Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Plyn z východu má podle oficiálních dovozních výkazů v Česku znovu převahu. V prosinci se jako hlavní země původu v datech Českého statistického úřadu objevilo znovu Rusko.
Mezi statistiky a plynaři vznikl spor o to, zda plyn z východu nutně musí být ruský. Velcí dodavatelé ujišťují, že všechny vazby s Ruskem zpřetrhali, podle Jiřího Gavora z asociace ANDE však ruský původ nedokáže v otevřené Evropě nikdo spolehlivě vyloučit.
Přísun ruského plynu podle něj naopak dává v otevřené Evropě ekonomickou logiku, protože země jako Maďarsko, Rakousko a Slovensko v obchodování s Gazpromem pokračují a kvůli teplé zimě mají nyní přebytky, které potřebují prodat. Tento výklad uznává i Ministerstvo průmyslu.
Podle Českého statistického úřadu mělo 60 procent plynu, dovezeného v prosinci, původ v Rusku, což by znamenalo oproti stavu předchozích měsíců velký obrat. Věříte tomu?
Myslím, že to tak skutečně je. Nebazíroval bych na přesných číslech, data z ČSÚ bych bral spíš jako odhad. Ale z toho, co bylo publikováno, je jasné, že plyn dovážený z východu bude nejspíš směsí různého původu včetně ruské složky.
Kde se ruská složka v dodávkách bere?
Jsou tu dvě možné trasy, ta základní přes Ukrajinu a druhá přes Turecko. Dohromady jimi dál proudí do EU kolem 20 miliard kubíků ročně, což je pořád slušný objem. S oběma těmito trasami jsme plynovodně propojeni.
Český statistický úřad svá čísla sám trochu relativizuje. Upozorňuje, že se snaží původ plynu poctivě zjišťovat, takže ne vše, co přiteče z východu, automaticky připisuje Rusku. Ale že dovozci neposkytují o původu plynu vždy přesná data. Dá se tedy na dovozní statistiku spolehnout?
Je to opravdu spíš jen odhad, mimo jiné proto, že se nelze opřít o data z okolních zemí. Některé je vůbec nezveřejňují. Podle mě je otázkou, zda by ČSÚ vzhledem k politické citlivosti a možným nepřesnostem měl tato data vůbec publikovat. Na druhou stranu ale nemáme ani taková data, která by přinášela stoprocentní ujištění, že tu žádný ruský plyn není. To šlo prohlašovat v první polovině loňského roku, kdy sem proudil plyn jen z Německa. Nyní ale do Česka teče i plyn z východu, což je podle všeho směs, v níž figuruje i ruská složka.
Jak hodnotíte námitky z podniku Gas Storage CZ, že podle složení plynu přitékajícího z východu to na ruský původ nevypadá?
Gas Storage jako správce zásobníků data z předávací stanice na hranici nemá. K tomu by se měl vyjadřovat jen NET4GAS jako správce plynovodů, nikoli Gas Storage. Pochybuji o tom, že by chemické složení východního plynu bylo totožné jako u plynu z Norska, jak bylo uváděno. To by předtím někdo musel napěchovat zásobníky třeba na Slovensku norským plynem, a to se mi nezdá zrovna pravděpodobné.
Tuto teorii jako jedno ze dvou vysvětlení použilo i Ministerstvo průmyslu, podle kterého může nyní do Česka proudit plyn uložený přes léto na Slovensku, v Maďarsku, v Rakousku nebo i na západě Ukrajiny. Proti tomu je ale námitka, že by ve statistice v létě musely být vidět odpovídající vývozy, což nejsou.
Ano, tento argument je relevantní. Zdá se mi krajně nepravděpodobné, že by plyn uskladněný na východ od nás pocházel výhradně z neruských zdrojů.
Druhé vysvětlení Ministerstva průmyslu je, že kvůli teplé zimě vznikly v okolních zemích přebytky, které teď putují i sem. Toto vysvětlení vám dává větší smysl?
Naprosto. Odpovídá to i běžnému obchodnímu modelu. Rakousko nebo Maďarsko má s Ruskem dlouhodobé kontrakty odvozené od tradiční spotřeby. Jenže dnes je spotřeba zhruba o dvacet procent pod dřívější úrovní. To jsou objemy, které najednou přebývají. Takže je tu, myslím, docela dobrý důvod domnívat se, že v okolních zemích je volný plyn, který se firmy snaží zobchodovat.
Mapa hlavních plynovodů v Evropě.
Firmy jako innogy, ČEZ, MND nebo Pražská plynárenská ujišťují, že ruský plyn nekupují. Nejde ale jen o slovíčkaření, kdy dodavatelé jen akcentují skutečnost, že nemají s Gazpromem žádný přímý kontakt, ale původ plynu nakoupený v EU nemohou ve skutečnosti nijak garantovat?
Přesně tak. A tak je potřeba jejich vyjádření interpretovat. Rakousko, Maďarsko nebo Slovensko jsou státy, kde jsou velké uskladňovací kapacity, které lze používat k obchodním účelům. A přeprodávat ruský plyn dál.
Setkal jsem se s vysvětlením, že plyn se nakupuje anonymně na takzvaných virtuálních bodech, jako je třeba rakouský Baumgarten. Obchodníci se mohou za tuto anonymitu schovat a říkat, že nakupují v EU, aniž by o původu plynu něco věděli – je to tak?
