Česko se bez Tykačova uhlí obejde. S lavinou ale může nastat problém

Příští rok by Česku mohlo vypadnout téměř 15 procent výroby elektřiny. Skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače varuje, že své dvě elektrárny a dva uhelné lomy uzavře už na jaře v roce 2025, tedy po skončení topné sezony.

Scénář, který by podle Tykačovy skupiny mohl nastat už v horizontu měsíců, dostala na stůl příslušná ministerstva, která jej v současné době ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyhodnocují.

Názory na varování Sev.en Energy se různí. Jedni tvrdí, že by jej sice vláda měla brát vážně, ale nenechat se tlačit ke zdi, protože jde hlavně o politickou hru. Další hlasy říkají, že nejde o pouhou výhružku, ale spíš začátek laviny, kterou odstavení dvojice elektráren následně spustí.

„Je možné, že jim jde o získání podpory. Jen oni sami vědí, jestli je situace tak kritická, že by zdroje opravdu museli zavřít. Do příštího jara se situace může vyvinout tak, že se cena povolenky zvýší a tento scénář jim opravdu vyjde,“ říká Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA a člen Uhelné komise. „Vzhledem k aktuálnímu poklesu ceny povolenky ale tak rychlý konec nehrozí,“ dodává.

Přestože ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energie Jiří Gavor vzhledem k cenám elektřiny a povolenky předpokládal, že již letos výrobci elektřiny z uhlí oznámí první plány na odstavování některých zdrojů, nečekal ale, že by konec konkrétních elektráren přišel tak brzo.

„Cena silové elektřiny se nyní zvýšila o pár eur za MWh, což je pro výrobce dobrá zpráva. Všichni budou s napětím sledovat, jestli se diferenciál mezi cenou elektřiny a povolenky nezvětší. Pokud se zvětšovat bude, tak bych zprávu bral jako varování, které se nenaplní,“ popisuje Gavor.

Podle energetického experta Michala Šnobra je však problém vážnější. Pokud by skupina Sev.en Energy reálně začala uhelné elektrárny zavírat, protože by se dostaly do ztráty, zřejmě by se dlouhodobě nedaly provozovat ani další uhelné zdroje v Česku.

„Nejhorší na tom je, že nejde jen o planou výhrůžku. Pokud by vývoj na trhu nedovolil dlouhodobě provozovat uhelné zdroje, tak jde o špatnou zprávu hlavně proto, že o rok později by následovalo uzavření dalších uhelných elektráren,“ varuje Šnobr.

Podle expertů by se bez dvou Tykačových výroben tuzemská energetika obešla. Koželouh zkoumal rozdíl mezi jejich výrobou a vývozem elektřiny vyrobené v Česku v roce 2022, kdy vrcholila energetická krize kvůli nedostatku plynu v Evropě a odstavování francouzských jaderných elektráren.

„I pokud by firma Sev.En Energy odstavila v roce 2025 Počerady a Chvaletice, tak to bez jejich elektřiny zvládneme, jak v roční bilanci, protože vyrábějí méně, než je celkový vývoz elektřiny z ČR, tak z hlediska zdrojové přiměřenosti,“ říká. A dodává, že podle celoevropského systému REMIT by výrobu elektráren Počerady a Chvaletice nad rámec vývozu zvládly pokrýt jiné zdroje

Gavor se domnívá, že by skupina přistupovala k odstavování zdrojů postupně. Vypnutí obou výroben ve stejnou chvíli by však vytvořilo na stát větší tlak.

Ukončení výroby v Chvaleticích by mohlo být pro tuzemskou elektrizační soustavu palčivější. „Jde o velkou systémovou elektrárnu ve východních Čechách. Může zajišťovat ‚náběh ze tmy‘ při případných krizových stavech, třeba kdyby došlo k blackoutu,“ říká Gavor. Chvaletice by už tím pádem nemohly dorovnávat rozdíl mezi nabídkou a spotřebou energie.

Přestože by přenosovou soustavu bolelo vypnutí Chvaletic více, Tykačovi se nabízí několik důvodů, proč je uzavřít jako první. „Cena dopravy uhlí do elektrárny Chvaletice je citelně větší, protože Počerady jsou kousek od lomu,“ říká Gavor. Elektrárna navíc dlouhodobě čelí kritice ze strany nevládních organizací, protože překračuje limity pro vypouštění rtuti do ovzduší.

Jestliže by se v brzké době přestala výroba elektřiny z uhlí vyplácet i ostatním energetickým firmám, Česko by mělo velký problém. „Ze dne na den může zmizet 40 procent výroby elektřiny, což by bylo absolutně fatální,“ říká Šnobr.

ČEZ, který je největším výrobcem elektřiny z uhlí v Česku, už sice dříve varoval před uzavíráním uhelných elektráren před rokem 2030, ale situace podle jeho vyjádření zatím není tak vážná jako v Sev.en Energy.

„Ztrátová výroba v uhelných zdrojích ČEZ není. Elektřina se prodává dopředu až na tři roky a letošní výroba se většinově prodala v loňském roce. Navíc, většina elektráren dodává i teplo. Momentální výkyvy cen tak nemají zásadní vliv na ziskovost elektráren. Ale ekonomika uhelných elektráren se kvůli ceně povolenek rychle zhoršuje a v následujících letech dojde k tomu, že jejich provoz bude ztrátový,“ uvedl mluvčí skupiny Ladislav Kříž.

