Článek
Invaze na Ukrajinu donutila několik států, aby přestaly odebírat ruské energie. Například Spojené státy, Velká Británie či Austrálie již dovoz zakázaly, další se k tomu chystají. Ruský prezident Vladimir Putin proto pověřil vedoucí představitele tamního energetického sektoru, aby dodávky přeorientovali směrem do Asie.
Rusko se tak zachová přesně jako dvouhlavý orel, kterého má ve znaku – jedna hlava se dívá k západu, druhá k východu. A právě ta má nyní Kreml zachránit od výpadku v řádu desítek miliard dolarů ročně.
Vyspělé evropské země představují téměř dvě třetiny ruského exportu plynu a polovinu prodejů ropy. Rusko se tak snaží snížit ekonomické dopady co možná nejrychleji.
„Pokud by došlo k tomu, že EU uvalí na ruské energie embargo, nechápu, jak by asijské trhy mohly tuto poptávku vyrovnat,“ řekl pro server Al-Džazíra Hari Seshasayee, poradce z Wilsonova centra. Pokud by ze strany Evropské unie došlo k totálnímu bojkotu ruského plynu a ropy, muselo by Rusko podle Seshasayee do konce roku 2022 snížit svou produkci ropy o 30 procent.
Analytici se navíc domnívají, že uvalení embarga na ruskou ropu je „jen otázkou času“, řekla serveu Al-Džazíra Lydia Powellová, analytička z Observer Research Foundation se sídlem v Novém Dillí. Zákaz dovozu ruské ropy by pak mohl vést k úbytku čtyř milionů barelů denně z globálního trhu s ropou, dodala Powellová.
Poptávka po ropě v Číně neroste
Není úplně jisté, že by asijský trh zvládl zastoupit ten evropský, už jen proto, že většina ruských ropovodů míří do Evropy, nikoli do Asie. „Dopravní infrastruktura hraje důležitou roli a s asijskými trhy není rozvinuta v takové míře jako s Evropou,“ řekl Filip Medunic, expert na sankce z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
Moskva si je těchto rizik vědoma, proto se několik let snaží snížit svou závislost na západních kupcích. V roce 2012 Putin inauguroval ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán, jehož cílem je dodávat ropu do Číny a Japonska. A plynovod Síla Sibiře, spuštěný v roce 2019, může do Číny dodávat až 38 miliard metrů krychlových ruského plynu, pro představu – jde o necelý pětinásobek roční spotřeby Česka.
Čína s Ruskem navíc během únorové Putinovy návštěvy Pekingu při olympijských hrách, která o několik týdnů předcházela ruské invazi na Ukrajinu, oznámily, že plánují další plynovod Síla Sibiře II.
Mohlo by se tak zdát, že Peking okamžitě navýší svou poptávku po ruských energiích, realita je jiná. Čína je sice největším dovozcem ruské ropy, momentálně se však potýká s lockdowny kvůli šíření koronaviru a poptávka po energiích tak spíše klesá. „V Číně není poptávka po větším množství ropy,“ řekl pro Al-Džazíru Wang Huiyao, prezident a zakladatel Centra pro Čínu a globalizaci se sídlem v Pekingu.
Podle něj má navíc země svá vlastní omezení. Závislost Číny na dovozu ropy totiž znamená, že Peking musí udržovat dobré vztahy se všemi svými hlavními dodavateli, řekl Wang. Je tak pravděpodobné, že Čína nebude chtít ohrozit své obchodní vztahy tím, že by navýšila dovoz z Ruska na úkor svých dlouhodobých dodavatelů a strategických partnerů.
Indie výhodné ceny uvítá
Ruský plán na změnu kupců komplikuje ještě další faktor, konkrétně politická orientace asijských zemí. Dva z největších asijských zákazníků Ruska – Japonsko a Jižní Korea – jsou totiž západními spojenci. Dá se proto očekávat, že budou čelit tlaku ze strany USA, aby se vyhnuly navyšování dovozu energie.
I kdyby EU uvalila přísné embargo, ruský energetický sektor pravděpodobně přežije. Kromě Číny se totiž o dodávky víc než aktivně zajímá Indie – v březnu už dovoz navýšila. „Pokud Rusko nabídne slevy a výhodné úvěrové podmínky, indické rafinerie to budou určitě považovat za atraktivní,“ řekla Powellová.
Ale i obchodování s Indií má zádrhel. Hustota ropy se totiž liší podle toho, z jaké země surovina pochází. A pro starší indické rafinerie nebude úplně snadné přejít z ropy z Blízkého východu, Ameriky a Latinské Ameriky, se kterou v současnosti pracují, na tu ruskou.
„Indie se navíc snaží posilovat vztahy s Evropskou unií a Spojenými státy a obchodování s Kremlem by pomohlo vazby na západní země poškodit,“ popsal Niklas Swanström, ředitel Institutu pro bezpečnostní a rozvojovou politiku se sídlem ve Stockholmu.
I když ruský energetický sektor úplně nezkolabuje, ekonomická újma bude hluboká. Obchodování se západními zeměmi totiž v Rusku tvoří zhruba 45 procent státního rozpočtu, uvádí Al-Džazíra. A i když je pro Brusel poměrně náročné učinit radikální rozhodnutí ve formě embarga, podle analytiků je jen otázkou času, kdy se jedna ze stran rozhodne od té druhé odříznout.
„Evropa i Rusko se nejprve pokusí o nezávislost na tom druhém,“ řekl Medunic, analytik Evropské rady pro zahraniční vztahy.
