Život české firmy v celní válce: Řeší ceny za přepravu i kde tisknout manuály

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Linet nedávno koupil francouzskou společnost Domalys a investiční apetit ho neopouští. „Teď se díváme konkrétně v Evropě, ale samozřejmě i z pohledu geopolitické situace máme určitě cíle, na které se budeme dívat jak ve Spojených státech, tak v Asii,“ říká v pořadu Inside Talks šéf Linetu Tomáš Kolář.

Právě americký trh je po tamních prezidentských volbách velkou neznámou. „Bude to takové puzzle, které se bude postupně skládat dohromady. Věřím ale, že to určitě podnítí ten investorský apetit koukat se i mimo Evropu,“ dodává Kolář.

Na geopolitické scéně se totiž rozjela velká hra o cla. „Diplomaté to už na jaře brali velmi vážně a s padesátiprocentní pravděpodobností očekávali zavedení desetiprocentních cel. Nikdo samozřejmě neví, jaká bude ta finální podoba, ale Donald Trump už mluví o dvacetiprocentních clech,“ říká ředitel firmy, která se umístila v žebříčku nejhodnotnějších českých firem Česká elita.

I když si firmy na ten celkový obraz musejí ještě nějaký čas počkat, už teď je tu podle Koláře několik faktických věcí, které je potřeba brát vážně. „Když o clech mluvil Trump v minulém období, i když byl trend historicky spíš opačný, opravdu se to událo. Navíc, Evropa a Spojené státy nemají uzavřenou žádnou obchodní dohodu, na rozdíl od jiných zemí, jako je třeba Kanada. Vlastně tomu vůbec nic nestojí v cestě. A za třetí – Spojené státy mají s Evropou negativní obchodní bilanci. Takže tam určitě bude tlak na to, obchodní bilanci vyrovnat. A jsou některé vyloženě industriální obory, které jsou pro USA velmi citlivé, jako třeba automotive,“ dodává Kolář.

Negativní obchodní bilance v tomto případě znamená, že Spojené státy více nakupují zboží a služby z Evropy, než kolik na starý kontinent vyvážejí. Matematika pro české firmy tak podle Koláře není vůbec jednoduchá.

„Štěstí přeje připraveným. Cla ale mohou být od nuly až po dvacet procent na všechno, co do USA dovezeme. Pohybují se podle celních položek, takže bychom sice mohli sázet na to, že zrovna na zdravotnické přístroje bude nulové clo, ale to by nebyla dobrá sázka,“ popisuje Kolář s tím, že scénáře, se kterými firma aktuálně pracuje, jsou od alternativ jak snížit hodnotu vývozu do USA až po výrobu v určitém teritoriu, na které cla uvalená nejsou. „Což ale nutně nemusí být jen USA, může to být třeba Kanada nebo Mexiko,“ dodává Kolář.

Z pohledu peněz konkrétně pro Linet představují náklady na cla nulu až vyšší jednotky milionů dolarů ročně. „A někde mezi tím jsou průsečíky, co se vyplatí ve Spojených státech vyrábět a jak hluboce tu výrobu integrovat,“ popisuje Kolář.

Právě montáže na finálním místě si Linet už několikrát vyzkoušel například na Blízkém východě. „V celé řadě případů to jde. To je něco, co už jsme propočítávali a máme to relativně nacvičené,“ říká Kolář s tím, že ani u montáže to ale není úplně jednoduché. „Postupně, jak se to navyšuje, je totiž potřeba dělat i výrobu v daném místě. Například v Indonésii musí být 40 procent lokálního obsahu. Tam jsme dopočítali, že z velké části budeme muset přímo na místě i vyrábět a pouze speciální položky budeme dovážet. Vždycky ale jde o to, co ta daná země do lokálního kontentu započte.“

Upozorňuje, že někdy se jde i do úplných detailů, například manuál se občas musí tisknout v dané zemi. „Je tam obrovská řada detailů, které je ve finálním pohledu potřeba vzít v úvahu. Aby pak v té škále od nuly do maximální výroby šlo někam zapíchnout prst a říct, teď se to vyplatí,“ říká Kolář.

Cla se pak porovnají s náklady na výstavbu kompletně integrované výroby, která představuje nižší desítky milionů eur či dolarů. „Montáž, kterou bychom případně museli zařídit v pronajatých prostorech, se ale vejde do jednoho milionu, možná méně,“ dodává Kolář s tím, že jde pak o otázku investice a dvojité investice.

„Musíme počítat dvojitě, protože my už jsme tu investici jednou udělali. Oproti tomu jde samozřejmě úspora z dopravy, která dnes není zanedbatelná – v našem případě nižší stovky dolarů na jednu postel. Jenže oproti tomu jde zase dražší pracovní síla v USA. Takže je to rovnice zatím o několika neznámých,“ vysvětluje s tím, že až se z neznámých stanou známé a parametry se dosadí, musí se na to koukat s perspektivou několika let „V momentě, kdy budou cla zavedená, nevěřím, že se další rok všichni dohodnou a cla zmizí,“ dodává.

Přímý vývoz českých firem do USA činí aktuálně 134 miliard korun – v celkovém exportu méně než 2,5 procenta. „Co ale neumíme dopočítat, je, že české díly vstupují do výrobků v jiné zemi a teprve pak se do USA exportují. Třeba přes Německo. Tipl bych si, že ty nepřímé exporty mohou být klidně dvojnásobek,“ dodává Kolář s tím, že pak bude zavedení cel mnohem citelnější.

Zatímco v případě Ruska se firmy se ztrátou trhu dokázaly vyrovnat, teď už by to podle Koláře bylo mnohem bolestivější. „Navíc to není jen Amerika a Rusko. Máme do toho i další problémy, ať je to energetická krize, a tím pádem v Česku jedny z nejvyšších cen energií v Evropě, nebo Green Deal a velké transformace, které firmy čekají. Těch bodů je najednou nějak moc,“ dodává Kolář s tím, že evropský problém je, že jsme mistři v regulacích.

„To samozřejmě není nic nového, ale teď proti těm ostatním ekonomikám nám to nepomáhá. Vymysleli jsme si nové regulace jako ESG a Green Deal, které samozřejmě, jakkoliv si je určitě prakticky umíme velmi dobře odůvodnit, tak tu konkurenceschopnost opět snižují. A do toho máme za hranicemi válku, která minimálně z pohledu nějaké stability a spotřeby nepůsobí pozitivně,“ uzavírá Kolář.