Chceme vyrůst na 100 miliard eur a zavřít uhlí, říká Křetínského pravá ruka

Vysoké ceny energií vystřelily podnikání Daniela Křetínského v posledních letech k rekordním ziskům a novým možnostem. Nejbohatší muž současného Česka chce peníze využít na transformaci energetiky a na rozkročení do jiných oborů. „Diverzifikace mimo energetiku je pro nás do budoucna hlavní cesta,“ říká jeden z jeho nejbližších kolegů, finanční ředitel skupiny EP Group Pavel Horský.

V rozhovoru mimo jiné popisuje, na čem Křetínský doopravdy vydělává, co si slibuje od koupě Slovenských elektráren a britské pošty, na co potřebuje dotace a proč z Česka jednu úspěšnou firmu odstěhoval.

Loni Daniel Křetínský mluvil o tom, že letos čeká další výrazné zlepšení výsledků. Dočká se?

Dan měl pravdu, naše konsolidované výsledky za rok 2024 vzrostou. Současně předpokládal, že porosteme skrze nové akvizice. Některé se ale nejspíš opozdí až do roku 2025.

Které to budou?

V běhu je hlavně navýšení našeho podílu v Slovenských elektrárnách. Pokračují i další projekty v zahraničí, o kterých jsme už informovali. V energetice chystáme nebo už provádíme velké investice do přechodu z uhlí na plynové zdroje schopné spalovat vodík, až bude dostupný. Snažíme se o diverzifikaci z energetiky. Náš záběr se bude rozšiřovat.

Jak moc?

Naše aktuální vize je, že z energetiky bychom chtěli generovat EBITDA na úrovni 5 miliard euro (EBITDA je hrubý zisk bez odpisů, daňových odvodů a úrokových nákladů; loni za EPH to bylo 3,6 miliardy euro, pozn. redakce). A do tří let o něco vyšší částku z aktivit mimo energetiku. Jinými slovy, naší ambicí je za rok 2027 dosahovat EBIDTA nad 10 miliard euro.

ČEZ loni vydělal pět miliard. Chcete být dvakrát větší?

Naší strategií pro následující roky je organický růst a diverzifikace. To by nás mělo zařadit díky očekávaným ročním tržbám překračujícím 100 miliard eur mezi 15 největších podniků v rámci Evropy. Pokud nepočítám banky a pojišťovny, u kterých se používají jiné metriky k porovnání velikosti. Asi bych ale měl dodat, že se nehoníme za žádnými žebříčky. Rozvíjíme firmu kvůli tomu, že nás to baví, a protože je pro nás důležitá kvalita toho, co odvádíme.

Jak chcete růst, když vaše hlavní zboží – energie – zlevňují a fosilní energetika mizí ze scény?

Je pravda, že energetice se teď daří hůř a že v krátké době nevidíme prostor pro zásadní zlepšení. Proto jsem mluvil o diverzifikaci mimo energetiku. To je pro nás do budoucna hlavní cesta. Ale pokud bude trh s výrobou elektřiny opět pod tlakem, i to pro nás může být příležitost. Stejně jako v minulosti. Na rozdíl od jiných firem jsme nebyli obdarováni tím, že bychom vlastnili nějaká aktiva na začátku. Vyrostli jsme z nuly. S akvizicemi máme zkušenosti a také máme výhodu, že naši akcionáři chtějí peníze reinvestovat, ne vyplácet dividendy jako v jiných společnostech.

Proč je výroba energií, jak říkáte, pod tlakem?

Na výrobce je tlak z titulu nižších cen. Co se dělo v letech 2022 a 2023, bylo výjimečné. Ceny se teď stabilizovaly, vyšší volatilita odeznívá a je zjevné, že výroba už nebude přinášet takové zisky jako v posledních letech. Také se dá očekávat, že v Evropě vyroste dost LNG terminálů, cena plynu díky tomu může jít níže, a to bude znamenat další faktor, s kterým se dnešní flotila energetik bude muset vyrovnat.

Jak do toho všeho promluví Green Deal? Vidíte v něm problém, nebo příležitost?

Evropa teď musí dobře zvážit, aby si nezavařila v rámci transformace energetiky. Například Německo mělo dřív čtyři zhruba stejně významné způsoby výroby elektřiny – jádro, plyn, černé uhlí a hnědé uhlí. Jádro a černé uhlí skončilo, teď se ruší i hnědé uhlí a zbývá plyn v kombinaci s novými obnovitelnými zdroji. Provést transformaci energetiky v takovém prostředí je složitý a dlouhodobý proces. Změnu je třeba provést zodpovědně s ohledem na bezpečnost dodávek elektřiny, sociální aspekty a zachování konkurenceschopnosti Evropy.

