Český tygr zaspal. Po 30 letech potřebuje novou Škodovku, tvrdí experti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svého času se Česko rádo označovalo za středoevropského tygra. Stabilní růst kolem 5–6 % ročně, který jsme zažívali ještě v roce 2015 nebo 2017, je ale dávno minulostí. S pandemií i válkou na Ukrajině se svět razantně změnil a „tygr“ nestihl zareagovat.

„Covid jsme ‚prokaučovali‘ skoro nejvíc v Evropě. Vždycky jsme to pustili a pak zavřeli. Ztratili nadprůměrně životů a zároveň jsme ekonomiku hodně potrápili,“ připomíná ekonom CERGE-EI Daniel Münich. Ten je součástí nové pracovní skupiny vládního poradního orgánu NERV, který dostal za úkol pro vládu sesbírat nápady, jak české ekonomice pomoct zpátky do sedla.

„Usnuli jsme na vavřínech.  Dlouhou dobu jsme spoléhali na to, že model, který byl vytvořen transformací v devadesátých letech, bude fungovat donekonečna. A on se vyčerpal. Ten starý model je založen na velmi intenzivním využívání energetických zdrojů a velmi intenzivním využívání pracovní síly,“ říká další člen NERV, ekonom Petr Zahradník z České spořitelny.

Pro zdejší model ekonomiky, se vžila – stále častěji pejorativně vnímaná – přezdívka „montovna“. Montovna sice funguje stále, ale podle ekonoma Aleše Roda z Centra ekonomických a tržních analýz už negeneruje dostatečnou přidanou hodnotu. „Nemůžeme být jediní v regionu, kteří stojí na místě, přičemž ostatní se pohybují dopředu,“ říká pro SZ Byznys.

Česko a Španělsko jsou jediné země v EU, které zatím nedokázaly svou ekonomiku rozpumpovat na předpandemickou úroveň. Aby motor zase naskočil, musí se změnit několik věcí, shodují se experti i byznys.

Podle ekonoma z Centra ekonomických a tržních analýz Aleše Roda se česká hospodářská politika plouží dopředu naslepo. „Musíme začít využívat data a stanovovat si měřitelné cíle. Musíme udělat časovou osu a v ní tyto cíle měřit.  Na základě toho můžeme vyhodnocovat, jestli jednotlivá opatření byla úspěšná, anebo nikoliv,“ kritizuje Rod současnou nefunkčnost systému RIA, který má pomáhat hodnotit dopady regulací.

2. Inovovat jako Polsko

Klíčové je, aby stát víc motivoval firmy k inovacím. Aleš Rod dává za příklad Polsko. „V Polsku si firmy mohou od daňového základu odečíst náklady na platy lidí, kteří dělají aplikovanou vědu a výzkum, a tím ekonomiku posouvají dál. A odečítají si nikoli 100, ale 200 procent platu.“

Firmy si podle ekonoma dobře hlídají, zda se jim výzkum vyplatí. „Firma buď – velmi zjednodušeně – postaví člověka k výrobnímu pásu, nebo ho posadí do kanceláře k počítači a řeknu mu: ‚Přemýšlej.‘ Ale bude jí chybět u toho pásu,“ popisuje Rod. Takový tlak na výkon u systému dotací není.

Podle podnikatele Kvida Štěpánka, jehož společnost Isolit-Bravo v Jablonném nad Orlicí vyrábí produkty pro autoprůmysl a elektrospotřebiče, je v souvislosti s inovacemi potřeba tlačit i na vysoké školy. „Peníze, které dostávají od státu, by měly být nějakým způsobem vázány na to, že se výsledky jejich práce realizují v praxi. Kdykoliv jsme se jako firma snažili dostat něco z vysoké školy, tak to nešlo. Ti lidé jako kdyby spadli z Marsu, neměli tah na branku. Akademické prostředí jako by bylo uzavřené poklopem na sýr.“

3. Rozjeďte gigafactory u Plzně

Ekonom Petr Zahradník doporučuje jeden konkrétní krok, který by podle něj českou ekonomiku výrazně posunul do 21. století. „Rozjet gigafactory v Líních. To by mohla být po 30 letech druhá Škodovka.“ Hlavní náplní chystané továrny u Plzně má být výroba baterií do elektroaut. „Parťákem by vedle Volkswagenu měla být nějaká významná tuzemská  společnost, což by vyvažovalo roli zahraničního kapitálu,“ přeje si Zahradník.

