Článek
Tuzemský byznysmen Martin Machoň na začátku května prodal podíl v rumunském fotbalovém klubu Rapid Bukurešť. Klubu pomohl vybřednout z finančních problémů a vrátit se zpátky do první ligy.
Neuplynul ani měsíc a Machoň má v Rumunsku se svou finanční skupinou APS další velký zářez. Od kyperského peněžního ústavu Bank of Cyprus získal portfolio problémových úvěrů v nominální hodnotě 147 milionů eur. To je v přepočtu zhruba 3,7 miliardy korun. V rozhovoru pro SZ Byznys to uvedl Martin Machoň, majitel a generální ředitel APS. Transakci ještě musí schválit rumunský antimonopolní úřad.
Podobný obchod s Bank of Cyprus udělala česká APS již v roce 2019. Jedna z největších kyperských bank se totiž před deseti lety spolu s celým finančním sektorem středomořského ostrova ocitla na pokraji kolapsu.
Kořeny skupiny APS sahají do roku 2004. Koncern v současnosti spravuje 105 problémových úvěrových portfolií v nominální hodnotě přes deset miliard eur.
Jištění nemovitostmi
Vaše skupina APS aktuálně koupila portfolio úvěrů navázaných na Rumunsko od přední kyperské finanční instituce Bank of Cyprus. Nominální hodnota portfolia je 147 milionů eur. Předpokládám však, že jste tyto pohledávky koupili jen za zlomek z této částky. Za kolik se podobné portfolio problémových úvěrů kupuje?
Je to za deset, dvacet, pětadvacet procent z nominální hodnoty?
A v případě transakce s Bank of Cyprus to bylo kolik?
To jsme byli mezi těmi deseti a dvaceti procenty.
Jaký typ úvěru v Rumunsku jste vlastně nyní získali? Jsou to pohledávky vůči firmám nebo domácnostem?
Domácnosti a fyzické osoby moc neděláme. Jsou to převážně pohledávky zajištěné nemovitostmi. Byla tam nákupní centra, byly tam hotely, byly tam pozemky.
Vymáhání bez baseballky
APS působí v řadě balkánských zemí. Když se dá dohromady Balkán a vymáhání problémových pohledávek, tak má člověk pocit, že to musí být něco divokého. Jak dluhy vymáháte v praxi?
Je to byznys jako každý jiný. Není to vymáhání s baseballovou pálkou, jak si mnozí myslí. Musíte projít právním systémem, všemi insolvencemi a konkurzy, a na konci se musíte dostat k nemovitosti nebo se domluvit s dlužníkem.
Aktuální transakci s Bank of Cyprus ještě musí schválit rumunský antimonopolní úřad. Až se tak stane, co se bude dít dál?
Jsou to velké poptávky a složité případy. Potřebujete k tomu zkušený tým manažerů. V Rumunsku ale už máme zhruba 250 lidí, dělali jsme to již několikrát, takže je to pro nás standardní práce, jak se dostat do právních sporů.
Jaké procento z pohledávek potřebujete dostat zpátky, aby pro vás operace byla zisková?
Vždycky minimálně to, co jste do toho dali. Když ale získáte zpět jednou tolik, tak se vám zaplatí všechny náklady, investoři dostanou zpět zisky a všichni jsou spokojení.
Vždycky se vám podaří získat zpět alespoň tolik, kolik jste do pohledávek dali?
Nikdo nemůže říct, že se nikdy nespálil. Jsme na trhu zhruba dvacet let, koupili jsme asi sto portfolií. Z toho se nám asi tři nepovedla.
V Česku byznys není
Na Balkánském poloostrovu působíte mnohem víc než v České republice. Čím je pro vás tamní region zajímavý?
Rád bych dělal byznys v Česku. Ale tady víceméně od dob privatizace bank a České konsolidační agentury v podstatě nic není. České banky dělají výbornou práci, Česká národní banka dělá výbornou práci, takže tento byznys tady de facto neexistuje.