Platí, že fosilní energetika je pro vás zatím byznys číslo jedna?

Struktura našich zisků je poměrně proměnlivá a naše aktiva se vhodně doplňují podle aktuální situace na trhu. EPH stojí na dvou hlavních segmentech, za prvé velmi stabilní infrastruktura, kam řadíme například distribuci tepla, elektřiny a plynu, a za druhé flexibilní výroba elektřiny. Ta je v současné době v rámci EPH už postavena hlavně na plynových a biomasových elektrárnách, které jsou zásadní pro stabilitu sítě (německé uhelné doly a elektrárny Křetínský vyčlenil loni z EPH do samostatné společnosti, pozn. redakce). Je pravda, že v posledních letech byla pro nás výroba elektřiny významná. Její podíl na EBITDA byl až kolem dvou třetin. Dle očekávání podíl výroby postupně klesá v důsledku klidnějších energetických trhů.

Flexibilní výroba rovná se fosilní výroba?

Zatím spíše ano. Protože ji trh potřebuje a není dostupná náhrada, ani technicky a ani cenově. Obnovitelné zdroje nejsou flexibilní a programovatelné. Buď běží, nebo neběží – v závislosti na tom, jestli svítí slunce, fouká vítr nebo teče voda. Ani jádro není flexibilní, jeho výkon najíždí a klesá v řádu hodin. Elektrárenskou soustavu ale potřebujete regulovat v řádu minut, což znamená mít flexibilní zdroje, které běží proti výkyvům v obnovitelné výrobě a spotřebě. Bez konvenčních zdrojů zatím tuto flexibilitu nelze zajistit a síť uřídit. Flexibilní výroba pro nás už neznamená uhlí, dominantní část výroby jsou plynové elektrárny a velmi intenzivně se věnujeme výstavbě nových flexibilních zdrojů, plynových elektráren, které mohou spalovat vodík, a baterií. Tyto nové zdroje nahrazují starší, méně efektivní a umožňují budování dalších kapacit obnovitelných zdrojů.

Fungujete na uhlí, ale zároveň se profilujete jako lídr v přeměně evropské energetiky. Jak to jde dohromady? Kdy bude avizovaná přeměna hotová?

Za prvé, ta přeměna už dávno běží. U každého našeho uhelného zdroje máme projekt přechodu na nové palivo. Jen je třeba brát v úvahu fakt, že energetický byznys jsou dlouhodobé investice. Výstavba nové elektrárny může trvat čtyři roky a více podle připravenosti a povolovacích řízení. A za druhé, my tu transformaci skutečně děláme. Uhelné elektrárny zavíráme a nahrazujeme je plynem nebo obnovitelnými zdroji. Jiné firmy svou uhlíkovou stopu často řeší jednoduše tím, že svá uhelná aktiva prodají. Ty provozy ale kvůli stabilitě sítí musí dál běžet.

Platí, že do roku 2030 poběží EPH bez uhlí?

Ano, s výjimkou Německa, které jsme vyčlenili mimo EPH. Jinak v podstatě všude běží projekty na přechod k plynu s připraveností spalovat vodík a na velké baterky.

Ještě loni agentura Bloomberg Daniela Křetínského popisovala světu jako „miliardáře, který sází proti evropským zeleným plánům“. Teď je to jinak? Zkratka uhlobaron Křetínský už neplatí?

Podle mě to byl líbivý novinářský titulek, který nebyl založený na podrobné analýze toho, co skutečně děláme. Podíváte-li se ve větším detailu na kteroukoli naši činnost, tak u nás všechno směřuje k energetické transformaci. Jen se to snažíme dělat s rozumem a s logikou. V Německu po dohodě s vládou – aby elektrárenská síť nezkolabovala, aby konec těžby nezpůsobil sociální problémy a aby bylo z čeho zaplatit rekultivaci krajiny. Mimochodem všechny peníze, které jsme v Německu vydělali, tam zůstávají. Místo dolů stavíme obnovitelné zdroje, výrobu z uhlí budeme nahrazovat plynovými zdroji, bateriemi a biomasou.

