Jak získat práci, která ještě neexistuje. Vyhrává, kdo se umí změnit

Pandemie, válka na Ukrajině, růst cen energií a inflace – žijeme v době, která se mění tak rychle, že ovlivňuje všechny obory lidské činnosti včetně trhu práce. Co na něm platí dnes, za pár měsíců už platit nebude a je třeba se tomu přizpůsobit.

„Dvě třetiny budoucích pracovních pozic dnes ještě neexistují. Nelze radit, buď řidičem, protože auta se možná budou řídit sama. Nelze poradit, buď tlumočníkem, protože práci třeba ve velké míře zastanou překladače. Může vzniknout například pozice pilotka dronu či osobní trenér seniorů… Všichni musí být připraveni se neustále učit nové věci, nebát se změn, ale brát je jako možnost vyrůst,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Lenka Vokáčová, manažerka vztahů v náborové a poradenské společnosti ManpowerGroup, která jen v Česku nalezne ročně práci pro zhruba 24 tisíc lidí.

Vokáčová letos mimo jiné radila studentům, jak se připravit na budoucí kariéru na akci Readycon Česko 2022.

Co musí dnešní studenti umět, aby uspěli v práci?

Musí být připraveni se neustále přizpůsobovat měnícím se pomínkám. Žijeme v tak turbulentní době, že vysoká škola, výuční list ani certifikát na cokoliv dnes už nikomu po celou dobu jeho kariéry stačit nebude. „Poločas rozpadu“ získaných dovedností je zhruba pět let, ale i to se může zrychlit. Důležité tak je, aby dnešní studenti, ale nejenom oni, ale prakticky všichni, byli otevřeni všemu novému, co přichází, byli odolní a byli ochotni se neustále učit nové věci.

Kdo se dokáže rychle přizpůsobit, je úspěšnější než ten, kdo se tomu brání. Úspěšnost je pak spojena s vyšším platem, lepší prací, benefity a dalšími pracovními podmínkami.

Společnosti nyní u zaměstnanců hledají vedle znalostí z oboru hlavně takzvané měkké dovednosti. Mezi ty nejdůležitější patří kreativita, odpovědnost, logické myšlení, odolnost a schopnost pracovat v týmu. Možná znějí formalisticky, ale jsou pro dnešní svět, ale i budoucí pracovní trh klíčové a rozvíjet je může každý v běžném životě.

Jak?

Jednoduše. Vše je spojeno s pěti základními dovednostmi, které se při učení navzájem prolínají – schopností učit se, komunikovat a spolupracovat, kriticky myslet, schopností řešit problémy, být kreativní a psychicky odolný.

Tu první dovednost – schopnost učit se, musel u sebe během covidu objevit takřka každý. Celá společnost (učitelé, studenti, firmy, zaměstnanci, státní správa…) byla donucena se během velmi krátké doby přesunout do online prostředí a pracovat s novými technologiemi. O digitalizaci a průmyslu 4.0 se mluvilo hodně už předtím, ale právě pandemie to najednou posunula vpřed.

Kdo k tomu měl pozitivní přístup, zvládl se adaptovat rychle a pandemie pro něj nebyla tak hrozná. Kdo odmítal používat nové způsoby komunikace – online porady a schůzky (úkoly odevzdávané na PC…), na něž si musel nejprve sehnat potřebné technické vybavení, stáhnout nové aplikace a naučit se s nimi pracovat – pro toho byl covid obrovskou zátěží.

Jedná se jen o to si uvědomit, že stav stability a jistoty, ten už v dnešním světě nikdy dlouhodobě nebude. Vše nové je tak třeba chápat optimisticky jako novou příležitost. Snažit se na tom najít něco zajímavého a co nejvíc se na nové věci naučit. A i když nastanou komplikace nebo člověka nová situace zneklidní či demotivuje, i to je třeba brát jako výzvu a nalézt z toho cestu ven.

To zní hezky, ale jak motivovat někoho, kdo je frustrovaný?

