Když roboti vyrábějí roboty. Průšova farma jede 24 hodin denně

Josef Průša byl kolem roku 2008 zapálený DJ. Hrací pult ale neodpovídal jeho požadavkům. Rozhodl se tedy, že si svůj pult vylepší. Během průzkumu možností narazil na britského matematika Adriana Bowyera, který sestrojil 3D tiskárnu RepRap. Průša se nápadu chytil a přišel se způsobem, jak ho realizovat levněji a ve větším.

„Průša si složil vlastní model 3D tiskárny a začal ho vylepšovat. Mimo jiné vytvořil ikonický rám tiskárny, který měl hlavní výhodu v upevnění součástek. Předchozí modely 3D tiskáren ho neměly a výsledek nebyl zdaleka tak kvalitní jako v případě Pepy Průši,“ vysvětluje před výstavou jednotlivých modelů tiskáren šéf komunikace Prusa Research Rudolf Krčmář.

Důkazem toho, že se bývalému DJovi a kutilovi nápad podařilo realizovat, je společnost Prusa Research s více než tisícovkou zaměstnanců a miliardovými tržbami. Firma s technologií 3D tisku expanduje do světa a spolupracuje s firmami, jako je americká Tesla či Space X. Prusa Research se také v roce 2025 umístila v žebříčku Česká elita mezi stovkou nejhodnotnějších firem tuzemska.

Na globálním poli jsou konkurenti Průši nejčastěji z Číny. Největší z nich – společnost Bambulab – v roce 2025 vykázala tržby zhruba 1,5 miliardy dolarů, tedy více než 32 miliard korun. Její podíl na čínském trhu přesáhl 80 procent.

Přestože je úspěch na globálním trhu stále náročnější a asijská konkurence se snaží globální závod o prim v 3D tisku vyhrát všemi možnými cestami, nevede si česká firma špatně. V roce 2025 její tržby vzrostly v meziročním srovnání o více než miliardu, konkrétně na 3,7 miliardy korun. Zisk se jí zdvojnásobil na 400 milionů korun.

V obří hale procházejí zdánlivě nekonečná vlákna procesem, na jehož konci se zhmotní v cokoliv. Stroj za strojem přetváří vstupní hmotu na třísetmetrové či šestisetmetrové cívky, ze kterých následně 3D tiskárny tvoří. Jeden ze základních materiálů pro 3D tisk, se kterým v Prusa Research pracují, se nazývá filament.

Ten zaměstnanci firmy musejí na začátku procesu vysušit. Do vysušeného filamentu přidá firma barvu. Filament má na konci schnutí teplotu přes 200 stupňů Celsia. Aby hmota nedostala takzvaný šok, je proto potřeba ji zchladit vodou. To se děje ve dvou vanách. První sníží teplotu filamentu na 85 stupňů, druhá na pokojovou teplotu.

„Je trošku paradox, že filament nejdřív vysušíme a pak ho protáhneme vodou. Ale v této fázi procesu udržujeme vodu pouze na povrchu. Máme mechanismy, kterými zajišťujeme, aby se nedostala dovnitř. Ve chvíli, kdy filament sjede z linky, je zcela připravený k tisku,“ ukazuje procesní inženýr Tomáš Halva na cívky s 3D tiskařským materiálem.

Filament se následně zasadí do tiskárny. Následná produkce Prusa Research pokrývá široké spektrum výrobků. Například v jednom oddělení firmy, na takzvané farmě, probíhá proces, v němž 3D tiskárny tisknou další 3D tiskárny.

Farma mimochodem koresponduje s filozofickým podkladem společnosti. Když před lety zmíněný matematik Bowyer vyrobil svou 3D tiskárnu, snažil se o tvorbu samoreprodukujícího se robota. Na farmě Prusa Research nyní tiskárny vyrábějí součástky pro další tiskárny 24 hodin denně. Pomyslný kruh se uzavřel.