Dodávat energie může skoro každý. Zpřísnění podmínek ale krachy nevyřeší

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Ukončování činnosti některých dodavatelů energií rozproudilo debatu o tom, zda je energetický trh dostatečně regulován. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) toto téma otevřel po návštěvě Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Podmínky pro podnikání v tomto oboru jsou podle něj nedostatečné a bylo by třeba je změnit.

Jedním z předpokladů pro začátek podnikání v energetice je získání licence od ERÚ. Kritéria pro její udělení upravuje Energetický zákon, jako například požadované vzdělání a praxe v oboru či prokázání technických a finančních předpokladů pro vykonávání dané činnosti.

Žadatel o licenci musí být schopen finančně zabezpečit provozování činnosti a závazky nejméně na období pěti let. Síkela hovořil o minimálním kapitálu 200 tisíc korun, což odpovídá částkám uvedeným v rejstříku firem u některých menších dodavatelů energií.

U ERÚ však podnikatel žádnou kauci neplatí. „U nás je správní poplatek 100 tisíc korun, který vám nikdo nevrátí. Dále musíte zaplatit poplatek Operátorovi trhu, musíte mít složenou jistinu a dodatečné finanční zajištění. Když budete kupovat energii pro své klienty na burze, další zajištění po vás bude chtít burza,“ vysvětluje mluvčí ERÚ Michal Kebort.

Vstupní bariéry do odvětví jsou však podle odborníků nízké a bylo by potřeba je zpřísnit. „Nejde jen o to, aby trh fungoval konkurenceschopně, ale i bezpečně pro zákazníky. Teď v mnoha hloučcích probíhá diskuse, jak to udělat,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva a marketingový ředitel dodavatele energií Centropol.

Debatu o tom, zda je energetický trh dostatečně regulován, rozproudily hlavně konce některých dodavatelů. „Energetický trh je velmi liberalizován a může tam vstoupit kdokoli a podnikat na něm s minimálními bariérami, což takhle Evropa chtěla,“ říká Matoušek.

Zvýšení základního kapitálu je jednou z cest, jak podmínky pro podnikání na energetickém trhu zpřísnit. „Je to krok, který bude klást nesporně vyšší požadavky a může přispět i k vyšší profesionalizaci. Neřeší to pochopitelně obchodní strategii firem, která může být nadále riskantní nebo konzervativní,“ říká Jiří Gavor, výkonný ředitel ANDE.

Dle jeho názoru se minimální výše základního kapitálu posune nejspíš k jednomu milionu korun. V navýšení však nespatřuje univerzální řešení problémů, protože někteří končící dodavatelé měli finanční prostředky daleko vyšší.

„Bohemia Energy nebyla zrovna malá firma a na hotovosti měla několik miliard korun a kdyby nenastala naprosto mimořádná situace, těžko by někdo zpochybňoval, že je kapitálově nedostatečně vybavená a finančně slabá,“ upozorňuje Gavor.

Přísnější požadavky na začínající podnikatele však neřeší další problémy, které na energetickém trhu vzniknou. „Není tak složité změnit pravidla hry pro nově příchozí, ale musíme se i vypořádat s tím, jaká pravidla budou dodržovat dodavatelé, kteří už na trhu jsou,“ upozorňuje Matoušek.

Gavor proto spíš očekává, že dojde ke zpřísnění podmínek na poli ochrany spotřebitele. „Zkrátka když už někdo bude prodávat energie, tak tomu bude věnovat větší péči i z hlediska kapitálové vybavenosti,“ uvádí.

Podle Matouška by měl dodavatel prokázat, že má dostatek prostředků na zajištění nákupu elektřiny a plynu pro své zákazníky. „Na to musíme mít zdroje – buď vlastní, nebo bankovní záruky. Podle toho, jak mi portfolio roste, musím být stále aktuální ve vztahu k portfoliu, ale i k měnící se situaci na trhu,“ vysvětluje.

Regulátor právě kvůli tomu na podzim vyzval dodavatele energií, aby prokázali, jak jsou zajištění. „Jde ale o to, co udělá, když se objeví další subjekt, který je teď ve stavu, jako byla Bohemia Energy v červenci nebo v srpnu. Je třeba zpřísnit pravidla, aby si se zákazníky nemohl nikdo hrát,“ říká Matoušek.