Přerod automobilového průmyslu směrem „od benzínu k elektrice“ bude pro Česko „naprosto fatální“ i podle byznysmena Petra Kasy, spoluzakladatele společnosti Pilulka.cz. „Jestli nebudeme umět vyrobit autobaterie, tak nám Asie vypumpuje třeba 50 % přidané hodnoty, to bude šílené,“ obává se Kasa.

4. Zrušte dotace a snižte daně

Hned několik firem považuje za zlo tuzemskou „dotační mentalitu“. „Já jsem osobně nepřítelem dotací, na návěstí hlavní budovy máme ostatně napsáno, že jsme nikdy žádnou dotaci neměli. Ušetřené peníze by bylo možné využít tak, že by se pro firmy nezvyšovaly daně. Držel bych hladinu, která tu je, a mohli bychom volněji dýchat,“ přál by si majitel firmy Isolit-Bravo, Kvido Štěpánek.

Vlastislav Bříza, majitel českobudějovické tužkárny Koh-i-noor Hardtmuth, se přimlouvá za výhodnější daně pro „nezastupitelné technologie a nezastupitelné výrobní technologie potřebné pro fungování státu v dobách krizí, třeba ve výrobě pro zdravotnictví“.

Systém dotací je nekoncepční i podle ekonoma Petra Zahradníka. „Průtokový a víceméně nahodilý systém. Každý rok natahovat ruku, jestli vám něco přiteče z rozpočtu, je špatně. Je třeba vytvořit stabilní finanční zdroj, nejlépe na návratné bázi.“ Firmy by namísto dotací mohly dostávat půjčky, které by, pokud by byly v jasně definovaném zisku, státu vracely. Variantou jsou státní investice do soukromého sektoru.

5. Pusťte lidi do práce

Českou ekonomiku v rozletu brzdí taky chybějící pracovní síly. Česko patří dlouhodobě k unijním premiantům v zaměstnanosti. Ani za pandemie, ani s nástupem energetické krize tuzemské firmy masivně nepropouštěly. Aktuálně jim chybí téměř 300 tisíc lidí.

„Lidi jsou v předčasných důchodech, jsou na neoprávněných nemocenských, v lázních, kde se doléčují z covidu. Ta sociální benevolence je obrovská,“ připadá Kvidu Štěpánkovi z firmy Isolit-Bravo.

Část volných míst sice zaplnili uprchlíci z Ukrajiny, ale jejich potenciál Česko nevyužívá zdaleka naplno. Naopak, do cesty na pracovní trh jim staví bariéry, a oni tak často pracují pod svou kvalifikací, nebo odejdou jinam, kde je přivítají s otevřenou náručí.

„Otevřeme hranice a pečujme o lidi, kteří by u nás chtěli pracovat, zakládat byznys nebo tady dělat lékaře, učit na základní škole nebo pečovat v ‚seniorhousech‘ o seniory. Snažme se odstranit administrativní bariéry, a ne přeměřovat nesmysly šuplerou,“ vyzývá další ekonom z NERV Aleš Rod.

Daniel Münich by zase revidoval licencované profese. „Česko má extrémní podíl lidí, kteří pro výkon své práce potřebují nějaký papír.  To nejsou jen diplomy, to jsou i různá oborová, cechovní omezení.“ Přimlouvá se i za změnu zdanění práce. „Náš daňový mix daní extrémním způsobem, skoro 50 procenty, každou zaplacenou korunu ze strany zaměstnavatele. Nízkopříjmoví nemají žádnou výhodu.“

Ekonomice škodí i extrémní počet exekucí. A nevyčerpaný potenciál je i ve školství: „Máme snad největší podíl dětí, které jdou do školy až od sedmi let, jdou tedy později pracovat a později začnou platit daně. Příliš dlouho se studuje na vysokých školách, studia se nedokončují,“ vypočítává Münich.

Další vyplýtvaný potenciál na trhu práce jsou ženy, které tráví ve srovnání s evropským průměrem na rodičovské dlouhou dobu. Pracovní skupina NERV proto zvedne téma jejich snazšího návratu na trh práce.

6. Zrušte dvě třetiny regulací

Podle Cyrila Svozila zakladatele „topenářského impéria“ Fenix Group, které se pyšní ročními tržbami 1,7 miliardy korun, byznys brzdí také přílišné regulace.

„Zásadní je uvolnění přeregulovaného trhu. Odstranit minimálně 60 % dnešních regulací a direktiv, jak na úrovni EU, tak i na národních,“ napsal SZ Byznys Svozil.