Článek
Češi si užívají bydlení na vesnicích. Téměř polovina z nich by dala takovému bydlení přednost i v okamžiku, kdy by si bez jakýchkoliv omezení mohla vybrat, kde chce žít.
Na předměstí či v příměstské oblasti hned za městem by chtěl žít více než každý desátý obyvatel a ve městech něco přes 40 procent lidí – čtvrtina z nich v širším centru města a tři čtvrtiny v jeho okrajových částech. Vyplynulo to z průzkumu o vysněném bydlení Čechů, který provedla agentura NMS Market Research pro Raiffeisen stavební spořitelnu na vzorku více než tisícovky respondentů ve věku 18 až 65 let.
„Nejoblíbenější variantou života na vesnici je však pořád relativní blízkost většího města, to je klíčové pro 30 procent Čechů,“ komentuje výzkum mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová.
Nejšťastnější se přitom zdají být lidé žijící v těch nejmenších obcích do 1000 obyvatel. Dvaasedmdesát procent z nich by se do větší obec stěhovat nechtělo, což je vůbec největší podíl lidí spokojených s místem svého bydliště. Lidé žijící v obcích pod pět tisíc obyvatel jsou se svým místem bydliště většinou spokojeni, což dokládá to, že v nich chce zůstat silnější polovina obyvatel.
Naopak v obcích mezi 5 000 a 99 000 stávajících obyvatel by chtěla žít nadále méně než polovina z nich a většina ostatních by se raději přestěhovala do menší obce. Lidé žijící ve velkoměstech by v nich ve více než polovině případů chtěli zůstat, avšak Češi z menších měst a vsí po životě ve velkoměstě příliš netouží, žít by v něm chtělo z každého kraje jen od tří do sedmi procent obyvatel.
„Naprosto tomu rozumím. Žila jsem dlouhá léta v Praze, pak několik let ve větších městech kolem 90 tisíc obyvatel a nakonec na vesnici o pár stovek obyvatel. Nejšťastnější jsem právě na té vesnici, Kamarádka mi radí, ať to nikomu neříkám, protože pak se do vsí naženou ostatní obyvatelé velkých měst a zkazí tam to hezké,“ říká Eva S. ze severu Čech.
Pokud by si Češi mohli vybrat, zda chtějí žít v domě nebo bytě, s velikým předstihem u nich vítězí bydlení v samostatném domě oproti samostatnému bytu, a to v poměru 4:1. Více si přejí bydlet v domě ženy než muži a nejčastěji vyučení lidé nebo lidé se základním vzděláním. Z věkových skupin sní nejvíce o bydlení v domě lidé ve věku 25 až 34 let – 87 procent proti 13 procentům těch, co v tomto věku preferují byt.
Dům si pro své bydlení představují nejvíce ti, co žijí v obcích do tisíce obyvatel. V nich o samostatném domě sní před 90 procent lidí a jen sedm procent chce bydlet v bytě. Z krajů by na bydlení v domě nedali dopustit nejvíce obyvatelé Pardubického a Jihomoravského kraje a lidé žijící na Vysočině (shodně 88 %).
Naopak život v bytech preferují spíše muži a lidé nad 55 let, kteří se už příliš nechtějí vynakládat své síly na práce kolem baráku, a dále lidé ve velkoměstech nad 100 tisíc obyvatel. V nich chce žít v samostatném bytě téměř 40 procent obyvatel, v Praze ještě o pár procentního bodů více.
Mezi základní potřeby spokojeného bydlení řadí Češi zahradu. Bez ní si zcela spokojený život nedokáže představit třetina respondentů. Pro desetinu obyvatel je důležitý bazén a pro další desetinu příroda kolem. Dostupnost služeb vyzdvihlo na první místo jen sedm procent obyvatel, rodinu, sklep a energetickou soběstačnost pak pokaždé pět procent respondentů.
Garáž či parkoviště označilo za nezbytné mít osmkrát méně lidí než těch, co dají přednost zahradě, tedy jen čtyři procenta lidí. Stejné množství obyvatel si na prvním místě cení klidu. Městkou hromadnou dopravu pak označil za nejdůležitější doplňkový faktor dobrého bydlení jen každý 50. člověk.
Spontánně se stěhovat se Čechům příliš nechce. Více než polovina z nich by za jinak neměnné situace raději zůstala tam, kde je. Silnější třetině lidí to je jedno a chuť jít za lepším pociťuje necelá pětina obyvatel. Největší chuť ke stěhování přitom mají mladí lidé do 24 let, kde by zkusila štěstí jinde třetina obyvatel. Naopak ti, kterým je mezi 55 a 64 lety, se už nikam „rajzovat“ nechce – téměř tři čtvrtiny lidí v tomto věku chce už zůstat na svém místě.
Pokud by si však mohli lidé bez jakýchkoliv omezení vybrat, kde by mělo stát jejich vysněné bydlení, pak z výzkumu vychází, že obyvatelé chudších krajů (Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský) by chtěli žít v krajích bohatších (Plzeňský, Liberecký, Jihomoravský, Praha). Z Karlovarského do Plzeňského kraje by se ráda přestěhovala vůbec největší skupina Čechů – téměř 30 procent místních obyvatel.
Část Pražanů by preferovala život ve Středočeském kraji, konkrétně 15 procent obyvatel, a naopak zhruba desetina Středočechů by se ráda posunula do hlavního města.
Obecně by se Češi chtěli stěhovat spíš ze severu na jih než opačně. Nejatraktivnějším krajem se zdá být pro obyvatele Čech, Moravy a Slezska kraj jihomoravský, po kterém pokují významněji obyvatelé hned šesti jiných krajů. Že se v tomto regionu dobře žije, dokládá i fakt, že 88 procent jeho obyvatel se nechce stěhovat jinak. Více jsou spokojeni už jen lidé žijící v kraji plzeňském, tam chce zůstat o jeden procentní bod více obyvatel. Zda to je kvůli pivu se lze jen dohadovat.
Do šesti krajů – Moravskoslezského, Zlínského, Vysočiny, Ústeckého, Karlovarského a Pardubického – by se chtělo stěhovat odjinud jen naprosté minimum Čechů. Nejméně jsou se svým místem spokojeni lidé žijící v Karlovarském kraji. Zůstat v něm si přeje jen polovina obyvatel, ukazuje výzkum NMS Market Research.
Mekkou Čechů se zdá být Jihomoravský kraj. Přestěhovat by se tam chtěl největší podíl lidí žijící v šesti jiných regionech.
