Embargo? Česko umí dopravit i zpracovat ropu odjinud než z Ruska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od počátku války na Ukrajině zaplatila Evropská unie Rusku dohromady přes 1 bilion korun za ropu, uhlí a zemní plyn. Další, šestý balíček sankcí už bude zřejmě obsahovat zákaz dovozu ropy, a to do konce letošního roku. Agentuře Reuters to potvrdili dva evropští diplomaté seznámení s jednáním.

V případě odstřižení EU od ruské ropy by Česko čekala dlouhá a nelehká cesta. Alternativy k dodávkám z Východu ale existují.

Ropa k nám proudí dvěma cestami – ropovodem Družba z Ruska a ropovodem IKL z německého Ingolstadtu. Kapacita, která druhým jmenovaným putuje do Česka, odpovídá 11 milionům tun ropy, což by na pokrytí roční 7,5- až osmimilionové potřeby rafinerií stačilo.

Ropovod IKL je napojen na ropovod TAL, který zajišťuje tok ropy z Terstu. Společnost MERO v ropovodu TAL vlastní pětiprocentní podíl. „Její podíl je malý. Stačí pokrýt dovoz 4,5 milionu tun ropy, zejména pro rafinerii v Kralupech,“ popisuje Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.

Kralupská rafinerie, kterou stejně jako litvínovskou vlastní polská petrochemická společnost PKN Orlen, zpracovává především lehkou neruskou ropu. Česko tak určité zkušenosti se zpracováním této suroviny i z jiných zemí než z Ruska má.

„Od roku 2019 zpracováváme v našich rafineriích 16 různých druhů ropy z desítky zemí světa – z USA, Afriky, Severního moře, Saúdské Arábie, Kazachstánu, Ázerbájdžánu apod.,“ říká mluvčí Orlen Unipetrol Pavel Kaidl. Podle Louly jde o kvalitní ropy vhodné hlavně k výrobě pohonných hmot.

Rafinerie v Litvínově naopak zpracovává hlavně sirnatou ropu z Ruska. Testuje zde však i zpracování ostatních druhů suroviny. „V naší litvínovské rafinérii jsme technologicky schopni zpracovávat druhově podobné typy ropy, jako je ruská ropa, a v kralupské rafinerii dlouhodobě zpracováváme pouze neruskou ropu,“ říká Kaidl.

V posledních letech Orlen Unipetrol také rozšířil počet zemí, z nichž ropu odebírá. „Závislost na ruské ropě jsme snížili z 80 procent na přelomu tisíciletí pod 50 procent,“ dodává Kidl. Nyní je podíl dovozu ruské ropy a suroviny ze zámoří téměř vyrovnaný.

Kromě rafinace je však podle Louly nutné vyřešit i kapacitu ropovodu TAL, která je do konce roku plně obsazená. O jejím rozšíření v březnu jednal ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) s německým ministrem hospodářství Robertem Habeckem, který přislíbil v této otázce pomoc. Nyní se čeká na schválení bavorskými úřady.

„Nebude to hned. Obávám se, že i konec roku bude velice náročný,“ upozorňuje Loula. Ropovod spojující Itálii, Německo a Rakousko totiž spravuje konsorcium TAL Group a podíly v něm drží osm firem, mezi nimiž je například OMW, Shell, ExxonMobil, BP nebo Total.

Alternativní cestou zámořské ropy do Česka by mohl být ropovod Adria, který vede z chorvatského přístavu Omišajl, kam by ropu dovážely tankery. „Tímto ropovodem ale potřebuje přepravovat ropu i Chorvatsko a Maďarsko,“ dodává Loula.

Další možností je ropovod, který vede ze Španělska přes Francii do Ingolstadtu. „Ten je současně mimo provoz, takže by se muselo prověřit, v jakém stavu je a co by stálo jeho obnovení,“ vysvětluje odborník.

Kromě dovozu ropy Česko není soběstačné ani v dodávkách pohonných hmot, především motorové nafty. „Musíme dovážet zhruba 2,5 milionu tun pohonných hmot do Česka a z toho je rozhodující podíl motorové nafty z Německa, Slovenska, Rakouska, Polska. Pokud nebude stabilní trh v okolních zemích, nastane velký problém,“ varuje Loula.

„Významná část dovozu paliv, na kterých je Česká republika v případě nafty závislá, je vyrobena z ruské ropy. Výzvou tedy bude najít náhradu významného objemu z jiných zdrojů,“ uvádí mluvčí ropné skupiny MOL Martin Pavlíček.