Dám vám příklad. Spolupracujeme s organizací JA Czech, která má za cíl naučit mladé lidi ekonomicky myslet a podnikat. Dělá se to například pomocí projektu, v rámci něhož mají studenti rozjet vlastní byznys – je jedno, zda budou něco prodávat, co sami vypěstují, uvaří nebo vyrobí, nebo budou poskytovat nějakou službu. Musí se však společně domluvit na předmětu podnikání, rozpočtu, sehnání základního kapitálu. Musí si sestavit byznys plán, rozdělit role, kdo bude „vést studentskou firmu“, kdo bude řešit účetnictví, kdo bude zodpovědný za produkt, jeho marketing a „prodej“ například pomocí sociálních sítí.

Studenti byli nadšení. Pak však přišel covid a zákaz pohybu mezi okresy, což všem velmi zkomplikovalo práci. Studenti si začali stěžovat, že projekt nelze dokončit, a byli velmi frustrovaní. Připomněla jsme jim, že všechny týmy po celém Česku mají stejné problémy a musejí se s nimi nějak vyrovnat, a právě to se bude posuzovat, jak si s nečekanou situací poradily. Vysvětlila jsem jim, že nikdo nemůže čekat 100% výsledek, a tak je třeba ho přehodnotit, snížit nároky a dokončit projekt aspoň v nějaké podobě, třeba i jen na 80 nebo 60 procent. To je uklidnilo, nakoplo a pustili se do práce a výsledky byly v zhledem k situaci výborné.

Obecně je chybou mnoha z nás, že si stanovíme nějakou představu ideální odvedené práce, a když nelze ideál dosáhnout, propadneme frustraci a máme tendenci projekt opustit. To je velmi špatně. Úspěch je věc dokončit a odevzdat i v nepříznivých podmínách a nedokonale, ale s maximálním úsilím v dané situaci. Jen to se počítá.

Jak trénovat druhou dovednost – komunikaci – a je vůbec nutná pro všechny profese, například „ajťáky“, kde mnozí z nich komunikovat nechtějí?

I pozice, které byly ještě nedávno velmi individualistické a komunikace v nich nebyla tak důležitá, například právě IT technici či programátoři, se nyní bez komunikace neobejdou. Mají ale dvě možnosti, jak toho dosáhnout – buď se naučit lépe formulovat své myšlenky, nebo být součástí týmu, který umí jejich práci prodat a „odkomunikovat“ dál.

Týmová spolupráce, jak se opět prokázalo v covidu při přesunu lidí na home office, je klíčová u práce na dálku. Lidé si musejí umět zatelefonovat, udělat mítingy přes platformy a rychle reagovat na změny, aniž by se museli setkat. Spolupráce na projektech, kde se lidé nevidí každý den, bude stále důležitější. Firmy upřednostňují diverzitu, tedy kombinaci různých věkových, národnostních a regionálních skupin. Lidé tak musejí umět komunikovat nejen se svými kamarády či blízkými lidmi, ale i s kýmkoliv. To je nový trend.

Dobře se to už v dětském věku procvičuje například na počítačových multiplayerových hrách, například Minecraft. A později na strategických hrách, v nichž je důležité s ostatními hráči domlouvat další postup. Výborný je také skupinový sport. Ale rozvíjet ji lze v jakémkoliv oboru. Kdo například maluje, může si najít skupiny zaměřené na umění, na facebooku či dalších sociálních sítích. A o to jde, pomocí komunikace o tom, co mě baví, se snažit zapojit do různých projektů a dále spolupráci rozšířit i na mezinárodní úroveň.

Třetí dovednost – kriticky myslet. Co to vlastně znamená a jak lze kritické myšlení rozvíjet?

Češi jsou perfektní v tom, že vědí, co a jak má kdo dělat lépe, a jsou k sobě navzájem velmi kritičtí. Měli bychom se však v první řadě naučit být kritičtí sami k sobě a vždy se ptát, co mohu já sám v dané situaci zlepšit.

Chce se to naučit dívat se na konkrétní věc z nadhledu a odpovídat si na otázky – má to, co dělám, smysl, je pro mě (věc) užitečná, neplýtvám u ní zbytečně časem, odpovídá vložená energie získanému užitku, posouvá mě někam, získám z ní nějaké zkušenosti, mohu díky ní získat více času pro sebe? Někdy se tomuto pozorování a kritické hodnocení každého kroku říká designové myšlení.

