Expert: Jít na „pracák“ je jako výplata z povinného ručení

Pracovní trh v Česku potřebuje rozhýbat. Na jedné straně se totiž na úřadech práce řadu let tvoří dlouhé fronty nezaměstnaných (295 546 za leden 2024), na straně druhé firmy nemohou nalézt zaměstnance a hlásí úředníkům velmi podobný počet chybějících lidí (266 783). To ukazuje, že tuzemský trh práce je rigidní a potřebuje změnu.

Tomáš Ervín Dombrovský, který pracuje jako analytik pracovního trhu pro skupinu Alma Career (dříve LMC) vlastnící například pracovní portály Jobs.cz a Práce.cz, vyhledávač pracovních příležitostí Práce za rohem či vzdělávací platformu Seduo, je přesvědčen o tom, že nejvíce by trhu prospěla na první pohled jednoduchá věc – změnit pohled na lidi na pracovním úřadě. Na ty okolí často pohlíží jako na „lajdáky“ a ty, kteří mění zaměstnání častěji, musejí počítat s pejorativním označením „fluktuanti“.

„Klíč pro odblokování trhu vidím v tom, že se zaměstnanci nesmí bát měnit práci, pokud pracují v neperspektivním odvětví, a zároveň musí mít možnost si tuto změnu finančně dovolit a díky rekvalifikaci změnit obor a naučit se nové věci,“ říká Dombrovský.

K tomu je podle něj třeba změnit několik věcí. Zásadní je zbavit společnost - zaměstnavatele, personalisty, politiky, ale i samotné pracovníky a jejich blízké – dojmu o tom, že být bez práce je špatně, nebo že je špatné měnit zaměstnání třeba třikrát během dvou let.

„Je to nesmyslné stigma, které brání potřebné změně. V Dánsku, ke kterému vzhlížíme a které má velmi efektivní model práce (flexicurity), mění lidé dobrovolně zaměstnání mnohem častěji než u nás. Najít si perspektivnější a lépe placenou práci je zdravé a prospěšné pro celou společnost,“ vysvětluje analytik.

U nás je fluktuace zaměstnanců podle něj velmi nízká - za poslední rok změnilo práci jen 13 procent lidí. Lidé se bojí jít jinam a ztratit své, avšak mnohdy „bídné“ jistoty. Na hledání nového místa si nevyhradí pořádný čas, ale hledají ji při současném zaměstnání. Výpověď pak dávají až tehdy, když „si plácnou“ s novým zaměstnavatelem.

„Nevýhodou této změny zaměstnání je, že se lidé v průběhu hledání nového místa nemají čas naučit něco nového či se přeučit na nový obor. Nemohou se oni, ani celá ekonomika, posunout na perspektivnější a lukrativnější úroveň,“ podotýká.

O tom, jako problémy může způsobit strach ze stigmatu být „za lajdáka na pracáku“, vypovídá příběh matky dvou dětí z Prahy, která před třemi lety odešla za lépe placenou prací, protože jí jako samoživitelce peníze nestačily na domácnost. Vyklubal se z toho však obrovský průšvih.

„Hned druhý měsíc po nástupu na nové místo jsem nedostala mzdu. Část lidí dala okamžitě výpověď, ale já jsem se tak bála, že bych se ocitla na pracáku a že by se na mě někdo díval skrz prsty, že jsem fluktuant, že jsem tam raději ještě několik měsíců pracovala zadarmo. Bylo to šílené a podepsalo se mi to na zdraví,“ říká Jitka N.

Situaci tehdy vyřešila tím, že si k hlavní práci, za kterou nedostávala mzdu, hledala přivýdělky tak dlouho, až získala novou pracovní smlouvu. Teprve pak dala výpověď z té, do které v důvěře v lepší výdělek odešla. „Vše pak, až na to zdraví, kdy jsem půl roku takřka nespala, dopadlo dobře. Start-up, ze kterého jsme odešla, mi vyplatil mzdu zpětně,“ dodává.

Dombrovský k tomuto příběhu říká, že není žádná ostuda si jít na úřad práce pro podporu, protože to je výplata pojistky jako každá jiná. Zaměstnavatelé, zaměstnanci a OSVČ totiž odvádějí státu pravidelně sociální pojištění, jehož součástí je i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

„Když vám někdo nabourá auto, také se nikdo nestydí nechat si vyplatit opravu z povinného ručení. Podpora v nezaměstnanosti je založená na stejném principu. Je to předplacené pojištění, které se vyplácí v okamžiku, kdy ztratíte práci,“ vysvětluje expert.

Špatná finanční situace některých lidí je podle něj další věcí, kterou je třeba zlepšit pro to, aby tuzemský pracovní trh mohl fungovat lépe. Dobré by proto podle něj bylo zvýšit pracovníkům mzdy, protože ve srovnání s evropským průměrem jsou české náklady práce podprůměrné a i „kvůli“ tomu společnosti raději zaměstnávají i nepotřebné pracovníky, jen aby je později nemusely nákladněji nabírat.

