Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Úsilí tuzemské skupiny CSG koupit muniční divizi americké firmy Vista Outdoor, akvizice české IT firmy Aricoma v západní Evropě či koupě vodních elektráren v Brazílii tuzemskou skupinou Energo-Pro. To jsou jen některé příklady, kdy čeští miliardáři vyrazili v poslední době na nákupy do zahraničí.
Expanze tuzemských investorů do zahraničí je podle partnera v poradenské společnosti KPMG Česká republika jedním z hlavních trendů na současném trhu fúzí a akvizic. V rozhovoru pro SZ Byznys ale také zmínil, jak trh ovlivňuje nadcházející daňová změna týkající se právě prodejů firem.
Na trhu komerčních nemovitostí je v poslední době řada budov. Odráží to také dění na trhu fúzí a akvizic?
U nemovitostí je to specifická situace. Nemovitostní trh před dvěma lety zamrzl. Takže fakt, že se toho nyní hodně prodává, je jen odložená transakční aktivita. Očekávalo se, že po poklesu úrokových sazeb se začne prodávat. A to se skutečně stalo.
Záleží ale také na segmentech realitního trhu. V Praze se prodává hodně hotelů, zvláště těch luxusních. Hodně poptávaná jsou logistická centra. Na druhou stranu obchody s kancelářskými budovami si na oživení ještě počkají.
A jak je to tedy v případě trhu s firmami?
V případě fúzí a akvizic bych řekl, že se trh nezastavil, úrokové sazby na něj velký vliv neměly. Důležitým trendem ale je, že mezi kupujícími jsou hlavně čeští investoři, a naopak zmizeli zahraniční zájemci. Transakce se ale pořád děly. Na rozdíl od realit tento trh nezamrzl. Kapitálu na akvizice je stále hodně. Navíc jsme měli štěstí, že tu vznikla řada domácích silných investorů.
Poměrně často, když podnikatel prodá firmu, tak přemýšlí, co s těmi penězi. Jedna z možností je založit si vlastní family office. Takových je tu již celá řada. Od obrovských typu R2G nebo Consillium po menší. Takovýchto investorů je v Česku kolem šesti desítek. A to je také důvod, proč je aktivita na trhu poměrně velká. Mají dost peněz, často navíc získávají peníze ještě od dalších investorů přes různé distribuční kanály. Takže je tu silná skupina českých investorů dívajících se po akvizicích. Před deseti lety tu taková situace nebyla.
Proč u nemovitostí vysoké sazby trh zasáhly a v případě obchodů s firmami nikoliv?
V realitách je podíl bankovního financování mnohem větší než při financování akvizic. Developer stavící kancelářskou budovu si třeba 80 procent kapitálu půjčí. Při nákupech společností je to opačně. Navíc investoři kupující firmy pracují s úplně jinou návratností.
Nedávno se objevila zpráva, že tuzemskou energetickou společnost TEDOM kupuje investor z Japonska. Je to známka toho, že se zahraniční investoři vracejí nebo je ještě na takové tvrzení brzy?
Řekl bych, že je na to ještě brzy. Musíme si počkat na další transakce, jestli z toho bude trend. Není to samozřejmě tak, že by strategičtí investoři zcela ztratili zájem. Jen když se díváme do statistik, tak z 80 procent jsme prodávali českým investorům.
Aby se zahraniční investoři vrátili, tak pro ně musí být česká ekonomika něčím zajímavá. Dříve jsme pro ně byli atraktivní tím, že hrubý domácí produkt ve střední a východní Evropě rostl rychleji než na Západě a řadu oborů ještě čekala konsolidace. To už dnes úplně neplatí. Přestože tu samozřejmě máme řadu atraktivních investičních cílů, tak celkově se atraktivita Česka snižuje.
Má domácí kapitál sílu vstřebat veškerou nabídku na trhu?
Na trhu je ohromné množství peněz. Vidíme dva základní trendy. První je, že tuzemští investoři stojí za většinou uskutečněných transakcí. Druhý je, že čeští investoři jdou ve stále větší míře do zahraničí. A troufají si na stále větší a větší sousta.