Zkoušet lze velmi jednoduše, například při přípravě snídaně. Spočítejte si, kolik vám její příprava zabere času a zda ho nelze změnou některých postupů zrychlit nebo zlepšit. Zda například nepřipravujete více věcí, než sníte, a pak je zase musíte uklízet a bylo by lepší některé kroky vynechat. Zda nemáte potraviny rozmístěné na různých místech a neztrácíte zbytečně čas při jejich přípravě. Zda nemáte příliš zásob a nemusíte pak jídlo vyhazovat a plýtvat jím. Zda máte naopak zásob dostatek a nemusíte zbytečně riskovat, že se míchaná vejce bez cibule a oleje nevyvedou. Nebo zda nemáte vstávat o trochu dříve, abyste ve spěchu vejce naopak nespálili…

A když dojdete k tomu, že časově a logisticky už nelze nic vylepšit, tak přemýšlejte o tom, co byste mohli udělat pro to, abyste si snídani víc užili – například pustili hudbu, zapálili svíčku, dali květinu do vázy nebo si vyhradili pár minut na povídání s dětmi a plně se jim věnovali a ke svačině jim napsali hezký vzkaz.

Když se naučíte takto kriticky přistupovat k obyčejné snídani a budete tento přístup používat i na jiné běžné činnosti, budete následně stejný způsob myšlení využívat při studiu a práci nebo například při organizaci maturitního plesu. Při něm se najde vždy mnoho kibiců, kteří vědí, co vše by bylo dobré na něm mít, ale lidé schopní reálně posoudit a dotáhnout do konce pár hlavních věcí, bývají dva až tři. Kritický přístup ke svému jednání vám pak pomůže vyrovnaně promýšlet věci, které děláte, a efektivně hospodařit s vlastní životní energií a rozložit ji harmonicky mezi práci a osobní život. To je velmi důležité, protože jedině tak můžete být spokojeni a mít energii do další práce.

Při čem se lze jednoduše učit kreativita a schopnost řešit problémy?

Kreativitu podpoří komunikace a spolupráce s novými lidmi. Často se stává, že nejsme schopni řešit problémy, protože spolupracujeme s úzkou a stále stejnou skupinou lidí, kteří jsou stejní jako my a nikam nás neposouvají. Když do týmu ale přijde někdo úplně nový a zavede se při řešení problému brainstorming, tak najednou poznáte, že se lze na věci dívat úplně jinak, a začne vás to inspirovat. Díky spolupráci rozdílně smýšlejících lidí se vytváří ta největší kreativita a pracovní trh složený z lidí různých ras, národností, náboženství, názorů je této inspiraci nakloněn, protože mu pomáhá lépe řešit situace ve velmi turbulentní době.

Dobře se to učí například v rámci programu DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu - program, který motivuje k osobnímu rozvoji všechny mladé lidi). V něm si každý vybere oblast, která ho baví – může to být hraní na saxofon, malování, vaření, hraní divadla, dobrovolnická činnost, sport či třeba cestování – a v ní se snaží každý zlepšit a dojít k předem nastavenému cíli. Účastníci programu se zavazují, že se budou třem vybraným činnostem věnovat každý týden tři hodiny. Aby došli k cíli, musí si naplánovat jednotlivé kroky, řešit problémy, které během cesty nastanou (například nemoc a znemožnění pokračovat), vypracovat projekt, spolupracovat s ostatními a následně celou cestu k cíli odprezentovat.

Tento program učí lidi, jak krok po kroku dojít k vlastnímu cíli a že neexistuje jediná správná cesta (například se jen učit a mít výborný prospěch ve škole), ale že je jich takřka nekonečně. Důležité je se na jednu konkrétní zaměřit a postupovat v ní dál. Kdo navíc při ucházení se o práci v životopise uvede, že DofE či JA Czech (podpora podnikání) absolvoval, získá u personalistů cenné body, které mohou rozhodnout o jeho umístění v konkurenci stejně dobrých kandidátů.

