Žebříček Česká elita. Spočítali jsme 100 nejcennějších českých firem

ČEZ, EPH a Agrofert jsou tři nejcennější domácí firmy. Vystoupaly nejvýše v žebříčku Česká elita, který vydává redakce SZ Byznys ve spolupráci s poradenskou společností Deloitte. Jedná se o nový přehled, jak daleko to kdo v podnikání dotáhl.

Žebříček, který najdete zde, zahrnuje stovku společností pod kontrolou tuzemských vlastníků. Jsou seřazeny podle kritéria, kterým se úspěch v byznysu měří – podle odhadu ceny, za jakou by šly prodat či koupit. Všechny mají minimálně miliardovou hodnotu a peníze vydělávají na všem možném včetně nečekaných věcí, jako je výroba krmiva pro psy nebo dovoz montérek.

„Když se podíváte na ten žebříček, tak opravdu vidíte výkvět českých firem a spousta z nich byla tady založená, historicky vybudována často z nuly. Dokazuje to, že dokážeme tvořit služby a firmy s velkou přidanou hodnotou a je o ně zájem i v zahraničí. Samozřejmě u nás není tolik třeba technologických společností, ale to je dáno nějakými historickými důvody a vazbami. Když se podíváte třeba na banku Moneta, tak to jsou nádherné společnosti,“ říká Roman Lux ze společnosti Deloitte.

Deset firem ze sta působí v energetice, což je odvětví, kterému se aktuálně daří velmi dobře. Sem spadá i první ČEZ a druhý EPH, byť šéf vítězné firmy uznává, že sympatie veřejnosti si svými výsledky sotva získá. „Energetická firma podle mě nikdy nemůže být úplný lovebrand. Na to jsou jiné obory,“ uvedl šéf ČEZ Daniel Beneš k prvenství, jemuž pomohlo i rekordní zdražení elektřiny v loňském roce.

Příprava prvního ročníku České elity trvala od začátku léta a výsledek stojí na analýze veřejně dostupných účetních výkazů, na stovkách hodin rozhovorů s vlastníky či manažery firem a na standardních odborných postupech, které se při oceňování a akvizicích podniků používají. Jedná se o první systematické srovnání svého druhu, které nestojí jen na dílčích ukazatelích, jako jsou tržby nebo zisk, ale na reálné ekonomické síle jednotlivých firem.

Mezi elitu patří 34 firem s hodnotou přes deset miliard korun, souhrnná cena celé stovky vychází na více než dva biliony. „Určitě je fajn, když podnikatelé, kteří pracují, jsou pochváleni i jinak než penězi, a když dostanou morální satisfakci, že se jim něco podařilo. Každá taková iniciativa je fajn,“ uvedl k výsledkům majitel Kofoly Jannis Samaras.

Podle Luxe ze společnosti Deloitte se kupní cena od odhadní může lišit případ od případu. „Násobek, který používáme pro ocenění, je vlastně průměrem nebo mediánem velkého vzorku společností v různých ekonomikách, v různé fázi životního cyklu. Takže jinak platí investoři násobky u společností, které jsou startupové, nebo naopak ty, které vytvářejí obrovský růst, cashflow nebo hodnoty. Takže se běžně setkáváme s tím, že rozdíl může být i dvojnásobný.“

Za „českou“ považujeme pro tyto účely každou firmu, kde má rozhodující vliv domácí kapitál. Tedy i vybrané státní či městské podniky, ale jen takové, které se pohybují v tržním prostředí a fungují spíš jako skutečný byznys než jako úřad. Patří mezi ně první ČEZ, celkem se jich do stovky propracovalo sedm, mimo jiné Lesy ČR, Budvar nebo provozovatel pražského letiště.

Zbytek tvoří standardní privátní společnosti, často pod kontrolou známých tváří tuzemského byznysu, ale někdy také i v majetku rodin žijících v ústraní a nevyhledávajících pozornost. Mezi takto „nově objevené“ podniky patří výrobce zdravotnické techniky BTL, o kterém se dosud v kontextu velkých českých firem nikde nemluvilo, byť vyváží do celého světa.

