„Colt že patří Čechům?“ Reportáž z města, kde vznikla proslulá zbrojovka

Na parkovišti mezi oprýskanými domky na dohled od centra Hartfordu, hlavního města amerického státu Connecticut, zastaví auto. Vystoupí z něj mladý černošský pár, Faith a Jerome, a míří k jedné z třípatrových bytovek. „Ano, víme, že to byly domky pro dělníky Coltovy továrny,“ říká Faith na dotaz, jestli ví, kde bydlí.

Bytovky a řadové domky stojí přes ulici od bývalé Coltovy zbrojovky na břehu řeky Connecticut. Zakladatel firmy, průmyslník a vynálezce Samuel Colt je nechal v polovině 19. století postavit pro obráběče, nástrojaře a další kvalifikované dělníky z Německa a z Irska.

Z původních dvaceti domů se zachovala jen polovina a dělníci už v nich dávno nebydlí. „Bydlí tady různí lidé, mladí, staří, různé rasy, různá náboženství. Je tady klid, a přitom kousek od centra,“ rozhlíží se po nevelkém areálu Jerome.

Ani v bývalé Coltově továrně přes ulici se už nevyrábějí zbraně. Původní účel areálu s budovami z červených cihel a betonu na břehu řeky Connecticut připomíná komín s nápisem Colt a hlavně zářivě modrá kopule se zlatým koníkem, symbolem firmy, na špici. Colt v angličtině znamená hříbě.

Současná továrna Coltu stojí ve West Hartfordu, bývalém předměstí hlavního města, které se osamostatnilo zhruba v době, kdy Samuel Colt budoval svůj podnik. Od roku 2021 ji vlastní česká firma, Colt CZ Group, a každý den v ní vznikne několik set pistolí, revolverů a pušek.

„Colt že patří Čechům? To jste mě překvapil,“ říká Michael Kelman, asi šedesátiletý muž, který odpočívá na lavičce nedaleko historické Coltovy továrny. Zhruba milionová metropole je na svého rodáka, průmyslníka a vynálezce Samuela Colta hrdá. Bývalá továrna spolu s přilehlým parkem, domky pro dělníky i kostelem a farou, kterou nechala po Coltově smrti vybudovat jeho žena, je už deset let chráněnou památkovou zónou.

Kelman příběh zakladatele firmy i jeho rodiny zná, sype ze sebe historická data, a oceňuje i přítomnost firmy ve městě. „Jak ty peníze vydělal, to je jedna věc, o tom se bavit nechci. Ale co s nimi Colt a hlavně jeho žena potom udělali, to bylo úžasné. Postavili knihovnu, galerii, park, pečovali o chudé. Na to se nesmí zapomínat,“ říká Kelman.

„Tady v regionu byla kdysi spousta různých průmyslových podniků, kdysi se tomu říkalo Gun Valley, Údolí pušek, takové Silicon Valley 19. století. Sídlil tady třeba Remington a Smith & Wesson, vyráběly se tady i psací stroje a kola. A Colt je jednou z mála firem, která tady zůstala,“ upozorňuje.

Nenápadná, šedá přízemní hala na první pohled splývá s okolní průmyslovou zástavbou, skladišti, obchody a parkovišti. Z rušné silnice, jedné z hlavních městských tepen, není celá továrna vidět.

Na sídlo jedné z nejslavnějších amerických zbrojovek upozorňuje jen sloup s názvem firmy na trávníku před vchodem, a na její majitele česká vlajka visící na stožáru vedle vlajek Spojených států a státu Connecticut.

Kolem půl čtvrté odpoledne se z továrny začnou valit proudy lidí a míří ke svým autům na rozlehlém parkovišti v sousedství. Odpolední směna končí přesně v 15:12 a před rámovým detektorem kovů, kterým zaměstnanci procházejí ven, se tvoří fronta.

„Ranní směna začíná v 6:42, ale když máme hodně zakázek, spousta lidí chodí ještě o dvě hodiny dřív. Pak nastupuje odpolední směna,“ říká průvodce továrnou Coltu Tim Looney. Podsaditý vitální šedesátník pracuje u Coltu téměř dvacet let, během nichž vystřídal řadu pozic. Řídil například firemní logistiku a nyní šéfuje oddělení zakázkové výroby.

