Hliník se nestěhuje, zůstává u Bruntálu. Výrobu podrží zelené miliardy z EU

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Boj s uhlíkovou stopou nemusí nutně znamenat útlum energeticky náročného průmyslu, jak se někdy předpokládá. V praxi lze najít i případy, kdy se děje pravý opak.

Jeden takový projekt běží v Břidličné u Bruntálu, v továrně na hliníkové fólie firmy Al Invest ze skupiny MTX Group. Část areálu z 60. let minulého století už dosluhuje. Do dvou let na jejím místě vyroste nová hala a výrobní linka na tavení a odlévání.

Majitel skupiny Petr Otava, jemuž patří v Česku ještě další továrny na zpracování kovů, do modernizace Břidličné v posledních třech letech investoval přes dvě miliardy korun. Nová hala a s ní spojené investice budou stát dalších pět. Z toho 1,9 miliardy zaplatí státní Modernizační fond v rámci podpory energetických úspor.

Jde o největší investici MTX Group v Česku. Výsledkem má být moderní výrobní komplex zaměřený na hliníkové fólie a polotovary. Spotřeba energie klesne o třetinu a nový provoz bude umět více využít recyklované materiály.

„Bude to něco podobného, jako když závod dostal před 60 lety svou dnešní podobu,“ říká k chystané akci David Bečvář, šéf strategie MTX Group a ředitel Al Investu.

Modernizační fond funguje od roku 2021 a plní se z prodeje emisních povolenek. Průmyslovější a chudší státy mají přes tyto fondy přístup k penězům, které se na povolenkách vyberou v celé EU. Smyslem je, aby země jako Česko nebyly na nákladné zelené investice samy.

Projekt v Břidličné je zatím druhým největším z výrobního sektoru, který u fondu uspěl. Víc peněz – 2,5 miliardy – dostala jen neratovická Spolana na novou výrobní jednotku plastů. A pak velké teplárny a elektrárny, pro které je ale ve fondu samostatná energetická kolonka.

Přísun peněz do fondu bude ještě pokračovat, finální suma bude záviset na ceně povolenek. Jejich příděly se postupně snižují, což cenu zvedá. Část lidí z průmyslu i z politiky to kritizuje jako likvidační zdražování. Stoupenci Green Dealu naopak povolenky chválí jako účinnou motivaci k odklonu od fosilních paliv.

Česko má mít na podporu těchto změn k dispozici obří částky, srovnatelné s největšími státními projekty, jako jsou Dukovany nebo vysokorychlostní železnice. „Poslední odhad alokace do roku 2030 se pohybuje kolem 380 miliard korun,“ říká Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí, pod který Modernizační fond spadá.

Projekt z Břidličné Valdman líčí jako modelový příklad toho, k čemu je fond určený. Tedy z pokut za vypouštění CO2 podpořit investice, díky nimž emise klesnou a průmysl si zároveň udrží konkurenceschopnost.

V minulosti se Al Invest jmenoval Kovohutě Břidličná, stejné jméno má dodnes i autobusová zastávka před areálem. Tovární budovy jsou v podhorské krajině naskládané za sebe v útlém, víc než dva kilometry dlouhém pásu, v údolí mezi silnicí a řekou.

Vedle alobalu, což je značka vymyšlená právě zde, se tu dřív vyráběly ešusy nebo lyžařské hole. Původně tu stála přádelna, kovovýroba tu běží přes 90 let.

Provoz určený k modernizaci začíná skladem surového hliníku. Ten se přiváží buď v hotových odlitcích, kterým personál říká housky a které pocházejí z hliníkáren z nejrůznějších koutů světa. Anebo jako vytříděný a slisovaný šrot.

Obojí se taví v pecích, žhavý kov z nich teče do licích zařízení, a to už od dob nejhlubšího socialismu. Svoje roky technika nezapře, stáří se promítá i do vyšší spotřeby plynu a těžkopádnosti výroby. Po prvním válcování má horký hliníkový plát skoro centimetrovou tloušťku. Než z něj vznikne finální fólie v řádech jednotek mikronů, musí se válcování na dalších úsecích pětkrát zopakovat.

Vedle fólií se v Břidličné válcují z hliníku i tlustší plechy, používané třeba na naftové nádrže pro nákladní auta. Ty se ale vzhledem k horšímu poměru mezi spotřebou materiálu a ziskovou marží jeví čím dál víc jako marný boj proti levnější konkurenci z dovozu.

V nové hale vzniknou čtyři nové moderní linky takzvaného kontilití. Vycházet z nich budou svitky, které se budou dále zpracovávat do fólií používaných jako obaly na potraviny a léky nebo jako izolační hmota do chladičů, klimatizací a tepelných čerpadel.

