Hospodští: Ukrajinci, přijďte! Stačí vám úsměv, vstřícnost a pár frází

Natalja Bashynska utekla zhruba před měsícem před válkou z ukrajinského Žitomiru do Prahy i se svou sestrou Majou a oběma jejich dětmi. Obě sestry nyní už přes dva týdny pomáhají v kuchyni restaurace Červený Jelen, kde čistí zeleninu, škrábou brambory i batáty a uklízí. S překladem jim pomáhá krajanka, která v kuchyni pracovala už dříve.

„Líbí se nám tu, jsou tu na nás milí, hlavně že máme nějakou práci, to nám pomáhá,“ říká Natalja, která přijela se svou dcerou a dříve pracovala jako prodavačka. Maja dorazila se synem. Na Ukrajině se živila jako zdravotní sestra a ráda by se ke svému oboru vrátila, ale musí se nejprve naučit česky. „V tuto chvíli mi je úplně jedno, co dělám, budu ráda dělat cokoliv,“ říká šestačtyřicetiletá usměvavá žena.

Šéfkuchař restaurace si jejich práci pochvaluje. „Ačkoliv neměly žádné zkušenosti s gastrem, rychle se zaučily. V kuchyni to není těžké, vše stačí předvést, takže nám k dorozumívání stačí ruce a nohy. Mezitím pochytí pár slovíček a budou moci případně pomáhat na place s odnášením a přinášením jídel,“ říká Marech Fichtner.

Příval lidí z Ukrajiny šéfkuchař vítá, protože celému sektoru chybí pracovní síly a on sám už dlouhodobě hledal tři lidi do kuchyně a místa zůstávala stále prázdná, protože o ně nikdo z Čechů nejevil zájem.

Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) chybí v gastru desetina až pětina zaměstnanců. Při úvaze, že v oboru pracuje zhruba 120 tisíc lidí, to dělá až 20 tisíc pracovníků. Na každou desetičlennou směnu chybí hospodám jeden až dva lidi, a to takřka všude v republice.

„Zdálo by se, že se Ukrajinci hodí na pomocné pozice, ale tím, že jsou velmi pracovití, rychlí, pozorní a usměvaví, tak já bych je jasně viděl na pozice obsluhy, kde by to přineslo i jasně pozitivní efekt v zostření konkurence. To by byl nesmírně pozitivní impuls, protože by to nejspíše i vybudilo Čechy, aby si své práce vážili a snažili se podávat perfektní výkon, což v gastru pravidlem není,“ říká Luboš Kastner, člen představenstva AMSP.

Podle něj je práce pro Ukrajince v restauracích takřka bez překážek a vhodná právě pro ženy, protože umožňuje práci na částečné úvazky. Stačí se naučit zhruba pět frází, jako je „dobrý den“ a „na shledanou“, a mít hlavně dva základní předpoklady: úsměv a všímavost.

„K úsměvu není co dodat a všímavost znamená pravidlo prázdných rukou - nikdo by nikdy neměl v gastru chodit po lokále s prázdnýma rukama, vždy je co dělat – sebrat špinavý talíř, upravit stůl a podobně,“ vysvětluje Kastner, který je zároveň spolumajitelem firmy Hospodská, kam patří pět velkých plzeňských restaurací a jedna v Praze.

Aby však Ukrajinci mohli plně obsluhovat hosty, musí podle šéfkuchaře Červeného Jelena vedle češtiny znát osobně i celé menu, umět ho odprezentovat a doporučit. „Česky musejí nejenom rozumět, ale i mluvit a znát všechny podrobnosti. Tam už ten zácvik bude delší a je to na individuálních schopnostech, co kdo dokáže. Rozhodně se tomu ale nebráním, aby Ukrajinci také obsluhovali,“ dodává Fichtner.

Podle něj je však celkově skvělé, že jde Ukrajince rychle zaměstnat bez složitého papírování, což dává stravovacím službám oslabeným covidovými vlnami možnost ze současné situace „těžit“.

Možnost rychle přijmout nové zaměstnance si pochvaluje také gastronomická síť Pizza Coloseum, která v restauracích v Praze, Pardubicích, Liberci, Českých Budějovicích, Ostravě a Teplicích zaměstnává asi 120 lidí. S Ukrajinci má zkušenosti už z minulosti a před dvěma týdny přijala čtyři nové pracovnice právě z řad uprchlíků jako pomocnice do kuchyně.

„Jsou ve věku 20 až 40 let, pracují na plný úvazek a jsme s nimi spokojeni. Učí se rychle a až se otevřou zahrádky, budou už znát více slovíček a moci se pohybovat mezi lidmi a odklízet věci ze stolu. Obecně máme s Ukrajinci dobré zkušenosti. Jsou velmi pracovití a hlásí se na služby navíc v okamžiku, kdy někdo onemocní nebo má dovolenou,“ pochvaluje si Jiří Malec, provozní ředitel této skupiny restaurací.