Podle expertů jsou uhelné elektrárny ČEZu modernější a nemají tak vysoké náklady na nákup emisních povolenek jako Počerady a Chvaletice. Zároveň se jejich ekonomická situace může udržet díky předprodejům elektřiny, kterou od něj ostatní nakupují i na tři roky dopředu. Elektřinu má ale prodanou dopředu i Tykač.

„Je potřeba dodat, že předprodej cen elektřiny je finanční produkt. Podstatou energetiky je rozdíl ceny elektřiny na trhu a ceny povolenky,“ podotýká Šnobr.

Pokud by se soukromé firmě přestal provoz elektráren vyplácet, má právo je uzavřít. To platí i pro skupinu ČEZ, jejímž akcionářem je z 69 procent stát. S péčí řádného hospodáře by neměla provozovat aktiva, která by akcionářům prodělávala.

Problém by s dřívějším koncem uhlí mělo i teplárenství. V roce 2022 se podle ředitele Teplárenského sdružení ČR Martina Hájka vyrobilo z hnědého uhlí 44 procent tepla. Zda by se výroba tepla ekonomicky vyplatila, je jedna rovina problému, ale dalším kamenem úrazu je i těžba.

„Pokud by došlo k uzavření všech uhelných elektráren, tak to znamená, že se hnědé uhlí přestane těžit a nebude pro teplárny, průmysl ani domácnosti,“ upozorňuje Hájek. „Není to jen o dodávkách uhlí pro výrobu tepla ze skupiny Seven, ekonomický problém má v průběhu jednotek let celý komplex výroby elektřiny a tedy i všichni těžaři hnědého uhlí v Česku,“ dodává.

Teplárenství počítá s ukončením výroby tepla z uhlí v roce 2030 a náklady odhaduje na 200 miliard Kč. „Je potřeba, aby stát v horizontu několika měsíců přijal komplexní strategii útlumu těžby hnědého uhlí v České republice, která zajistí organizovaný přechod na jiné zdroje a neohrozí dodávky tepla a průmyslové podniky,“ říká Hájek.

Ačkoli energetici upozorňují na problém s koncem uhlí již několik let, stále není čím ho nahradit.

Stát stále počítá s koncem uhlí až v roce 2033. Ačkoli Ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo spolu s ČEPS několik scénářů odchodu od uhlí již před rokem 2030, konkrétní kroky zatím nesdělilo a nové zdroje, které by měly uhlí nahradit, v Česku chybí. To však není vina jen současného kabinetu, ale i vlád předchozích.

„Tenkrát byly úplně jiné ceny energií, situace na trhu se zásadně zhoršila teprve nyní. Vláda navíc elektrárny nestaví, ale staví je privátní subjekty. Ty ale tenkrát nebyly pod tlakem trhu,“ hájí postup předchozího úřadu místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, které ještě ve funkci ministra průmyslu přesedal uhelné komisi.

„Musíme udělat všechno proto, abychom udrželi uhlí alespoň do roku 2030, ideálně do roku 2033, protože do té doby je šance na výstavbu paroplynových elektráren a nahradit uhlí v teplárenství plynem,“ říká Havlíček.

Pokud výroba elektřiny z uhlí skutečně skončí v příštích letech, náhradní zdroje se vybudovat nestihnou.

„V Česku se historicky zanedbalo zajištění provozu uhelných elektráren. Pokud je majitelé vypnou, tak na to vláda není připravena. A co hůř, nejsou ani ve fázi přípravy projekty, které by uhelné elektrárny měly nahradit, což jsou plynové elektrárny,“ podotýká Šnobr. Plány na nové paroplynové elektrárny sice jsou, ale zatím pouze na papíře a realizace ještě několik let potrvá.

„V následujících letech nemáme jinou možnost než najít mechanismus, jak soukromým subjektům dotovat provoz uhelných elektráren. Druhou možností je zestátnění aktiv,“ říká Šnobr. Náklady na obě varianty by se podle něj musely objevit ve státním rozpočtu, takže by prodloužení životnosti uhlí zaplatili daňoví poplatníci.

Jednou z variant, jak uhelné elektrárny „zachránit“, jsou tzv. kapacitní mechanismy, které si už v roce 2018 schválilo pro podobné případy Německo a Polsko, jejichž energetika také stojí z podstatné části na uhlí.

V jejich rámci stát platí provozovatelům za to, že poskytují elektrárny jako zálohu, která se spustí v případě potřeby. Kapacitní mechanismy však doposud nemají v českých zákonech oporu.

Podle Havlíčka má Česko ještě další dvě varianty, jak uhlí udržet při životě. Jednou z nich je smlouva o výkupu mezi státem a provozovatelem elektrárny, která by upravovala povinnosti ohledně zajištění výroby a dodávek elektřiny.

„Podle mě je nejlepší variantou tzv. rozdílová smlouva, která se podepíše mezi provozovatelem výroby a veřejným subjektem a poskytne záruku minimálních odměn, kdyby náklady na elektřinu přesáhly dohodnutou částku. Protistrana by náklady doplatila. Jde o variantu, kdy je stát připraven rozdíl platit, ale v případě, že by cena elektřiny šla nahoru a ten subjekt by vydělával, tak by to státu opět vracel,“ vysvětluje Havlíček.

Všechny varianty však podléhají notifikaci u Evropské komise. Podle Gavora je však stále těžší v Bruselu obhajovat důležitost fosilních zdrojů, a to i vzhledem k rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů. „Česká republika by měla dokázat, že to nutně potřebuje, jinak bude výroba deficitní a závislá na dovozu,“ říká.