Družbu nechte v záloze. Ruská ropa se zase může hodit, radí šéf Slovnaftu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Maďarský MOL, dnes druhý největší prodejce pohonných hmot v Česku, má pro své rafinerie podobnou strategii jako Fialova vláda. Už před válkou spustil v Maďarsku a na Slovensku miliardové investice, aby se připravil na konec ruské ropy.

Mít „plán B“ je podle Oszkára Világiho, šéfa Slovnaftu a člena představenstva celého MOL, v dnešní nejisté době nutnost. Zda je však s ruskou ropou ve střední Evropě nadobro konec, je podle manažera, podnikatele a dříve i politika z Žitného ostrova úplně jiná otázka.

„Když nemáte moře, jste závislí na ropovodech. Je důležité mít alternativu, vždy musíte mít aspoň dvě trasy. Ale obejít se bez Družby, to bude pro střední Evropu velmi těžké,“ uvažuje Világi, vzděláním právník, který po divoké privatizaci Slovnaftu pomáhal Maďarům v roce 2000 bratislavský podnik koupit.

Poté ve vedení MOL už zůstal a vzdáleně řídí i její působení v Česku. Jeho stanovisko k Družbě přináší lepší vhled do toho, jak může odpojování ruské ropy ovlivnit zásobování celé střední Evropy a hlavně jak zapadá do výrobních plánů na Slovensku, odkud Česko už od dob společného státu potřebuje část pohonných hmot dovážet.

Do Česka ruská ropa nepřitéká skoro měsíc, souběžně s náběhem nově posíleného západního ropovodu TAL vedoucího z přístavu v italském Terstu přes Rakousko a Německo. A po navýšení kapacity už letos stačí na zásobování obou zdejších rafinérií v Litvínově a Kralupech nad Vltavou.

Česká vláda tento týden oznámila, že první tanker pro Litvínov, který se dosud bez ruské ropy neobešel, už do Terstu dorazil. Připlul z Norska, po vyložení nákladu a přečerpání přes Alpy má surovina dorazit do Česka ve druhé polovině dubna. Tím podle Petra Fialy po 60 letech začíná v Česku „plné zásobování ropou výhradně západní cestou“.

Obrat měla vláda původně naplánovaný až na polovinu roku, v návaznosti na dva roky trvající rozšiřování západního potrubí. Stavební a technické práce skončily v lednu a během prvního pololetí se měl zvětšený TAL testovat.

Stát však v Česku zodpovídá jen za provoz potrubí. O původu dovážené ropy a výběru trasy rozhoduje ten, kdo ropu kupuje, tedy polský majitel českých rafinérií, firma Orlen Unipetrol. Ta se rozešla s ruskými dodavateli už v únoru kvůli novým americkým sankcím, uvaleným na Rusko těsně před inaugurací Donalda Trumpa.

„Přes Družbu už žádná ropa neteče. A já se obávám, že už ani nepoteče,“ uvedl před týdnem k současnému dění Jiří Šneberger, předseda dozorčí rady státního podniku Mero, který zdejší ropovody spravuje. S dodávkami jen z Terstu nyní počítá také Orlen.

MOL si buduje podobnou zálohu přes chorvatský ropovod Adria. Slovnaft má díky němu už 40 procent dodávek odjinud než z Ruska, což má mimo jiné umožnit pokračující dovoz pohonných hmot ze Slovnaftu do Česka bez porušení unijních sankcí. Podobným přerodem prochází i rafinerie MOL v maďarském městě Százhalombatta u Budapešti.

Sankce s ohledem na vnitrozemskou polohu povolují Maďarsku a Slovensku pokračovat v odběru ruské ropy ropovodem Družba. Ale jen pro domácí účely tak, aby nesloužila k výrobě benzinu a nafty pro další unijní trhy včetně Česka.

To je zatím na dovozech pohonných hmot ze Slovenska závislé. Obě země mimo jiné spojuje kromě ropovodu ještě takzvaný produktovod, kudy se ročně přepraví stejně paliva, jako kdyby se z Bratislavy vypravilo 700 vlaků.