Síť zaměstnává Ukrajince už několik let také na pozicích kuchařů nebo pizzařů, což ji nyní přináší podle Malce velkou výhodu v tom, že jí dělají překladatele pro nově příchozí, a ti se díky tomu rychleji a snáz učí. Nové zaměstnance z Ukrajiny začleňovala gastronomická síť v minulosti přes státem regulovaný Režim Ukrajina, který se snažil integrovat do firem pracovníky ze třetích zemí, tedy států mimo Evropskou unii.

„Bylo to velmi komplikované a zdlouhavé. Člověk, kterého jste chtěl přijmout, musel splňovat různá kritéria, na inzerát nesměl dva měsíce zareagovat žádný Čech, až pak jste ho mohl přijmout a následné papírování trvalo dlouho a po roce se musela obnovovat povolení. Současný stav, kdy lze nové lidi z Ukrajiny přijmout rychle, je pro nás požehnáním,“ vysvětluje Malec.

Provozovny, které řídí, by okamžitě najaly až 20 dalších Ukrajinců, a to na všech úrovních. „Potřebujeme pizzaře, kuchaře, číšníky i manažeři. Čím vyšší pozice to však je, tím lépe musejí zvládat český jazyk, takže pro nově příchozí uprchlíky manažerské pozice vhodné nejsou, avšak v budoucnosti, proč ne,“ říká šéf provozoven Pizza Coloseum.

Část jím řízených podniků musela v covidu zavřít, nyní však chystá síť novou expanzi a hodlá letos otevřít až tři nové restaurace, takže počet pracovníků, které bude potřebovat, se ještě zvýší. V minulosti podle něj nešlo lehce Ukrajince zaměstnat jako číšníky, protože Češi podle něj nebyli na ukrajinskou obsluhu připraveni a někdy si na to i stěžovali.

„V obchodech si na to už zvykli a my doufáme, že si na to díky solidaritě s Ukrajinou zvyknou i v restauracích. Do budoucna nám asi nic jiného ani nezbude. Českých pracovníků je málo,“ dodává Malec.

Současný postoj Čechů k Ukrajincům, konkrétně jejich schopnostem mluvit v práci česky, sledovala před měsícem agentura Data Collect pro personální společnost Předvýběr. Z průzkumu, do něhož se zapojilo 500 lidí starších 18 let, vyplynulo, že většina Čechů zatím znalost češtiny považuje za nutnou podmínku pro poskytnutí práce. „Rozhodně“ to požaduje 15 procent Čechů a „spíše“ přes 45 procent. Třetina ve znalosti češtiny nevidí tak velký problém, ale jen necelých pět procent v tom nevidí žádný problém.

Přímý a úplný kontakt cizinců s hosty si zatím nedovede představit ani Jan Hawelka, který založil na severu Čech síť cukráren a kaváren Lagarto a k tomu si otevřel jednu restauraci. „Ve velkých městech jsou lidé možná na obsluhu cizinci připraveni, ale zde je cizinců obecně málo, takže to nevidím. Ale jako cukráře bych je rozhodně bral. Ukrajinci jsou na tom v cukrařině mnohem dál než my,“ dodává Hawelka.

I on nedávno přijal na brigádu dva mladé ukrajinské studenty. Marija Nikolajčuk přijela v polovině března z Černigova a Andrej přijel ve stejné době z Charkova. Oba studenti si u něj přivydělávají jako brigádníci a pomáhají, s čím je potřeba, třeba s drinky za barem nebo přípravou zmrzlinových pohárů a kávy.

„Byl to oboustranně výhodný obchod. Rozjíždí se sezona, a tak jsem chtěl najmout několik brigádníků, ale než jsem dal inzerát, tak jsem se od místní velmi aktivní proukrajinské komunity dozvěděl, že Máša s Andrewem, jak jim říkáme, by si potřebovali přivydělat, tak jsem jim to nabídl za stejných podmínek jako Čechům, 110 korun na hodinu,“ říká majitel celkem devíti provozoven v Mostě, Teplicích a Chomutově.

Hawelka je podle svých slov rád, že měl možnost nabídnout Ukrajincům práci přiměřenou jejich zkušenostem a vzdělání. Nelíbí se mu totiž, když ukrajinští právníci či lékaři dělají málo kvalifikované práce v kuchyni či na stavbě. Ale když si studenti přivydělávají jako pomocná síla, to je přiměřené a naprosto v pořádku.