Jste s Green Dealem v hlavním evropském proudu z přesvědčení, že je to správně? Anebo patříte k těm, kteří v zelené evropské politice naopak vidí ekonomickou sebevraždu?

Ta odpověď je relativně jednoduchá. Rozhodně platí, že problém emisí je správné řešit. Jen by se to mělo udělat racionálněji s ohledem na konkurenceschopnost Evropy. To, co mi velmi chybí, je i srozumitelná komunikace, proč to děláme a kam to celé směřuje.

Jaká je vaše odpověď? Proč to děláme a kam to směřuje?

Zákazníci nyní sice platí vyšší ceny elektřiny, a to především kvůli ceně povolenky, aby se mohla energetika dekarbonizovat. Ale následně po vybudování dostatečných kapacit obnovitelných zdrojů s levným provozem a dražších flexibilních elektráren, které je budou balancovat, by průměrná cena elektřiny mohla významně klesnout. Pokud se nepřijmou neracionální opatření na politické úrovni. Tohle je naprosto zásadní zpráva pro nás všechny i pro průmysl, aby v Evropě nepřestal investovat.

Jste tedy spíše příznivci?

Nesmí se přetočit závit. Evropa vždy stála na zpracovatelském a energeticky náročném průmyslu, ať už je to například chemie nebo výroba aut. Když bude cena elektřiny vysoko, průmysl z Evropy odejde a vznikne nový problém. Emise je správné řešit, ale je potřeba postupovat pragmaticky. Dnešní zelená debata je bohužel hrozně ideologická. Některé věci se vyhlásí a hned se implementují bez obvyklé veřejné a odborné diskuse.

Například jaké?

Neustále se tlačí na zlepšení emisních parametrů nových aut, ale nikoho nenapadne, jestli by nebylo účinnější zakázat třeba 15 a více let stará auta a dotace nasměrovat do obnovy vozového parku. Anebo příklad z energetiky: bloky s účinností 57 procent nahrazujeme něčím, co má účinnost 63 procent. Přitom v Indii nebo v Africe běží zdroje s účinností 20 procent. Tam by každé investované euro mohlo mít daleko větší efekt a ještě bychom to jako Evropa mohli vyrobit, získat přístup k surovinám nebo zvýšit svůj politický dosah v těchto zemích.

Jak hodnotíte výčitky, že se v Česku vyhýbáte placení daní, poté co jste odstěhovali vaši nejziskovější firmu EP Commodities? Loni odvedla 4,5 miliardy korun a byla po ČEZ a Škodě Auto největším plátcem.

EP Commodities byla rychle rostoucí firma, obsluhující naše aktivity v celé Evropě, která dovážela do Česka daňový základ. Byla to naše snaha vybudovat unikátní byznys v České republice, protože jsme patrioti. Zisk společnosti rostl exponenciálně a kvůli tomu by extrémně doplatila na to, jak vláda nastavila referenční období pro výpočet wind-fall daně. Z pohledu vlády chápu myšlenku zavedení tohoto typu daně, ale růstové firmy by tato logika zásadně poškodila. Zároveň je potřeba si uvědomit, jak těžké pro nás bylo budovat takovou firmu v Praze. Pro mezinárodního obchodníka s komoditami zkrátka Praha není přirozené prostředí už jen s ohledem na to, jaký typ lidí potřebujete. Nastavení wind-fall daně jen urychlilo naše rozhodnutí a dali jsme EP Commodities tam, kam přirozeně patří. A pokud by nás někdo obviňoval z krácení daní, tak fakticky je to tak, že jsme pouze přestali na sílu dovážet daňový základ do České republiky.

Kdy se obejdete bez uhlí v Česku? Do roku 2028, jak jste o tom doposud mluvili?

Transformační projekty máme připravené. V Česku jsou naše provozy zaměřené hlavně na výrobu tepla, pro ně je k dispozici investiční podpora v Modernizačním fondu a my už ji máme víc než v polovině případů schválenou. Důležitou druhou nohou je provozní podpora pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, takzvaný KVET. I tam podle posledních výsledků většina našich projektů uspěla.

Kolik bude stát celá tato transformace vašich českých tepláren a elektráren na plyn?

Celkově to bude zhruba 30 až 35 miliard korun – včetně těch částí, které pokrývají evropské dotační programy.

Vaši konkurenti – skupina Sev.en Pavla Tykače, Sokolovská uhelná a někdy i ČEZ – mluví o tom, že potřebují dotace i na uhlí, jinak jim těžba a výroba přestanou ekonomicky dávat smysl. V parlamentu se kvůli tomu vymýšlí, jak uhlí dotovat. Vás už podpora uhlí nezajímá a soustředíte se jen na plyn?

