Bydlení Ukrajinců půl roku poté. Bytů je málo a začátky v nich těžké

Realitní společnost Heimstaden Czech, největší majitel nájemních bytů v zemi, je zároveň největším poskytovatelem bydlení pro ukrajinské válečné uprchlíky.

„Od začátku války jsme ukrajinským běžencům bezplatně zapůjčili 405 bytů a další více než stovku bytů jim pronajímáme za standardních podmínek,“ říká ředitel firmy Jan Rafaj, který je zároveň členem pracovní skupiny, jež sociální situaci ukrajinských uprchlíků řeší na vládní úrovni.

Heimstaden v Česku vlastní fond čítající téměř 43 tisíc bytů, jež byly původně součástí těžební skupiny OKD. Nemovitosti se nacházejí především v Ostravě, Karviné či Havířově.

Zapůjčené byty Heimstadenu Ukrajinci užívají zdarma, neplatí ani za energie či internet. Jde zpravidla o matky s dětmi, běžence, kteří žijí z humanitárních dávek poskytovaných státem. Uprchlíci, kteří už v Česku získali práci a jsou schopni si bydlení platit, se stávají nájemníky a platí běžné nájemné.

Heimstaden oznámil už na jaře, krátce po vypuknutí války, že je připraven běžencům poskytnout až 500 svých bytů. V klientského centru také zaměstnal Ukrajinku, aby se usnadnila komunikace se zájemci. Od té doby hlavně v Havířově a Karviné běženců trvale přibývá.

Náklady na ubytování v zapůjčených bytech Heimstaden hradí z peněz poskytovaných státem. Podmínky pro podporu bydlení uprchlíků se od vypuknutí války několikrát měnily, podle Rafaje však stále nejsou ideální.

„Do začátku léta jsme dostávali částku tři tisíce korun na ubytovanou osobu. Odpovídalo to takzvanému příspěvku pro solidární domácnost, který dostávali nejen ti, kdo uprchlíkům nabídli kompletní samostatné byty, ale i rodiny, které je ubytovaly třeba ve volném pokoji u sebe doma,“ líčí šéf Heimstadenu.

Za půlrok od vypuknutí války vyplatilo Ministerstvo práce a sociálních věcí celkově zhruba asi 100 200 příspěvků pro solidární domácnost v objemu za 846 milionů korun.

Od konce června novela zákona zvaného Lex Ukrajina rozlišila příspěvky pro soukromé ubytovatele a firmy. Příspěvek pro solidární domácnost zůstal jen ubytovatelům z řad fyzických osob, Heimstaden jako ostatní firmy od té doby inkasuje 250 korun na ubytovanou osobu a noc. I to se však změní.

Systém podpory uprchlického bydlení pro právnické osoby zatím nerozlišuje provizorní ubytování, třeba v hotelech či ubytovnách, a dlouhodobé bydlení v samostatných bytech. Nemotivuje tudíž ke stěhování běženců do lokalit, kde mají šanci najít bydlení a práci, aby se mohli stavět na vlastní nohy a nebyli závislí na sociální podpoře. A vytváří podmínky pro klasický „byznys s chudobou“. To uznává i Ministerstvo práce a sociálních věcí, které financování zajišťuje.

„Původní nastavení podpory pro ukrajinské uprchlíky odráželo situaci, kdy do Česka nenadále přicházelo bezprecedentně velké množství lidí, mnohdy jen s nejnutnějším vybavením a minimem dokladů. Této situaci odpovídal i režim udělování dočasné ochrany, což se odráželo i v nastavení administrativně velmi jednoduché (a zcela specifické) humanitární dávky a konstrukci příspěvku pro solidární domácnost. Řešila se potřeba podpořit ubytování velkého množství osob. Formy pomoci byly určené k zvládnutí masivní uprchlické vlny v relativně nepřehledné situaci,“ vysvětluje Jakub Augusta z tiskového odboru MPSV.

Jak humanitární dávky pro uprchlíky, tak příspěvky na jejich ubytování jsou podle ministerstva málo adresné. Do budoucna nemá být podle Augusty primárním kritériem pro nárok na finanční pomoc od českého státu jen udělený azyl. Podporu mají dostávat pouze uprchlíci, jimž majetková a sociální situace neumožňuje uspokojit životní potřeby, což budou muset prokázat.

„Stupňující se požadavky na zvýšení adresnosti poskytované podpory se již promítly do posledních dvou novel humanitární dávky a v tomto směru aktuálně probíhá na úrovni MPSV další diskuse,“ říká mluvčí resortu.

Cílem vládních snah je dostat ukrajinské běžence do standardního českého sociálního systému. Měli by pak dostávat obdobné sociální dávky a podpory za stejných podmínek jako čeští občané.

