Článek
„V okolí objíždějí polští obchodníci a nabízejí smlouvy na výkupy pšenice z letošní sklizně. Berou všechno. Cena je brutální a jejich rychlost a logistika ohromující,“ popisuje zemědělec z Podkrkonoší František Petružálek situaci, která nastala i jinde v zemi.
Pro české farmáře jde o dobrou zprávu. Výkupy v tuzemsku jsou monopolizované a firmy, které mají skladovací prostory, si někdy podle zemědělců srážejí nesmyslné body za údajně horší kvalitu.
„Je to mnohem jednodušší než ve výkupech v tuzemsku, které často ovládají firmy pod Agrofertem. Jediná podmínka obchodníků z Polska na kvalitu pšenice je vlhkost do 14,5 procenta,“ dodal zemědělec. Polsko nemusí být konečnou stanicí, země je sama soběstačná.
Blízký východ byl kvůli válce odříznut od pšenice z Ukrajiny a obchodníci odtud objíždějí Evropu a skupují ji za vysoké ceny. Nesdílíme názor Ministerstva zemědělství, že máme pšenice dost.
Ministerstvo zemědělství uklidňuje, že Česko má pšenice nadbytek. Loni jí země vypěstovala zhruba 150 procent své celoroční spotřeby. Farmáři proto běžně obchodují se zahraničními partnery.
Tuzemští pekaři jsou však nervózní. „Bijeme na poplach, aby Česká republika omezila exporty pšenice, jak to udělala většina okolních zemí od Maďarska, Polska, Rumunska a Bulharska,“ říká šéf Svazu pekařů a cukrářů Bohumil Hlavatý a dodává: „Blízký východ byl kvůli válce odříznut od pšenice z Ukrajiny a obchodníci odtud objíždějí Evropu a skupují ji za vysoké ceny. Nesdílíme názor Ministerstva zemědělství, že máme pšenice dost.“
Hlavatý se obává, že pokud Česká republika zůstane v regionu jako jedna z mála otevřených zemí, hrozí reálně riziko ještě větších nájezdů na českou pšenici. Tu je většina tuzemských pekáren podle Hlavatého nyní nucena kupovat velmi draho, protože zasmluvněné ceny mají jen největší pekárny.
Obchodníci ze zahraničí podle informací SZ Byznys nabízejí 10 tisíc korun za tunu pšenice. Zájem je o obilí ze sýpek i nadcházející úrody. Cena na burze v současnosti přesahuje 11 tisíc korun za tunu, dlouhodobý průměr je přitom pod pěti tisíci korunami.
„V tomto týdnu jsem prodal sto tun, jednu tunu za 9400 korun mimo Českou republiku, přes významného česko-slovenského odběratele. Nevím, jestli to jde do Polska,“ popsal Jan Sixta, ředitel zemědělského obchodního družstva Úmonín, které zajišťuje odbyt pro polnosti 2500 hektarů na Kutnohorsku.
Do jaké země pšenice jde, lze jen těžko ověřit, obchody probíhají přes několik firem. Polsko je v potravinách soběstačné, na druhou stranu tam od začátku války zamířilo už téměř 1,5 milionu uprchlíků a může se na téma soběstačnosti nyní dívat jinou optikou.
Podle mluvčího Zemědělského svazu Vladimíra Píchy jsou momentálně obchodníci aktivní i v jiných částech České republiky včetně severní Moravy. Není však možné potvrdit, kam produkce jde.
Zásoby má Česko na 1,5 dne
Správa státních hmotných má povinnost udržovat v rezervách zásoby potravin pro případ krize. Především mražené maso, konzervy, máslo, sušené mléko, obilí, sýr, cukr nebo sůl. Zásoby většinou drží na skladech výrobců a před vypršením data trvanlivosti je uvolní do obchodů, aby nakoupila nové.
„Zásoby potravin máme v průměru maximálně pouze na 1,5 dne, protože v potravinách je Česko soběstačné, na rozdíl od ropy, která se zde netěží a musíme mít rezervy na 90 dní dopředu,“ řekl mluvčí SSHR Jakub Linka.
Některé komodity má Česko až na 15 dní dopředu, konkrétní skladbu však neuvádí, protože jde o utajovanou informaci. Plán sestavuje Ministerstvo zemědělství. Resort na dotaz redakce uvedl, že chce svou potravinovou bezpečnost v tomto smyslu zvýšit.
„V rámci potravinové bezpečnosti státu lze konstatovat, že dlouhodobě plánujeme zvýšení základních potravin a surovin do státních hmotných rezerv na 15 dnů spotřeby (výjimka jsou obiloviny – na 30 dnů),“ řekl mluvčí Vojtěch Bílý.