Kvůli možnému zastavení dodávek z Ruska monitoruje situaci i skupina PKN Orlen, která u nás provozuje ropné rafinerie či síť čerpacích stanic Benzina. „Jsme připraveni na jakýkoli scénář, včetně úplného zastavení dodávek z východního směru, tak abychom provoz ve svých rafineriích v Česku, Polsku a Litvě zajistili,“ ubezpečil Kaidl.

Premiér Petr Fiala (ODS) chce návrh EU na konec ruské ropy podpořit, pokud bude mít odklad do té doby, než bude navýšena kapacita ropovodů, kterými se surovina do Česka dopravuje. Navrhuje dobu dva až tři roky. Ministr Síkela dodal, že v návrhu chybí mechanismus distribuce v případě nedostatku ropy na evropském trhu.

„Aby se Evropa zbavila energetické závislosti na Rusku, potřebujeme k tomu solidaritu evropských zemí,“ uvedl Fiala. Bude to jedním z témat premiérova čtvrtečního jednání v Berlíně s německým kancléřem Olafem Scholzem.

Společnosti zatím dopady embarga na ceny ropy a pohonných hmot nechtějí předvídat. Síkela však uvedl, že pokud se evropská poptávka po surovině zvýší, cena dost možná zareaguje růstem.

Kromě postupného odstupu od ruské ropy budou další ruské a běloruské banky odstřiženy od platebního systému SWIFT a rozšíří se i sankční seznam ruských osob a firem. Šestý sankční balíček by měl být zveřejněn ve středu na jednání velvyslanců v Bruselu.

Vliv na přijetí nového sankčního balíčku má nepochybně především Německo. Německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck ve čtvrtek v rozhovoru oznámil, že Německo nebude stát v cestě plánovanému embargu na ruskou ropu. Zároveň ale vyjádřil i skepsi vůči účinnosti takového opatření, které má mít za úkol oslabit prezidenta Vladimira Putina.

Ochotu vzdát se ruské ropy potvrdila i německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock, za předpokladu že se bude jednat o postupný a celoevropský proces. Podle ní se Německo připravuje na odstřižení, které bude schopné udržet i několik následujících let. Cíl stanovený ministrem Habeckem vzdát se ruské ropy do konce léta je podle ní „realistický“.

Závislost na ruské ropě se snaží Německo postupně snižovat, zatím se jim podařilo snížit dovoz ruské ropy ze 35 procent na 12 procent během uplynulých třech měsíců, říká v tiskové zprávě Habeck.

„Žádáme o čas,“ řekl serveru Financial Times Joerg Kukies, finanční poradce Olafa Scholze. „Chceme přestat kupovat ruskou ropu, ale potřebujeme trochu času, abychom mohli zajistit jiné zdroje ropy do naší země.“

Rozhodnutí odříznout se od ruské ropy je tak již druhá zásadní otočka v německé zahraniční politice. Předcházelo mu svolení kancléře Olafa Scholze k poslání tanků na Ukrajinu. Stalo se tak přesto, že více než měsíc odolával mezinárodnímu tlaku a odmítal posílat na bojiště těžké zbraně.

Ke schválení dalšího sankčního balíčku je zapotřebí souhlas všech 27 členských států Evropské unie a ne všechny zatím vyjádřily oficiálně svou podporu. Například maďarský premiér Viktor Orbán varoval, že jeho vláda již „nepodstoupí žádnému dalšímu tlaku na rozšíření sankcí proti Rusku na ropu a plyn, protože by to zabilo maďarskou ekonomiku“.

Ruský plyn tvoří podle ministra zahraničí Petera Szijjarto 85 procent dovozu, ruská ropa 65 procent a „neexistují alternativy, jak by se Maďarsko mohlo obejít bez ruského plynu a ropy v následujících několika letech. Udělali jsme vše, co jsme mohli, k diverzifikaci.“

V podobné situaci je i Slovensko, které má, stejně jako Maďarsko, infrastrukturu na míru šitou dovozu z Ruska a ukončení importu by znamenalo nutnost zásadního překopání fyzické sítě zpracovávající ropu.

Podle slovenského ministra hospodářství Richarda Sulíka země souhlasí se zákazem dovozu ruské ropy do EU, žádá ale tříleté přechodné období.