Češi vymysleli včelí nemocnici. S nápadem chtějí dobýt svět

Začalo to spoluprací dvou Čechů – Roman Linharta a Jana Ráji. Roman, povoláním učitel, chodil pro svačiny do malého obchůdku, kde ho zaujalo včelí hnízdo přímo nad vchodem. Vášnivý včelař netušil, že ho nenápadné včelí stavení později nakopne k vlastnímu objevu – ekologickému úlu, který je zároveň včelí nemocnicí, hubící kleštíka včelího.

Dnes je jejich termosolární úl patentovaný v několika zemích. Získal několik ocenění pro inovace, naposledy ve čtvrtek ocenění Impact Star v rámci Deloitte Technology Fast 50.

U malého obchůdku se zabydlenými včelami všechno začalo, ale vyhráno ještě nebylo. Až za další dva roky bylo jasné, že hnízdo nad koloniálem je v něčem unikátní. Čas plynul a pod střechou bylo stále stejné hnízdo, stejné včely. Zvláštní, protože divoké včely dnes tak dlouhou dobu nepřežijí.

„Jako včelaři víme, že divoce žijící včely žijí maximálně jednu nebo dvě sezony. Od osmdesátých let je ničí roztoč varroa destructor, který se rozšířil z Asie do celého světa,“ vypráví Jan Rája.

Takzvaná varroáza je dnes největším postrachem včelařů. Ti nebezpečného roztoče, který rychle ničí celé včelí populace, hubí chemicky opakovanými postřiky. Včely nad obchodem se však dokázaly vyléčit samy. Základem byla dobrá izolace a optimální mikroklima v hnízdě či v úlu, které nebylo jednoduché napodobit.

„Vývoj byl komplikovaný. Ale základem je jednoduchá transformace slunečního záření na tepelné sálání,“ popsal Rája úl se speciální termoizolační fólií ve stěnách a černou plechovou deskou, která přenáší teplo do části, kde jsou včelí plody.

Včelaři-technologové včelí vynález přetavili do byznysu, který uživí šest lidí. V ČR, na Slovensku a v dalších zemích prodali téměř tři tisíce úlů. Úl, patentovaný i v zahraničí, stojí 16 až 18 tisíc korun, asi čtyřikrát víc než obyčejný nástavkový úl. Pořizují si jej hlavně hobby včelaři. A často také ajťáci, kteří si chtějí touto zálibou vyčistit hlavu.

„V Česku je poměrně silná chemická lobby, ale máme tady už asi tisíc včelařů, kteří mají náš termosolární úl. Mají mezi jedním a dvě stě úly,“ říká spoluzakladatel.

Úl není bezúdržbový. Včelař musí sundat střechu, aby slunce v dopoledních hodinách osvítilo čelní stěnu. Tím se aktivuje léčba, která trvá dvě hodiny.

Zásadní je přitom dodržet optimální teplotu. Při 38 °C roztoč ztrácí rozmnožovací schopnosti, při 40 °C hyne. Zahřívat se musí jen horní nástavek s plody, zatímco včely, které by vysokou teplotu nevydržely, se přesunou do spodní části svého obydlí. Asi dvacet procent roztoče se drží na včelách, ale nejdéle po pěti dnech se přesouvá na plod. Proto se léčba pro stoprocentní úspěšnost provádí s odstupem několika dnů dvakrát.

Teplota okolo 50 °C už by mohla včely zabít. „Včelař musí dohlížet na léčbu, aby se úl moc nezahřál. Pracujeme na automatizaci tak, aby měl úl teplotní čidla, a během dnů se včelstvo samo vyléčí,“ líčí plány Rája.

Do společnosti nedávno vstoupil investor. František Sobotka, který podniká se zabezpečovacím zařízením na železnici, jenž se nadchl pro včelaření a vložil do firmy několik milionů korun. Z peněz se zaplatí vývoj technologicky vyspělejšího úlu, zajištění vlastního skladu, který urychlí výrobu, a také expanze do zahraničí.

Apis Innovation už své termosolární úly prodala do řady evropských zemí, do USA, Kanady, Velké Británie, ale i na Nový Zéland, do Jordánska a nyní jedná o dodávkách do Austrálie.

Český vynález hubí pouze roztoče varroa, ale podle Ráji právě tento malý škůdce, který šíří virové onemocnění, stojí za úhynem až 90 procent včelstev.

„Používání chemie je dlouhodobě neudržitelné. Roztoč totiž postupně získává rezistenci na chemická léčiva. V některých zemích už se proto řada chemických látek nepoužívá,“ sdělil podnikatel.

V České republice je asi 60 tisíc včelařů, čímž se země řadí na první místa na světě v přepočtu na hlavu. Do včelaření se podle Ráji v poslední době pouštějí například „ajťáci“ a jiné kancelářské profese, které si potřebují vyčistit hlavu od práce u počítače.

Na dalších projektech spolupracuje olomoucká společnost s Akademií věd ČR a s univerzitami. Dokončila například vývoj speciální pylové náhražky, která se dává včelám před úl nebo do úlu kvůli výživě. „V krajině velmi často není dostatek pylu, který včely potřebují, aby vychovaly zimní generaci. Krajina je monokulturní, lidé na venkově mají posekaný několikacentimetrový trávník, chybí kvetoucí plevele, byliny nebo kytky. Život se včelám komplikuje,“ líčí. Pylové náhražky už na trhu existují.