30, 50, 60… Kolik procent z Dukovan připadne českým firmám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dostatečná účast českých firem na stavbě nových jaderných zdrojů je nepřekročitelnou „červenou linií“ v obří zakázce jak pro stát, tak pro zástupce zdejšího průmyslu. České firmy, které v Česku vyrábějí, odvádějí daně a pojištění, vidí ve stavbě pátého a šestého bloku v Dukovanech velkou příležitost – ostatně se o dostavbě mluví jako o projektu století.

O účasti českých firem na projektu za 200 miliard Kč (cena za jeden blok bez nákladů na financování) rozhodnou Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP), skupina ČEZ a především samotné české firmy. Některé z nich už mají zakázku téměř jistou, další se budou v příštích letech o účast ucházet ve výběrových řízeních, jež vyplynou z harmonogramu projektu. Samotná stavba prvního bloku by měla začít až v roce 2029, zkušební štěpení by se mělo spustit v roce 2036.

Analýza Ministerstva průmyslu a obchodu o možnostech zapojení českého průmyslu do stavby nových jaderných zdrojů počítá s tím, že míra zapojení tuzemských podniků ve výši 50 procent je realistická. Maximální možné zapojení Čechů pak odpovídá 70 až 75 procentům. Tato čísla je však třeba dle analýzy brát „jako významně indikativní“.

Většina firem má zkušenosti s dodávkami do zahraničních i českých jaderných elektráren, včetně slovenských Mochovců či Temelína, který se však stavěl od konce 80. let a v provozu je od roku 2002. „Při přípravě nabídky se stejně jako při výstavbě prvních dvou bloků uvažovalo s maximálním zapojením českého a slovenského jaderného průmyslu v objemu 80 procent,“ uvádí dokument MPO.

Stát i zástupci českého průmyslu od té doby, co byla preferovaným dodavatelem obou bloků zvolena jihokorejská KHNP, požadují 60procentní zapojení českých firem. A Korejci opakovaně ujišťují, že tento požadavek dodrží. A s tímto podílem počítá i budoucí provozovatel elektrárny ČEZ.

„Od samého počátku počítáme s 60procentním zapojením českých firem a mohu potvrdit, že tato deklarace je dosažitelná,“ uvedl generální ředitel společnosti Elektrárna Dukovany II Petr Závodský.

Česká strana si chce už nyní účast tuzemského průmyslu na obřím projektu co nejvíce pojistit. Evropské právo sice ukotvení konkrétních dodávek v hlavní smlouvě mezi ČEZ a KHNP přímo neumožňuje, ale existují i jiné cesty, jak českým firmám zajistit část zakázky ještě před podpisem kontraktu.

Na konci února ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) vznesl na KHNP požadavek, aby bylo ještě do podpisu zajištěno alespoň 30 procent dodávek, například formou uzavření smluv o smlouvách budoucích.

Část ze slibované až třetiny zakázek už Korejci vyřešili, když přenechali dodávku sekundárního okruhu elektrárny plzeňské Doosan Škoda Power. „Jsem rád, že myšlenka přenechání turbínového ostrova zazněla ze strany vedení KHNP i na únorovém fóru k česko-korejské jaderné spolupráci. Podle mne zásadně přispěje k naplnění požadovaného 30procentního objemu,“ uvedl Vlček.

Strojovna se může blížit 20procentnímu podílu. „Za předpokladu, že v rámci jejího rozsahu bude zařazena celá stavební část, veškeré související systémy kontroly a řízení, polní instrumentace a elektročást, včetně veškerých strojních dodávek. Zatím se tomuto podílu v rámci jednání ani zdaleka nepřibližujeme,“ podotýká výkonný ředitel Aliance české energetiky Josef Perlík.

Dodávky do sekundárního okruhu by mohly obstarat i dvě české firmy MICo a Chemcomex. „Protože plzeňská Doosan Škoda Power je jedním z našich stávajících zákazníků, tak věříme, že výměníky, jako například kondenzátory, které jsme k jejím turbínám historicky dodávali, budeme mít šanci dodat i v případě nových dukovanských bloků. Stejně tak bychom byli schopni instalovat potrubní systémy strojovny, jelikož s tím máme čerstvou zkušenost z dostavby slovenské jaderné elektrárny Mochovce,“ říká generální ředitel MICo a Chemcomex Marián Lipovský.

