími výrobci. V Číně a jihovýchodní Asii se nám tak dobře nedaří, nejsme nízkonákladový výrobce, máme spíše prémiovější produkty. Celkově si myslím, že jsme na tom globálně docela dobře.

Který z vašich strojů se nejvíc prodává?

Záleží na regionu. Globálně ale prodáváme nejvíc kompaktních pásových nakladačů. Dlouhou dobu vedl smykem řízený nakladač, který jsme vynalezli, ale s diverzifikací portfolia je teď na druhém nebo třetím místě.

Neobáváte se levné konkurence z Asie?

Konkurovat čínským výrobcům v Číně je těžké, protože naše přítomnost tam není tak významná a trh ovládají místní hráči. Když se ale tito producenti vydají mimo Čínu, mívají problémy. Jejich výrobky neodpovídají našim standardům, chybí jim distribuční síť, nemají finanční podporu, nemají servisní síť, nemají známou značku a celý ten ekosystém okolo. O konkurenci včetně té čínské ale přemýšlím. Musíme se prostě držet před nimi.

Jak to v Doosan Bobcat vypadá s elektromobilitou? Mají budoucnost ve stavebnictví?

Automobilky to podle mě s elektromobilitou trochu přehnaly, šly na to moc rychle a teď poněkud brzdí. I přesto je ale nástup elektrických vozů velmi impozantní. Do velké míry nicméně závisí na státních regulacích a dotacích, což v našem oboru není. Dokud podobné iniciativy nebudou k dispozici i pro nás, nebude takových strojů mnoho. Máme několik modelů, jejich portfolio rozšiřujeme a zdokonalujeme. Jsme teď v podobné fázi vývoje, jako byly na začátku automobilky.

Jak se elektrické stroje prodávají?

Někteří naši zákazníci si rádi za elektrické stroje připlatí kvůli svým ESG cílům, ale moc jich není. Někde ale vlády nabízejí pro tyto stroje dotace. Například náš plně elektrický pásový nakladač T7×, který nemá žádnou hydrauliku a vůbec nepoužívá olej, stojí třikrát až čtyřikrát víc než běžný typ. Půjčovna stavebních strojů Sunbelt původně objednala tyto stroje v hodnotě 20 milionů dolarů, protože mají zákazníky, kteří si za to připlatí. Vláda v Kalifornii zároveň oznámila, že bude tyto stroje subvencovat, takže máme vyprodáno, a Sunbelt chce nakoupit za dalších 20 milionů. Pro firmu, která má tržby 7,5 miliardy dolarů, to není moc, ale pomáhá nám to se připravit na budoucnost.

Kdy budou vaše nakladače a rypadla autonomní?

Rok vám neřeknu, cesta k autonomii je postupná. Naše stroje už mají některé asistenční funkce. Když máte k dispozici stovky nástavců, je těžké vyvinout plně autonomní stroj. Ale už teď je třeba při hloubení příkopů možné náš stroj naprogramovat na délku, šířku a hloubku příkopu a on ho sám vyhloubí. Takže ano, na autonomních strojích pracujeme a jednou určitě přijdou.

Jaká je vaše jaderná kapacita? Vaše sesterská společnost Doosan Enerbility oznámila, že v souvislosti s českým jaderným tendrem investuje tři miliardy korun do vývoje a výroby generátorů ve svém plzeňském podniku Škoda Power. Podílíte se na nějak na těchto aktivitách?

Snad se budou na stavbě nových bloků používat naše stroje. Ale vážně - o tom se debata nevede. Vede se o tom, že korejská skupina Doosan a tým Korea je pro Českou republiku silným partnerem. Já náš zdejší podnik považuji za českou firmu. Máme 1600 zaměstnanců, investujeme miliony dolarů do vývoje a rozšíření výroby. Stejně tak je česká i Doosan Škoda Power.