Článek
Zaměstnanecké akcie jsou jedním z nástrojů, kterými mohou začínající firmy motivovat a odměňovat své zaměstnance za jejich přínos k růstu a úspěchu společnosti. Pro startupy jde obecně také o možnost kompenzovat zpočátku nedostatečnou finanční sílu na trhu práce.
Pro začínající firmy, které často nemají dostatek finančních prostředků na konkurenceschopné platy, jsou právě zaměstnanecké akcie řešením, jak přilákat a udržet talentované a schopné lidi.
Jenže v Česku jsou z daňového hlediska nevýhodné. Zaměstnanci sice mohou získat akcie svých firem už dnes, ale kritika padala právě na způsob danění. Zaměstnanec totiž musí akcie zdanit, jakmile je dostane. A to je pro firmy, a zejména pro jejich zaměstnance, nepříjemnou překážkou – třeba proto, že zaměstnanci nemusí mít dostatek peněz na pokrytí daně v okamžiku, kdy akcie dostanou.
Změnit to má nový zákon, který by umožnil zaměstnancům platit daň z akcií až v okamžiku jejich prodeje. Jenže novela o zdanění zaměstnaneckých akciích, kterou projednávají poslanci, tento standard nezajišťuje.
„Nová legislativa je sice prvním krokem ve snaze přiblížit se státům, které jdou Evropě v této oblasti příkladem, zejména Pobaltí, nicméně zdaleka není dostatečným a bohužel zatím ani nepřinese příliš zásadní změnu,“ říká pro SZ Byznys Jana Osecká, manažerka v oddělení daňového poradenství společnosti Deloitte.
Spodní příčky
Když mezinárodní společnost IndexVentures hodnotila přístup jednotlivých zemí k zaměstnaneckým akciím, zjistila, že nejvstřícnější k této praxi jsou zmiňované pobaltské země, Izrael a Kanada. Naopak Česko, spolu se sousedním Rakouskem a Německem, čelí spoustě administrativním překážkám, a v tomto důsledku se umístilo na spodních příčkách žebříčku.
Kamenem úrazu zůstává, kdy přesně v budoucnu skutečný okamžik zdanění nastane. V ideálním případě a v souladu s evropskou aliancí ESNA na podporu inovací, podnikání a startupů, by mělo ke zdanění dojít až ve chvíli, kdy dojde k prodeji přidělených akcií, a zaměstnanec tak získá hotovostní příjem na pokrytí souvisejících daní a pojistného.
Problémem podle poradkyně Osecké je, že nově navržená legislativa představuje až sedm okamžiků, kdy může dojít ke zdanění, přičemž pouze jeden z těchto momentů odpovídá ideálnímu scénáři.
„V ostatních případech nastává moment zdanění dříve, například při ukončení pracovního poměru, což může způsobit náhlé finanční komplikace jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, nebo v momentu změny daňové rezidence zaměstnance či zaměstnavatele, což opět situaci komplikuje i s ohledem na to, že změna daňové rezidence se může v některých případech složitě určovat,“ vysvětluje daňová expertka.
Osecká upozorňuje, že nadále navíc platí, že příjem v podobě obdržené akcie je považován za zaměstnanecký příjem, ke kterému se kromě daně z příjmů zpravidla vztahují také odvody pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění za zaměstnance i zaměstnavatele.
V návrhu tedy nedochází ke změně klasifikace na příjem z kapitálových zisků, který by byl odvodů pojistného ušetřen.
Výhodnější pro velké firmy
„Ve srovnání s jedním z lídrů EU v oblasti zaměstnaneckých akcií, Lotyšskem, kde je za splnění určitých podmínek jednak respektována zásada ‚no tax before cash‘, tedy skutečnost, že zaměstnanec platí daň až ve chvíli, kdy obdržel finanční prostředky, a navíc je příjem považován za příjem z kapitálových zisků, a nikoliv zaměstnanecký příjem, tak zůstává Česko i v případě schválení nové legislativy pozadu,“ shrnuje Osecká.
„Úprava legislativy tak, jak ji známe nyní, je vstřícnější zejména vůči etablovaným a ziskovým společnostem, pro nové společnosti však stále příliš výhod nepřináší, a naopak v některých situacích může startupům působit komplikace,“ dodává poradkyně z Deloitte.
Novela také zohledňuje situace, kdy zaměstnanec získá podíl, avšak v případě neúspěchu společnosti by mohl utrpět ztrátu při prodeji těchto cenných papírů.
„V případě poklesu hodnoty v čase nebude zdaněn celý rozdíl mezi zaměstnancem zaplacenou zvýhodněnou cenou podílu a tržní cenou podílu, ale bude možné od něj odečíst ztrátu hodnoty podílu. To v praxi znamená, že pokud se projekt nepovede a investice bude ztrátová, pak k žádnému zdanění vůbec nedojde,“ uvedl Jan Škrabka, poradce Ministerstva financí.
Přílepek, který moc nepomůže
Některé české startupy jsou v hodnocení novely kritické. Například podle Lukáše Konečného ze startupového fondu Y Soft Ventures úprava zákona zdaleka nepomůže tak, jak by bylo potřeba.
„Nejsmutnější na celém příběhu je, že celý návrh vzniknul jako přílepek k jiným zákonným úpravám, byl připraven bez spolupráce se stakeholdery (zainteresované osoby - pozn. red.), nebyl nijak formálně připomínkován, neprošel legislativní radou vlády, a dobu mezi jeho sepsáním a načtením lze počítat jen v řádu dnů, v případě finálních změn jen hodin,“ uvedl Konečný na sociální síti LinkedIn, podle nějž je kolem návrhu více otázek než odpovědí.
„I bez ohledu na to, že by si český startupový a byznysový ekosystém zasloužil něco ambicióznějšího, tak minimálně by měl dostat aspoň něco pečlivě připraveného, důkladně promyšleného a pořádně prodiskutovaného,“ nešetří kritikou Konečný.
„Současná vláda v Česku, i přes spoustu prázdných proklamací, žádné inovace ani nedejbože startupy podporovat nechce,“ přidal poznámku Vojtěch Roček, partner Presto Ventures.
Kritiku se však snaží alespoň částečně přibrzdit výkonný manažer České fintechové asociace Ondřej Machač. Ten v nedávném komentáři pro SZ Byznys vyjádřil nesouhlas s některými tuzemskými startupy, které jsou s novelou nespokojené. Machač naopak vítá, že úpravy v zákoně přináší oproti současné situaci zlepšení.