Do podpisu kontraktu musí KHNP také přijít s jasným plánem, jak naplní zbytek ze slíbených 60 procent českých dodávek. Kdo ze zástupců tuzemského průmyslu si nakonec sáhne na miliardy korun z Dukovan, se tak rozhodne během příštích let.

„Jistotu, jestli se budeme na dodávce pro EDU II podílet, budeme mít ve chvíli, kdy budeme mít podepsanou minimálně smlouvu o smlouvě budoucí, o čemž ale s žádnou z korejských firem zatím konkrétní jednání ani nezačala,“ říká Lipovský.

Známé nejsou ani ceny dodávek. Orientačně je zatím mohou odhadovat alespoň samotní potenciální dodavatelé. „Dodávky za naše dvě společnosti by potenciálně mohly být v objemu vyšších stovek milionů korun,“ dodává Lipovský.

Dle Lukáše Zedníka, člena výboru energetické aliance a zástupce ředitele závodu 8 ve společnosti Metrostav DIZ, lze v rámci stavební části v této fázi předpokládat, že bude nutné její rozsah rozdělit do několika kategorií, ke kterým by se dala přiřadit cena.

„Ve většině případů se dodavatel snaží k závěru tendru dosáhnout stavu, kdy má klíčové dodávky zajištěny smlouvami o smlouvách budoucích či jinými závaznými formami,“ upřesňuje Zedník.

Například Svaz podnikatelů ve stavebnictví je přesvědčen, že tuzemské stavební firmy jsou schopné zajistit v Dukovanech veškeré stavební práce. „Má-li být výsledek kvalitní, vyžaduje to zejména čas na přípravu. Proto usilujeme alespoň o uzavření smluv o smlouvách budoucích – aby české firmy věděly, s čím a v jakém horizontu mají počítat,“ říká prezident svazu Jiří Nouza.

Účast českého průmyslu na celém projektu má pro Česko strategický význam nejen z ekonomického hlediska, ale také do budoucna. ČEZ si má totiž zvolit, jak bude zajišťovat servis jaderných zdrojů, a podniky by tak mohly obstarávat údržbu a náhradní díly.

„Chceme, aby následný více než 60letý provoz i údržba probíhaly obdobně, jako je tomu dnes u šesti bloků, tedy primárně ze strany českých firem. Máme s nimi dlouhodobě vynikající spolupráci a chceme, aby byla ve stejném režimu přenesena i na nové bloky,“ uvedl ředitel divize Nová energetika v ČEZ Tomáš Pleskač.

KHNP dříve prohlásila, že by byla ochotná s českými subdodavateli spolupracovat i na svých ostatních projektech v zahraničí. Na to by však Češi spoléhat příliš neměli, protože to vypadá, že se KHNP stahuje z Evropy a přenechává zdejší trh americké společnosti Westinghouse, i když to sama popírá.

Navzdory tomu však korejská společnost od začátku roku odstoupila hned ze tří tendrů na stavbu jaderných zdrojů – ve Švédsku, Slovinsku a v Nizozemsku. To by mohlo českým firmám znemožnit účast na dalších projektech KHNP, která nyní plánuje další projekty v Asii, jež nemá tak přísné požadavky jako EU.

„Naše výrobky by byly schopny zcela jistě konkurovat svojí kvalitou a zodpovědností k životnímu prostředí, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, bohužel ale cena našich výrobků, obsahující navíc všechny tyto náklady spojené s certifikací, řízením a audity plnění těchto norem, již konkurovat asijským cenám, dle mého názoru, nemůže,“ popisuje Tomáš Novák, vedoucí oddělení speciálních aplikací firmy Mandík, jež vyrábí protipožární a vzduchotechnické komponenty, jednotky a průmyslové topné systémy.

Proto ani dle Perlíka nelze předpokládat, že by se české firmy zapojily do dodavatelského řetězce KHNP v Asii.

Vyjednávání mezi korejskou a českou stranou spějí ke konci, o některých věcech se ještě jedná, včetně zapojování českého průmyslu. „Toto je jeden z prvků, které se právě teď ve finálních fázích ještě dojednávají,“ uvedl místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani.