Jak Češi zkrášlili americkou celebritu a potichu vydělali miliardy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Správný startup má začínat v garáži. Ale najdou se i originálnější místa. Třeba šatny fotbalového klubu, kde jsou přes zeď slyšet a cítit živí hráči.

Elektroinženýr Tomáš Drbal má zvuky a pachy kabiny v živé paměti i po 30 letech. Do areálu tělovýchovné jednoty na pražském Břevnově přišel na inzerát, ve kterém začínající studentská firma Beauty Line hledala pro svou dílnu technicky zdatné studenty.

Z pracovní nabídky, vyvěšené na nástěnce fakulty, si měl každý zájemce utrhnout jen jeden předpřipravený ústřižek s telefonním číslem. Drbal ale raději vzal všechny, aby ho ve slibně vypadajícím konkurzu nikdo nepředběhl. A dobře udělal.

Dnes je součástí nejužšího vedení globální firmy a pod sebou má 500 vývojářů, rozmístěných kromě Čech v Rakousku, Bulharsku a Indii. Z Beauty Line je zkráceně BTL – trochu schovaný, ale bohatý podnik s tržbami na úrovni českého Mattoni nebo Fortuny a s vlastním vývojem zdravotnických přístrojů pro nejrůznější medicínské obory.

Zakladatelem a dodnes jediným majitelem BTL je pětapadesátiletý právník Jan Vild. Na veřejnosti se naposledy ukazoval začátkem 90. let, kdy byl ve 22 letech na dva roky zvolen poslancem prvního porevolučního parlamentu.

Pak už v tichosti podnikal a nenápadně funguje dodnes. Kdo zabloudí na web BTL, musí nejdřív odkliknout upozornění, že stránky jsou jen pro odbornou veřejnost. Ale i pak se dozví leda pár základních informací. O hospodářských výsledcích na webu není nic, stejně jako ve veřejných registrech, kam obchodní společnosti obvykle své výkazy ukládají.

„Jsme skromní a neradi o sobě dáváme vědět. Neřešte to,“ říká na otázky k financím Drbal, Vildův vrstevník a spojenec od raných začátků.

Prozrazuje jen to, že firma kvůli inovacím musí často riskovat, a tak raději nepoužívá cizí zdroje a nemá žádné dluhy. Dále že v ní pracuje 3500 lidí, že prodává do 80 zemí světa a že loňské tržby činily 15,5 miliardy korun.

Kolik z toho činí zisk a za kolik by firmu šlo prodat, lze jen odhadovat. Novým a dobrým vodítkem je žebříček stovky největších plátců daní, který každoročně zveřejňuje finanční správa a kde akciovka BTL Healthcare Technologies loni figurovala na 70. příčce. Na korporátní dani odvedla 280 milionů korun, což ji řadí na úroveň známých firem jako Air Bank, GECO, Penny Market nebo TV Nova, které vykazují zisky v řádu miliard korun.

Podobné to bude nejspíš i se ziskovostí BTL – vzhledem k tomu, že firmu neživí přeprodávání zboží nebo subdodávky pro někoho cizího, ale že své přístroje sama vyvíjí a prodává do světa pod vlastní značkou. Navíc v tradičně ziskovém odvětví. Tedy přesně podle receptu, který je v rámci debat o restartu Česka poslední dobou předkládán jako něco, co zdejším firmám často chybí a co by ekonomika potřebovala.

Drbal spíš než o penězích raději mluví o výrobcích, vylepšování lidského zdraví a nových inženýrech. O ty je v Česku čím dál větší nouze. Vývojářskou základnu má BTL pořád hlavně doma a lákání nových kádrů je i hlavním motivem, proč o sobě firma po letech dává víc vědět.

Největší průlom do světa historicky udělala s výrobky pro estetickou medicínu, jako je masážní přístroj Exilis pro odbourávání celulitidy. Nebo jiný zkrášlovací vynález jménem Emsculpt, který po přiložení k tělu přes magnetické vlny posiluje svaly a odbourává tuky a který svými pochvalnými – a údajně spontánními – statusy na instagramu proslavila známá americká celebrita Kim Kardashian nebo spoluzakladatel Applu Steve Wozniak.

