Jedno dítě za hodinu. Babišova firma na umělé oplodnění roste a bohatne

Hnojiva, pečivo ani jogurty. Žádná další položka z podnikatelského světa Andreje Babiše neroste tak rychle jako zdravotnictví.

Síť klinik asistované reprodukce, která vzniká paralelně vedle Agrofertu pod značkou FutureLife, se tento týden rozrostla o další zařízení v Rumunsku. Po deseti letech existence vydělává přes miliardu korun ročně a letos má vykázat další rekordní čísla.

V rozhovoru pro SZ Byznys to uvedl Jozef Janov, slovenský ředitel a minoritní společník fondu Hartenberg. Babiš ho založil v roce 2013 při vstupu do politiky jako nástroj pro správu svých úspor, Janov ho od té doby vede.

FutureLife je nejcennější součástkou fondu. Vznikl postupným skupováním menších privátních klinik, nejdříve v Česku a pak v dalších zemích. A protože neplodných párů přibývá a slučování klinik má ekonomické výhody, dokupování má pokračovat i dál.

„V Evropě máme ještě fůru práce. Sky is the limit,“ říká Janov k vyhlídkám dalšího rozvoje zdravotnické firmy, která letos vstoupila před Rumunskem ještě na Ukrajinu a do Velké Británie a dohromady už působí ve 12 zemích. V Česku, kde firma začínala, má už více než třetinu trhu.

Za celou Evropu čeká letos poprvé tržby přes 300 milionů eur, což je pro srovnání zhruba stejně jako výsledky Madety nebo celého českého herního průmyslu. Když se výsledky všech klinik FutureLife dají dohromady, přivedou na svět jedno dítě ze zkumavky každých 59 minut.

Babiš od začátku líčí své investice do zdravotnictví jen jako pasivní činnost. V Hartenbergu má 97,5 procenta, zbytek drží Janov. Strategii fondu a velké akvizice spolu průběžně konzultují. Vytipování, co koupit, i provozní záležitosti fondu jsou ale podle Janova jeho věcí. Podobnou autonomii má o patro níž FutureLife s vlastním mezinárodním managementem.

Se sázkou na umělé oplodnění přišel na začátku lékař a podnikatel Ladislav Zgabur. Janov ho poznal přes společného známého, se kterým dříve pracoval v investiční skupině Penta. Zgabur předtím úspěšně zkonsolidoval rozdrobený trh zdravotnických laboratoří a v centrech asistované reprodukce viděl podobnou příležitost.

Klíčem k prvním akvizicím bylo to, že šlo o privátní kliniky patřící přímo lékařům. Zakládali je v 90. letech, někteří zestárli do důchodového věku a neměli jasnou perspektivu, jak podniky udržet. Kupovat drahé přístroje a vytížit je samostatně v jednotlivých klinikách navíc ekonomicky přestávalo dávat smysl.

Základem FutureLife se tak hned v roce 2014 staly dvě velké kliniky v Brně a v Praze – Reprofit a Gennet. Zgabur coby organizátor akce a lékaři, kteří prodávali jako první, dostali ve FutureLife drobné vlastnické podíly, které drží dodnes.

Babiš na začátku do Hartenbergu vložil 200 milionů eur. Za ně fond kromě klinik kupoval a rozvíjel i další firmy, jako je síť specializovaných e-shopů (Astratex, Sportega, Ovečkárna, Unuo) nebo realitní portfolio s developery JRD a Corwin.

Ve FutureLife má od roku 2022 necelou polovinu akcií mezinárodní fond CVC. Hartenbergu za ně zaplatil dosud nezveřejněnou sumu v řádu miliard korun. Z toho Hartenberg Babišovi, respektive firmě Synbiol z jeho svěřenských fondů, vrátil polovinu původního vkladu, tedy sto milionů eur.

Zbylých sto milionů eur se Babišovi v Hartenbergu znásobilo, celý fond měl podle znaleckého posudku ke konci loňského roku tržní hodnotu půl miliardy eur. Z toho nejvíc, přibližně třetinu, tvoří právě FutureLife.

Fragmentace trhu na mnoho nezávislých pracovišť je důvodem i pro to, že FutureLife je už dvojkou v Evropě hned za španělskou firmou IVI. V té má peníze největší privátní fond na světě KKR a FutureLife už ji skoro doháněl, pak se ale spojila se třetím v pořadí a zatím nedosažitelně odskočila.

Závody ale budou pokračovat. Prostor pro další růst Janov vidí v tom, že evropské kliniky asistované reprodukce jsou také většinou v rukou lékařů-zakladatelů a pro řadu z nich bude prodej před důchodem logickou volbou.

Roste i celý trh. Porodnost sice v Evropě klesá, což je ale mimo jiné částečně i dílem civilizačních chorob a výsledkem skutečnosti, že párů s těžkostmi při početí přibývá. Jiné páry početí oddalují. Obojí vede k tomu, že asistence je čím dál vyhledávanější. V bohatých zemích se takto zplodí pět až deset procent dětí a odhaduje se, že časem možná půjde o každé čtvrté nebo třetí.

Ekonomika soukromých klinik, které za servisem obvykle stojí, závisí v jednotlivých zemích na místní zdravotní politice. Obvyklý poměr mezi zákroky placenými z pojištění a samoplátci je zhruba půl na půl. To platí i v Česku, kde pojišťovny kryjí tři nebo čtyři oplodňovací cykly (v závislosti na úspěšnosti prvních dvou), a to ženám do 39 let.

Zkušenost z Evropy podle Janova ukazuje, že tam, kde má asistovaná reprodukce podporu státu, lze dohledat i pozitivní dopad na porodnost. To se projevuje třeba v Polsku, kde se trh otevřel až loni po výměně konzervativní vlády. Naopak v Maďarsku smí neplodným párům pomáhat jen státní zařízení, což prodlužuje čekací lhůty až na dva roky a odvádí zákazníky na Slovensko nebo do Česka.

Česko si podle Janova v mezinárodním srovnání stojí mimořádně dobře, inspirovat by se ale šlo ve větší podpoře takzvaných „nativních cyklů“. Jde o postup známý pod zkratkou IUI, kdy místo mimoděložního oplodnění „ve zkumavce“ lékaři asistují jen v tom, jak a kdy správně vpravit spermie do těla ženy.

V Nizozemsku, kde FutureLife koupil v roce 2021 největšího privátního poskytovatele asistované reprodukce, jde o preferovanou a úspěšně zvládnutou proceduru. V Česku je ale ve stínu pokročilejších a dražších metod, protože v sazebníku pojišťoven má jen minimální úhradu. „Je to tak špatně placené, že to nikdo nemá motivaci moc dělat,“ uvádí Janov jako tip, co v Česku vylepšit.