Problém je, že úřady práce, jež tuto agendu zpracovávají, nejsou na nápor statisíců nových ukrajinských klientů personálně a kapacitně připraveny. A tak stát zůstává u víceméně plošně poskytované humanitární dávky, z níž běženci sice vyžijí, nemají ale šanci si z ní zaplatit bydlení. V platnosti tak stále zůstávají i finanční příspěvky pro ubytovatele uprchlíků.

„Podle toho, co víme, by se systém měl znovu změnit, zřejmě už v září,“ říká Rafaj. Právnickým osobám, jež běžencům poskytují byty, by stát měl začít vyplácet stejnou podporu jako soukromým vlastníkům propůjčovaných nemovitostí. Dávka je odstupňovaná podle počtu ubytovaných, začíná na pětitisícovce měsíčně za jednu osobu a může dosáhnout při ubytování minimálně pětičlenné skupiny v samostatném bytě až na 15 tisíc korun za měsíc.

„Nejnovější změna podpory bydlení pro uprchlíky odráží snahu omezit dotace pro dočasné, provizorní bydlení. A posunout běžence do standardních bytů v regionech, kde jsou pro jejich uplatnění podmínky,“ říká Rafaj, podle něhož se systém – byť stále provizorní – zlepší.

Heimstaden počítá s tím, že na podzim začne vyžadovat po lidech, jimž poskytuje ubytování zdarma, alespoň příspěvek na energie. Novelizovaný Lex Ukrajina umožňuje od ubytovaných žádat podíl na financování energií už dnes, Heimstaden to však zatím nevyžaduje.

„Tak, jak jsou podpory bydlení nastaveny, na propůjčení bytů neproděláváme, státní příspěvek v podstatě pokryje naše náklady. Ale pokud dojde k výraznému zvýšení ceny tepla, budeme po klientech chtít, aby se na platbách podíleli. Případně, aby si na sebe napsali smlouvy na plyn, který by hradili sami,“ vysvětluje.

Situaci samotných běženeckých rodin současná podpora bydlení v kombinaci s humanitární dávkou však zcela neřeší. Je to znát i z diskusí v ukrajinských skupinách na sociálních sítích: běženci zoufale shánějí levný či darovaný nábytek, ledničky nebo pračky.

„Když jsme projekt rozjeli, doufali jsme, že získáme pro běžence i nějaké dotace alespoň na základní vybavení bytů – matrace na spaní, židle, nejnutnější nádobí a podobně,“ říká Rafaj.

První byty těmito nezbytnostmi Heimstaden nakonec vybavoval na vlastní náklady. „Naši lidé o víkendech pořádali brigády a montovali nábytek, sám jsem se svými malými syny takhle strávil pár nedělí,“ líčí.

Do projektu se však nakonec sponzorsky zapojily i další firmy – dodavatelé energií Veolia a Innogy stejně jako Hasičský záchranný sbor poskytly dary a materiální pomoc pro uprchlické domácnosti. Pak se Heimstadenu podařilo sjednat dohodu o financování základního vybavení bytů s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

„Celkem naši firmu přišlo nejnutnější vybavení bytů asi na pět milionů korun, a to se nám ho ani nepovedlo zajistit úplně pro všechny naše ukrajinské klienty,“ říká šéf Heimstadenu.

Zajistit ubytovaným běžencům základní životní potřeby pomáhá také několik neziskovek, z nichž Rafaj chválí hlavně spolupráci s Armádou spásy. Ta poskytuje ubytovaným rodinám také sociální asistenci a poradenství.

Život v novém prostředí je i s veškerou poskytovanou podporou pro uprchlíky těžký. „Havířov je hezké město, s bytem jsme spokojení. Ale je znát, že je tu hodně Ukrajinců, kteří řeší stejné problémy. Je těžké sehnat v Havířově lékaře, ke kterému bychom se mohli zaregistrovat, nejsou místa ve školkách,“ říká jedna z ukrajinských klientek Heimstadenu – čtyřicetiletá Světlana, která se do dvoupokojového bytu Heimstadenu s dvěma syny nastěhovala počátkem července.

Na začátky v emigraci zůstane sama, manžel jí loni zemřel. „Vrátit se nemám kam,“ říká uprchlice z Rusy okupovaného Severodoněcku.

Adaptaci i pracovní uplatnění jí stejně jako většině krajanů komplikuje kromě péče o děti i jazyková bariéra, nedostatek osobních kontaktů a zkušeností v nové zemi. Navíc se obává, zda po příštích změnách sociálního systému bude schopna se o svou rodinu v Česku postarat. Humanitární dávky a zajištěné bydlení s matracemi na zemi jsou jen začátkem obtížné životní cesty v novém prostředí.