Černý scénář se nekoná. Ukrajinci na českých stavbách zůstali

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinský pracovník na české stavbě. Přijede, vydělá peníze, ty si na konci sezony většinou smění za dolary a s penězi se vrací za rodinou zpátky do vlasti. Tak shodně popisují obvyklý scénář ještě před ruskou invazí ti, kteří těmto lidem v tuzemsku dávají práci.

S ruskou invazí na Ukrajinu se však objevily obavy, že ukrajinští muži vyrazí bránit vlast a stavebnictví, kde už beztak lidé chyběli, bude řešit ještě akutnější nedostatek pracovních sil.

„Zatím to až tak velký problém není. Ti, co chtěli, odjeli hned v té první vlně. Můj odhad je tak do deseti procent, jestli jich je na stavbě sto, tak deset, dvanáct pracovníků z Ukrajiny odjelo,“ odhaduje pro SZ Byznys Vladislav Horáček, vedoucí projektu Metrostavu.

To potvrzuje i mluvčí celé skupiny Vojtěch Kostiha. „Máme celkem čtyřicet Ukrajinců a bojovat odjel jenom jeden. Není to tolik, kolik jsme si mysleli, že bude. Dáváme mu 80 procent mzdy na půl roku a pak bude mít neplacené volno. Některým z těch, kteří zůstali, přijely celé rodiny a těm jsme pomohli s ubytováním,“ říká.

Podobně situaci vidí společnost Penta, která má v Praze aktuálně rozestavěné čtyři velké projekty.

„Ze stavby toho veřejností nejsledovanějšího, Masaryčky, se vrátilo do své vlasti kolem desítky ukrajinských dělníků. Na všech ostatních stavbách, ať už jde o Novou Waltrovku, Nuselský pivovar nebo rezidenční dům na Vítězném náměstí, je to celkem také do deseti lidí. Ukrajinci pracují zejména v základních dělnických profesích, společně s Rumuny a Moldavany. Naši dodavatelé zatím dokázali pracovní kapacity nahradit, odchody ukrajinských dělníků tak harmonogram žádné stavby neohrozí,“ uvádí pro SZ Byznys Rudolf Vacek, ředitel výstavby společnosti Penta Real Estate.

Také skupina Trigema má vlastní stavební firmu a registruje návrat některých ukrajinských pracovníků na Ukrajinu.

„Nejde ale o majoritní část. Těm, kteří zůstali, také v mnoha případech naopak přijeli známí a rodina z Ukrajiny. Využili tedy toho, že mohou přijet do Česka a mají tu někoho, na koho se mohou obrátit. Věříme, že bychom mohli velkou část těchto lidí, až se trochu zorientují a stabilizují, zaměstnat a že nám to jen pomůže,“ říká majitel společnosti Trigema Marcel Soural.

Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví pracuje na stavbách v Česku zhruba dvacet tisíc Ukrajinců, tedy přibližně desetina všech Ukrajinců, kteří v tuzemsku pracují. Právě Ukrajinci totiž s počtem 200 tisíc tvoří nejsilnější zahraniční komunitu u nás, následují je pracovníci ze Slovenska.

„Situace není úplně zřetelná, ve velkých firmách šlo řádově o desítky lidí, kteří odešli. Významná část těchto pracovníků slouží u subdodavatelů, tam netušíme, kolik jich je a kolik zůstalo. Takže nejsem schopen říct ‚chybí tady pět tisíc Ukrajinců, kteří odešli do války‘,“ uvádí prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza.

„Nakonec nechybí vůbec. Neodjelo jich moc ani v první vlně, jen ti, co to dostali povinně. Ona se ta povinnost netýkala všech,“ potvrzuje i ukrajinský jednatel společnosti M&M Star Group Mykhaylo Myga, který spolupracuje se stavebními firmami v Česku a dodává jim pracovní síly.

Poměry se přesto změnily. Muži z Ukrajiny sice oproti očekávání na stavbách až tolik nechybí, rozdíl tu ale je – domů se nevracejí, nemá je tedy kdo střídat. Kdo v první vlně odjel, ať už dostal povolávací rozkaz, nebo se dobrovolně rozhodl svou vlast bránit, se sem teď nemá jak dostat.

