Posílal do Lega své výtvory tak dlouho, až ho vzali. Jako jediného Čecha

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Milan si s kostkami Lego začal hrát v jedenácti letech. Svůj první set, malou raketu, kterou do omrzení přeskládával na všechno možné od letadel po lodě, si vybral v Německu. Arzenál jeho barevných kostiček se rozrůstal až do patnácti let, kdy si řekl: „Už dost! Musím se věnovat něčemu dospělejšímu.“

Jeho dětský svět se probudil o deset let později, když dostal od tehdejší přítelkyně pod stromeček stavebnici Lego Technic, která ho v obchodě zaujala. Krabici rozbalil a stavěl do tří hodin. A ráno znovu. O tři dny později už měl objednané další stavebnice. „Ten rok byl hodně divoký, do kostek šla většina mých úspor,“ vzpomíná.

O několik let později vystudovaný pedagog usoudil, že by se jeho vášeň mohla stát prací. Na životopis, který poslal do Dánska, se mu dlouho nikdo neozval. Jednoho dne mu však napsali, ať se dostaví na pohovor.

„Byl jsem úspěšný, jenomže mezitím někoho interně přesunuli na uvolněné místo,“ vypráví designér. „Chtěl jsem jim ukázat, že udělali hroznou chybu. Stavěl jsem ještě víc a urputněji. Jednou za tři měsíce jsem vedoucímu oddělení Lego Technic poslal fotografie a videa svých výtvorů,“ popsal svou cestu do největší hračkářské firmy světa.

Na telefonát z Dánska čekal rok. Místo se nakonec uvolnilo a dnes má design stavebnic Lego už přes deset let také českou stopu. Jediný Čech v dánské pobočce stojí za desítkami sad Lego Technic, které je nejkomplikovanější řadou stavebnic.

„Je to dost specifické oddělení. Musíte rozumět zákonům mechaniky, trochu fyzice, mít obecné povědomí, jak fungují stroje, převodovky, různé pákové systémy a mít na to představivost a trpělivost,“ popsal.

A jak takový den v práci snů vypadá? Možná, že úplně stejně, jako ten váš. Zasednete ke stolu v kanceláři, zapnete počítač a čtete e-maily. Milan si oblepil celý notebook lístečky s úkoly, které před sebou hrne. Věnovat se musí papírování, testování nových elementů, nebo školení začínajících designérů.

Nejzábavnější na celé práci je skládání kostek. Stačí se na kancelářské židli otočit, sáhnout do některé z desítek přihrádek s dílky Lego a začít. „Když mám dobrý den, stavím v práci třeba šest hodin, ale takových dnů je čím dál méně,“ říká. V poslední době prostaví asi dvě hodiny denně.

„Stavím metodou pokus/omyl. Šachista jsem byl vždycky mizerný. Umím předvídat čtyři pět tahů dopředu. Tam moje mozková kapacita končí. Když zjistím, že v převodovce do auta něco nelícuje, musím to vzít a překuchat,“ popsal.

Kopírováním „metodou CLTR+C, CTRL+V“ se Technic moc stavět nedá. Většinou má každé auto jinak umístěnou převodovku, jiný typ odpružení, jinou nápravu… Hodně modelů vychází z reálných automobilů, motocyklů, stavebních strojů a konstrukčních mechanismů.

Nejlepší je, když má designér věc před očima. V roce 2016 například do kanceláří Lego v Billundu zaparkovali novou terénní motorku BMW. „Museli jsme podepsat spousty papírů, že na ni nebudeme sahat, fotit si ji a jezdit na ní,“ vzpomíná Čech.

Ve většině případů si však návrháři musí vystačit s vizualizacemi, 3D modely v Cadu (programu pro technické kreslení, pozn. red.), zmenšeným modelem stroje nebo náčrtem designu.

Ale také se může stát, že se designéři spoléhají na svou paměť. V roce 2019 dostal Milan za úkol postavit nový Land Rover v době, kdy ještě neexistoval. Veškeré materiály byly utajené a firma je do podepsání smlouvy nechtěla poslat. „Kolega, který má dobou vizuální paměť a výborně kreslí, se letěl podívat do studia v Británii, kde mu ukázali hliněný model na kovovém šasí. Nakreslit na místě nic nemohl, ale jakmile dorazil na letiště, dal se do práce,“ říká.

Po práci někdy skládá i doma. Před covidem to z důvodu utajení nešlo, ale pandemie leccos změnila. Zpočátku nikdo nesměl do kanceláří. Později zase ruce designérům svazovalo pravidlo, že v kanceláři nemohl na model 72 hodin sáhnout nikdo další z kolegů.

Každá Lego řada má vlastní týmy designérů. V kancelářích se vystřídá čtyři sta návrhářů různých národností, kteří mluví anglicky. Šedesátiletý kolega na protější židli navrhuje modely už 35 let. Některé znal Milan už jako dítě, ale nikdy ho nenapadlo, že potká jejich autora. „Je to pro mě velká čest, ve společnosti Lego je od roku 1987,“ říká.

Třeba se i Milan někdy dočká podobné pocty. Za 10,5 roku zatím vytvořil 26 modelů a fanoušci Lega ho od letošního roku znají i z televizní reality show Lego Masters, kde byl součástí poroty.