Čtyři nové komíny za 13 miliard. ČEZ spouští mamutí přestavbu v Mělníku

Elektrárna Mělník, posledních třicet let hlavní zdroj tepla pro Prahu, je dvojnásobným vítězem v boji o státní peníze na útlum uhlí. Za přechod k jiným palivům má slíbeno dohromady přes 13 miliard korun a o další se ještě bude ucházet.

V dotačním seznamu Modernizačního fondu, kde je pro energetiku nejvíc peněz, se Mělník zatím drží hned na prvních dvou místech. Vyplývá to z výčtu schválených podpor, který fond každoročně zveřejňuje.

Největší akce s dotací 7,3 miliardy korun se týká přestavby uhelných kotlů na plyn. Dalších 6,1 miliardy půjde do stejného areálu na novou spalovnu odpadů. Ta už se má letos začít stavět, pokud ČEZ zdárně dotáhne povolovací řízení.

V Mělníku se vyrábí elektřina a teplo od roku 1960. Před třiceti lety se k elektrárně připojila pražská teplárenská soustava, od té doby je Mělník pro Prahu hlavní vytápěcí základnou. Teplo a teplou vodu odebírá v hlavním městě skoro celý pravý břeh Vltavy a také další města, mimo jiné samotný Mělník nebo Neratovice.

„Jde o součást větší akce, která spočívá v celkovém odchodu od uhlí,“ říká k přestavbě Mělníka šéf strategie ČEZ Pavel Cyrani. Oba projekty by se podle něj měly letos významně posunout.

Spalovna odpadů čeká na konec stavebního řízení a na takzvané integrované povolení od Ministerstva životního prostředí, ve kterém jde o finální posouzení emisí a dalších dopadů na okolní svět. Dvě linky mají zpracovat až 320 tisíc tun odpadu za rok, což je stejně jako ve velké spalovně v Malešicích, kam se sváží odpad z celé Prahy.

Mělničtí občané proti spalovně dlouho protestovali, petici proti výstavbě podepsaly tisíce lidí. Ekologické hnutí Arnika ji kritizovalo jako zbytečně předimenzovanou, což zatíží místní dopravu a odebere suroviny, které by se jinak mohly zrecyklovat. Ministerstvo životního prostředí však tyto námitky už v roce 2018 zavrhlo v rámci povolovací procedury EIA. A tak záměr zůstal v původní velikosti na 320 tisíc tun odpadu.

U druhého projektu na paroplynovou jednotku má být letos v prvním čtvrtletí vybrán dodavatel. Pak se spustí soutěž a dotační žádost ještě na jeden nebo dva další bloky. Plyn bude v Mělníku sloužit ke kombinované výrobě tepla a a elektřiny, areál by se měl kvůli velkému odběru připojit přímo na páteřní plynovodní síť firmy NET4GAS.

Každý paroplynový blok bude mít nový komín o výšce minimálně 85 metrů. Budou vyrůstat postupně, na konci má mít celé zařízení elektrárenský výkon 1200 megawattů. Čtvrtý, třicetimetrový komín bude mít spalovna.

Výkon 1200 megawattů je víc než polovina Temelína a také víc než plynová elektrárna Počerady. Ta je zatím největší svého druhu v Česku.

ČEZ má, kromě dlouhodobých projektů s jádrem, separátní investiční plán do roku 2030 za sto miliard korun. Jeho základem je právě útlum uhlí a přechod na jiná paliva.

Dnes ČEZ provozuje v Česku osm velkých uhelných elektráren a tepláren a důlní firmu Severočeské doly. Na valné hromadě loni v létě firma potvrdila, že s koncem uhlí počítá do roku 2030, a to možná i včetně nejmodernějšího uhelného zdroje v Ledvicích u Teplic.

Přechod na plyn a biomasu už běží v Prunéřově, Tušimicích a Dětmarovicích, dále pak v Trmicích u Ústí nad Labem, kde ještě ČEZ staví nový plynový zdroj na opačném břehu řeky ve Střekově. S přechodem na plyn ČEZ výhledově počítá také v Ledvicích a Poříčí.

Výměna uhlí za plyn má být podstatou přerodu zdejší energetiky v následující dekádě, tedy ještě před dokončením nového jádra v Dukovanech. Uhelné elektrárny už přestávají splňovat limity na emise rtuti a dalších škodlivých látek a bez nových investic jen dožívají.

Jejich hlavní slabinou jsou vysoké emise skleníkových plynů. Kvůli nim musejí elektrárny hodně utrácet za emisní povolenky, a tak se spalování uhlí pomalu přestává vyplácet.