Nákupní strategie některých dodavatelů se však zásadně liší. Její omezení by však podle Gavora velkým i malým obchodníkům svázalo ruce. „Pokud by všichni dodavatelé nakupovali naprosto stejně podle pravítka, zmizela by pestrost trhu a cenová konkurence, která v jakémkoli oboru vyplývá z toho, že některý obchodník dokáže nakoupit lépe než druhý,“ říká.

Pokud chce dodavatel nakupovat, musí na to mít dostatek prostředků. „Já jsem zastáncem toho, že by dodavatel měl mít nakoupeno na nějaké minimální období. Otázka je jaké,“ uvedl Mataušek.

Například společnost Bohemia Energy neměla nakoupený dostatek elektřiny a plynu ani do dlouhodobých kontraktů s fixovanou cenou. Podle Matouška by bylo ideální, aby obchodník měl tyto typy produktů pokryté, ale ani to není jednoduché.

„Kolik by měli mít dodavatelé nakoupeno? 95 procent, nebo mít překoupeno? V případě dvouletého produktu prvních 12 měsíců by mělo být třeba 90 až 105 procent, na ten druhý rok ta volnost může být větší, třeba 75 procent. Tohle je v zásadě nejběžnější model,“ vysvětluje Matoušek.

Chtít po dodavatelích, aby ve své nákupní strategii počítali s mnohonásobným růstem velkoobchodních cen, však podle Gavora nelze, stejně tak zabránit jejich krachům. „Je přirozené, že když dojde na trhu k takovým pohybům, někteří slabší dodavatelé skončí. Děje se to ve všech zemích EU. Žádný tržní systém nemůže být stoprocentně chráněn před výkyvy, které se objeví jednou za desítky let,“ popisuje Gavor.

Zpřísnění regulace trhu je aktuálně na stole i v ERÚ. „Nové regulatorní nástroje a dohled nad dodavateli jsou diskutovaná témata. Nejde jen o vstup do odvětví jako takový, ale i o dohled nad dodavateli je také věc, která už se řešila v souvislosti s pádem Bohemia Energy,“ říká Kebort.

S výjimkou Bohemia Energy a Lumiusu zatím ukončovali činnost spíš menší dodavatelé energií. Za jejich pádem podle Gavora stojí hlavně nezvládnutá nákupní strategie, kdy nečekali, že cena jejich komodity na burze vzroste o stovky procent.

„Zaskočilo to i velké hráče. Malé subjekty měly tu nevýhodu, že neměly tak velký finanční polštář, a nedosáhnou tak na úvěr. Existuje riziko, že při velkých výkyvech trhu nezvládne průběh cash flow,“ vysvětluje Gavor.

Finanční potíže však nedopadají jen na malé dodavatele. Problémy s likviditou mají například i velké německé firmy jako Uniper či RWE, které nedávno musely žádat o bankovní záruky v řádu miliard eur.

Neexistuje však žádná minimální hranice, kolika odběrným místům musí společnost dodávat. Činnost v poslední době ukončovali také dodavatelé, kteří měli pouhých několik set odběratelů. Například firma Svinos dodávala plyn jen 21 zákazníkům.

„Aby to mělo nějaký smysl, mohou klidně začít s 50 odběrnými místy, ale není možné už z hlediska fixních nákladů na tak malých počtech vyrůstat. Potom musí následovat fáze růstu. Aby mělo podnikání dlouhodobě smysl, počet odběrných míst v maloodběru by se měl pohybovat alespoň v jednotkách tisíc,“ vysvětluje Gavor.

Málo zákazníků však automaticky neznamená, že je dodavatel odsouzen ke krachu. Najdou se i společnosti, jejichž počet odběratelů se dlouhodobě drží na hladině několika set a byznys jim funguje.

„Malí dodavatelé mohou mít spolehlivý nákupní kontrakt, často nejsou účastníci burzovního trhu, ale mají dlouhodobý obchodní vztah s velkým dodavatelem. Pokud to dělají dobře a ceny mají přiměřené, tak bych to neodsuzoval,“ říká Gavor.

Alfou a omegou tak není velikost firmy, ale přiměřené řízení risku v podnikání. „Lze podnikat s malým ziskem a poctivě, lze to provozovat i jako rodinnou firmu, ale musí tam být určitá zodpovědnost,“ dodává Gavor.