Neobvyklou pracovní dobu v Coltu stanovila kdysi hartfordská radnice, která velkým podnikům přidělila různé časy, aby předešla dopravním zácpám. Zaměstnanci se proto vydávají na cestu domů v různou dobu. „Ale jestli to funguje? Moc ne. Stejně vždycky stojím v zácpě,“ podotýká.

V přední části haly se montují pistole a revolvery. Mezi nejprodávanější zbraně Coltu patří vedle armádní pistole vzor 1911 také revolvery „hadí“ řady, jako například Special Cobra ráže .38, Python ráže .357, Magnum nebo Anaconda ráže .44 Magnum.

Vše začíná u výkovků a odlitků hlavní, rámů a dalších součástek, které jako polotovary dodávají Coltu partnerské firmy. „Máme jich několik desítek a u všech kontrolujeme kvalitu, tvrdost, složení slitin a další parametry všeho, co nám dodávají,“ ukazuje Looney na laboratoře, umístěné v buňkách po obvodu haly.

Odlitky se nahrubo opracují, pak se obrousí a doleští. Jeden ze zhruba čtyř set zaměstnanců továrny právě k rotujícímu lešticímu kotouči přikládá rám pistole vzor 1911. „Je to asi nejtěžší operace, která se tady provádí,“ ukazuje Looney. „Zácvik trvá rok a půl až dva roky.“ Podle výkonné viceprezidentky Jillair Kubishové je Colt jednou z mála zbrojovek, která stále používá ruční leštění.

„Musím se ho zeptat, jestli souhlasí,“ odpovídá Looney na dotaz, jestli je možné si leštiče vyfotit. Stálí zaměstnanci Coltu jsou členy jedné z největších odborových organizací v zemi, United Auto Workers, která zájmy svých členů hájí už od roku 1935. Ve smlouvě mají mimo jiné i zákaz fotografování při práci, na což průvodce často upozorňuje.

„Zbytek pracovníků jsou sezonní, ty najímáme, když máme velké armádní zakázky,“ říká Kubishová. „Denně vyrábíme 300 až 500 pušek, produkci ale můžeme zvýšit až na 1200 denně,“ popisuje. „Můžeme přidat půl nebo i celou směnu.“

Osazenstvo továrny je velmi různorodé a je mezi ním spousta žen. „Evo, ty tady snad i spíš,“ zakřičí přes hluk provozu Tim Looney na ženu za volantem vysokozdvižného vozíku. „Máme velmi dobré benefity, o práci v Coltu je zájem. Nejraději zaměstnáváme rodinné příslušníky lidí, kteří už u nás pracují. Ti se totiž postarají, aby jim nově příchozí neudělali ostudu,“ dodává Looney.

V druhé části továrny se sestavují pušky. Colt v současnosti pracuje na dodávce 20 tisíc pušek M-4A1 pro americkou armádu, stojany u strojů jsou plné rozpracovaných dílů a z firemní testovací střelnice na konci budovy se ozývají rány, jednotlivé výstřely i dávky.

Systém kontroly je velmi propracovaný. „Každá operace, každé měření jednotlivých dílů se zanáší do systému pod sériovým číslem zbraně. Když díl vyhovuje, řádek zezelená,“ ukazuje Looney na obrazovky u jednoho z pracovišť. „Armáda pak všechna data dostane spolu se zbraněmi.“

Zaměstnanci ale podle přesnosti placení nejsou. „Dřív se platilo podle výkonu, ale změnili jsme to. Lidé spěchali, aby si víc vydělali, a dělali chyby. Proto jsme raději zavedli férovou hodinovou mzdu,“ vysvětluje Looney.

Kdysi patřil Colt mezi největší americké zbrojovky, v současnosti je co do počtu vyrobených zbraní na konci druhé desítky největších producentů na americkém trhu. Podle zatím posledních dostupných údajů amerického Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny vyrobil Colt v roce 2022 přes 90 tisíc pistolí a revolverů a více než 60 tisíc pušek.

Firma ale patří mezi největší dodavatele pro ozbrojené síly ve Spojených státech a zhruba stovce dalších zemí po celém světě. „Pušky M-16 a M-4 už desítky let používají armády hlavně různých asijských zemí, po celém světě je to asi sto států. Je docela těžké tam prodávat nové pušky, když ty staré pořád fungují,“ říká Kubishová.

„V Coltu jsme od roku 1963 vyrobili více než 10 milionů kusů karabin a pušek M-16, M-4 a M-5,“ doplňuje. Kromě armádních pušek vyrábí Colt i jejich civilní verze včetně modelu AR-15.