„Problém spíš je, že vždy po nějakém čase odjeli domů a party se měnily. Ti, co je měli vystřídat, ale nepřijedou, nepustí je, protože jsou z nich branci,“ vysvětluje Horáček z Metrostavu.

Tuto zkušenost má i Lada Šimáčková, majitelka stavební firmy z Vrbové Lhoty u Poděbrad. Na Vánoce jim odjelo deset zaměstnanců z Ukrajiny. Doma zůstávají po svátcích i měsíc nebo dva. Než se stihli vrátit, přišla válka.

„Takže jsme museli místo nich rychle přijmout náhradu, těžce jsme sháněli Čechy, od začátku roku jsme takto nárazově přijali nejvíc lidí v našem třicetiletém podnikání,“ říká Šimáčková.

Ukrajinského zaměstnance mají pouze jednoho. „Přišel sem z válečné oblasti s celou rodinou. Tím, že má pět dětí, tak ho sem pustili. Jsme ale rozpačití z toho, že nám to stát v některých ohledech vůbec neulehčuje. Aby mohl nastoupit, musí mít vstupní prohlídku. Chybí jim ale proočkovanost, a tak nám firemní lékařka sdělila, že ho nepřijme bez dokladu, že nemá tuberkulózu,“ vypráví majitelka firmy s tím, že tu může podle jejích zjištění vyloučit pouze rentgen provedený na pracovištích v Praze nebo Brně – jak jim bylo sděleno na infolince, kam se dovolali.

„Bylo nám řečeno, že ten hradíme z vlastního my jako firma, navíc on nerozumí česky, takže ho nemůžu poslat s adresou příslušného pracoviště do Prahy. Pro mě to znamená vzít si volno a jet to zařídit, v tuhle chvíli je to pro nás komplikace,“ doplňuje žena s tím, že celé jeho rodině poskytli ubytování, jídlo a vše potřebné.

Stejně jako Vánoce, Velikonoce znamenaly ve firmách pravidelně čas střídání. Letos zahraniční pracovníci svým zaměstnavatelům říkají, že tady přes svátky zůstanou. Nikdo ale neví, co bude dál.

„Všichni tam mají své domy, budou se tam chtít časem dostat. Už dávno neplatí, že dělají jen hrubou stavbu. Ovládají všechna řemesla, dělají třeba elektřinu, vzduchotechniku, už tady zkrátka nemáme české řemeslníky nebo dělníky, Češi na stavbu nechtějí,“ bojí se nouze do budoucna Horáček z Metrostavu s tím, že právě Ukrajinců mají dodavatelské firmy nejvíc. Teprve pak početně následují Moldavané, Rumuni, Bulhaři či Uzbeci.

„Vzhledem k tomu, že stavebnictví roste každý rok asi o čtyři procenta, tak tento nárůst nejsme schopni kompenzovat. Vůbec nedokážeme předjímat, co bude, až válka skončí. Jestli se sem všichni nahrnou zpátky, aby si vydělali, nebo všichni odjedou tam, aby si tam obnovili infrastrukturu. Jsme připraveni i na variantu, že se i naše firma zapojí na Ukrajině do pomoci a obnovy poničené země,“ říká pro SZ Byznys mluvčí Metrostavu Kostiha.

„Doufáme, že výhledově bude počet lidí, kteří do českého stavebnictví přijdou pracovat, růst. Na druhou stranu politika ČNB s cílem krotit inflaci povede k ochlazení českého hospodářství a zakázek nebude tolik, takže pravděpodobně časem bude na trhu více pracovníků než zakázek,“ obává se dalšího vývoje Soural z Trigemy.

Daleko víc než pracovníci z Ukrajiny trápí stavební firmy jiný problém, shodují se všichni.

„Teď není akutní problém nedostatek pracovníků, ale surovin. A jejich cena,“ říká prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza.

Některé zboží, jako třeba cihly, kvůli velké poptávce loni chybělo úplně a čekací lhůty byly i několik měsíců. Chyběla i ocel, dřevo či měď.

Z údajů analytické společnosti CEEC Research vyplývá, že neustále se zvyšující ceny stavebních materiálů pocítilo v minulém roce až 96 procent dotázaných stavebních společností.