Očekáváte, že expanzí českých hráčů do zahraničí bude přibývat?
Je to velmi pozitivní trend. Dříve to byla hlavně skupina PPF, kdo v zahraničí investoval. Nyní je takových investorů výrazně více. Úžasný příběh je například Česká zbrojovka a její akvizice americké firmy Colt a pak i Sellier & Bellot, takže je z toho obrovská skupina.
Podobně postupuje i Czechoslovak Group. Jako geniální se ukázala sázka Daniela Křetínského na tradiční energetiku. Trend bude podle mě pokračovat. Na příležitosti v zahraničí se budou dívat i střední a menší české firmy. Velká příležitost pro český kapitál bude Německo.
Proč právě Německo?
Tamní hospodářství se musí změnit. Od kolegů z Německa a Rakouska víme, že menší a střední rodinné firmy tam řeší podobné věci jako společnosti tady. Tedy hlavně problém nástupnictví. To znamená, že více a více firem bude ke koupi a už to reálně probíhá.
Od příštího roku se má nově zdanit prodej akcií fyzických osob u transakcí nad 40 milionů korun. Jak velký to představuje motiv v aktuální aktivitě na trhu?
Určitě to impuls pro trh je. Máme mezi klienty řadu těch, kteří o prodeji dlouhodobě uvažovali, ale posledním impulsem k rozhodnutí byla právě až tato změna. Takže nyní je potřeba řadu transakcí stihnout do konce roku.
Zákon ale umožňuje se proti tomu celkem efektivně bránit. Pokud si necháte ocenit společnost ke konci roku 2024, tak do výpočtu základu pro zdanění bude vstupovat jen rozdíl mezi znaleckým oceněním ke konci roku 2024 a prodejní cenou. Samozřejmě je tedy zájem prodat ji do konce roku, ale ještě větší je zájem nechat si zpracovat toto ocenění.
V jakých oborech se teď soustředí největší aktivita?
Je to například IT nebo služby spojené s e-komercí jako byla například Zásilkovna. Bude se prodávat Balíkovna České pošty. O logistické služby obecně je velký zájem. Na druhou stranu o samotné e-shopy zájem poklesl. Během covidu tyto společnosti ohromně rostly, jenže pak zdražila doprava z Číny a klesla poptávka. Takže mají plné sklady drahého zboží, o které je menší poptávka.
Velký zájem ale přetrvává o tradiční průmyslové obory, například o přesné strojírenství a obrábění, z toho o menší až střední firmy s obratem 200 až 500 milionů korun, které nedělají pro automobilový průmysl. V jeho případě se pak hledí na to, jestli daný výrobek souvisí se spalovacími motory. Prodat takovou firmu je těžké. Pokud je to naopak něco souvisejícího s elektromobilitou, a nemusejí to být zrovna baterky, tak o to zájem je.
Přitom firem napojených na tradiční „spalovací“ autoprůmysl je docela dost.
Tam ale klesla jak poptávka, tak hodnota těchto firem. Institucionální investoři mají ve stále větší míře ESG strategii, která podobné investice vylučuje.
Za jaké násobky EBITDA, tedy zisku před započtením úroků, daní a odpisů, se firmy prodávají?
Dobrá IT firma se může prodat i za dvojciferný násobek. Většina výrobních a obchodních společností se ale pohybuje mezi šesti až osminásobkem. Záleží také na míře růstu, kterého firma dosahuje, čím rychleji roste, tím je investor ochoten zaplatit vyšší násobek.
Jak vnímáte tu část trhu, která se týká firem prodávaných pod tlakem dluhů, které na tom zkrátka nejsou nejlépe?
Tam vidíme hodně příležitostí. Na začátku letošního roku jsme proto vybudovali tým, který se věnuje restrukturalizacím. Obecně platí, že když se méně prodává, tak se více restrukturalizuje. Navíc každá restrukturalizace končí prodejem nějakého aktiva, a to zase umíme my z fúzí a akvizic. Takových případů je nyní hodně a tato situace zřejmě nějakou dobu potrvá.