V BTL si ale zakládají na tom, že vývoj stojí na víc nohách a věnuje se i nemocniční medicíně. Mezi poslední novinky patří nový typ srdečního katétru, miniaturního nástroje zaváděného skrz cévy do těla, který je v podání BTL konstruován jinak, než bylo doposud zvykem. Podle testů prováděných týmem kardiochirurgů na pražské Homolce by měl zkrátit operaci srdeční arytmie z obvyklých tří hodin na 30 minut.

Další novinkou je „antigravitační chodník“, který dává na chvíli možnost projít se i lidem upoutaným jinak kvůli úrazu nebo nemoci na lůžko. Vzduchem natlakovaný vak sevře pacienta v pase jako do měkkých kleští a simuluje sníženou gravitaci. Kdo má funkční nohy, ale už ho samy neunesou, může díky nadnášecímu vaku zase chodit nebo i běžet, což má vedle psychické vzpruhy i velký rehabilitační přínos.

„Jsou zcela unikátní,“ říká uznale na adresu BTL Zbyněk Frolík, zakladatel jiného českého výrobce zdravotnických pomůcek Linet, který je daleko známější, ale velikostně zhruba poloviční. „Sami si svoje produkty vyvinuli, sami je prosadili na globální trh. Nerostou tak, že by skupovali cizí firmy, všechno vybudovali sami z nuly. Pro mě jsou možná vůbec nejlepším podnikatelským příběhem v Česku,“ chválí Frolík svoje rivaly.

Tak jako Frolíka po listopadu 1989 napadlo vyrábět nemocniční postele, v BTL dostali na začátku nápad napodobit drahou západní elektrotechniku používanou v ordinacích pro elektroléčbu nebo ultrazvuk.

„Co terapie, to jedna bedna,“ přibližuje Drbal obtíže fyzioterapeutů v 90. letech, na což v BTL vymysleli dvojí recept – spojili víc funkcí do jednoho přístroje a začali ho prodávat podstatně levněji oproti dovážené konkurenci.

Firma podle Drbala vždy byla a pořád je řízena kolektivně, v duchu někdejší party z Břevnova. Ale vlastnicky zůstala po celou dobu v rukou jednoho muže. „Honza na to vždycky říkal, že se nechce ve čtyřech lidech dohadovat. Dal nám pokaždé nějaké prémie a bylo to,“ říká Drbal s důrazem na to, že takové rozdělení rolí ale všem včetně něj naprosto vyhovuje.

Frolík Jana Vilda osobně zná, a jak už to bývá, vidí v něm hlavní motor, který za úspěchem BTL stojí. „Má neuvěřitelnou schopnost soustředit kolem sebe špičkové lidi. Umí je vybrat, umí je motivovat,“ přibližuje Frolík. Ač se tím firma moc nechlubí, pracuje pro ni bývalý premiér Bohuslav Sobotka. Jako jeden z manažerů má na starosti dotažení už zmíněného srdečního katétru, dříve firma BTL vysvětlovala jeho angažmá také tím, že jeho jméno snáze otvírá dveře k lékařským a vědeckým týmům ve zdejších nemocnicích.

Důraz na inovativnost v BTL rádi ilustrují například tím, že už v roce 2001, tedy ještě před érou iPhonů, měli ve svých přístrojích dotykové displeje z vlastního vývoje. Stavět na vývoji dalších novinek je podle Drbala to, v čem firma vidí svou budoucnost. „Svět se neustále zrychluje. Kdo by před pěti lety řekl, že překladatelé dnes kvůli umělé inteligenci málem přijdou o práci,“ říká Drbal ke strategii do dalších let. Ta prý v BTL stojí na „rozkročení do víc noh“ a „schopnost rychle se transformovat“.

Kvůli nouzi o lidi, kteří jsou schopni táhnout vývoj dopředu, v BTL přemýšlejí mimo jiné o založení nebo aspoň podpoření vlastní akademie v rámci ČVUT, protože hlavní vývojářská základna firmy zůstává stále v Česku. Cílem je vtáhnout studenty rychle do praxe a vybavit je včas tím, co firma potřebuje a co její seniorní mentoři už nestíhají absolventy doučovat.

„Potřebuju pro ně zopakovat to, co jsem zažil kdysi já,“ uzavírá Drbal ve vzpomínce na svoje studium a propojení teorie s podnikatelskými začátky v břevnovské fotbalové šatně.