Chce-li firma na burzu, musí si vybrat tu správnou a mít zdravou minulost

Initial Public Offering (IPO – primární veřejná nabídka akcií) je vžitý název pro proces, kdy soukromá firma poprvé nabídne své akcie novým investorům. Hlavní důvod je celkem jednoduchý – získat kapitál pro další rozvoj. Největší globální rozmach tohoto procesu nastal ve druhé polovině 90. let, kdy se akcie především internetových společností stávaly mezi investory velmi oblíbenými.

Jak je na tom s primárními nabídkami akcií domácí burza v Praze? Co si vůbec představit pod úspěšným vstupem firmy na burzu? A co by mohl udělat stát, aby podpořil tuzemský kapitálový trh? Na to odpovídal Jan Brabec, partner v oddělení finančního poradenství společnosti Deloitte Česká republika, který je odpovědný za oblast podnikových financí.

Jak byste definoval úspěšný proces IPO?

Viděl jsem velmi úspěšné případy, ale i ty neúspěšné. U procesu IPO je nesmírně důležitá příprava, načasování a takzvaná equity story (vysvětluje pozici společnosti na trhu a její potenciál růst – pozn. red.).

Pokud ji firma nemá dobrou, respektive není jasně komunikována potenciálním investorům, neměla by o vstupu na burzu uvažovat. Důvodů, proč některé firmy s IPO neuspěly, je hned několik. Jde především o špatnou přípravu, volbu nevhodné burzy i o přemrštěná očekávání ohledně ceny.

Co od veřejné nabídky akcií firmy očekávají?

Firma si procesem IPO otevírá alternativní kanál k získávání finančních zdrojů, ať už k úvěrovému či dluhopisovému financování a tento kanál chce mít otevřený v případě potřeby navýšení kapitálových nákladů, koupi nějaké společnosti či například k rozmělnění akcionářské struktury.

V momentě, kdy firma nemá natolik zajímavou equity story, nebo emitent zvolí nevhodnou burzu, je vysoce pravděpodobné, že o akcie nebudou mít investoři zájem a IPO bude neúspěšné.

Zmínil byste nějaké úspěšné a neúspěšné příběhy z pražské burzy?

V posledních letech prošla úspěšným úpisem například společnost Pilulka, přestože IPO probíhalo na českém menším trhu Start, kde akcie příliš likvidní nejsou. Bylo to velmi dobře připravené a majitelé k tomu opravdu přistupovali tak, že si otevírali další alternativní kanál k získání finančních zdrojů pro případný růst.

O neúspěšných úpisech bych hovořit úplně nechtěl, ale platí, že akcie, které nejsou likvidní a jejich hodnota od IPO nerostla, či dokonce klesla, se nedají považovat za úspěšná IPO.

Je pravděpodobné, že pro kapitál si na burzu bude chodit stále více firem, vzhledem k tomu, jak ČNB zvyšuje úroky a zdražuje firmám financování například formou půjček od bank?

Nemyslím si, že se dočkáme nějakého dramatického nárůstu IPO, což ale nemusí úplně souviset s úvěrováním. V tuzemsku vznikla řada malých, technologicky založených firem, které ještě nemají velikost na to, aby vstoupily na technologickou burzu Nasdaq nebo jiné světové burzy.

V tom případě je pro ně zajímavou alternativou s ohledem na získávání peněz od investorů trh Start na pražské burze. Pokud chtěla firma získat peníze například na vývoj produktu nebo na jeho uvedení na nové trhy či jeho další vývoj, tak doposud financování fungovalo většinou skrze soukromý kapitál a venture fondy.

IPO na pražské burze, a především trh Start, kterého se to týká nejvíce, nabízí firmám alternativu a ty to začínají vnímat a zvažovat tuto možnost pro získání potřebných investic. Pokud na burzu vstoupí více firem, tak podle mého odhadu to bude primárně na trh Start a budou to hlavně menší firmy, které shánějí kapitál.

A co velké firmy?

U těch to naopak moc neočekávám. Dle mých informací, měly tento rok na jaře vstoupit na burzu (hlavní trh Prime) dvě společnosti. Několik dalších firem zvažuje úpis na některé z evropských burz. Dění na světových burzách a nejistota ohledně války na Ukrajině určitě nejsou faktory, které podporují zvyšující se počet IPO.

Co se týče financování, tak v době vysokých úrokových sazeb a tím spojených vyšších nákladů na financování mohou firmy alternativy hledat někde jinde. Pokud jste ale jako firma příliš zadlužená a banky vám už nechtějí půjčit, tak byste určitě neměli jít na burzu jen proto, že vám věřitelé už nechtějí půjčovat.

Mohl byste uvést nějaké překážky, které firmy odrazují od vstupu na burzu?

V prvé řadě bych odlišil trh Start na pražské burze a primární (Prime) trh. V něčem je Start jednodušší než Prime trh a ten může být zase v lecčem jednodušší než například evropská burza Euronext nebo frankfurtská či londýnská burza. Obecně lze ale říci, že vstup na trh Start je mnohem jednodušší s porovnáním s ostatními burzami.

Pokud vezmeme firmy, které chtějí zůstat v českém prostředí, tak to pro ně není složitější, než když si jdou pro úvěr. Také musí ukázat historická čísla, dokázat investorovi, že jejich byznys dává smysl a firma má potenciál růst. Když jde společnost do banky, musí také banku přesvědčit, že dokáže splatit úvěr a pokrýt úroky.

