Článek
Zvedání poplatků za elektřinu možná nebude pro některé zákazníky tak velké, jak to doposud vypadalo. Průmysl bojuje za to, aby stát vzal v úvahu energetickou náročnost některých provozů a přispěl na proud z rozpočtu. A má šanci uspět.
„Vnímám to tak, že snaha je a že by se nějaká kompromisní varianta mohla najít,“ řekl SZ Byznys prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj po úterním jednání, kam vedle premiéra Petra Fialy dorazili ještě tři další členové vlády.
„Dohodli jsme se, že jednání budou pokračovat. Určitě vnímáme nutnost konkurenceschopnosti energeticky náročných odvětví,“ prohlásil po schůzce ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Průmyslníkům vadí hlavně to, že vláda pro příští rok mění princip příspěvků na zelenou elektřinu. Letos je stát vzal na sebe, od ledna se mělo vše vrátit do starých kolejí. Po firmách se však chce, aby platily víc než dříve – a právě tomu se jejich zástupci snaží na poslední chvíli zabránit.
Konkrétně jde o široce diskutovaný poplatek 495 korun (599 Kč s DPH), známý pod zkratkou POZE. Ten se týká i domácností a slouží na „podporu obnovitelných zdrojů energie“. Vybrané peníze jdou hlavně na dotování fotovoltaických parků vybudovaných za solárního boomu před 12 lety.
Žádná z vlád si dosud na tuto podporu nedovolila sáhnout v obavách z arbitráží, a tak se náklady rozdělují po celou dobu mezi zákazníky a rozpočet. Dohromady jde zhruba o 40 miliard korun každý rok.
Firmy měly dříve u tohoto poplatku nárok na cosi jako množstevní slevu, aby v případě velkých odběrů proudu nepodléhaly zas tak velkému zatížení. Letos byl poplatek všem spotřebitelům – malým i velkým – odpuštěn a dotace kompletně převzal státní rozpočet. Pro příští rok se až doposud počítalo s návratem poplatku na úroveň 495 korun, ale s tím, že firmy o dřívější množstevní slevu přijdou.
Vláda se takto rozhodla v září, když dodělávala státní rozpočet 2024 a upřednostnila jiné priority, jako je armáda nebo snižování schodku. Fiala ale během podzimu na několika veřejných vystoupeních podnikatelům slíbil, že u energeticky náročných provozů situaci chápe a že se zkusí na jejich námitky ještě podívat.
První podrobnější diskuze proběhla právě v úterý. Vedle Fialy a Hladíka se schůze zúčastnil ještě ministr financí Zbyněk Stanjura a ministr průmyslu Jozef Síkela, rokovalo se přes hodinu. Výsledkem byla podle Rafaje dohoda o rozpracování možných variant a příslib dalšího jednání během listopadu. „Cest k řešení může být více,“ uvedl k tomu bez dalších podrobností Hladík.
Pro domácnosti nula od nuly
Zástupci firem se k ministrům dostali shodou okolností v den, kdy se kvůli cenám energií na vládu znovu snesla pozornost a kritika. Tentokrát kvůli návrhu ceníku pro tu část faktury, kterou reguluje stát a která dosud nebyla známa. V pondělí večer tento dokument zveřejnil Energetický regulační úřad (ERÚ).
Pro domácnosti z něj plyne výrazné zdražení regulovaných kolonek – v průměru o 71 procent, což vychází na 1408 korun za megawatthodinu. Ročně jedna domácnost spotřebuje obvykle kolem tří megawatthodin.
V navýšení je už zmíněné znovuzavedení zeleného poplatku a pak další státem hlídané platby, vybírané proto, aby rozvodná síť mohla spolehlivě fungovat. Sem patří platby pro distributory, poplatky za udržování páteřní sítě, náhrady fyzikálních ztrát v síti nebo peníze pro vybrané elektrárny za to, že jsou držené v pohotovostním režimu podle potřeb státu. Všechny tyto platby letos stát dotuje – a příští rok přestane, což zvedne nároky na spotřebitele.
Většina ministrů před zveřejněním tabulek ERÚ uklidňovala veřejnost tím, že jinde – v ceně za samotnou elektřinu, která tvoří většinu faktur – náklady klesnou. A že se oba protisměrné pohyby navzájem vyruší. To se u standardních zákazníků skutečně stane, mnozí dosud platí stropovou cenu 6050 Kč/MWh včetně DPH a ceníky pro příští rok vesměs začínají čtyřkou.
Ceník ERÚ však některé analytiky překvapil mírou zdražení, tématu se kriticky chopila opozice a Fiala musel v úterý před schůzkou s průmyslníky narychlo svolat tiskovou konferenci. Na ní ujišťoval, že domácnosti budou v souhrnu platit podobné ceny jako letos „nebo maximálně v průměru o jednotky procent více“.
Výpomoc za miliardy
U firem dal ERÚ za pravdu stížnostem, že regulovaná část faktur by mohla proti letošku vyskočit násobně. To by velkým podnikům, jako jsou hutě, chemičky nebo průmyslové továrny, zvedlo náklady v řádech stovek milionů korun.
Argument, že na samotné elektřině firmy mohou naopak ušetřit, Rafaj uznává, ale staví proti němu jiné skutečnosti – jednak že na firmy nyní padají další zátěže, jako je zvýšení korporátní daně nebo zdražování emisních povolenek, a jednak že v Německu nebo na Slovensku jsou úlevy u zelených poplatků větší. A že kvůli tomu hrozí zhoršení konkurenčního postavení.
O rozdělení zelených příspěvků se lze dohadovat ještě během listopadu, než ERÚ vydá finální ceník a než se ve Sněmovně uzavře jednání o rozpočtu na příští rok. Podle Rafaje by průmyslovým svazům mohlo stačit, kdyby se v rozpočtu našla výpomoc „v řádu jednotek miliard“.