Budování alternativních tras však podle Világiho nelze zaměňovat s definitivním koncem ruské ropy. „Vaše investice do TAL je dobrá věc. Ale to ještě neznamená, že když máte TAL, tak se Družba musí zavřít. Kdyby se ropovod někdy odstavil, technicky je pak velmi těžké ho znovu rozběhnout. Jsem přesvědčený, že nikdo v tomto regionu nemá velký zájem, aby Družba nefungovala,“ upozorňuje Világi.

Vyřazení Družby z provozu neplánuje ani Mero. Česká větev vedoucí z hranic se Slovenskem až do Litvínova zůstává nyní po zastavení dodávek naplněná stojící ruskou ropou. Ta může v trubce takto zůstat až dva roky. Jak s Družbou naložit poté, má být předmětem analýz, které nyní Mero pro vládu zpracovává.

Před plným náběhem západního ropovodu TAL zdejší rafinérie nyní dočasně zpracovávají ropu zapůjčenou ze státních hmotných rezerv. V mezidobí Orlen objednává ropu na moři pro další období. Rozšířená kapacita TAL nově činí osm milionů tun za rok, což odpovídá odběrům přes Družbu.

Otázkou teď je, jak celý manévr z východu na západ ovlivní finální ceny nafty a benzinu.

Podle ministra průmyslu Lukáše Vlčka je hlavní, že končí závislost na Rusku a že české rafinerie mají na výběr. Současně vláda důrazně prosazuje novou geopolitickou orientaci, do níž obchodování s Ruskem nezapadá kvůli jeho agresi proti Ukrajině a snaze získat postkomunistický prostor zpět pod kontrolu.

Podle Vlčka je zároveň „nepravda“, že by dosavadní dodávky z Ruska automaticky znamenaly pro české motoristy slevu. Nebo že by ropa z východu vyšla levněji než jiná. „Cena ruských komodit byla pro spotřebitele od těch západních prakticky nerozeznatelná,“ argumentuje ministr.

Skutečnost je taková, že zásobování ruskou ropou a plynem díky potrubním systémům vycházelo z hlediska nákladů levněji než jiné logisticky komplikovanější trasy. Sleva, respektive marže, která zůstala těžařům, ale záležela na ruských dodavatelích. Ti obvykle drželi své ceny jen mírně pod hladinou alternativních dodávek ze západu, případně zlevňovali víc v zájmu udržení vlivu Ruska na postsovětský region.

Šéf Orlen Unipetrol Mariusz Wnuk mluvil minulý týden v rozhovoru pro Hospodářské noviny o cenách opatrněji než Vlček. „O něco levnější dodávky Družbou jsou,“ připustil Wnuk a zmínil v této souvislosti snazší logistiku zaběhlých ropovodů oproti nákupům ropy na moři a její pumpování přes Alpy.

Na koncové ceny u pump však podle Wnuka tyto jevy vliv mít nebudou, protože český trh je podle něj „silně konkurenční“. Jinými slovy jednotlivé značky se musejí navzájem hlídat a své starosti, jako je dražší surovina či dražší logistika, nést ze svých marží.

Orlen a MOL jsou se 434 a 304 pumpami v Česku suverénně dvě největší sítě (viz box). Ceny paliv – hlavně benzinu – jsou aktuálně nejníž za tři a půl roku. Zda bude konkurenční boj dál natolik intenzivní, aby udržel ceny dole, se teprve ukáže. Világi za MOL naznačuje, že nulový dopad, jak slibuje Vlček, úplně reálný není.

„Všechno má svou cenu,“ varuje v souvislosti s odpojováním Družby šéf Slovnaftu. A upozorňuje na to, že odklon od Ruska, bez ohledu na oprávněnost či neoprávněnost motivů, má pro výrobu paliv ekonomické souvislosti.

