Článek
Obliba mařičů energie se nyní setkává s vlnou nevole. Jde o zařízení, které odebere přebytečnou elektřinu ze sítě, přemění ji na teplo a to vypustí do vzduchu. Tato zařízení existují už několik dekád, ale větší pozornosti se jim dostalo teprve letos, když distributoři oznámili nebývalý zájem o jejich připojování do soustavy.
Jejich kapacita totiž odpovídá téměř jednomu temelínskému bloku – tedy 1000 MW.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nyní uvažuje o jejich zákazu, který chce prosadit ještě do novely energetického zákona Lex Plyn, která má za sebou první čtení ve Sněmovně. První návrh opatření už je na papíře, zatím však neveřejně.
„Provozovat zařízení, která maří energii a nevyužívají ji, ať už pro ukládání nebo pro transformaci na jinou formu energie, je nehospodárné a neudržitelné. Nemůžeme si dovolit mařit energii, ale musíme hledat řešení, jak ji efektivně využít,“ uvedl mluvčí MPO David Hluštík.
„Necílíme na technologie, které energii využívají, případně ji přeměňují na jiný druh energie, která je dále využita,“ dodal Hluštík. V ohrožení je tedy zařízení, které vyrobené teplo vypustí jen tak do vzduchu.
Ministerstvo spoléhá na to, že účel zařízení lze rozpoznat, už když bude jeho majitel žádat o připojení do sítě. Distributoři sice mají k dispozici technické informace ohledně těchto zařízení, ale nemusí být zřejmé, jak bude technologie skutečně využívána.
„Požadovat po nich můžeme charakter spotřebiče pouze s ohledem na dopad na síťové parametry a nepřísluší nám posuzovat, zda se spotřebovaná elektřina využívá smysluplně nebo ne,“ varuje však člen představenstva EG.D David Šafář.
V žádosti o připojení do sítě majitel uvádí, o jaké technologické řešení jde, například zátěžové banky, které jsou obdobou mařiče. „Při podání žádosti uvádí pouze požadovanou hodnotu rezervovaného příkonu a typ zařízení – motor, elektrický kotel, tepelný spotřebič, ohřev pokrmů a podobně,“ popisuje také mluvčí ČEZ Distribuce Soňa Holingerová.
Mařič energie
Jde o technologii, která dokáže odebrat z elektroenergetické sítě přebytečnou elektřinu, pro kterou v danou chvíli není spotřeba, a přemění ji na teplo. Zařízení se dá přirovnat k fénu, v němž je topná spirála napájena elektřinou. Teplo se následně vypustí do ovzduší, ať už pro něj existuje užitečné využití, nebo ne.
Původně šlo o specializované stroje, vyvinuté třeba kvůli testování turbín, aby elektrárny nemusely při zkušebním provozu řešit úskalí spojená s připojením k síti. Nebo naopak k prověření stability záložního zdroje, než se k němu připojí něco kriticky důležitého, třeba hala plná počítačových serverů.
Mezi mařiče mohou patřit i elektrokotle ohřívající vodu či chladírny, které teplo efektivně využívají. Distributoři však zaznamenali i záměr likvidace energie svícením, kdy jsou ve velkých sklenících zapnuta světla i přes den. Nyní však roste zájem právě o technologie, které elektřinu jen „spálí“.
Mařič energie je zařízení, které nyní distributoři vídají v žádostech o připojení do sítě nejčastěji.
Je pouze na žadateli, jaký typ spotřebiče do žádosti uvede. „Dříve se v žádostech připojované technologie skutečně objevovaly. Vzhledem k tomu, že jde aktuálně o hodně diskutované téma, dá se předpokládat - a už jsme i některé případy viděli -, že se podobné technologie budou schovávat za zástupné žádosti,“ vysvětluje Šafář.
Distributoři už však nemohou řešit, jak bude majitel se zařízením ve skutečnosti nakládat. „Můžeme se pouze domnívat, jak bude spotřebovaná energie využita. Částečně lze vycházet z toho, zda jde o rozšíření stávajícího odběrného místa (kotelna, mrazírny, skladovací areál apod.) nebo výstavbu na zelené louce,“ říká Holingerová.
I to však může být sporné. Investor může do dokumentu uvést řadu důvodů, jak bude zařízení využívat. „Můžete před zařízení postavit cokoli, co potřebujete nějakým způsobem někdy ohřívat,“ popisuje Tomáš Ščevlík, manažer firmy Genstore, která podobná zařízení dodává. „Řešili jsme jeden projekt, kdy měl zákazník stodolu se senem, které potřeboval sušit. Připojovali jsme tam loadbanku, ze které jde horký vzduch, kterým se vytápěla hala a sušilo se jím seno,“ popisuje jeden z případů.