Mají společnosti z něčeho konkrétního obavy?

Firmy se často obávají, že budou muset zveřejňovat investorům daleko více informací než bance, což ovšem není pravda. Rozdíl je totiž ten, že banka to v rámci bankovního tajemství musí držet pod pokličkou.

Ovšem když vstupujete na burzu, tak informace o firmě sdílíte s řadou investorů, nejen jednou či dvěma bankami. Když firma žádá v bance úvěr, je to otázka tří týdnů nebo přibližně měsíce podle složitosti, než má financování schválené, podepsané a k dispozici. Pokud ale firma zahájí IPO na burze, bavíme se o několikaměsíční přípravě, což je podle mě také překážkou pro řadu firem, které neplánují střednědobě.

Tyto společnosti pak často raději upřednostňují další úvěry, dokud jim to banky ještě umožní. V tom je ale pak ten problém, pokud firma roste a dále se zadlužuje, tak banky se mohou už více zdráhat půjčit další peníze. Firmám se nabízí další varianty, může to být být částečný prodej, vstup na burzu nebo vydání dluhopisů. Ovšem zejména institucionální investoři jsou stejně chytří jako banky, takže také budou zvažovat, zda si akcie dané firmy koupit.

Je podle vás žádoucí, aby stát více podpořil kapitálový trh v ČR? Jak by to měl případně udělat?

Přestože nejsem žádný fanoušek varšavské burzy, tak je aktivnější než naše burza. Jedním z historických důvodů je, že polská vláda privatizovala některé podniky právě přes burzu, čímž na její hlavní trh dostala některé velké a zajímavé společnosti. U nás je jediná (polo)státní firma na burze ČEZ, u které se navíc zvažuje, jak to s ní dál bude.

Nemyslím si, že by měl stát nějak významně investovat do akcií a do IPO, protože to podle mě dlouhodobě nepodpoří akciový trh. Na druhou stranu, jak můžeme vidět na současné diskuzi kolem privatizace Budvaru nebo dalších státních firem, tak není úplně nutné ani záhodné některé firmy prodávat stoprocentně.

Co by tedy vláda mohla udělat?

Myslím si, že by mohla nabídnout minoritní podíly akcií státních firem na pražské burze, získat finanční prostředky z prodeje, ponechat si rozhodný vliv na chod společností a nabídnout investorům nejen dividendové, ale i růstové akcie.

Těmito kroky by stát zvýšil kapitalizaci burzy a pomohl i její likviditě. Nemyslím si, že by se stát měl zbavovat většinových podílů, zejména u infrastruktury a přírodních zdrojů, ale kroky, které jsem zmínil, mohou burzu podpořit.

Je nyní vůbec vhodná doba, aby firmy nabízely své akcie na burze? Vezmeme-li v potaz vysoké úrokové sazby, inflaci či geopolitické napětí kvůli válce.

Je to stejná situace, jako by se daná firma prodávala například strategickému investorovi. Pokud je to firma, která nemá potenciál růstu z hlediska produktu nebo trhu, není zajímavá z hlediska profitability nebo i oboru, tak to určitě smysl nemá.

Na druhou stranu, pokud je ta firma „klenotem“, tak se IPO vždycky povede. Má-li tedy dobrý produkt, potenciál růstu a zároveň působí v segmentu, který bude mít dobrou budoucnost, tak určitě to smysl dává.

Spíše si ale myslím, že klíčová otázka je, jakou zvolit burzu. Pražská burza totiž rozhodně na jednu stranu není nejlikvidnější ani největší, ale bezpečně unese IPO v řádu nižších stovek milionů eur, samozřejmě pokud se bavíme o zajímavém IPO.

Pokud firmy nedosáhnou na tuto velikost IPO, tak by vůbec neměly uvažovat o vstupu na jinou burzu. Byly tu ovšem případy, kdy takové firmy šly například na burzu do Londýna či Euronext, čtenáři mohou sami posoudit, jestli se to povedlo či nikoliv.

Za jakých okolností nemá vůbec smysl uvažovat o vstupu na zahraniční burzu?

Na mezinárodní burzy, například na Euronext či na londýnskou burzu, nemá žádný smysl uvažovat o vstupu, pokud hodnota IPO nebude vysoko nad 250 miliony eur. Poslední roky se ukazuje, že IPO, která získávají velký zájem od klíčových institucionálních investorů, musí být dokonce ve vyšších stovkách milionů eur.

Volba burzy je kromě equity story a správného načasování naprosto klíčová a zásadní. V momentě, kdy firma s malým IPO zvolí větší burzu v Evropě, nezíská pozornost klíčových investorů a šance na úspěšné IPO se minimalizují. V minulosti tuto chybu udělalo několik českých firem.

A co další nové firmy na pražské burze, řekněme v horizontu jednoho roku?

Nemyslím si, že se na hlavní trh pražské burzy ženou mraky nových firem, možná se tam objeví jedna či dvě. Některé firmy naopak své původní plány stáhly a IPO odvolaly. Ovšem na trhu Start může být trochu živěji a může se tam něco objevit, neměl by to být úplně plonkový rok.