„Vaše dvě rafinerie pokryjí jen 70 procent českého trhu pohonných hmot. Na stoprocentní pokrytí potřebujete import, mimo jiné od nás ze Slovnaftu. Podle embarga máme teď Česko zásobovat jen výrobou z neruské ropy, ta už ve Slovnaftu tvoří 40 procent, ale je pro nás dražší,“ přibližuje šéf slovenské rafinérie.

Vyšší náklady pro Slovnaft souvisí jednak s úpravou technologií tak, aby si bratislavský závod uměl stejně efektivně poradit s jiným chemickým složením, pochází-li surovina z jiných koutů světa. Slovnaft na tyto investice plánuje dát v přepočtu pět miliard korun, z toho velkou část již investoval v minulém roce při odstávkách. Celá skupina MOL do diverzifikace investovala 6,75 miliardy.

Další dopad mají vyšší přepravní náklady. Chorvatský ropovod si podle Világiho účtuje čtyřikrát víc než ruská Družba. Rozdílná doposud byla i samotná surovina, tedy ropa z Uralu vůči evropské variantě Brent, byť je tento rozdíl v řádech dolarů za barel. Všechny faktory odklonu od ruské ropy dohromady můžou mít podle Világiho na finální cenu u pump dopad v řádu „deseti centů“ – tedy 2,50 Kč – za litr benzinu či nafty.

To ale prý nic nemění na tom, že záložní trasy bere Világi jako nutnost. A to i v situaci, kdy by se na Ukrajině přestalo bojovat.

„Konec války automaticky nemusí znamenat konec embarga. Po válce můžou přijít jiné věci, lidskoprávní procesy, trestání zločinců nebo další problémy, které můžou vztahy mezi státy zhoršit. Proto se musíme z vlastní vůle připravit na to, abychom měli stoprocentní řešení i pro případ, že by Družba nefungovala,“ uvádí šéf Slovnaftu.

Zároveň však počítá s tím, že kromě plánu B zůstane výhledově dostupný i plán A. „I vy v Česku byste měli mít ohromný zájem, aby Družba zůstala provozuschopná. I když máte TAL, tak je rozumné mít alternativu. Jedna věc tu druhou nevylučuje.“

Vstřícnost současné slovenské vlády k Rusku Világi chápe jako odraz nálad v zemi. „My máme válku na hranici a lidé se té války bojí. Proto si přejí, aby válka skončila. Těm, kdo válkou nejsou takto přímo dotčení, se snadno mluví – žijete absolutně jinak, když nemáte válku na hranici nebo když vaše energetika není na Rusku stoprocentně závislá,“ říká Világi k politice, v níž dříve působil nejdřív jako poslanec VPN a poté v letech 1998-2001 jako člen republikové rady Strany maďarské koalice.

Šéf slovenské vlády Robert Fico má podle Világiho ke své náklonnosti k Rusku „politickou legitimitu“, protože „dělá to, co slíbil“ a vychází vstříc většinovým postojům veřejnosti. Což může být prý teoreticky brzy i případ Česka. „Když sleduju průzkumy, tak i u vás se to už otáčí a většina lidí už válku podporovat nechce,“ říká Világi.

Nejpozději v roce 2027 by Slovnaft měl být podle svého šéfa vzhledem ke stávajícím investicím připraven technologicky na to, že zvládne ze sta procent fungovat na neruskou ropu. Zda pak této možnosti využije, se ještě ukáže. Co je však prý jisté, je to, že ropa bude ještě dlouho potřeba, stejně jako paliva z ní.

„Podle mě nikdo nevěří tomu, že se do deseti let auta na naftu a benzin přestanou vyrábět,“ říká Világi k zeleným vizím EU. Omezení pro výrobu spalovacích motorů podle něj EU může ještě přehodnotit, jedním z impulsů může být nová německá vláda.

„My stavíme obchodní strategii již několik let na více pilířích. Ale dokud bude poptávka po palivech, chceme je pro lidi vyrábět,“ říká Világi k přístupu MOL vůči zatím ještě stále platné unijní ambici snižovat uhlíkovou stopu z fosilních paliv.