Dovolená v obytňáku: 10 rad na cestu pro ty, kteří vyjedou poprvé

Chuť Čechů cestovat obytným autem či karavanem v Česku sílí i po covidu. Dovolenou na čtyřech kolech zvažovalo podle květnového výzkumu společnosti Campiri až 30 procent Čechů a mnoho z nich se hodlá vydat na cestu s „bytem“ na kolečkách poprvé, a to půjčeným autem.

SZ Byznys připravil ve spolupráci s Klárou Hájek Velinskou z Asociace kempování a karavaningu a Petrem Beranem z půjčovny Caravan Adventure 10 základních rad pro ty, kteří to chtějí vyzkoušet.

Před jízdou na dovolenou je dobré si říci, zda si auto půjčíte jen na jednu dovolenou, nebo zda byste uvažovali o následné koupi stejného modelu a konkrétní vůz si tak chcete předem vyzkoušet, což karavanisté doporučují. V prvním případě je důležité, kolik lidí včetně dětí pojede a zda mají všechny sedačky pásy a jsou pro případné převážení dětí pohodlné, což zúží základní výběr.

Důležitým parametrem je také délka (5 až 7,5 m) i šířka (obvykle 2,2 m) půjčovaného auta. Zatímco nejkratší a nejužší vestavby se ovládají zhruba jako „osobák“, dlouhé široké vozy se ovládají o poznání hůře, v úzkých uličkách se s nimi špatně manévruje, hůře se s nimi parkuje a na některá místa se ani nevejdou.

Důležitá je také výška vozu (2,3 až 3,2 m). S nízkou vestavbou nemusíte sledovat nic extra nad rámec běžného řízení auta, ale s „alkovnou“ už některými místy neprojedete kvůli nižším mostům a podjezdům a budete muset hledat objízdné trasy, které mohou cestování značně komplikovat. Pozor budete muset dávat také cestou na překážky, které zasahují do vozovky – větve stromů či vyčuhující stříšky, okapy, balkóny, stříšky či třeba nástavby domů.

Důležitá je dále sestava všech obytných prvků uvnitř auta – poměr obytné a úložné části, velikost a délka postelí i jejich rozložení (dokáží z nich samy děti slézt v noci na toaletu, nebo budou potřebovat pomoc při slézání ze žebříku), dostatečný prostor kolem jídelního stolu pro rodiny, které rády jedí pohromadě, úložný prostor atd.

V druhém případě jsou parametry na vybírání mnohem širší a individuálnější (značka, cena, délka a hmotnost, jak daleko, kam i jak často se bude vozem jezdit, spotřeba, dodací lhůta výrobce…) a je třeba výběru věnovat mnohem více času.

Při půjčování auta si nejprve porovnejte několik různých půjčoven. Přihlédněte k dobrým zkušenostem známých, projděte si recenze na internetu a facebookových skupinách věnovaných karavaningu a při dalším užším výběru si položte následující otázky (odpovědi na ně si ohodnoťte třeba jako ve škole známkami 1 až 5 a kdo má nejnižší součet, vyhrává).

Jak dlouho půjčovna funguje, jak staré má vozy a nabízí vhodné vozy pro vaši dovolenou?

Jsou na stránkách všechny potřebné a srozumitelné informace k pronájmu (smluvní podmínky, popis aut a vybavení, cena, podmínky převzetí a vrácení auta a storno podmínky)?

Jsou na stránkách kontakty včetně telefonních čísel a fungují? Odpovídá půjčovna na položené otázky v přiměřeném čase (e-mail do 24 hodin, volání zpět na zmeškaný hovor, telefonická podpora 24/7 se na cestách může velmi hodit)?

Je půjčovna transparentní, ochotná a vstřícná?

Mají vozy havarijní pojištění (jaká je výše limitu, spoluúčast a zda je pojištění sjednané přímo na půjčovnu a ne soukromou osobu), asistenci a může je řídit více lidí?

Co vše je zahrnuto v ceně pronájmu (nejsou např. účtovány další poplatky za základní příslušenství, jako je kempingové a kuchyňské vybavení, úklid auta)?

Připlácí se za přítomnost domácího mazlíčka?

Jak velká je kauce, za jak dlouho se vyplácí zpět a platí cena pronájmu pro celou cestu, nebo je omezena počtem najetých kilometrů a další kilometry jsou s příplatkem?

Jak vysoký je případně servisní poplatek (když si vůz pronajmete na dobu kratší, než je doba obvyklá v dané sezoně)?

V půjčovně se vyplatí dobře poslouchat všechny rady a instrukce, ptát se na vše, co není jasné, a nejlépe si vše také osobně vyzkoušet (kde jsou klíny na zajištění auta na nerovném terénu, jak se otevírá markýza, jak se vysunuje sklápěcí postel, kde je páčka na vypuštění vody, jak se otevírají a zavírají okénka, jak se spouští lednice, ovládá topení a kontroluje stav elektrické baterie, která pohání vodní čerpadlo, ventilátory topení a zajišťuje světlo, kde jsou uloženy dokumenty k vozidlu včetně zelené a asistenční karty…).