Podíl výroby pro ozbrojené složky v rámci celé skupiny Colt CZ je v současnosti kolem 47 procent, zbytek míří na komerční trh. Firma by tento podíl chtěla vyrovnat. Závislost na armádních zakázkách Colt v minulosti téměř zničila.

V roce 2013 přišla firma o armádní kontrakt na dodávku pušek M-16 a o rok později požádala o ochranu před věřiteli. Podnik se ale dokázal restrukturalizovat a v roce 2016 potíže překonal. Definitivě pak Colt stabilizovat příchod českých investorů.

Výsledky samotného amerického Coltu skupina nezveřejňuje, trh v USA je však pro celý holding zdaleka největší. Z celkových loňských tržeb ve výši necelých 15 miliard korun připadá na Spojené státy zhruba 6,3 miliardy.

Loni přitom Colt CZ Group zaznamenal v USA desetiprocentní pokles, což firma vysvětluje hlavně zpomalením komerčního trhu, pozdějším náběhem nových produktů a také posílením koruny vůči dolaru. Holding na to reagoval mimo jiné slevovými akcemi na své české produkty značky CZ.

„První čtvrtletí letošního roku bylo z pohledů výnosů historicky nejúspěšnější a zaznamenali jsme také oživení na americkém trhu,“ říká Kubishová.

Za letošní první tři měsíce vykázala Colt CZ Group globální růst o více než 21 procent. Zatímco některé trhy, například Kanada, Česko a obecně Evropa rostly několikanásobně větším tempem než trh v USA, i zde se tržby zvýšily o sedm procent.

Ve West Hartfordu se také sestavují některé zbraně české značky CZ z uherskobrodské zbrojovky, která je součástí skupiny Colt CZ Group, hlavně pistole a pušky Scorpion pro americký trh. Česká značka také díky Coltu využívá kooperační programy americké vlády, které partnerským zemím nabízejí americkou výzbroj.

„Colt jako tradiční dodavatel americké armády využívá systém nestandardního zahraničního vojenského prodeje, a zalistoval do něj i produkty CZ. Právě jsme jeden takový uzavřeli, ale bohužel není možné zveřejnit zemi ani produkt,“ říká viceprezidentka Kubishová.

Český vlastník investuje také do samotné výroby. V hale Coltu už stojí čtyři robotické stroje obrábějící závěry pro pistole vzor 1911. Colt má na tyto zbraně objednávky až do konce příštího roku a potřeboval zvýšit výrobní kapacitu. „Dosud jsme závěry vyráběli na 13 počítačem řízených strojích, které obsluhuje šest lidí. Ti za směnu vyrobili zhruba 140 závěrů,“ vysvětluje Looney důvody investice.

Pak ukáže na vysoké boxy, mezi nimiž se pohybuje robotické rameno, které do strojů vkládá polotovary. „Celé to ovládá jen jeden člověk a za směnu vyrobí 240 závěrů. To je obrovský rozdíl,“ říká nadšeně Looney.

Na komerčním trhu patří Colt spíše mezi dražší značky. Na firemním webu inzeruje například kompaktní revolver 38 Special za 999 dolarů. To je o třetinu až polovinu více, než za kolik stejný typ zbraně nabízí největší americký výrobce zbraní Smith & Wesson. Nejdražší, ručně vyráběné zbraně s rytinami ale přijdou na desítky tisíc dolarů. Ty vznikají v dílně rytce Johna Peaseho.

„Teď právě pracuji na revolveru, který bude dárkem při odchodu do důchodu,“ říká Pease. Před sebou má ve svěráku upnutý rám revolveru s vyrytým koníkem, značkou Coltu. Rytina je překrytá zlatým plátkem, který pod údery kladívka vyplňuje rytinu.

Pease se rytectvím zabývá téměř čtyřicet let. Inspiraci někdy hledá u starých mistrů, jako byli Louis Nimschke nebo John Young, jejichž práce se dnes vystavují v muzeích a galeriích, ale vypracoval si svůj vlastní styl s nadčasovými spirálovitými prvky.

V dílně jsou vystaveny další Peasovy práce, hlavně různé výroční edice slavných revolverů, které kupují převážně sběratelé nebo investoři včetně známých herců, sportovců nebo country zpěváků. „Ruční práci měl od nás třeba Elvis Presley, jména zákazníků ale zveřejňovat nemůžeme,“ usmívá se Tim Looney, který zakázkovému oddělení šéfuje.