Jak staré jsou pohledávky, které nakupujete? Vycházejí už například z problémů způsobených covidem nebo jsou ještě starší?
V Řecku jsou staré pohledávky. Řecko bylo problém samo o sobě. Nebyla tam žádná obdoba České konsolidační agentury. Špatné úvěry za miliardy staré deset patnáct let tam stále visí v bankách. Začaly se prodávat až před třemi čtyřmi lety.
Předpokládám, že balíky pohledávek, které kupujete, se skládají z množství jednotlivých úvěrů. Jak moc vidíte dovnitř, abyste si spočítali, že vám to skutečně bude vycházet?
Je to asi stejné jako u jakéhokoliv jiného investičního hráče. Ve finále je jedno, jestli kupujete televizi, firmu na pomeranče nebo portfolio, musíte se vždycky detailně podívat dovnitř a zjistit, co tam je. Když jsme kupovali kyperské portfolio, tak jsme se na něj začali dívat před devíti měsíci.
Zmínil jste, že nikam neposíláte nikoho s baseballovými pálkami. Váš byznys je přesto citlivý, druhou stranu tvoří někdo vystavený tíze dluhů. Kde máte červené linie, které byste při zpeněžování pohledávek nepřekročili?
Jednak je to druh pohledávek. Děláme hodně se Světovou bankou nebo s evropskou Rozvojovou bankou. Z toho také vyplývá, že se nedotýkáme oborů, jako jsou například zbraně nebo tabák. A druhá věc je, že se řídíte etickým kodexem. Vůbec neděláme fyzické osoby, kde byste naháněl například babičku, která dluží dvacet eur za plyn. Naopak když někdo dluží bance miliony eur a chtěně nebo nechtěně o to přišel, tak už pro nás je.
Bude hůř
Co s problémovými úvěrovými portfolii udělá současná kombinace dopadů války na Ukrajině, vysoké inflace a rostoucích sazeb?
Špatných úvěrů bude určitě přibývat. Nejen hodně domácností, ale i hodně malých firem bude například vysoké ceny energií a drahé vstupy hodně těžko vstřebávat. Může se tedy stát, že procento nesplácených úvěrů půjde nahoru.
Dostaly se na trh už problémové pohledávky pocházející z doby covidu?
Už to začíná. Letos jsme už viděli takzvané covidové pohledávky na trhu v Maďarsku. Dva roky se nic nedělo. Většina států měla nějaká moratoria. Ve většině zemí to ale už skončilo a firmy se vrátily k tomu, že závazky musejí splácet.
Takže je tam zhruba dva roky zpoždění, než špatné úvěry dozrají do okamžiku, kdy se jich banka zbaví?
Ano, od každé krize uběhnou zhruba dva roky, než se na trhu objeví vlna úvěrů.
Dojde k tomu i v České republice?
Ne dramaticky, ale vysoké vstupní ceny a úrokové sazby to přesto změní.
Letos jste spustili fond APS Credit Fund, který od investorů získal téměř jednu miliardu korun. Nakolik je to pro ně riziková investice, když za tyto peníze pak nakupujete pohledávky, u nichž není jasná výtěžnost?
Když si koupíte nemovitost, tak taky úplně nevíte, jestli ji plně pronajmete a dostanete zpátky výnos. Naše pohledávky jsou špatné, ale kupujeme je za zlomek ceny. Kypr jsme koupili za deset patnáct procent, v Řecku se starší pohledávky prodávají i za jedno dvě tři procenta. Šance, že nedostanete zpátky ani tři procenta, je hodně malá.
Budete v budoucnu otevírat další podobný fond?
Určitě ano. Nyní jsme získali necelou jednu miliardu korun, a to jsme měli fond otevřený jen necelé tři měsíce. Z toho jsme už skoro polovinu investovali nebo to máme těsně před podpisem. Takže bychom to určitě chtěli příští rok zkusit ještě jednou.