Je potřeba rozlišovat mezi různými typy provozů. My máme primárně teplárny a ty musí jet 365 dní v roce, protože dodávají i teplou vodu. To je úplně jiný druh zodpovědnosti než čistě klasická elektrárna. V Německu máme ohledně výroby elektřiny s vládou dohodu, jak bude útlum vypadat, o tom už jsme mluvili. Česko je ve výrobě elektřiny z uhlí v jiné situaci než Německo, díky jádru je startovací čára výhodnější. ČEPS počítá s tím, že útlum uhlí lze zvládnout za pomoci dovozů a že docela velký kus výroby mezitím udělají také nové teplárny, o kterých jsme mluvili, a jejich kombinovaná výroba. Nepřísluší mi komentovat výpočty ČEPS, oni mají k depozici všechna potřebná data a fakt, že jsme masivně propojení se sousedními trhy, je objektivní realitou. Naší prioritou je, aby případná podpora pro uhlí, bude-li vůbec třeba, byla systémová, transparentní a neproběhla podle pravidla, že dostane jen ten, kdo křičí. Pak bychom mohli křičet všichni, což nám připadá zbytečné.

Skutečně zvládnete v Česku přejít na plyn do roku 2028? Nehrozí vám skluz kvůli tomu, o čem se často mluví, a sice že na plyn chce teď v Evropě přejít kdekdo a výrobci turbín a jiných zařízení jsou zahlcení?

Nevím, jak ostatní, ale my jsme začali s plánováním konverze zodpovědně a s předstihem. Včas jsme začali i s dohadováním kontraktů na dodávku technologií. Je ale pravda, že tlaky existují. V Itálii stavíme dvě elektrárny, časový rozdíl v realizaci je méně než dva roky, ale cenový rozdíl je skoro 60%. Tento tlak na cenu není způsoben zdaleka inflací, ale hlavně faktem, že je obrovská poptávka po realizaci nových vysoce účinných plynových elektráren v Evropě. Tyto nárůsty budou mít ve finále dopad na cenu elektřiny a je to vlastně dobrý příklad toho, jak důležité je řídit celou dekarbonizaci s rozmyslem.

Bude přechod na plyn v teplárnách automaticky znamenat, že teplo bude dražší? Že vedle dotací zaplatíme víc i v cenách jako spotřebitelé?

My se budeme u tepla snažit, abychom dál byli jedni z nejlevnějších. Ale teplo z uhlí vychází při dnešních cenách většinou levněji než z plynu. Do budoucna se bude cena tepla odvíjet od ceny plynu. To je jednoduché, tak to prostě je.

Některé uhelné teplárny si stěžují, že s nástupem obnovitelných zdrojů prodávají méně elektřiny, proto potřebují vydělat víc na teplu a zdražit ho. Bude to platit i ve vašich teplárnách?

Dokud vyrábíme z uhlí, tak za nás říkám, že se budeme chovat zodpovědně. Všechny naše teplárny patří mezi nejlevnější v zemi, přičemž nejlevnější je Plzeňská teplárenská, kterou vlastníme spolu s městem. A budeme se snažit, aby tomu tak zůstalo.

Budete příští rok někde teplo zdražovat?

To bych nerad komentoval, dokud není všechno dořešeno a hlavně projednáno se zástupci regionů.

Mluvil jste na začátku o Slovenských elektrárnách, kde je nyní vlastnictví rozděleno na třetiny mezi EPH, italský Enel a slovenský stát. Vy máte nárok italský podíl koupit a dlouho mluvíte o tom, že ho chcete. Co tento obchod zdržuje?

Jednoduše dokud transakce není uzavřená, tak zkrátka není uzavřená.

Je tam nějaká principiální překážka?

Není, v podstatě už tam jsme. Jen je v těchto situacích někdy obtížné dopředu stanovit jasnou časovou linku. Některé techničtější věci je ještě potřeba dopracovat. Ale my počítáme s tím, že transakci dotáhneme co nejdříve.

Co se změní, až firma bude z většiny vaše?