Ačkoliv se na místě může zdát vše jasné, logické a srozumitelné, pro lidi bez zkušeností je nových informací najednou tolik, že se řada z nich může z hlavy brzy vypařit. Dobré bývá si to nejpodstatnější zapsat, nebo si jednoduše všechny rady a instrukce nahrát na diktafon či na záznamník v mobilu.

Po vyslechnutí a zaznamenání všech rad si pozorně prohlédněte celé auto, jak z venku, tak zevnitř, a nezapomeňte ani na garáž (zavazadlový prostor). Do protokolu o předávání vozu zaznamenejte podrobně všechny, i drobné, závady (promáčklý či škrábnutý plech, naštíplé kličky či nádobí, chybějící věci v příslušenství).

Dobré je si přesné místo závad zachytit také na obrázku. Na závěr si znovu potvrďte přesné podmínky vracení vozu, abyste nemuseli platit peníze navíc (limit návratu, možnost předat auto dříve, plná nádrž…). Znovu si potvrďte způsob vracení kauce.

Množství a skladba převážených věcí záleží na tom, kam a na jak dlouhou dobu pojedete. U půjčeného auta bývá většinou základní technické (kabely, klíny, nářadí…), kempingové a kuchyňské vybavení včetně třeba plastových „skleniček“ a skládacího lavoru na nošení nádobí do umýváren součástí pronájmu a nemusíte se o ně starat.

Oblečení, boty a základní potřeby si tak každá posádka promyslí sama podobně, jako by jela někam jinam na dovolenou. Omezena je jen skladovacím a zavazadlovým prostorem a maximální přípustnou hmotností auta (viz další bod). Drobnosti, které je dobré přibalit do obytňáku, jsou následující:

USB zástrčka na 12V; redukce na elektrické přípojky v kempech (několik druhů); nabíječky na notebook a telefon a nabité powerbanky; kratší prodlužovací kabel s více zásuvkami; křížová mini vodováha (pomůže při najíždění auta na klíny na nerovném terénu); vteřinové lepidlo; lepicí páska; sirky, zapalovač i podpalovač (je hezké v kempu zapálit oheň jen pomocí jedné sirky, jak to dělají skauti, ale praktické je mít po ruce i jiné řešení); hasicí přístroj; gumové rukavice (budou se hodit minimálně k vynášení toalety); pytle na odpadky; náhradní igelitky.

Když dojde voda, tak se hodí mít po ruce na osobní hygienu aspoň vlhčené dětské ubrousky a dále se hodí: lékárnička; šitíčko; pinzeta (tříska se zarazí velice snadno); deky na ven (například na zahalení se, když je večer při posezení se sousedy v kempu chladněji); smetáček a lopatka (je nepříjemné chodit v drobcích); „pičutky“ (kroksy na ven, které zrychlují a zjednodušují přezouvání do auta); otvírák na konzervy a vývrtku; hadr na podlahu a rohožka/ručník před vchod do koupelny; plavky; pláštěnka, repelent; opalovací krém; brýle proti slunci; společenské hry.

Při úvahách, co vše vzít s sebou, je nutné mít na zřeteli celkovou hmotnost nákladu i s posádkou. Hmotnost auta totiž nesmí překročit maximální přípustný limit (u většiny běžných obytňáků to je 3,5 tuny). Při přetížení auta se vůz hůře ovládá a řidič ohrožuje sebe, posádku i okolní účastníky provozu. Navíc mu hrozí vážné důsledky v případě, že nabourá.

Pojišťovna mu patrně odmítne zaplatit škodu a velké postihy ho čekají i bez nehody také ze strany policie (zvláště v zahraničí, například v Německu a Rakousku to hodně hlídají), která má právo auto zastavit a převážit. Pokud vůz po najetí na váhu váží víc než stanovený limit, poruší řidič často hned tři normy – překročí povolenou hmotnost, řídí bez oprávnění „náklaďák“ (pokud má jen řidičský průkaz skupiny B a ne C pro náklaďáky) a nezaplatil jako nákladní vůz mýto. Finanční pokuta bývá vysoká a hrozí odebrání bodů.

Každý řidič tak musí znát vedle maximální přípustné hmotnosti i takzvanou pohotovostní hmotnost auta (hmotnost vozu včetně paliva, vody, plynu a řidiče). Když od maximální hmotnosti vozu odečte jeho pohotovostní hmotnost, získá takzvanou doložnost, tedy kolik nákladu včetně váhy posádky, jídla a celého vybavení si může rodina vzít na cestu.