Zaměstnavatelé tak tímto způsobem, kdy nejsou nuceni k efektivnímu držení jen potřebných zaměstnanců, sami napomáhají tomu, že je český pracovní trh zatuhlý.

Vyšší mzdy by následně pomohly zaměstnancům ve volnějším rozhodování o vlastním životě i práci. V současné době má řada z nich v tomto ohledu svázané ruce. Z podzimního výzkum pro pracovní portál Jobs.sz provedeného na tisícovce respondentů vyplynulo, že téměř 60 procent pracovníků vychází špatně se svými příjmy. V roce 2019 to bylo o 13 procentních bodů méně. Navíc se navyšuje podíl lidí, kteří jsou na tom velmi špatně (6 % 1Q 2023 vs. 9 % 3Q 2023).

„Velká část lidí si tak nemůže dovolit několikaměsíční výpadek příjmů a vůbec uvažovat o tom, že by šli na pracovní úřad a hledali lepší práci. Jsou fakticky uvězněni v nevyhovující či špatně placené práci a jim osobně ani celé ekonomice to nesvědčí,“ vysvětluje analytik pracovního trhu Alma Career.

Zlepšit finanční situaci obyvatel lze různě. Respondenti v průzkumu uváděli, že nejvíce by jim vyhovoval přivýdělek. Dále třeba vyšší pracovní benefity, vyšší slevy na poplatníka nefinanční podpora od zaměstnavatele či bezúročná půjčka.

Nejlepší by však podle Dombrovského bylo, kdyby se zlepšila pomoc státu lidem při hledání nového zaměstnání tak, aby byla účinná a aktivní.

„Dávky v nezaměstnanosti by se měly zvýšit tak, aby se nikdo nebál přijít o svou měsíční mzdu a aktivně si pár týdnů či měsíců hledal pomocí úřadu práce lepší využití na pracovním trhu a třeba i změnit obor pomocí rekvalifikace. První měsíc by měly být nejvyšší, a pak se postupně snižovat, ale až do šesti měsíců by měly být vyšší než dnes,“ říká expert na pracovní trh.

Na dávky v nezaměstnanosti by přitom podle něj měli mít nárok ve shodné výši jak lidé, kteří dostali výpověď, tak i ti, co se rozhodli odejít ze svého zaměstnání dobrovolně. Ten, kdo dnes ukončí pracovní poměr sám bez vážného důvodu nebo odejde „na dohodu“, dostane na pracovním úřadě nižší podporu v nezaměstnanost, a to je podle Dombrovského špatně.

„Člověk, který se sám rozhodne zlepšit své postavení a dobrovolně odejde z aktuálního zaměstnání a chce si najít lepší s vyšším platem, což je nejčastější motivace ke změně, je dnes sankcionován za své rozhodnutí, a to je velmi špatně a podporuje to rigiditu pracovního trhu,“ vysvětluje analytik.

Dávky v nezaměstnanosti by také neměly být provázány s jakoukoliv další státní podporou tak, aby se kvůli nim nesnižovaly jiné dávky.

Další podmínkou dobrého fungování trhu je pak to, aby se úředníci okamžitě snažili najít pro nezaměstnané jinou práci a nabízeli mu možnost rozšířit si žádané dovednosti, nebo se přeučit na novou, perspektivnější práci.

„Provázanost s aktivní politikou musí být na úřadech rychlejší. První čtyři týdny s nezaměstnaným úřad nic moc neřeší, k aktivizaci nezaměstnaného dochází až ve čtvrtém či šestém měsíci, a to už se promrhá spousta drahocenného času. Musí se začít okamžitě,“ zdůrazňuje expert.

Další kroky, které by významně podpořily pracovní trh, jsou podle Dombrovského zkrácené pracovní úvazky. Čtyřiadevadesát procent zaměstnanců nyní pracuje na celý úvazek a jen šest na částečný. Zvýšením podílu částečných úvazků by se na pracovní trh dostaly nové skupiny obyvatel (matky s dětmi, senioři…) a zvýšila by se celková zaměstnanost.

Částečné úvazky by také měly být navázány na politiku státu tak, aby je šlo sčítat pro zápočet různých podpor či penalizací. „Kdo dnes zaměstnává více než 25 lidí, musí zaměstnávat také lidi se zdravotním postižením. Na každých sto zaměstnanců čtyři s podobným postižením. Kdo by to nedělal, musí platit další odvody. Ty se vypočítávají ‚na hlavu‘ a ne na celý pracovní úvazek. Zkrácené úvazky jsou i z tohoto pohledu pro zaměstnavatele nevýhodné,“ vysvětluje expert Alma Career.

A jak moc by pomohlo aktuálně velmi živě probíraný návrh NERV na výpověď ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu? „Je to podpůrné opatření, které může pomoci posílit pružnost pracovního trhu. Samo o sobě bez změny dalších věcí k něčemu výrazně pozitivnímu či negativnímu nepomůže,“ dodává Dombrovský.