Donedávna platilo rozdělení, že my jsme řešili „daily byznys“ stávajících elektráren a Enel zodpovídal primárně za dostavbu a spuštění nových dvou jaderných bloků v Mochovcích. Jeden už běží, druhý – pokud vše půjde rozumně – by mohl být spuštěn koncem roku 2025 nebo začátkem roku 2026. V této závěrečné fázi jsme se dohodli, že my budeme spoluzodpovědní i za dotažení jádra. V té roli, že dbáme na to, aby vše doběhlo tak, jak má.

Co chcete na Slovensku dělat do budoucna?

Pokračovat v tom, co už děláme. Zavřeli jsme uhelné elektrárny Nováky a Vojany, místo nich budeme stavět obnovitelné zdroje. Vedle velkého jádra se díváme do budoucna také na jiné rozvojové projekty, které dávají ekonomicky smysl a podporují energetickou bezpečnost Slovenska. Jinak platí, že Slovenské elektrárny jsou významné a dobře zainvestované aktivum, které dnes provozuje jen bezemisní zdroje a do naší flotily skvěle zapadá.

Další velkou věcí, kterou jste oznámili na jaře, bylo převzetí 20 procent v německých ocelárnách ThyssenKrupp Steel s možností získat výhledově dalších 30 procent. Uskuteční se obojí?

Dvacet procent je hotovo a zbytek je opět spíš no comment. Obecně platí, že máme v tomto případě plnou flexibilitu ohledně dalšího postupu.

Proč vlastně chcete kupovat ocelárny?

V ocelařině probíhá podobná transformace jako v energetice. Navíc se bude zásadně měnit energetický mix, kde se dnešní technologie využívající černé uhlí bude nahrazovat technologií postavenou na elektřině, plynu a vodíku. Naše přidaná hodnota spočívá jednak v detailní znalosti těchto komodit a schopnosti je zajistit za nejvhodnějších podmínek, jednak i v samotném procesu řízení dekarbonizace, tedy v nahrazování robustních starých technologií novými. Tyto projekty musí být správně strategicky naplánované, musí být spuštěny ve správný okamžik, jak z pohledu trhu, tak z pohledu regulace, a také musí být správně exekuovány. Když uvedu jednoduchý příklad, tak na výstavbě plynové elektrárny v nesprávný okamžik se dalo prodělat opravdu hodně peněz a v jiný moment při správném nastavení to naopak může být úspěšný projekt, který navíc zásadně přispívá k energetické bezpečnosti.

Od jara, kdy jste záměr oznámili, přicházejí ohledně německé ekonomiky spíš špatné zprávy. Výrobci aut coby důležití zákazníci oceláren mluví o úsporách nebo rovnou o zavírání továren, Donald Trump vyhrožuje cly. Když máte plnou flexibilitu, můžete z projektu úplně vycouvat? Nebo si vyjednat výhodnější vstupní podmínky?

Náš silný zájem je evidentní, tečka. Chceme do toho vstoupit. Ale v principu je potřeba se domluvit se současným vlastníkem a také s odbory. Ta firma se bude transformovat, ať už jde o ekologizaci nebo – jak říkáte – o situaci v automobilkách. To vše bude mít dopad na její celkové uspořádání. My se budeme chovat rozumně a pragmaticky s cílem zajistit společnosti dlouhodobou existenci a úspěch.

Dotáhnete koupi britské pošty, jak sami říkáte, historicky největší českou investici v zahraničí?

Záleží na splnění tří podmínek. Jednak že chceme mít po veřejném odkupu akcií, který jsme oficiálně nabídli, minimálně 75 procent firmy. Druhé dvě podmínky jsou ryze regulatorní. Jednak souhlas britské vlády z hlediska strategických zájmů státu a jednak standardní posouzení transakce s ohledem na hospodářskou soutěž. Pokud vše dobře dopadne, tak by mohlo být vše jasné na přelomu prvního a druhého čtvrtletí příštího roku.

Co si od převzetí firmy, jako je britské pošta, slibujete?

O tom nemohu mluvit s ohledem na to, že její akcie jsou obchodované na burze. Cokoli řekneme, tak může být vykládáno jako ovlivňování jejich kurzu. Obecně snad jen můžu říct, že nás zkrátka zajímají aktiva, která mají infrastrukturní charakter. Nejde jen o energetiku. I doručování balíků a dopisů, což pošta umí, tvoří infrastrukturu pro fungování společnosti. Podobné je to s retailovými nebo velkoobchodními sítěmi, kde už jsme hodně aktivní, v retailu především ve Francii a Španělsku. A co se týče velkoobchodní sítě, v podstatě v celé Evropě.