Při plánování trasy si tak každý řidič už předem může promyslet, zda je nutné, aby si každý člen rodiny vzal například jízdní kolo, nebo bude rozumnější ho oželet a věnovat se jiným aktivitám. Hmotnost naloženého vozu bude mít také vliv na celkovou spotřebu paliva.

Před každou cestou je dobré vykonat krátký rituál – zkontrolovat, že jsou všechny věci ukryté v úložných prostorech a na povrchu nezůstalo nic, co by mohlo během cesty „létat“. Hodí se zkontrolovat obsah ledničky a těžké lahve raději položit naležato.

Všechny věci by měly být uloženy ve skříňkách, které jsou zajištěny proti otevření. Nic nemá zůstávat na stole ani na postelích. Věci v zavazadlovém prostoru je třeba zajistit gumicukem či jiným upínacím systémem. Zavřít je třeba také všechna okénka (i v koupelně), vítr by je mohl rozbít.

Začínající karavanisté si musí „osahat“ rozměry auta. Dávat pozor na jeho výšku a všechny překážky na cestě – již zmíněné výšky mostů, podjezdů, tunelů a viaduktů, větve stromů, okapy, balkóny, stříšky, vyčuhující pergoly či třeba nástavby domů i výškové omezení garáží.

Důležitá je i šířka auta a rozložení nákladu (měl by být rovnoměrně uložen blízko náprav). Pokud má auto naloženo hodně těžkých věcí daleko za zadní nápravou (plná garáž, nosiče s koly), bude se s ním hůře manévrovat a bude „házet“.

Na silnici by se řidiči měli držet zpočátku u středového pruhu. Když by se drželi moc u kraje, mohla by se pod nimi utrhnout krajnice. Dobré je jet klidně a pomalu. Optimální cestovní rychlost je mezi 100 až 110 kilometry za hodinu. Při větší rychlosti se vůz řídí hůře a má mnohem větší spotřebu (například auto se spotřebou 10 litrů u rychlosti 110 km/h má při zrychlení na 130 km/h spotřebu 16 litrů.

Při parkování a zajíždění do užších míst je dobré nespoléhat jen na kamery, které zkreslují, ale jeden člen posádky by měl vystoupit a řidiče správně navádět. To samé je dobré udělat při najíždění na vyrovnávací klíny.

Při hledání správného místa na parkování je třeba myslet na to, aby auto zastavilo na místě, z něhož půjde jednoduše a bez otáčení vyjet, i kdyby se kemp najednou zaplnil. Auto by mělo stát na rovině, pokud je pozemek svažitý, je dobré podložit kola klíny, aby se věci ani spící lidé nesvažovali k zemi.

Při vytahování markýzy je důležité ji dobře upevnit i pomocí kolíků v zemi. Před odchodem na procházku či na noc je lepší ji složit, protože nikdy není jasné, jak rychle přijde vítr a může ji strhnout. Při opouštění obytňáku je také lepší se ujistit, že je auto zabezpečené – má zavřená okna včetně střešních, stažené rolety, zamčené dveře. Venku nenechávejte žádné cennější věci či nábytek. Opravdu cenné věci uschovejte raději v trezoru na recepci. Jízdní kola zabezpečte zámkem.

V noci nezapomeňte na to, že ačkoliv auto navozuje pocit soukromí, ven je dobře slyšet vše, co se děje uvnitř.

V kempu se vyplatí chodit na toaletu, abyste nepřetěžovali vlastní kazetu, a sprchování je také příjemnější v umývárně. Pokud se sprchujete v autě, dejte si před dveře na zem ručník, abyste pak nemuseli vytírat podlahu auta (ve sprše moc prostoru na utření není).

Využívejte servisní místo na vylití toalety (nikdy ji nevylévejte v přírodě, ani když používáte bio tablety). Při čerpání pitné vody do nádrže si dejte pozor, aby její kohoutek měl vlastní hadici. Někdy se stane, že je hadice jen u kohoutku s užitkovou vodou určenému na výplach toalety a u kohoutku s pitnou vodou chybí. Nikdy to neřešte tak, že byste hadici od užitkové vody přesunuli k pitné – mohli byste ji tím kontaminovat.

Před každou další cestou si udělejte základní přehled o několika parkovacích místech, v jejichž blízkosti pojedete. Když se vám na jednom místě nebude líbit, můžete rychle zvolit jiné.

V kempech prohoďte pár slov se sousedy – jejich rady z cest či varování před některými místy se vám mohou hodit. Když budete mít v zásobě něco na posezení (sušenky, chipsy, malé pohoštění, nealko, pivo či víno), bývají taková setkání příjemná.

Vyhýbejte se parkování na místech se špatnou pověstí a na periferiích větších měst. Naopak pokud jste v nesnázích a už se smráká, zkuste to poblíž hřbitova – je tam klid, lidé tato místa příliš nevyhledávají, takže tam je i bezpečno, a navíc bývá u hřbitovů i voda.