Dobře se lze učit kreativitě a řešení problémů i při plánování cesty po vlastní ose do vzdálenější ciziny, kdy si musí člověk sehnat přiměřené drahé letenky, najít si ubytování, vyměnit peníze, nastudovat si místní kulturu a zvyky a případně se naučit pár frází v místním jazyce. Kdo maluje, může organizovat výstavu, kdo sportuje, může potřené dovednosti rozvíjet při přípravě závodů, výborné je zkusit sehnat sponzory na studentské akce nebo se zapojit do studentského parlamentu nebo zorganizovat bazar starších věcí či prodejní výstavu studentských výrobků, kde se výdělek pošle na charitu, nebo si za něj děti třeba koupí pohovku do třídy, nebo pojedou na výlet…

Psychickou odolnost lze nejlíp trénovat jak?

Tato schopnost nyní nabývá na významu. Prožíváme mnoho kritických situací, které vyvolávají stres, a nelze bohužel očekávat, že se doba zlepší či zpomalí. Naopak, musíme být připraveni na další trubulence. Nečekané stresové situace a naše schopnost na ně dobře reagovat se tak stanou důležitou součástí trhu práce. Cesta k psychické odolnosti není jednoduchá. Vede přes vědomé překonávání překážek, zdolávání tlaků a zvládání nepříjemných situací.

Dobrou cestou, jak získat mentální i fyzickou odolnost, je například sport, který člověka učí to, že pocit štěstí je spojený s výkonem a aktivitou. Každý by se mu měl věnovat alespoň hodinu týdně. Dobré je však naučit se také umět zastavit a zklidnit, například pomocí meditace či vyhrazení si času pro sebe – každý den by to mělo být aspoň 20 minut. Důležité je ale také nezapomenout na rodinu a věnovat se domácím povinnostem, aspoň půlhodiny denně. A velmi důležité je se nebát konfliktů a hádek. Je dobré je nevyvolávat, ale není dobré se jim za každou cenu vyhýbat. Naučit se dobře vést hádku je velmi dobré ke zvládání budoucích konfliktů. Za dobré zvládnutí konfliktu se přitom považuje to, že se po případném výbuchu emocí nezboří celá spolupráce, ale naopak se najde způsob, jak lze problém vyřešit tak, aby i ostatní byli spokojeni.

Za slovy kritické myšlení, kreativita, schopnost spolupracovat se tedy skrývají naprosto běžné věci? Ano. Jen je potřeba se na ně dívat tak, aby při nich člověk vědomě rozvíjel to, co se mu bude hodit v práci nebo ve vlastním podnikání. Důležité to je také umět ve správný čas pojmenovat, tedy „vykomunikovat“ například při ucházení se o práci. Češi mají také trochu problém sami sebe „prodat“. Umí toho často hodně, ale stydí se, nevěří si nebo o tom neumí mluvit. Mnohé dovednosti přitom lze jen dobře pojmenovat.

Například když do životopisu napíšete, že se zajímáte o sport, tak je možné, že jen sedíte u televize a pozorujete fotbalový přenos. Když ale napíšete, že jako sportovec jste organizoval zápas ve fotbale, tak personalista hned ví, že máte schopnost spolupracovat s ostatními, komunikovat, být kreativní a řešit problémy. Podobné je to u dalších aktivit – u hudby třeba nestačí napsat „klavír“, ale připište, že jste kopíroval noty pro hudebníky a roznášel pozvánky na koncert po okolí.

Místo slova skauting napište, že jste vedli tábor a i za práci ve škole zmiňte organizaci plesu, účast ve studentském parlamentu nebo i jen vedení týmu, který dokázal konstruktivně vyřešit konflikty s vedením školy. Bombou je, když se vám v rámci nějaké akce podaří vybrat například od sponzorů nějaké peníze. Pokud ano, určitě se tím pochlubte, stačí stručně – například: „V rámci pořádání plesu na škole se mi podařilo získat 30 tisíc korun.“

Je prostě potřeba být zdravě sebevědomý. Nepřehánět, ale zároveň se nebát jasně a stručně popsat, co umím. Důležité je také vědět, že když společnost vypíše inzerát, nemusíte nutně splňovat 100 procent všech požadavků, ale když dokážete nabídnout něco navíc, můžete to zkusit třeba jen s 80 procenty a můžete uspět.

A kdybyste co nejstručněji měla shrnout, čím je dobré začít?

Pomohu si čínským příslovím. „Nejvhodnější okamžik pro zasazení stromu byl před 20 lety. Druhý nejvhodnější okamžik je právě teď.“ Je tedy úplně jedno, čím začnete, ale začněte dnes.