Článek
Ruská invaze žene ceny komodit, většina dosahuje rekordních hodnot. Kromě zlata tak stoupá cena i méně drahých kovů a výjimkou není ani „běžný“ hliník.
Za poslední měsíc vyskočila cena za tunu o 12,1 procenta a ve čtvrtek dosáhla rekordní hranice 3 427 dolarů za tunu, tedy 76 566 korun. Rusko sice dodává na trh čtyři procenta z celkové světové produkce průmyslového aluminia, ale prezident Putin spustil válku proti Ukrajině v době, kdy se hliníku po celém světě nedostává.
S nedostatkem hliníku se totiž zpracovatelé kovu potýkají již od začátku pandemie. Mohou za to problémy v logistice, zdražení energií i omezení výroby v Číně. Zatímco podle českých zpracovatelských firem se bude orientace výrobců ubírat spíše k sekundárním recyklovaným hliníkovým slitinám, světoví obchodníci vozí kov z Malajsie.
Výroba primárního a sekundárního hliníku
- Hliník se vyrábí z bauxitu těženého v povrchových dolech po celém světě. Z něj se získá oxid hlinitý a z toho pak elektrolýzou čistý hliník.
- Ekologicky nejzávažnější je těžba bauxitu v obřích povrchových dolech s velkými zůstatky hlušiny, při zpracování čtyř tun bauxitu vzniknou až tři tuny odpadu. Dále jde o energetickou náročnost výroby. Mezi jednotlivými fázemi těžby navíc dochází k převozům suroviny na obrovské vzdálenosti.
- Výroba sekundárního hliníku získávaného z kovového šrotu, představuje asi pět procent ceny výroby primárního hliníku.
Hliník zdražuje už přes rok
Suroviny nutné pro výrobu hliníku k dispozici jsou, ale na vyšší výsledné ceně primárního hliníku se podepsaly dražší energie a vyšší marže samotných výrobců.
„Je to dané cenou. To znamená, kdo zaplatí vyšší cenu, má materiál. Kdo nechce zaplatit, nemá materiál. Jde o to, zda to zpracovatel dokáže promítnout do prodejních cen,“ vysvětluje vedoucí nákupu Miroslav Konečný z velvarské Metal Trade Comax.
Vyšší ceny mají přímý dopad i na české podnikatele. Kdo mohl, zdražil, ale podle Konečného situace na Ukrajině a případný konec dovozu z Ruska bude znamenat, že některé továrny zkrátka nebudou mít z čeho vyrábět.
A dovoz z Ruska bude omezován od čtvrtka, i pokud by nepřišly žádné sankce ze strany EU nebo Česka. „Od čtvrtka chtějí zákazníci z automobilového průmyslu ujištění, že v dovozním řetězci nejsou ruské a ukrajinské zdroje. Nejsou to tedy sankce, ale ujištění, že není ohrožená výroba a dodávky,“ říká Konečný.
„Cena je od loňského března 100procentně vyšší. Pokračujeme stejně jako doposud, ale museli jsme zdražit. A ještě větší tragédie jsou energie, “ popisuje současný stav domácího trhu se zpracováním primárního hliníku Luděk Šírek, který od roku 2005 provozuje odlévárnu SLP v Lomnici nad Popelkou.
Primární hliník má vysokou CO2 stopu, jeho výroba je naprosto neekologická a velmi drahá.
Řešením by mohla být orientace na recyklovaný a levnější sekundární hliník. Výroba primárního hliníku je totiž nejen finančně náročná, ale i vysoce neekologická.
„Primární hliník má vysokou CO2 stopu, jeho výroba je naprosto neekologická a velmi drahá. Cílem nás jakožto sekundárního výrobce je nahrazovat primární hliník šrotem, ze kterého lze vyrábět vysoce kvalitní slitiny, které mohou konkurovat a eventuálně nahradit primární výrobce,“ uvádí Filip Klement, obchodní ředitel Saker Group.
A tento trend podporují i automobilky. Podle Klementa je cílem automobilek vyrábět pouze z recyklovaného hliníku. Ekologický faktor je tak nejdůležitějším tahounem při přesunu od primárního k sekundárnímu hliníku. A tlak na využívání recyklovaných materiálů je podporován i ze strany Evropské unie.
Pro kov za oceán
Výrobci, kteří primární hliník nahradit nemohou, musejí hledat zdroje daleko za oceánem, uvádí agentura Bloomberg. Velcí zpracovatelé začali dovážet hliník z Asie, především z malajského přístavu Klang, který donedávna využívaly společnosti jen jako skladiště pro přebytečné materiály.
Cesta dlouhá přes přes devět tisíc kilometrů se poprvé začíná vyplácet. „Pokud bych byl překupník, soustředil bych se v současnosti na přísun materiálu směrem do Evropy,“ říká Collin Hamilton, výkonný ředitel pro výzkum komodit v BMO Capital Markets. „Myslím si, že se v budoucnu přístav Klang výrazně vyprázdní.“
Zásoby v přístavu Klang jsou však pouze krátkodobým řešením. Pro spotřebitele a obchodníky je zásadní otázkou, jak se bude prohlubující nedostatek hliníku řešit v dlouhodobém horizontu.
Je možné, že to budou právě recyklované materiály.