Přitom firma na daních v Česku loni odvedla 280 milionů korun, tedy víc než televize Nova nebo známá zbrojovka Colt.

Podmínkou pro zařazení do žebříčku bylo, aby měly v tuzemsku kořeny, základnu působení, právní ukotvení a daňové povinnosti. Dalším důležitým vstupním kritériem bylo, aby podniky tvořily homogenní celek nebo oborově provázaný organismus. Jiný úhel pohledu jsme uplatnili u investičních skupin a holdingů fungujících primárně kvůli správě rodinného majetku či jmění privátních investorů. Na ekonomické scéně jde o významné hráče, ale pokud mají širší záběr a zastřešují nesourodý shluk podniků napříč obory, dali jsme v žebříčku přednost jejich dceřiným firmám

Proto v žebříčku místo uskupení jako PPF, Penta nebo KKCG figurují ovládané společnosti typu O2, Fortuna nebo Allwyn (nadnárodní holding sdružující Sazku a její zahraniční sestry).

Ambicí našeho žebříčku nebylo pátrat po bohatství vlastníků, ale seřadit firmy, které Češi znají z pozice zákazníků, a udělat v mapě zdejšího byznysu nový pořádek. Což mnozí účastníci oceňují jako věrnější obrázek zdejšího ekonomického života. „Také jsem za tým FIRMY. Je v nich spousta skvělých lidí, kteří tvoří jejich hodnotu. Nejenom majitelé,“ konstatuje Ondřej Průša, spolumajitel celosvětově známé továrny na 3D tiskárny Prusa Research.

Hodnota firem stojí primárně na jejich ziskovosti a zadlužení. Nejde o soupis majetku, ale o to, kolik jsou firmy schopny vydělat a jak rychle dokáží vložený kapitál vrátit. Každý takový výpočet je orientační, protože skutečnou cenu firmy určí jedině ten, kdo ji opravdu koupí. Zároveň ale platí, že odhady tohoto typu se ve světě běžně používají a stojí na propracovaných a všeobecně uznávaných metodách, s kterými pracují nejen poradci typu Deloitte, ale hojně i sami majitelé firem.

Odhady stojí na posledních dostupných hospodářských výsledcích. Potvrzují, že navzdory nelehké ekonomické době se velkým podnikům aktuálně daří. Dramatický vzestup ziskovosti je vidět nejen v energetice, potravinářství nebo obranném průmyslu, ale také u řady firem z odvětví, jako jsou informační technologie, e-commerce nebo medicína.

„V jednotlivých oborech je velký rozdíl. Jsou odvětví, kde vidíme za poslední rok dokonce nárůst oceňovacích násobků. Mezi ně patří třeba maloobchod nebo zpracování materiálu, chemický nebo stavební sektor a podobně. Ale jsou sektory, které byly velmi postiženy zejména válkou na Ukrajině a vyletěly ceny energií. Právě energetický sektor je jeden z těch, u kterého jsme zaznamenali jeden z největších poklesů,“ dodává Lux

Oproti minulým dekádám je jasně vidět rostoucí síla domácího kapitálu, a to nejen v energetice, kde dominuje už tradičně, ale i v odvětvích, která dříve bývala doménou zahraničních investorů, jako jsou telekomunikace, média nebo bankovnictví. Zároveň žebříček ukazuje, že Česko může fungovat i jako centrála pro globální nebo aspoň regionální expanzi.

Podle některých hráčů lze v budoucnu čekat pohyb domácího kapitálu směrem ven v čím dál větší míře. „Co se týče nových investic, tak největším problémem celé Evropy je míra regulace a omezení trhu různými dotacemi a subvencemi. Často proto vítězí mimoevropské regiony,“ uvádí ke své aktuální investiční strategii majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač.