Miliardář Pavel Tykač uklízí své impérium. Obchod bude zvlášť

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Začátkem roku vznikla pod kontrolou miliardáře Pavla Tykače nová skupina firem pod značkou Powertica. Tykač do ní zařadil své tuzemské i zahraniční obchodní společnosti a zcela je oddělil od své energetické nadnárodní skupiny Sev.en.

Hlavou nového uskupení Powertica je stejnojmenná lichtenštejnská matka, kterou Tykač kontroluje tak jako svůj další majetek přes lichtenštejnskou nadaci.

Důvody změn vysvětluje v podcastu Agenda SZ Byznys manažer několika firem skupiny Powertica Michal Skalka. „Skupina Sev.en se rozrostla do nebývalých rozměrů, rostla hlavně v zahraničí a celá struktura začala být globálně rozkročená. Několik let jsme přemýšleli, jak ji strukturovat, aby nedocházelo ke křížení různých jurisdikcí, regulací a daňových režimů,“ líčí.

Dalším důvodem podle něj byly stále větší rozdíly ve strategii obchodních a výrobních společností. „Proto jsme nakonec přistoupili k vyčlenění všech čistě obchodních firem a rozhodli se dát jim i nový název,“ pokračuje Skalka.

Za oddělením obchodu od ostatních aktiv ovšem může být další důvod, o němž Skalka nemluví. Banky a investiční fondy řídí často své podnikání zásadami ESG, tedy environmentální, společenské a korporátní udržitelnosti. Vnitřní ESG pravidla jim často brání financovat „špinavý“ fosilní byznys. Skupina Sev.en má však v Česku i v zahraničí hlavní aktiva v těžbě uhlí a výrobě elektřiny z uhlí či plynu.

Nová skupina Powertica je tak od fosilního podnikání bezpečně oddělena a může víc lákat kapitál z mezinárodního finančního trhu.

Powertica má v Česku obchodníka s energiemi, filiálku globálního velkoobchodu a firmu obchodující s uhlím. Mnohem větší je však byznys lichtenštejnské firmy Powertica Commodities.

Nová skupina Powertica je dnes jedním ze tří pilířů Tykačova impéria. Vedle ní stojí nadnárodní holding Sev.en Global Investments s doly a elektrárnami v USA, Velké Británii a Austrálii.

Třetím pilířem Tykačova impéria je domácí Sev.en Česká energie, jež vlastní elektrárny Počerady a Chvaletice, teplárny ve Zlíně a na Kladně či uhelné lomy na Mostecku. Právě odtud začínala před 18 lety Tykačova expanze do energetiky, během níž se stal druhým největším tuzemským výrobcem elektřiny a jedním z největších zaměstnavatelů.

Oproti holdingům Powertica a Sev.en Global Investments má Česká energie dnes nejméně jasnou perspektivu. Uhelná energetika míří do útlumu, Tykač zvažuje zavření elektráren a dolů už v příštím roce. Nakolik u něj uhlí nahradí nové investice do čistší energetiky, není zatím jasné.

Sev.en Česká energie chystá budování solárních parků, na Mostecku slibuje postavit až 600 megawattů solárního výkonu. Zatím připravuje tři projekty za téměř 1,5 miliardy korun, na něž má přislíbeny dotace ve výši 322 milionů, dotace má schváleny i na další dva.

Tykač je také potenciálním investorem paroplynové elektrárny, která by mohla vyrůst vedle dnešních uhelných Počerad. „Rádi bychom s dalším podnikáním v české energetice počítali, byť jsou naše uhelná aktiva postupně odsouzena k útlumu. Ale protože celá energetika je dnes řízena dotacemi a notifikacemi z Evropské unie, musíme počkat na patřičný impulz,“ říká k tomu Michal Skalka.

Za krize před dvěma lety založil Tykač v Česku obchodní firmu, dnes nazvanou Powertica Energie. Ta dodává elektřinu a plyn klientům, jako jsou České dráhy, Česká pošta, řada státních úřadů a institucí, ale i soukromé firmy. Tady Tykač počítá s další expanzí.

Podle Skalky je výhodou Powertiky Energie spříznění s lichtenštejnskou sestrou Powertica Commodities, která obchoduje na globálním trhu. Český obchodník má pokračovat i poté, co se Tykačovy elektrárny Počerady a Chvaletice zavřou. Powertica může nabízet energie nakoupené na evropském trhu od jiných výrobců tak jako jiní dodavatelé, na vlastní Tykačově výrobě není závislá.

Celkový objem Tykačových velkoobchodních transakcí s energiemi je mnohem větší než domácí nabídka koncovým zákazníkům.