Ručně vyrobené zbraně se často objednávají jako dárek. „Ozval se mi pán, že jeho dcera bude promovat na lékařské fakultě Yale (prestižní univerzita v Connecticutu, pozn. red.). Ráda střílí, tak jí k promoci daroval revolver Python se zlatou rytinou znaku univerzity,“ říká Looney.

Do West Hartfordu se výroba Coltu z historické továrny v centru města přesunula v polovině 90. let a firma dnes už s původním komplexem nemá kromě historie nic společného. V bývalé továrně dnes sídlí umělecké akademie, banky, pojišťovací firmy a část slouží k bydlení.

V jedné z budov provozuje výčep místní pivovar Thomas Hooker. „Je to tady vynikající, chodí k nám na pivo lidé ze sousedství i učitelé ze škol. Ti to po práci potřebují nejvíc,“ směje se spolumajitel pivovaru Curt Cameron. Prostory pro výčep a restauraci si pronajímá. Majitelem celého areálu je dceřiná firma ropného gigantu Chevron, který komplex za stovky milionů dolarů částečně zrekonstruoval.

„Velké firmy to dělají kvůli daním. Když vykážou investice tohoto typu, mohou si snížit daňový základ, a po určité době to pak prodají,“ popisuje Cameron, jehož podnik je plný odkazů na historii lokality.

Na stěnách restaurace jsou dobové fotografie bývalé továrny, jeden ze salonků nese jméno Samuela Colta a vystaveny jsou i měděné tiskařské matrice z 19. století s reklamami na revolvery Colt. „Tohle vás bude určitě zajímat,“ ukazuje Cameron na dřevěný barový pult. „Je to deska ze zkušební střelnice továrny, kterou jsme tady vyhrabali,“ říká a upozorňuje na kulky zavrtané do dřeva a překryté lakem.

Loni Chevron oznámil, že dvě nejstarší budovy, slévárnu a kovárnu, daruje americké vládě, která v nich plánuje zřídit návštěvnické centrum chystaného národního historického parku. Zatím však žádná z součástí bývalé továrny není veřejně přístupná a není ani jasné, kdy komplex u řeky Connecticut status získá.

Nad Coltovými dělnickými domky se zatáhlo, blíží se liják a Faith se pohledem domlouvá s Jeromem, jestli tazateli nabídnou úkryt na přízemní verandě pod dřevěným schodiště u svého bytu. „V bytovkách bydleli asi dělníci, mistři a vedoucí žili v domech naproti,“ uvažuje Jerome, když se usadíme.

Faith je jedním z mála oslovených lidí, kteří vědí, že Colt už několik let patří české firmě. Přišla na to, když se do jednoho z bytů asi před dvěma lety nastěhovali a zajímalo ji, kde to vlastně bydlí. „Je zajímavé, že to vlastní Češi, ale zas tak mně to nepřekvapilo. Spíš jsem se divila, že ta firma pořád funguje tady,“ tvrdí.

„Myslím, že jsou lidé v Hartfordu na historii města hrdí. Kdysi to bylo jedno z průmyslových center celé země, vznikla tady i spousta pojišťoven, které dodnes fungují,“ rozpovídá se o slavné minulosti města.

„Jsem samozřejmě ráda, že tady tradiční výrobce jako Colt stále působí a dává lidem práci. Ale je to složité. Je jasné, že Spojené státy mají se zbraněmi velký problém. Bavíme se teď o tom, jestli mají být učitelé ve školách ozbrojení. Sandy Hook je odsud asi hodinu autem,“ krčí dívka rameny.

Stát Connecticut zavedl jedny z nejpřísnějších pravidel pro držení zbraní v USA v reakci na školní masakr ve městě Sandy Hook v roce 2012. Zájemce o koupi zbraně musí projít prověrkou, je zakázán prodej útočných pušek a zásobníků s více než deseti náboji. Podle Faith, která vystudovala trestní právo, je rozumná zbraňová legislativa klíčová.

„Podle mě nejde o zbraně jako takové. Ty mohou sloužit k obraně člověka nebo i státu, porazily přece Hitlera, ne? A už vůbec bych nedávala vinu jejich výrobcům. Jde o pravidla, aby se zbraně nedostaly do špatných rukou,“ dodává.

Text vznikl s podporou společnosti Colt CZ Group.