Evropa se kvůli plynu může obrátit na jih. Jenže pomoci se nedočká

Válka na Ukrajině představuje zásadní hrozbu pro evropský energetický trh. Ve středu přestal proudit ruský plyn do Polska a Bulharska a není vůbec vyloučené, že další země EU budou následovat.

USA se sice zavázaly dodat Evropské unii 15 miliard kubických metrů zkapalněného plynu (LNG), celková roční spotřeba plynu v EU je ale zhruba 400 miliard kubíků, z čehož Rusko importuje zhruba 40 procent – tedy přibližně 155 miliard kubíků. Další plyn poskytne i Norsko, stále bude ale nutné hledat další zdroje a jedním takovým by mohl být plyn právě z Afriky – konkrétně z Nigérie, Alžírska, Nigeru a dalších států. Má to však háček.

V severní Africe již existuje infrastruktura, skrze kterou plyn proudí do Evropy. Alžírsko dodalo v roce 2019 do Evropy 30,5 miliardy kubíků zemního plynu. To odpovídá 7,6 procenta celkového importu zemního plynu do EU. Z Alžírska vede do Evropy plynovod Medgaz, který ústí ve Španělsku, a TransMed, kterým proudí plyn do Itálie.

A pak je tu vysokokapacitní LNG plynovod Maghreb–Europe Gas Pipeline (MEG) vedoucí z Alžírska přes Maroko do Španělska a Portugalska. Kvůli politickým rozporům mezi Alžírskem a Marokem je však jeho provoz od října minulého roku pozastaven. Alžírská vláda totiž odmítla nadále platit 10 procent výnosu z plynu Marockému království, které tak neprodloužilo smlouvu na jeho provoz.

Ani kdyby se Alžírsko s Marokem neškorpily, evropský plynový problém by nevyřešily. Severoafrické plynovody totiž nemají dostatečnou kapacitu, která by uspokojila evropské požadavky. Plynovody navíc vedou pod Středozemním mořem a jejich výstavba je tudíž časově i finančně velmi náročná.

Částečnou úlevou pro evropský energetický trh bude investice 36 miliard eur (883 miliard korun) na rozšíření alžírské infrastruktury, kterou poskytne alžírská státní těžařská společnost Sonatrach. „Jde o investici na pět let, což znamená, že Alžírsko stejně nebude schopné výrazně EU ulevit z krátkodobého hlediska,“ řekla pro německý server DW Alice Grower z britského think-tanku Azure Strategy.

Alžírského plynu využívá v současnosti například Itálie, která navíc v posledním měsíci navyšuje objem plynu dodávaného na své území. V dubnu podepsal italský energetický gigant Eni smlouvu rozšiřující import plynu z Alžírska o dalších devět miliard kubíků ročně po dobu dvou let a zkapalněný plyn si smluvně podchytil i v Egyptě nebo Kongu.

Podle poradenské firmy Rystad Energy vyprodukuje africký kontinent v letošním roce 73 miliard kubíků LNG. To je sice polovina toho, co Evropa minulý rok dovezla z Ruska, ale pouze sedm miliard z oněch 73 miliard není ještě vázáno nějakou smlouvou.

A přestože dalších 29 miliard kubíku je vázáno pouze flexibilními kontrakty, které by mohly být přehodnoceny, země jako jsou Alžírsko nebo Egypt budou pravděpodobně upřednostňovat domácí trh před tím zahraničním. Alžírsko navíc tento týden varovalo Španělsko, že pokud bude jejich plyn posílat dál do Evropy, uzavře mu kohouty, informuje agentura Reuters.

Egypt má zároveň dlouholeté smlouvy s Čínou a žádné potrubní spojení s Evropou, tudíž je u něj pravděpodobné, že u smluv s Čínou zůstane i v blízké budoucnosti. Další 1,4 miliardy kubíků zemního plynu se nachází v Libyi, ta je však pro změnu politicky rozdělená a její infrastruktura je slabá a nelze ji snadno posílit.

Dalším z řešení by mohl být Transsaharský plynovod (zkráceně NIGAL). Ambiciózní projekt má za cíl propojit Nigérii, zemi s největší zásobou zemního plynu v Africe, s Alžírskem prostřednictvím čtyři tisíce kilometrů dlouhého plynovodu linoucího se ještě přes Niger. Odtud by vedl plyn dále do Evropy. Plynovod za zhruba 21 miliard dolarů (488 miliard korun) by měl do Alžírska přepravit za rok 30 miliard kubíků plynu.

Jenže jeho stavba vázne. Vztahy mezi vládou Alžírska a Nigeru jsou napjaté a jeho výstavbě nepomáhá ani bezpečnostní situace v oblasti Sahelu, ve které operují teroristické organizace včetně al-Káidy.

„Největší problém pro bezpečnost provozu plynovodu v subsaharské Africe je chudoba, pokud se těmto lidem začne více dařit, jsem si jistý že uvidíme mnohem méně útoků a problémů. Vlády se snaží tento problém vyřešit, ale není to jednoduché,“ vysvětloval pro televizi Al-Džazíra Kola Karim, ředitel energetické společnosti Shoreline Energy International.

Ve výsledku jsou tak vyhlídky na dobu afrického plynu v mlze. Afrika plyn má, ostatně jako řadu dalších strategických surovin, jenže politická situace států a slabá infrastruktura brání jeho plnému využití.

TotalEnergies, francouzská společnost soustřeďující se na zpracování ropy, chtěla minulý rok investovat v Mosambiku přes 20 miliard dolarů (465 miliard korun) do svého LNG projektu, který však musela pozastavit kvůli islamistickému povstání. Konžská republika, kterou už 40 let řídí prezident a bývalý voják Denis Sassou Nguesso, pro změnu nemá žádné zkapalňovací stanice, přestože drží sedmé největší zásoby plynu v Africe.

Podle Rystad Energy je pro Evropu tak v současnosti pravděpodobně nejjistější spolehnout se na Spojené státy. Afrika je sice zajímavá investiční oblast se spoustou potenciálu, aktuální vysoké ceny v Evropě nebo odpojení EU od ruského plynu však nevyřeší.