Česká Powertica Energie má letos nasmlouvané kontrakty na prodej 2,655 terawatthodiny (TWh) energie. Výroba z Tykačových dvou českých elektráren dosahovala v dobách největšího boomu necelých 12 TWh elektřiny za rok. „Celkově ale nadnárodní skupina Powertica zobchoduje na evropských trzích elektřinu v řádu 70, 80 až 90 TWh ročně,“ říká Skalka.

Pro srovnání – celková roční spotřeba elektřiny v Česku se loni pohybovala těsně pod 60 TWh. Powertica obchoduje i s dalšími komoditami, jako jsou plyn, uhlí, ropa či emisní povolenky. Český trh v jejím obratu hraje malou roli.

Rozmachu Powertiky nahrála nedávná energetická krize, během níž vystřelily ceny energií do netušených výšin. „Pohyby cen, volatilita, to je pro obchodníky vždycky dobrá zpráva, přináší to příležitosti. I když chápu, že pro spotřebitele to v roce 2022 bylo špatné,“ říká Skalka.

Na vrcholu krize měli hráči na energetické burze potíže, protože se zdražujícími komoditami museli skládat mnohamiliardové částky na zajištění obchodů. Skupině ČEZ tehdy pomohl půjčkou stát, jeho soukromí konkurenti na podporu čekali marně. „Krize ale nakonec umožnila nám i řadě evropských firem významně navýšit zisky,“ hodnotí Skalka.

Jak vysoké byly Tykačovy krizové zisky, není jasné. Na výsledky lichtenštejnské skupiny není z Česka vidět. Tuzemská Powertica Energie vznikla teprve v půli krizového roku 2022, a byla tak předloni v rozjezdové ztrátě. „Loňská čísla zatím nemáme dopočtená a zauditovaná,“ říká Skalka.

Na Tykačovu skupinu dopadla i krizová opatření, jimiž se stát snažil část mimořádných zisků energetických firem vrátit ke spotřebitelům. Zastropování, tedy srážková daň z vyrobené elektřiny podle doporučení Evropské komise, podle Skalky ořezávala tržby jen krátkodobě, protože ceny během několika měsíců spadly z krizových výšin pod nastavené stropy.

V Česku ale byla kromě toho zavedena windfall tax – daň z mimořádných zisků, kterou energetici platí poprvé za loňské výsledky a pak dále do roku 2025.

„Windfall daň je problematická,“ říká Skalka. „Trh je už úplně jinde, než když se zaváděla. Uhelná energetika je teď pod extrémním tlakem, její profitabilita do budoucna je velmi problematická, půjde spíš o ztráty. Provozovatelé přemýšlejí, jak udržet elektrárny ještě chvíli v provozu, ale zároveň mají na krku mimořádnou daň.“ Podle Skalky to motivuje k přesunu podnikání, které nesouvisí úzce s českým trhem, do zahraničí.

Kolik Tykačova skupina na windfall tax odvádí? „Nevím to z hlavy. Celkově jsme odváděli státu dohromady na všech daních a emisních povolenkách okolo 30 miliard korun za rok. Windfall tax z toho je menší část,“ řekl Skalka.

Pavel Tykač se chystá na útlum uhelného byznysu v Česku v příštím roce, zároveň má ale ideální podmínky k tomu, aby mohl vybudovat velkou plynovou elektrárnu. Nabízí se k tomu jeho pozemek v Počeradech vedle dosluhujícího zdroje a v sousedství zánovní paroplynové elektrárny skupiny ČEZ.

Podle Skalky se ale do takové výstavby bez veřejné podpory těžko pustí. „Dnes se nenajde soukromý investor, který by takový zdroj stavěl. Ve většině zemí Evropy stát vypisuje nějakou investiční podporu na základě toho, kolik takových kapacit potřebuje. K tomu je ale nutné mít také notifikaci (schválení) v Evropské unii,“ říká.

Z hlediska energetiky je podle něj jasné, že soustava s vysokým podílem obnovitelných zdrojů nové plynové elektrárny bude potřebovat, protože je to dnes jediná technologie vhodná k vyvažování výkyvů v provozu solárů a větrníků.

„Není to ale tak dávno, co Evropská unie plyn odmítala, protože je to fosilní palivo. Nechtěla dávat na plynové zdroje žádnou notifikaci. Je to absurdní situace,“ prohlásil Skalka.

Tykač a jeho manažeři tak čekají, zda se i v Česku pobídky pro výstavbu plynu objeví. Zřejmě se dočkají, politici už pro to vytvářejí prostor. Poslední novela energetického zákona zvaná Lex OZE 3, kterou projednává Sněmovna, zavádí takzvané kapacitní mechanismy, jejichž prostřednictvím bude stát moci platit provozovatelům zdrojů za to, že poskytnou záložní kapacitu pro potřeby přenosové soustavy.