Kdo ovládá hnojiva, ovládá svět. Bohužel pro Západ

Uvízlý náklad v nizozemském přístavu v Rotterdamu byl tak cenný, že teprve po zásahu OSN bylo možné jeho propuštění a následná cesta do cílové destinace.

Nešlo o zbraně, technologie nebo potraviny – řeč je o 20 tisících tun ruského hnojiva směřujícího do hladem sužovaného Malawi v Africe, kde v příštích měsících bude čelit až pětina obyvatelstva akutnímu hladu, napsala agentura Bloomberg.

Malawi je jednou ze 48 zemí, které řeší problém akutně. Podle Mezinárodního měnového fondu je totiž prudký růst nákladů na potraviny a hnojiva způsobeným ruskou invazí na Ukrajinu ohrožuje zdaleka nejvíc. I proto bude podle OSN v letošním roce největší výzvou pro potravinovou bezpečnost právě dostupnost hnojiva.

A pohled na statistiky největších výrobců naznačuje, že problém může mít daleko širší dosah než jen do Afriky. Největším výrobcem hnojiv je totiž bezkonkurenčně Rusko následované Čínou, nezanedbatelnou pozici si svým potašem drží také Bělorusko. Hnojiva se tak mohou stát stejným katalyzátorem rozsáhlého geopolitického soupeření, jako byly ještě nedávno polovodiče či čipy.

Česko dováží podle informací Ministerstva zemědělství hnojivo převážně z Ruska, Ukrajiny a Egypta. Domácí výrobci pak pokryjí zhruba 25 procent celkové domácí spotřeby dusíkatých hnojiv. Největším českým výrobcem hnojiv je společnost Lovochemie vlastněná holdingem Agrofert.

Podle Českého statistického úřadu však Česko dováží nejvíce hnojiva ze Slovenska, Polska a Německa, Rusko stojí až na pátém místě s podílem 5,8 procenta importované hmotnosti hnojiva. Ze Slovenska se do Česka doveze 25,7 procenta, z Německa 20,8 procenta a z Polska 18,8 procenta. V minulém roce se do Česka dovezlo 1,144 milionu tun hnojiva, o téměř 118 tisíc tun méně než v roce 2018, jeho cena však kvůli drahým surovinám vzrostla ze 7,4 miliardy korun na 19,2 miliardy.

„Česku by hrozil nedostatek hnojiv pouze, pokud by se neuskutečnily importy z dalších zemí EU nebo i ze třetích zemí,“ odpověděl na dotaz, zda hrozí Česku nedostatek hnojiva, mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. „Bez hnojiv se výroba rostlinné produkce, potažmo potravin, neobejde, i snížení jejich spotřeby má negativní dopad v podobě razantního snížení výnosů,“ dodává.

Situaci zhoršují sankce uvalené na potašového giganta Bělorusko a rozhodnutí Číny, hlavního výrobce dusíkatých a fosforečných hnojiv, zavést omezení vývozu ve snaze ochránit domácí dodávky. Analytici předpokládají, že tato omezení padnou nejdříve v polovině roku 2023.

A představitelé světových velmocí proto bijí na poplach. „Role hnojiv je pro potravinovou bezpečnost země stejně důležitá jako role osiv,“ řekl Udai Shanker Awasthi, generální ředitel a výkonný ředitel Indian Farmers Fertiliser Cooperative, největšího výrobce v Indii. „Pokud máte plný žaludek, pak můžete bránit svůj dům, můžete bránit své hranice, můžete bránit svou ekonomiku.“

Indonéský prezident Joko Widodo pak na summitu skupiny G20, který v listopadu hostil, varoval, že bez okamžitých kroků k zajištění dostupnosti cenově dostupných živin nás čeká „ještě chmurnější rok“. Indický premiér Naréndra Módí, který nyní předsedá skupině G20, se zavázal zaměřit úsilí na „depolitizaci“ globálních dodávek hnojiv, „aby geopolitické napětí nevedlo k humanitárním krizím“, jak napsal v prosinci v deníku Times of India.

Problémy se objevují také za Západě, a to i v Kanadě, která je největším světovým producentem potaše (Rusko a Bělorusko jsou na druhém a třetím místě). Brazilský ministr zemědělství tam odcestoval ihned po vypuknutí války, aby zajistil další dodávky pro tuto potravinářskou velmoc, zatímco vláda premiéra Justina Trudeaua uvedla, že se snaží zvýšit vývoz „strategických komodit“ do Evropy.

Nutrien, největší světová společnost vyrábějící hnojiva a největší soukromý zaměstnavatel ve své domovské základně v kanadském Saskatoonu, se zavázal zvýšit svou produkci uhličitanu draselného o 40 procent oproti roku 2020.

„Myslíme si, že ho svět bude potřebovat,“ řekl Bloombergu Ken Seitz, výkonný ředitel společnosti Nutrien. Jako důvod uvádí „dominový efekt všech geopolitických nejistot“ a dodává: „Bude to ale hrbolatá cesta.“

Nedostatek hnojiva se propisuje také do Evropy, konkrétně na Ukrajině, která dlouhé roky platila za „obilnici Evropy“. Ukrajinský ministr zemědělství Mykola Solskij v lednu varoval, že letošní letní sklizeň obilí ovlivní nedostatek hnojiva nakoupeného na podzim.

Ruský prezident Vladimir Putin viní z přerušení dodávek hnojiv z Ruska sankce a koncem listopadu uvedl, že v evropských přístavech bylo zablokováno více než 400 tisíc tun hnojiva. Část tohoto množství byla od té doby odblokována a darována.

Podle OSN spočívá jádro problému v tom, že lodní pojišťovny nejsou ochotny krýt ruské náklady a klíčové ruské zemědělské banky nemohou provádět finanční transakce, protože jsou odpojeny od platebního systému SWIFT. EU a USA vydaly v listopadu společné prohlášení, v němž objasnily, že „banky, pojišťovny, přepravci a další subjekty mohou i nadále dodávat ruské potraviny a hnojiva do světa“.

Úlevu současné vypjaté situaci může poskytnout Maroko. Na jeho území se totiž nachází přes 70 procent světových zásob fosfátu, přírodního zdroje fosforu a především hlavní suroviny používané v hnojivech.

Těžbu v Maroku zajišťuje státní společnost OCP, která se zavázala zdvojnásobit své dodávky do Afriky na čtyři miliony tun v roce 2023. Pochybnosti ovšem vyvolává politická motivace Maroka a jeho využívání hnojiv jakožto prostředku politické moci.