Po investici se výroba rozšíří ještě na hliníkové tyče pro autosoučástky vyráběné v sesterských továrnách MTX Group v Bruntále a v Kamenici u Prahy. Obě licí technologie pro tyče i svitky budou v Břidličné fungovat s novými a úspornými pecemi, s menšími emisemi a v čistším pracovním prostředí.

Tlak na energetické úspory a snižování klimatické stopy dává podle ředitele Bečváře všem průmyslníkům v Evropě dvě možnosti. Buď si stěžovat a dožít z podstaty, nebo se přizpůsobit a myslet přitom na všechny možné příležitosti, které zelená transformace nabízí.

O další dotaci za 490 milionů korun se proto Otavova skupina uchází pro kovohuť v Povrlech, kde vyrábí mimo jiné měděné kalíšky do hojně poptávaných nábojnic všeho druhu. Další podporu by měla dostat na investice do obnovitelných zdrojů.

Že by Evropa vzala v Green Dealu zpátečku, na to v MTX Group nikdo nevěří. Firma bere už jako hotovou a nevratnou věc třeba to, že od roku 2027 skutečně budou v EU uhlíková cla na dovoz energeticky náročných surovin zvenčí a že domácí výrobci dostanou díky tomu větší prostor.

Lokální poptávka by měla vydržet díky tomu, že některé potraviny nebo žrádlo pro domácí mazlíčky se vždy vyrábějí – a balí – co nejblíže finálním zákazníkům. Nebo díky automobilkám, u nichž mají zeleně vyladění dodavatelé přednost.

Jiný typ příležitosti Al Invest vidí v tom, že nové zelené nároky platí pro všechny, a tím se mažou vazby a výhody zavedených západních konkurentů. „Znovu se rozdávají karty,“ říká Bečvář: „Všichni jsou znovu na jedné startovní čáře. Vybojovat si místo na trhu je tak mnohem snazší, než se probíjet do čela pelotonu, který už dvacet nebo třicet let jede.“

Jako příklad uvádí evropské automobilky, které zatím pořád pracují s vizí, že budou fungovat čím dál zeleněji, a to nejen kvůli regulaci, ale i proto, že zákazníci v bohatých zemích uhlíkovou stopu kupovaného zboží sledují a řeší. To klade nové nároky na zásobování.

Automobilky Mercedes nebo Volvo slibují ve svých dekarbonizačních strategiích, že do roku 2040 nepustí do svého dodavatelského řetězce nikoho jiného než firmy s nulovými emisemi skleníkových plynů. To podle Bečváře půjde v případě hliníkových součástek sotva bez nově postavených provozů, kde se bude mimo jiné víc myslet na recyklaci.

Tím spíš, když automobilky paralelně ještě přicházejí s požadavkem, aby se dodavatelé s emisemi skleníkových plynů vypořádali bez zdražování. Ve výrobě hliníkových fólií automobilky požadují podle Bečváře stlačení emisí CO2 na polovinu toho, kde jsou dnes nejčistší hliníkáři fungující v Norsku na čistý pohon z vodních elektráren.

V Břidličné věří, že by mohli mít v tomto nově vyhlášeném závodě náskok právě díky nové technologii, kde se počítá víc s využitím recyklovaného šrotu místo pracně vyrobeného nového hliníku. Al Invest na to má i vlastní výrobek jménem PureAL, spočívající ve výrobě hliníkových polotovarů a fólií ze stoprocentního recyklátu.

Podle Bečváře platí, že nejčistší primární hliník je ten, který se vůbec nemusí vyrobit. Jako příklad uvádí obal od čokolády, u kterého při použití recyklované suroviny odpadá z uhlíkové stopy přes 70 procent.

Emise vyprodukované přímo v Al Investu mají po spuštění nové úspornější haly klesnout o čtvrtinu. Vedle toho MTX Group chystá separátní projekty větrníků a solárů, ze kterých si vyrobí 70 procent elektřiny pro továrnu sama bez emisí. Na kopcích nad Břidličnou má vyrůst 80 MW výkonu větrné energie a vedle továrny dále 40 MW solárů, a to vše na vlastních pozemcích s přímým připojením do výroby.

Al Invest musel o pozemky v katastru Břidličné soutěžit s konkurenčními developery větrníků, kteří nabízeli místním částečné příděly elektřiny zdarma. Nakonec ale vyhrály potřeby největšího lokálního zaměstnavatele. Přímo v továrně pracuje bezmála tisíc lidí, další tisíce míst v regionu s tradičně vyšší nezaměstnaností tvoří navazující profese.

„Žijeme tady spolu. Místní chápou, že když nebude fabrika, nebude ani město tak, jak ho znají,“ říká k projektu větrníků David Bečvář.