Firmy našly recept na drahý plyn. Chtějí si ho dovézt samy a levněji

České průmyslové firmy se dostaly do pasti drahých energií a jejich výrobky už na světovém trhu ztrácejí konkurenceschopnost.

„Američané mi rovnou řekli, že takto nemůžu dostat žádný kšeft. Že oni mají plyn za 11 dolarů, tak co děláme my, když je kolem 140 dolarů,“ popisuje majitel společnosti Brano Group Pavel Juříček. Jeho firma vyrábí dveřní zámky, zvedací zařízení či tlumiče a patří mezi největší světové dodavatele v automobilovém průmyslu. Ještě loni měla tržby 6,6 miliardy korun a zisk před zdaněním 400 milionů. Teď je provozně v minusu, protože vysoké náklady nejde na zákazníky přenést.

„Táhneme to ze svého, nemůžeme si zaříznout partnerství, které jsme vybudovali před 25 až 30 lety,“ dodává Juříček s tím, že když vláda hodila firmy přes palubu, hledá jinou cestu.

„Jako podnikatelé najdeme vlastní řešení. Nezávisle na existujících cenách a existujícím trhu. Máme předběžně dohody o dodávkách mimo Evropu,“ říká Juříček.

Podle ekonomického experta Jiřího Gavora ze společnosti ENA je taková cesta možná a legální. „Jde o to mít obchodníka, který dělá scouting a vyhledává aktivity na zahraničním trhu. Uzavřít s ním obchodní smlouvu a zajistit obchodní cestu. Pokud má obchodník kontrakt, nic nebrání tomu, aby uzavíral smlouvy třeba i pro jednotlivé podniky,“ vysvětluje Gavor.

Odkud bude plyn pocházet, nechce Pavel Juříček sdělit, říká jen, že tato cena je finančně mnohem příznivější než v České republice.

„Našli jsme levnější zdroje plynu a s lepšími cenami než to, co nám běží přes Nord Stream a Německo. Našli jsme si trubky, kterými by to prošlo, jsou i regulační stanice a dostaneme plyn do Česka vlastní cestou. Nic jiného nám nezbývá,“ říká Juříček s tím, že při této akci využije již existující potrubí.

Možnou variantou je odběr plynu například z Ázerbájdžánu přes Itálii, která právě odtud, ale i z Ruska plyn dováží. V takovém případě by však byla potřeba spolupráce obou zemí a muselo by dojít k takzvanému „swapovému obchodu“ – plyn z Ruska by zůstal u nás a plyn z Ázerbájdžánu, za který by české firmy platily, by zůstal v Itálii. Jako daleko pravděpodobnější se však expertům na energetiku jeví nákup LNG.

„Vzhledem k tomu, čím se pan Juříček zabývá v USA, bych spekuloval, že se tam přes své kontakty snaží vyjednat dodávku LNG. Není ale důležité, odkud ten plyn bude. Pokud by se bavil s velkými dovozci, kteří mají podíly v LNG terminálech a mají k dispozici volné kapacity, můžete si u nich takto něco nasmluvnit,“ vysvětluje řídící konzultant EGÚ Brno Michal Kocůrek s tím, že i kapacita LNG terminálů, které jsou v Evropě k dispozici, není dnes plně využita, byť je třeba plně zarezervována.

Další možnou cestou je podle Jiřího Gavora i dovoz LNG z Austrálie. „Už v tuto chvíli mám potvrzeno, že někteří čeští obchodníci aktivně působí v Austrálii, kde chtějí nakoupit cargo LNG dodávek. Naloží to na tanker a pak to může být dovezeno do Chorvatska či Německa,“ dodává Gavor.

Cena může být podle expertů opravdu nižší než v Česku. „Teď budu spekulovat, ale nikdo nenabídne plyn pod své náklady. Pokud bychom se tedy podívali na úroveň nákladů například v USA, přidali bychom k tomu další potřebné poplatky – zkapalnění, přeprava, distribuce a další, tak se dostáváme na hodnotu přibližně 40 eur za megawatthodinu. To je ta mezní hranice, a pokud by se něco takového skutečně podařilo, je to velmi lákavé. Obávám se ale, že to nebude toto dno. Nebude to ale rozhodně 120 eur, které teď vidíme na trhu a ani 90 eur, na které jsme si zvykali v květnu,“ dodává Kocůrek.

„Ať už se jedná s kýmkoliv, daný producent je obchodník, který bude znát cenové poměry na evropském trhu. Nebo bude také záležet na délce kontraktu,“ dodává Gavor.

„Nový“ plyn by mohl do českých firem proudit už na konci roku. „Bylo by to řešení pro průmysl a všechny, kteří se k tomu přidají. Teď zjišťujeme, kdo má jak zafixováno, kdo je na spotu a podobně. Zkrátka jaké potřebujeme kapacity,“ dodává Juříček, podle kterého se v tuto chvíli o levný plyn zajímá dvacítka tuzemských firem.

Jedním z těch, koho nabídka zaujala, je i šéf firmy Wikov Industry Antonín Růžička. „Velice rád bych se k tomu připojil. Bohužel chvíli před tím, než jsem se o této možnosti dozvěděl, jsme uzavřeli smlouvu na dodávky plynu na rok,“ říká Růžička s tím, že ceny jsou však atraktivní, a připojí se proto během roku 2023.

Dalším, kdo to zvažuje, je i majitel Juty Jiří Hlavatý. Konkrétně pro jeho firmu je však mnohem důležitější než plyn cena elektrické energie. „Ještě jsme definitivně nerozhodli. Rok 2023 máme na 70 procent zajištěn, a pokud bychom do toho šli, tak by se zajištění zrušilo. U plynu je ale spotřeba jen 10 procent proti elektrické energii a ta nás doslova zabíjí. Dnes je megawatthodina za 254 eur, tedy o 500 procent víc než loni,“ dodává Hlavatý.

Přidat by se podle svých slov chtěl také Vlastislav Bříza z holdingu Koh-i-Noor. Podle něj se musejí podnikatelé postarat sami, když to vláda neudělala.

Právě kapacity jednotlivých firem jsou teď klíčové. „Plyn bychom mohli dovážet hned, ale teď je míček na naší straně, jak jako podnikatelé dáme dohromady ty objemy. To nejsou jen miliony kubíků plynu. Pracujeme na tom a dává se dohromady, kdo kolik potřebuje a od kdy, tedy kolik dáme dohromady v jednotlivých letech,“ dodává Juříček. Na nedávném setkání s podnikateli prohlásil, že rezervované má až dvě miliardy kubíků plynu.

Podnikatelé teď mají velkou obavu ze začátku příštího roku. „Je strach, že plynu nebude dostatek. Ruská strana už řekla, že od příštího roku sníží dodávky o 11 procent. A Česká republika je až na konci větve,“ dodává Juříček.