Distributor tak nemá možnost ohlídat ani ovlivnit, jak bude dodaná elektřina využita a k jakému účelu. „Povinností distributora je umožnit připojení k distribuční síti každému, kdo o to požádá a splní podmínky pro připojení,“ říká mluvčí ČEZ Distribuce.
Investor do mařiče tak může klidně tvrdit, že zařízení používá k ohřevu haly či vody, ale to ještě neznamená, že spotřebovanou energii bude používat efektivně. Podle distributorů totiž většina nových žadatelů o připojení mařičů do sítě chce zařízení poskytovat k vyrovnávání výkonu v síti. Od provozovatele přenosové soustavy ČEPS za to totiž mohou dostat zaplaceno. „Spatřují v něm potenciál rychle vydělaných investic,“ míní Holingerová.
Podle předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpána Chalupy by bylo řešením, aby se „mařiče“ nevpouštěly do služeb výkonové rovnováhy, které poptává ČEPS. „Je to veřejná služba a je poskytována a regulovaná státem. Ať se uplatní za tržních podmínek a vyrovnávají si cenu na denním trhu, z toho lze také profitovat a vůbec bych do toho nezasahoval. Myslím, že nakonec samy vymizí,“ domnívá se Chalupa.
Návratnost mařičů je poměrně krátká. Investice do zátěžové banky se pohybuje kolem 1,2 milionu Kč. „Za aktuálních podmínek se může investice vrátit do roka,“ popisuje Ščevlík. Na rozdíl od ročního čekání na baterii je může prodejce dodat i do měsíce.
Největšími poskytovateli služeb výkonové rovnováhy jsou provozovatelé velkých elektráren, ale také majitelé baterií nebo právě mařičů. „Mařiče je možné využívat na záporné služby výkonové rovnováhy, kde objem těchto služeb je 340 MW, z toho mařiče jsou v jednotkách MW,“ říká Hluštík.
Obchodování se službami výkonové rovnováhy funguje tak, že pokud je v síti nadbytek elektřiny, kterou nikdo nechce, ČEPS aktivuje zařízení, které ze sítě přebytečnou elektřinu odebere. Buď je možné proud uložit do baterie, nebo zapnout například elektrokotel, mrazírnu či jiný spotřebič, který proud využije – případně energii zmařit.
I proto podle prodejců mají mařiče v české soustavě své místo. Nejsou v provozu nepřetržitě, ale jen ve chvíli, kdy se to ČEPS hodí. „Průměrná doba aktivace mařiče enegie bude kolem 15 minut, kdy se síť vyrovná. Pravdou je, že takových aktivací je více během jednoho dne. Ideální by bylo, kdyby se místo mařičů energie využívalo vysokokapacitních bateriových úložišť. Jejich instalace bohužel váznou na legislativě,“ říká manažer společnosti ESKO generator Emanuel Matějka.
ČEPS si však tyto služby žádá, jen když je potřeba, což může nastat kdykoli. Pokud potřebuje například spotřebovat dvě MWh elektřiny, aktivuje zařízení na ohřev vody. Pro takové množství vody by se tak ale těžko hledalo uplatnění. „V reálu není zas tolik možností, kde je možné takovéto množství teplé vody efektivně využít,“ popisuje Ščevlík.
Většina našich zákazníků hodlá instalovat mařiče energie ve svých areálech a jsou připraveni generované teplo využívat k temperování svých objektů.
Je proto otázkou, jestli jde stále o užitečné využití energie, nebo maření. Když je potřeba vyrovnat výrobu a spotřebu v síti, možností může být zapnutí několika elektrokotlů, jejichž teplo může a nemusí být třeba v danou chvíli potřeba. Někdy podle Ščevlíka není jiná možnost než elektřinu využít i neefektivně.
Matějka nepředpokládá, že dojde k plošnému zákazu mařičů, ale spíš k úpravě, kdy bude možné technologii využívat, pouze pokud bude energie využívána efektivně. „Většina našich zákazníků hodlá instalovat mařiče energie ve svých areálech a jsou připraveni generované teplo využívat k temperování svých objektů,“ předpokládá Matějka.
Prodejci se shodují na tom, že by se jich zákaz instalace mařičů výrazně nedotkl, protože tvoří jen část jejich produktů. „Za naši společnost budeme rádi, pokud budeme moci našim zákazníkům dodávat vysokokapacitní bateriové úložiště místo mařičů,“ říká Matějka. „Nicméně budou i situace, kde bateriové uložiště nebude možné instalovat a bude se i nadále instalovat mařič energie,“ dodává Matějka.