Uhlíková stopa Česka se sice postupně zlepšuje, ale pořád je značná. Podle posledních čísel za rok 2023 Česko vypustilo 114 tun skleníkových plynů. Z celosvětového koláče jsou to jen dvě procenta, ale v přepočtu na hlavu vycházejí Češi vysoce nadprůměrně – pětatřicátí na světě a čtvrtí v EU.

V energetice při zdejším mixu vzniká jedna tuna CO2 na každé tři megawatthodiny vyrobeného proudu. To shodou okolností odpovídá roční spotřebě v jedné domácnosti. Povolenka za jednu tunu CO2 aktuálně stojí 83 eur. Jinými slovy – běžná česká rodina kvůli elektřině pošle do vzduchu zhruba tunu CO2 za rok a zaplatí za to pokutu kolem dvou tisíc korun.

Povolenky jsou tedy jedním z faktorů, který energie zdražuje. Ale platí to jen u fosilní výroby. Emise vznikají i při spalování plynu, z něj je ale daleko víc proudu a tepla, proto plyn jako náhrada dává při současném nastavení ekonomický smysl.

Logika povolenek v EU je taková, že kdo vyrábí proud s velkou uhlíkovou stopou, způsobuje újmu všem ostatním v podobě ohřívání planety, a tak za tuto „externalitu“ platí. Čistší technologie se pak v konkurenci snáz uchytí a navíc je díky povolenkám dost peněz na jejich podporu.

„Poslední odhad alokace do roku 2030 se pohybuje kolem 380 miliard korun,“ uvádí Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí, kde se Modernizační fond spravuje. Z těchto peněz se podporují jak velké investiční akce, tak drobné domácí úpravy, jako jsou zateplování nebo samovýroba ze solárních panelů.

V praxi koloběh s povolenkami funguje tak, že velké elektrárny a teplárny za své emise sice platí, ale z druhé kapsy si je přes Modernizační fond zase vezmou ve formě investičních dotací. Na to pamatuje i zákon, který plátcům povolenek garantuje, že na část dotačního přídělu mají přednostní nárok.

Peníze pro přechod z uhlí na jiné zdroje v teplárenství a energetice jsou zatím tou hlavní kapitolou, která v Modernizačním fondu je. Peníze mají slíbené skoro všichni hlavní výrobci. Třeba skupina EPH Daniela Křetínského má ve schválených projektech hned pět akcí za víc než miliardu korun, dohromady za 8,15 miliardy.

V EPH zatím pracují s představou, že se v Česku bez uhlí obejdou už do roku 2028. Přestavba tří hlavních zdrojů v Opatovicích, Plzni a Komořanech má dohromady vyjít na „zhruba 30 až 35 miliard korun“, uvedl v listopadu finanční ředitel EPH Pavel Horský.

Odklon od uhlí je v Modernizačním fondu financován pod značkou HEAT, což odpovídá plánu, že jde prioritně o teplárny, které po přestavbě vylepší i svůj příspěvek k výrobě elektřiny. Díky tomu by pak už nemělo být potřeba udržovat v chodu taková zařízení, kde se dnes uhlí spaluje prioritně jen na výrobu proudu.

Prozatím je uhlí hlavním palivem pro výrobu tepla v Česku a vedle jádra i hlavním palivem pro elektrárny. Přechod na jiná paliva je tak velký manévr, že stát pro firmy nachystal ještě další dva velké podpůrné kroky.

Jedním je to, že vedle investičních dotací z Modernizačního fondu budou mít teplárny po přestavbě na jiná paliva nárok ještě na provozní dotace. A to v rámci soutěží v takzvaném režimu KVET, což je zkratka pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.

První balík uchazečů vyhodnotilo Ministerstvo průmyslu v listopadu a vybralo 37 tepláren. V principu tato podpora funguje podobně jako solární dotace – za každou vyrobenou megawatthodinu v teplárně stát garantuje výkupní cenu. Rozdíl je jen v tom, že tato cena není fixní, ale vybrali se jen ti, kteří nabídli pro poptávaný objem nejmenší garance.

I do tohoto seznamu se dostaly Mělník nebo teplárny EPH. Logika dvojí podpory – té investiční z Modernizačního fondu a té provozní z Ministerstva průmyslu – je však taková, že se dotace nesčítají, ale naopak navzájem ruší a teplárna má nakonec nárok jen na tu větší z nich. Provozní podpora se platí z unijních fondů a Česko na ni má zatím slíbeno 75 miliard korun.

Druhým podpůrným krokem pro zdárnou transformaci je takzvaný Lex plyn, což je soubor zákonných úprav, které prošly minulý týden v Poslanecké sněmovně prvním ze tří čtení a mají být hotové do voleb. Jedním z hlavních bodů je zjednodušení schvalovacích procedur pro ty případy, kdy se plynový zdroj staví v už existujícím energetickém zařízení, nejčastěji právě místo uhelného kotle.