Ano. Kontrakty se uzavírají v daném čase, bodě a objemu, ale jejich součástí rozhodně není žádná klauzule, která by určovala původ plynu. Od toho se mimochodem odvíjejí také problémy Českého statistického úřadu, když se snaží původ sledovat.
Pokud tedy dodavatelé říkají, že neodebírají ani molekulu ruského plynu, jak k posledním číslům uváděla například společnost innogy, tak nemluví pravdu? Nic takového podle vás nelze v otevřené Evropě zaručit?
Je to třeba chápat tak, že „obchodně“ nemají ani molekulu ruského plynu. Že nemají žádný přímý vztah s Gazpromem. Ale původem to ruský plyn být může. Firmy nemají žádnou možnost, jak to vyloučit. Je to podobné, jako když rakouské domácnosti chtěly od svých dodavatelů elektřiny záruky, že neberou proud z Dukovan nebo z Temelína. Tito dodavatelé mohli zaručit jen za to, že nekupují přímo v Česku, ale nic víc. U elektřiny se dnes zavádějí zelené certifikáty původu, tak aby bylo prokazatelné, že je vyrobená z obnovitelných zdrojů. Nic takového jako certifikát neruského původu ale u plynu není.
Ani za menší dodavatele, které zastupujete, tedy nemůžete dát záruku, že sem ruský plyn nevozí?
Mohu analogicky garantovat, že nikdo z členů ANDE nemá přímý obchodní kontrakt s Gazpromem. Ale jinak platí pořád totéž – pokud někdo nakoupí plyn na předávacím bodě v Lanžhotě nebo v Baumgartenu, tak samozřejmě nemůže garantovat, že chemicky nepůjde o plyn původem z Ruska.
Podle údajů firmy NET4GAS spravující páteřní plynovody v Česku byl podíl ruského plynu vysoký i v lednu, a to na úrovni 62 procent. I tato čísla byste četl s rezervou? Tedy že jde o plyn z východu, který nemusí být nutně ze sta procent ruský, ale že jde o směs s ruskou složkou, který má na východě převahu?
Ano. Tato data bych interpretoval tak, že se v lednu navyšoval tok plynu do Česka z předávací stanice Lanžhot na hranicích se Slovenskem. Tedy z území, která jsou saturována ruským plynem. A když se zvyšuje východní tok, tak se zvyšuje samozřejmě pravděpodobnost, že do naší sítě proudí ruský plyn. Nebude čistě ruský, ale částečně ano.
Leckoho možná překvapí obrat, týkající se právě směru, odkud plyn do Česka proudí. Jak si vysvětlit, že po většinou loňského roku stačil přísun u Německa a teď se vracíme k východu?
Za tím jsou čistě obchodní důvody. Nejspíš pokračuje pokles spotřeby, a tak na východ od nás jsou nadbytečné objemy, které je potřeba někde prodat. Tomu nejspíš odpovídají i ceny. V Rakousku nebo v Maďarsku jsou podle dlouhodobých kontraktů povinni odebrat určité množství suroviny. A je docela dobře možné, že teď se jí potřebují zbavit a prodávají ji pod cenou. Stejné je to u plynu ze zásobníků. Je únor, hrozba, že ještě přijdou nějaké třeskuté mrazy, mizí, a tak nabídka plynu roste.
Jsou-li toky plynu v otevřené Evropě dány jen tržními faktory, nebylo trochu přehnané nebo předčasné, když si loni česká vláda připisovala zásluhy za to, že z Ruska nic nekupujeme?
Trošku ano, tak to v politice chodí. Správně by mělo být řečeno, že vláda má zásluhy za podporu diverzifikace zdrojů. Zajistila společně s ČEZ nové kapacity v německých a nizozemských přístavech na dovoz zkapalněného plynu a tím přispěla k vytvoření stavu, kdy je nynější dovoz z východu dán jen obchodními faktory. Nikoli nutností. O plyn není nouze, je tu naopak přebytek a klesající ceny.
Vláda ale dávala najevo, že odklon od Ruska byl záměrem a součástí pomoci Ukrajině. Co udělá teď, když se toky plynu otočí?
Je pravda, že jsme se předčasně chlubili tak trošku cizím peřím. Dostal se k nám zkapalněný plyn, což byla hlavně zásluha přímořských států, které velice akcelerovaly výstavbu terminálů, především Německa. My jsme přispěli tím, že jsme si u moře pořídili vlastní kapacity. Ale že by vláda řídila toky plynu, to se nedělo a dít nebude.
Dá se tedy vůbec ruského plynu nějak zbavit?
Primární politická odpovědnost je od počátku na Maďarsku, Slovensku, Rakousku, částečně také Srbsku nebo Chorvatsku. Pro nás, kdybychom se chtěli ruského plynu opravdu zbavit, se nabízejí jen dvě teoretické možnosti. Buď rozbít pravidla volného trhu s plynem, přestat obchodovat. Ale to by mělo větší škody než užitek, to si nedovedu politicky představit. Anebo vyvíjet tlak na naše partnery, aby od Ruska odešli. Ale rakouská OMV má v Rusku kontrakt do roku 2040 a žádné známky, že by se ho chtěla dobrovolně vzdát, vidět nejsou. Maďarsko své kontrakty ještě navýšilo. Evropská unie by se musela dohodnout na rozšíření sankcí tak, aby se vztahovaly i na plyn, ale to se v případě jednomyslného hlasování těžko někdy stane.
